10 As 195/2022 — Nejvyšší správní soud

10 As 195/2022- 77 - text  10 As 195/2022 - 80 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Michaely Bejčkové a Lenky Oulíkové v právní věci žalobce: M. Z., proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, třída Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti osoby zúčastněné na řízení: F. H. v. B., zast. advokátem JUDr. Radkem Ondrušem, Bubeníčkova 502/42, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2019, čj. KUZL 36422/2019, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2022, čj. 29 A 41/2020210, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2022, čj. 29 A 41/2020210, s e r u š í. II. Žaloba s e o d m í t á. III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. Odůvodnění: Vymezení věci, kasační námitky a vyjádření žalobce a žalovaného [1] V původním matričním zápise v knize narození Bystřice pod Hostýnem sv.X, roč. X, list X, číslo zápisu X, týkajícím se zápisu narození F. Z., narozeného dne X v Bystřici pod Hostýnem (dále též „F. Z. II“), byl jako jeho otec uveden F. Z., narozený dne X (dále též „F. Z. I“). [2] Rozhodnutím Městského úřadu Bystřice pod Hostýnem (dále jen „matriční úřad“) ze dne 23. 8. 2010 byl v obnoveném řízení (původní rozhodnutí matričního úřadu ze dne 5. 8. 2009 potvrzené rozhodnutím žalovaného čj. KUZL 68297/2009) tento zápis změněn tak, že jako otec F. Z. II byl zapsán G. F. J. L. M. W., narozený dne X v Mnichově. [3] Matriční úřad posléze rozhodnutím ze dne 4. 2. 2019 vyhověl žádosti osoby zúčastněné na řízení a rozhodl tak, že v matričním zápise v knize narození Bystřice pod Hostýnem sv. X, roč. X, list X, číslo zápisu X – rubrika otec, bude po nabytí právní moci rozhodnutí uvedeno „Z. F., dělník v Bystřici pod Hostýnem, narozen X, syn J. Z., rolníka ve Slatinkách a jeho manželky A. rozené A. T.“, tedy tak, jak bylo uvedeno v původním zápise z roku 1919. [4] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 19. 12. 2019 a rozhodnutí matričního úřadu potvrdil. [5] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, které krajský soud vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. [6] Krajský soud v rozsáhlém rozsudku dovodil, že z rozhodnutí žalovaného není zřejmé, jak se vypořádal s žalobcovou námitkou nemožnosti změny rozhodnutí matričního úřadu z roku 2010, včetně otázky právní moci tohoto rozhodnutí. S uvedeným podle názoru krajského soudu souvisí též spojená otázka povahy žádosti osoby zúčastněné na řízení (jakožto materiálně pojatého odvolání) a jejího účastenství v řízení ve věci rozhodnutí matričního úřadu z roku 2010. Otázku účastenství osoby zúčastněné na řízení (žadatele) zejména v tomto správním řízení bude muset žalovaný dle názoru krajského soudu řešit s přihlédnutím k pravidlům stanoveným v § 27 odst. 1 a 2 správního řádu se zohledněním § 84 správního řádu. Podle názoru krajského soudu musí žalovaný v dalším řízeni vzít v potaz, že úkolem matričního úřadu není provádět složité dokazování a úvahy o statusových otázkách. Proto bude muset žalovaný dle konkrétních okolností věci účastníky řízení v konečném důsledku odkázat zejména na řízení ve věcech občanskoprávních [podoba tohoto postupu bude ovšem dána i závěry o povaze účastenství osoby zúčastněné na řízení (žadatele) v řízení a dodržením lhůt pro podání opravného prostředku]. [7] Proti rozsudku krajského soudu podala kasační stížnost osoba zúčastněná na řízení – žadatel (dále jen „stěžovatel“). [8] Stěžovatel souhlasí s napadeným rozsudkem v tom, že byl v letech 2009 a 2010 pominut jako účastník řízení v případě rozhodnutí matričního úřadu z roku 2010. Zásadní úskalí úvah krajského soudu však stěžovatel spatřuje v tom, že by mohla nastat situace, že jeho žádost bude posouzena jako odvolání proti rozhodnutí matričního úřadu z roku 2010, a to jako odvolání opožděné. Rozhodnutí z roku 2010, ač bylo vydáno na základě procesně identické žádosti dle § 5 odst. 2 ve spojení s § 87 matričního zákona, tak bude nadále platné a matriční zápis s uvedením Ge. V. B. (G. F. J. L. M. W. dle rozhodnutí matričního úřadu z roku 2010 – pozn. NSS) jako otce F. Z. II zůstane nadále v matriční knize. Bude to tedy právě stěžovatel, který se bude nucen ad absurdum domáhat v občanskoprávním řízení jeho změny na zápis v původním znění, který 90 let nikdo nenapadl. Přitom sám krajský soud předpokládá těžkosti procesního charakteru při uplatňování