1 Afs 86/2004 — Nejvyšší správní soud

Ars 1/2022- 30 - text pokračování Ars 1/2022 - 34 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy Tomáše Langáška a soudců Josefa Baxy, Michaely Bejčkové, Radana Malíka, Petra Mikeše (soudce zpravodaj), Pavla Molka a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor pro konání místního referenda v obci Sudice, zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, a účastnice řízení: obec Sudice, se sídlem náměstí P. Arnošta Jureczky 13, Sudice, zast. Mgr. Lukášem Hrabovským, advokátem se sídlem Ó. Lysohorského 702/0, FrýdekMístek, o návrhu na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, o kasační stížnosti účastnice řízení proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2022, čj. 24 A 2/202122, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 3. 2022, čj. 24 A 2/202134, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Navrhovatel dne 3. 11. 2021 navrhl konání místního referenda v obci Sudice k otázce „Větrné elektrárny v katastru obce? Ano – Ne“. Jednalo se již o čtvrtý návrh. Předchozí návrhy měly podle účastnice řízení (dále „obec“) vady; navrhovatel se je opakovaně pokusil odstranit. Obec i tentokrát vyzvala navrhovatele k odstranění vad. Ty měly nyní spočívat v chybějícím odhadu nákladů na realizaci rozhodnutí přijatého v místním referendu a ve vadách podpisových listin. Krajský soud v Ostravě usnesením uvedeným v záhlaví rozhodl, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky. [2] Pokud jde o odhad nákladů spojených s uskutečněním rozhodnutí přijatého v místním referendu, vyšel krajský soud z rozsudku NSS ze dne 17. 3. 2016, čj. Ars 4/2015-45, č. 3414/2016 Sb. NSS, platnost referenda Černolice. Navrhovatel požadavkům v něm vymezeným dostál. Upozornil na možné požadavky společnosti RenoProjekt, a.s. (dříve Max Bögl Ostwind CZ s. r. o.). Ty by mohly vyplynout z uzavřené smlouvy o spolupráci s obcí, která měla vést k výstavbě větrné elektrárny v jejím katastru. Navrhovatel tedy uvedl elementární úvahu k možným nákladům a nástin, jak je případně řešit. Z uzavřené smlouvy žádné jasné závazky k náhradě škody nevyplývají. Za této situace nelze na navrhovatele klást vyšší požadavky, než že na existenci možných nákladů respondenty referenda upozorní, aby tuto skutečnost při svém rozhodnutí mohli vzít v potaz. [3] Krajský soud nesouhlasil ani s vytýkanými nedostatky podpisových listin. Ačkoliv se podpisové listiny vztahovaly k dřívějším návrhům, jsou použitelné i pro pozdější návrh, pokud zůstane zachována totožnost otázky a přípravného výboru a v mezidobí mezi prvním a opakovaným návrhem nedojde k podstatné změně. Tyto podmínky byly naplněny. Krajský soud nesouhlasil ani se závěrem obce, že by musely být údaje o podepisujících osobách vyplněny vlastnoručně pouze podepisující osobou. Vyšel opět z rozsudku platnost referenda Černolice, který apeloval na to, aby na náležitosti návrhu na konání referenda nebyly kladeny přespříliš formální nároky. Z § 11 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, vyplývá pouze požadavek na vlastnoruční podpis. Požadavek obce je formalistický a nevyplývá ze zákona ani judikatury. Proto bylo v pořádku i to, pokud některé chybějící údaje doplnil navrhovatel na tzv. opravném podpisovém archu. Účelem uvedení údajů je ztotožnit osobu, která arch podepsala, a ověřit jak její existenci, tak to, zda je oprávněnou osobou. II. Obsah kasační stížnosti [4] Obec podala proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. [5] Úvodem kasační stížnosti vytkla krajskému soudu vadu při doručování usnesení. Ačkoliv byla obec zastoupena advokátem, bylo v rozporu s § 42 odst. 2 s. ř. s. doručováno přímo jí, a nikoliv jejímu zástupci. Usnesení krajského soudu proto nenabylo právní moci. Další podání proto obec činí jen z procesní opatrnosti. [6] Podle § 10 odst. 1 písm. d) zákona o místním referendu je obligatorní náležitostí návrhu uvedení odhadu nákladů spojených s realizací rozhodnutí přijatého v místním referendu. Přípravný výbor tak nemůže rezignovat na to, aby uvedl alespoň tento odhad, ten to však vůbec neučinil. Navrhovatel oprávněným osobám zastírá, že případné nároky zhotovitele mohou být v řádech milionů korun. Jde o reálnou možnost, že se investor bude domáhat po obci náhrady škody. [7] Předvyplnění jména, příjmení, data narození a bydliště jednou osobou, patrně