10 As 50/2023 — Nejvyšší správní soud

10 As 50/2023- 129 - text  10 As 50/2023 - 138 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Ing. V. V., zast. advokátem JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., Dvořákova 1624, Úvaly, proti žalované: vláda, nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1 – Malá Strana, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Energetický regulační úřad, Masarykovo nám. 91/5, Jihlava, zast. Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., Na Florenci 2166/15, Praha 1 – Nové Město, II) Ing. P. K., zast. advokátem JUDr. Filipem Chytrým, Malátova 633/12, Praha 5 – Smíchov, proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 7. 2019, č. 570, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023, čj. 6 A 151/2019261 takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V nynější věci se řeší odvolání člena Rady Energetického regulačního úřadu vládou v červenci 2019. NSS tu analyzuje souladnost české úpravy odvolání člena Rady platné do konce roku 2021 s právem EU, procedurální otázky s tím spojené a nakonec v obecnosti hodnotí důvodnost odvolání. I. Vymezení věci [2] Vláda usnesením č. 570 ze dne 30. 7. 2019 vzala na vědomí materiál „Personální záležitosti Energetického regulačního úřadu“ a informace místopředsedy vlády a ministra průmyslu a obchodu (výrok I), odvolala žalobce z funkce člena Rady Energetického regulačního úřadu (ERÚ) s účinností k 31. 7. 2019 (výrok II) a jmenovala Ing. P. K. členem Rady ERÚ s účinností k 1. 8. 2019 do 31. 7. 2022 (výrok III). [3] Vláda viděla hrubé porušení povinností žalobce ve smyslu § 17b odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v tom, že: · žalobce narušil nezávislý, nestranný a transparentní výkon pravomoci, což vláda vysvětlila úzkými a nestandardními kontakty žalobce s regulovaným subjektem. Žalobce si nechal zpracovat podklad/argumentaci od regulovaného subjektu v personálních záležitostech. Regulovaný subjekt prostřednictvím zástupce po setkání a domluvě s žalobcem sám činil kroky ve prospěch žalobce, například zajišťoval jeho pozitivní mediální prezentaci nebo v komunikaci se státním sektorem jej pozitivně prezentoval; · žalobce přijímal pokyny v oblasti regulace elektroenergetiky od regulovaného subjektu, čímž jednal v tržním zájmu tohoto subjektu; · žalobce nechránil oprávněné zájmy zákazníků a spotřebitelů v energetických odvětvích; · žalobce se choval v rozporu s požadavkem na zajištění transparentnosti a předvídatelnosti výkonu pravomocí ERÚ, zejména zasahoval do správní činnosti orgánu I. stupně, nechal si předložit protokol z kontroly a dohlížel na to, aby nedošlo k zahájení správního řízení, konkrétně si vyžádal veškeré podklady a vydal ústní pokyn, aby kontrola regulovaného subjektu nebyla zahajována. Tento pokyn byl pracovníkem ERÚ zaznamenán do spisu a následně bylo s tímto záznamem záměrně manipulováno za účelem, aby ústní pokyn nebyl seznatelný. (viz odůvodnění v dopise předsedy vlády žalobci ze dne 30. 7. 2019) [4] Proti odvolání se žalobce bránil žalobou. Městský soud o žalobě rozhodoval celkem třikrát. Nejprve žalobu (původně šlo o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem) usnesením odmítl pro nepřípustnost, neboť akt vlády je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., nikoli zásahem podle § 82 s. ř. s. Toto rozhodnutí zrušil NSS rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, čj. 10 As 391/202065. NSS souhlasil s městským soudem, že napadený akt vlády je rozhodnutím, nesouhlasil ale s tím, že soud nepoučil žalobce o tom, že zvolil nesprávný žalobní typ a že proti usnesení vlády se může bránit ne žalobou zásahovou, ale žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. [5] V dalším řízení po poučení městského soudu žalobce změnil žalobní typ a napadl akt vlády žalobou proti rozhodnutí. Žalobě městský soud vyhověl a v plném rozsahu napadené rozhodnutí vlády zrušil. I tento rozsudek však NSS zrušil. Městský soud totiž zrušil rozhodnutí vlády též ve výroku, kterým vláda jmenovala Ing. P.K. členem Rady ERÚ. Ing. K. proto ve smyslu § 34 odst. 1 s. ř. s. byl přímo dotčen na právech zrušením rozhodnutí vlády, tedy připadal nesporně do úvahy jako osoba zúčastněná na řízení. Městský soud však Ing. K. o probíhajícím řízení neuvědomil a nedal mu šanci uplatnit práva osoby zúčastněné (rozsudek ze dne 1. 11. 