daného občanskoprávního nároku. Jestliže ovšem bude zvolena druhá možnost výkladu účastenství stěžovatele podle § 27 správního řádu, měl by matriční úřad zrušit i rozhodnutí vydané v roce 2010 ve prospěch žalobce i jeho otce, a byl by to naopak žalobce, který by byl nucen iniciovat občanskoprávní řízení. [9] Stěžovatel je však především přesvědčen, že matriční orgány svou pravomoc v případě jeho žádosti nepřekročily. [10] Stěžovatel přitom namítl, že krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného z důvodu, které žalobce neuplatnil v žalobě, tj. z důvodu, že dle názoru krajského soudu § 5 odst. 2 matričního zákona nezakládá pravomoc matričních orgánů rozhodovat o občanskoprávních záležitostech. Takový žalobní důvod žalobce neuplatnil ani v obecné rovině, naopak sám od roku 2009 jednal tak, že pravomoc matričního úřadu v dané věci rozhodnout je nesporná. Krajský soud nijak nezdůvodnil, proč takto bez ohledu na žalobní body postupoval. [11] Dále stěžovatel k odůvodnění rozsudku krajského soudu zdůraznil, že je třeba brát v úvahu dobrou víru oprávněných z rozhodnutí, přičemž odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 17/16, a ze dne 1. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS 298/09. V posledně uvedeném nálezu přitom Ústavní soud konstatoval, že z ústavněprávních hledisek je stěží akceptovatelné, pokud orgán veřejné moci při výkonu veřejné moci autoritativně přezkoumá a osvědčí určité skutečnosti, čímž vyvolá v jednotlivci dobrou víru ve správnost těchto skutečností a v samotný akt státu, aby následně konstatoval, že ani tak není možné dříve zjištěné pochybení odstranit, resp. předchozí protiprávní stav napravit. Podle názoru stěžovatele se jedná v podstatě o obdobnou situaci jako v nyní projednávané věci. To platí tím spíše, že hranice mezi pravomocí matričního úřadu a pravomocí soudu v občanskoprávním řízení je podle krajského soudu neurčitá (sám krajský soud uvádí, že dle jeho názoru není dána kompetence matričního úřadu pro provádění opravy zápisu v matriční knize, „pakliže by tento úkon měl být výsledkem složitějších právních úvah a dokazování o statusové otázce“). Stěžovatel je přesvědčen, že i za situace, v níž by pravomoc matričních úřadů ve vztahu k pravomoci civilního soudu nebyla zákonem ani judikaturou jasně vymezena (navíc matriční úřad podle názoru stěžovatele nijak nezasahoval do statusových otázek nad rámec své pravomoci), jakož i za stavu, v němž je dobrá víra účastníků řízení v rozhodování správních úřadů zjevná, převažuje zásadně tato důvěra v rozhodování správních úřadů nad případnou spornou otázkou jejich pravomoci. Ve smyslu zásad vyjádřených Ústavním soudem neměl krajský soud rozhodnutí žalovaného rušit, ale měl žalobu zamítnout a rozhodnutí potvrdit. Tím by ani nebylo zabráněno žalobci, aby se sám případnou žalobou v civilním řízení opět domáhal změny zápisu v matriční knize. To přitom nelze označit za krácení práv žalobce, neboť ten téměř 100 let od narození svého předka tvrdí, že otcem tohoto předka byla zcela jiná osoba (navíc za pomoci pouhých kopií údajných veřejných listin, které nemají žádný odraz v jakékoli matriční knize či veřejné listině v ČR). [12] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů. Žalobce totiž vznesl jen obecnou námitku v tom smyslu, že rozhodnutí z roku 2010 je pravomocné a nelze jej měnit (to bylo ovšem vyvráceno, přičemž sám krajský soud uznal, že § 5 odst. 2 matričního zákona umožňuje změnu zápisu). Matriční orgány řádně vysvětlily, podle jakého ustanovení věc posoudily a proč žádosti stěžovatele vyhověly. [13] Krajský soud rovněž nesprávně dovodil, že matriční orgány nezohlednily povahu žádosti stěžovatele, kterou krajský soud vykládá jako odvolání proti rozhodnutí z roku 2010. Napadený rozsudek právě tuto skutečnost považuje za vadu, která „znemožňuje napadené rozhodnutí přezkoumat v rámci žalobních bodů“. Stěžovatel zdůraznil, že jen stěží lze považovat za vadu v postupu matričních orgánů, pokud stěžovatel výslovně podal žádost podle § 5 odst. 2 ve spojení s § 87 matričního zákona o opravu zápisu v matriční knize. Sám krajský soud připustil, že taková žádost je zákonem i judikaturou předpokládána. Svou argumentaci pak stěžovatel dále podrobněji rozvedl, přičemž se vyjádřil též k otázce účastenství. [14] Stěžovatel dále nesouhlasil ani se závěry krajského soudu ohledně nedostatku pravomoci matričního úřadu ro