členem přípravného výboru, nelze považovat za dostatečné prokázání toho, že oprávněná osoba skutečně vyhlášení referenda o navržené otázce podporuje. Krajský soud zaujal výklad § 11 odst. 2 zákona o místním referendu, který je neudržitelný a nebezpečný. Otevírá totiž cestu k možnému zneužívání institutu místního referenda. Rozsudek platnost referenda Černolice na nynější věc nedopadá. Krajský soud citoval pouze obecná východiska, ale neprovedl řádný výklad konkrétního ustanovení, které bylo sporné, tedy jak vyložit, že údaje má na podpisovém archu uvést oprávněná osoba. [8] Případný není ani odkaz krajského soudu na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2006, čj. 10 Ca 37/2006-19. V dané věci totiž bylo z adresy předtištěno jen město Tábor. Vzhledem k tomu, že návrh mohli podpořit jen občané města Tábor, tento údaj bylo možné předtisknout. Naopak podle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2010, čj. 44 A 46/2010-168, slovní spojení „osoba uvede“ je nutné interpretovat tak, že každá jednotlivá osoba, která chce projevit souhlas s konáním místního referenda, musí osobně, vlastnoručně uvést údaje uvedené v § 11 odst. 2 zákona o místním referendu. Oba rozsudky tedy nejsou v rozporu, ale naopak se doplňují. S tímto závěrem souzní i odborná literatura (Rigel, F. Zákon o místním referendu s komentářem a judikaturou. Praha: Leges, 2011, s. 106-109). [9] Nelze si tedy vystačit jen s jazykovým výkladem, který svědčí závěrům krajského soudu. Je třeba se zaměřit na účel dané normy. Krajský soud se omezil pouze na jeden účel, tedy identifikaci podepisující osoby. Dalším účelem však je zjistit, zda podepisující osoba skutečně návrh přípravného výboru podporuje. Vlastnoruční podpis nelze považovat za dostačující pro vyjádření podpory. Tím by se totiž otevřel prostor pro manipulaci. Pokud jeden z členů přípravného výboru zná potřebné údaje o oprávněné osobě, může je vyplnit a následně podpis napodobit buď sám, nebo prostřednictvím jiné osoby. Členové přípravného výboru by v takovém případě také mohli tlačit oprávněné osoby k podpisu s odůvodněním, že nic vypisovat nemusí, postačí připojit podpis. To by mohlo být spojeno ještě s odůvodněním, že to soused také podepsal. Pak jde stěží o svobodné vyjádření vůle. Požadavek na vlastnoruční vyplnění údajů tak nelze považovat za přílišný formalismus, ale naopak za lpění na principech přímé demokracie. [10] Ustanovení § 11 odst. 2 zákona o místním referendu je třeba vykládat shodně s obdobnými instituty v jiných právních předpisech. Z § 4 odst. 1 věty druhé zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním, plyne požadavek, aby občan vlastnoručně uvedl své identifikační údaje. Toto ustanovení je formulováno lépe než v zákoně o místním referendu. Stejný požadavek plyne i z § 25 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů. Text je obdobný jako v § 11 odst. 2 zákona o místním referendu. Podle krajského soudu by i v případě volby prezidenta republiky mělo stačit jen připojení podpisu. To je však absurdní. Z textace „každý občan (….) uvede na podpisový arch“ implicitně plyne požadavek, aby údaje byly vyplněny osobně. Dovětek „a připojí vlastnoruční podpis“ neumožňuje dospět k závěru, že by předchozí údaje mohly být vyplněny třetí osobou. To vyplývá i z Manuálu pro vyplňování petice, kterou navrhující občan připojuje ke kandidátní listině, který byl zpracován Ministerstvem vnitra. V něm je uvedeno, že je účelné, aby volič vyplnil údaje týkající se jeho osoby hůlkovým písmem. Zjevně je tedy míněno vlastnoruční vyplnění voličem. Pokud je v jednom případě zákon vykládán tak, že občan musí vyplnit údaje o své osobě vlastnoručně, neexistuje důvod, proč by tomu mělo být v případě § 11 odst. 2 zákona o místním referendu jinak. Proto je třeba text ve všech uvedených předpisech vykládat restriktivně tak, že slovo „uvede“ zákonodárce zamýšlel užít ve smyslu „vyplní“. [11] S argumenty obce uvedenými ve vyjádření k návrhu se krajský soud vůbec nevypořádal, včetně jeho poukazu na usnesení Krajského soudu v Praze ve věci sp. zn. 44 A 46/2010. Soud rezignoval na relevantní zdůvodnění a své závěry opřel o rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, která buď na daný případ vůbec nedopadá, nebo obsahuje pouze obecná východiska. [12] Závěrem obec navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil