2 Ads 1/2020 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 1/2020- 90 - text 2 Ads 1/2020 - 94 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., v právní věci žalobkyně: „Komplexní služby věřitelům“ s. r. o., se sídlem Prokopova 164/12, Praha 3, zast. JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem Na Perštýně 362/2, Praha 1, proti žalovanému: Úřad práce ČR, Krajská pobočka v Hradci Králové, se sídlem Wonkova 1142/1, Hradec Králové, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2019, č. j. 8 A 94/2019-83, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2019, č. j. 8 A 94/2019-83, se zrušuje. III. Žaloba se odmítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 8. 2019 u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v tom, že ten [přestože městský soud předcházejícím rozsudkem ze dne 29. 1. 2019, č. j. 11 Ad 12/2016-71, shledal jeho zásah tkvící v zamítnutí žádosti žalobkyně ze dne 4. 3. 2016 o vymezení chráněného pracovního místa podle § 75 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) nezákonným z důvodu nedostatečného odůvodnění takového postupu], opětovně vyrozuměl žalobkyni sdělením ze dne 10. 6. 2019 označeným jako Opakované projednání žádosti o vymezení chráněného místa o tom, že předmětné žádosti nebylo vyhověno. [2] Městský soud o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 20. 11. 2019, č. j. 8 A 94/2019-83 (dále jen „napadený rozsudek“). Naznal, že „zásah spočívající v zamítnutí žádosti žalobkyně o vymezení chráněného pracovního místa ze dne 4. 3. 2016, je nezákonný“; zároveň žalovanému přikázal, „aby v porušování jejího práva nepokračoval“. Při posuzování charakteru napadeného správního aktu [jímž žalovaný žalobkyni (opakovaně) informoval o tom, že s ní neuzavře dohodu o vymezení chráněného pracovního místa podle § 75 zákona o zaměstnanosti] a způsobu ochrany proti němu vycházel městský soud (shodně jako v případě svého předcházejícího rozsudku ze dne 29. 1. 2019, č. j. 11 Ad 12/2016-71) ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 25. 10. 2017, č. j. 2 Afs 245/2016-43. Konstatoval, že také dohoda o vymezení chráněného pracovního místa je svou povahou rozhodnutím týkajícím se dotace uzavírané na základě veřejnoprávní smlouvy; samo sdělení žalovaného, že s žalobkyní tuto dohodu neuzavře, ovšem není správním rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nýbrž se jedná o akt, proti němuž je soudní ochrana přípustná na základě žaloby podle § 82 a násl. s. ř. s. Dospěl přitom k závěru, že žalovaný se opět (z důvodů podrobně vyložených v napadeném rozsudku) dopustil svévole, diskriminace a zásahu do legitimního očekávání žalobkyně, když s ní neuzavřel předmětnou dohodu, aniž by jí ovšem předal racionálně a především objektivně odůvodněné sdělení, proč tak neučinil. To navíc za situace, kdy s ní již žalovaný v minulosti dohodu za stejných podmínek uzavřel, jiné krajské pobočky s ní dohody nadále uzavíraly a nadto byla žalobkyně v mezidobí uznána zaměstnavatelem na chráněném trhu práce. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní [3] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které navrhl jej zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. Předně namítá vnitřní rozpornost závěrů soudu, že na jedné straně jeho postup spočívající v neuzavření smlouvy o vymezení chráněného pracovního místa podléhá soudnímu přezkumu, neboť se jedná o rozhodnutí týkající se dotace uzavírané na základě veřejnoprávní smlouvy; zároveň však soud předmětnou žádost považuje za návrh na uzavření smlouvy, proti jehož odmítnutí je žalobkyně oprávněna podat žalobu proti nezákonnému zásahu. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že i kdyby po podání předmětné žádosti žalobkyně nepostupoval v souladu se zákonem o zaměstnanosti (resp. obecně principy dobré správy), je tento jeho postup vedoucí k neuzavření dohody přezkoumatelný v rámci řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem. Domnívala-li se žalobkyně, že jí nesprávným úředním postupem vznikla škoda, mohla svůj nárok uplatnit podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Nadto, městský soud spatřuje nezákonný zásah v nedostatečném odůvodnění opětovného zamítnutí žádosti o vymezení chráněného pracovního místa, čímž ovšem fakticky přezkoumává stěžovatelův akt Opakované projednání žádosti o vymezení chráněného místa způsobem, jako by to bylo správní rozhodnutí. [4] Stěžovatel namítá, že závěry rozsudku NSS ze dne 25. 