2022, čj. 10 As 234/2022116). [6] Městský soud proto rozhodoval o žalobě potřetí. Žalobu tentokrát zamítl (výrok I rozsudku). Soud nenašel důvod k položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU, zda české právo správně implementovalo právo EU ohledně odvolávání člena Rady ERÚ. Vláda podle soudu poměrně podrobně specifikovala, v čem spatřuje naplnění neurčitého právního pojmu „hrubé porušení povinností“ žalobce. Vláda čerpala z výsledků šetření příslušné zpravodajské služby, které mají povahu utajované informace. To vládě znemožnilo důvody rozhodnutí více konkretizovat. Soud se s utajovanými informacemi seznámil a shledal je za dostatečné a vyhovující judikatuře (oproti předchozímu rozsudku, kdy žalobě vyhověl, soud získal též další dokument zpracovaný zpravodajskou službou). Odvolání žalobce z funkce nijak nezasáhlo ani do nezávislosti ERÚ. Proto soud žalobu proti výroku rozhodnutí o odvolání žalobce z funkce zamítl. Dále soud odmítl žalobu proti výroku o jmenování Ing. P. K. členem Rady ERÚ, neboť žalobce rozšířil svou žalobu ve vztahu k tomuto výroku opožděně (výrok II rozsudku). II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti, vyjádření vlády a osob zúčastněných na řízení [7] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (v nynějším řízení před NSS stěžovatel) kasační stížnost, a to jen v tom rozsahu, ve kterém městský soud zamítl žalobu proti výroku o jeho odvolání z funkce člena Rady ERÚ (tedy v rozsahu výroku I rozsudku). Stěžovatel kritizuje rozsudek za jeho překvapivost a za to, že soud pro překvapivé nové rozhodnutí použil důkaz uplatněný až po koncentraci řízení, respektive bez řádného dokazování. Stěžovatel poukazuje na odlišné posouzení skutkového stavu městským soudem v jeho předchozím rozsudku a v rozsudku nynějším. Zatímco v dřívějším rozsudku soud dovodil, že utajované informace nebyly dostatečné, nyní zaujal názor opačný. Stěžovatel upozorňuje, že změna v právním názoru soudu je asi dána dokumentem od Bezpečnostní informační služby (BIS), kterou však do soudního spisu vláda doplnila opožděně. V soudním řízení správním se uplatňuje zásada koncentrace řízení, nadto soud ani stěžovatele neuvědomil, že spis je nově doplněn a že probíhá nové dokazování. Dokazování tak proběhlo v rozporu s § 77 s. ř. s. Je též třeba vyjasnit, zda nově předložený dokument vůbec měla při svém rozhodování k dispozici vláda (stěžovatel k tomu navrhuje důkaz výslechem některých tehdejších ministrů). [8] Stěžovatel dále upozorňuje, že městský soud nemohl vyloučit z nahlížení ty části spisu, jimiž soud dokazuje (s odkazem na § 45 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatel odkazuje na bod 32 usnesení rozšířeného senátu č. 3667/2018 Sb. NSS, podle něhož soudy i žalovaný správní orgán musí mít možnost posoudit věrohodnost a přesvědčivost zpravodajské informace. To musí platit i pro žalobce, respektive stěžovatele. Pokud soud odkázal na jinou judikaturu (7 As 31/2011), jednalo se o věci bezpečnostní prověrky, tedy věci jiné, než věc současná (v případě bezpečnostní prověrky prý žadatel není dotčen na právech, zatímco v nynější věci ano). Tím soud porušil právo stěžovatele na veřejné projednání věci a právo na vyjádření se ke všem důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). [9] Konečně stěžovatel odkazuje na rozpor vnitrostátní úpravy odvolání člena Rady ERÚ s právem EU. Stěžovatel z čl. 35 směrnice 2009/72/ES a čl. 39 směrnice 2009/73/ES dovozuje, že důvodem odvolání musí být alespoň spáchání deliktu podle vnitrostátního práva, nebo porušení nezávislosti a nestrannosti regulačního úřadu. Úprava § 17b odst. 7 energetického zákona je s tím v rozporu. Ostatně sama Evropská komise v notifikačním rozhodnutí EK SA.40171 (2015/NN) měla pochybnost o souladnosti české úpravy s právem EU. Pak se ale rozhodně nemůže jednat o acte clair, jak nesprávně říká městský soud. Bezbřehá pravomoc vlády odvolat člena Rady ERÚ je o to problematičtější, že odvolávaný člen Rady se před aktem odvolání nemá možnost jakkoli bránit, vysvětlit důvody skutku apod. Informace BIS se neřídí správním řádem a slouží ke zcela jinému účelu, než k jakému byly nyní využity. Proto stěžovatel navrhuje předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU. [10] Vláda se ve svém stručném vyjádření ztotožnila se závěry městského soudu. [11] Podrobné vyjádření ke kasační stížnosti podal Energetický regulační úřad jako osoba zúčastněná na řízení I). Rozsudek městského soudu