10. 2017, č. j. 2 Afs 245/2016-43 (z nichž městský soud vycházel), na posuzovanou věc aplikovat nelze, neboť samotnou dohodou o vymezení chráněného pracovního místa ještě není poskytována žádná dotace (příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením). [5] Argumentuje též tím, že nezákonným zásahem mohou být toliko aktivní úkony správních orgánů nebo jiných součástí veřejné správy v rámci výkonu veřejné moci, jež souvisejí s výkonem správních činností. Zákon o zaměstnanosti ani zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ovšem neukládají stěžovateli povinnost dohodu o vymezení chráněných pracovních míst uzavřít, nýbrž pouze stanoví podmínky, bez kterých ji uzavřít nelze; ve zbytku ovšem ponechávají krajské pobočce Úřadu práce možnost správního uvážení, zda k uzavření dohody přistoupí. Sdělení stěžovatele o nevymezení chráněných pracovních míst tedy nemohlo být nezákonným zásahem, neboť takový postup správního orgánu nebyl protiprávní ani nemající oporu v právních předpisech; ty totiž umožnovaly správnímu orgánu uvážení o tom, zda k vymezení chráněných pracovních míst dojde, či nikoliv. Městský soud proto nebyl oprávněn k tomu, aby učinil toto uvážení za stěžovatele a svým rozsudkem jej donutil (zpětně ke dni podání žádosti) uzavřít se žalobkyní předmětnou dohodu. [6] Dále stěžovatel brojí proti konkrétním důvodům podrobně uvedeným v napadeném rozsudku, proč městský soud neshledal sdělení stěžovatele ze dne 10. 6. 2019 dostatečným, resp. proč jeho postup považoval za svévolný, diskriminační a zasahující do legitimního očekávání žalobkyně. [7] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se ztotožňuje s napadeným rozsudkem. Mimo jiné nesouhlasí s námitkou stěžovatele, že by v případě neuzavření dohody o vymezení chráněného pracovního místa nebylo možné postup správního orgánu napadnout žalobou proti nezákonnému zásahu; odvolává se na dřívější rozsudek městského soudu ze dne 29. 1. 2019, č. j. 11 Ad 12/2016-71. Zdůrazňuje, že postup stěžovatele byl shledán nezákonným nikoliv proto, že žádosti nebylo vyhověno, nýbrž kvůli způsobu (odůvodnění), jakým k tomu došlo. Městský soud v napadeném rozsudku předpokládá jak variantu, že žádosti žalobkyně bude (nově) vyhověno, tak že bude opětovně zamítnuta, ovšem tentokrát způsobem, který již nebude představovat nezákonný zásah. Soud tedy nenutil stěžovatele dohodu uzavřít, ale toliko postupovat v souladu s principy řádného procesu a užít své uvážení na základě podložených objektivních skutečností. V dalším se žalobkyně podrobně vyjadřuje ke konkrétním výhradám městského soudu k postupu a odůvodnění stěžovatele v dané věci. III. Přerušení řízení a rozhodnutí v související věci [8] Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti usnesením ze dne 6. 1. 2021, č. j. 2 Ads 1/2020-84, přerušil, neboť naznal, že je třeba vyčkat rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ve věci vedené pod sp. zn. 4 As 65/2018. Ten se zabýval otázkou, jaká je povaha aktů, jimiž správní orgán informuje žadatele o uzavření veřejnoprávní smlouvy, že s ním tuto smlouvu neuzavře; s tím pak imanentně souvisí také otázka, jakým způsobem je žadateli proti takovému postupu poskytována soudní ochrana. Jelikož dohoda o vymezení chráněného pracovního místa je svou povahou subordinační veřejnoprávní smlouvou podle § 161 správního řádu (k tomu viz dále), bylo možné očekávat, že zodpovězení výše uvedených otázek rozšířeným senátem bude mít vliv i na posouzení nyní projednávané věci. Vzhledem k tomu, že rozšířený senát NSS rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, č. j. 4 As 65/2018-85, publ. pod č. 4329/2022 Sb. NSS, předloženou věc rozhodl, důvod pro přerušení řízení odpadl. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku vyslovil, že v řízení se pokračuje (§ 48 odst. 6 s. ř. s.). [9] Soud zároveň vyčkal rozhodnutí NSS ve věci vedené pod sp. zn. 3 Ads 125/2019, neboť v ní byl přezkoumáván rozsudek městského soudu ze dne 29. 1. 2019, č. j. 11 Ad 12/2016-71. Právě n