2 As 184/2020 — Nejvyšší správní soud

2 As 184/2020- 76 - text 2 As 184/2020 - 81 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: JUDr. V. M., Ph.D., zastoupený JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem se sídlem Poděbradova 2738/16, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 20. 8. 2018, č. j. MSP-29/2018-ORA-ROZ/3, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. 11 A 232/2018-77, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. 11 A 232/2018-77, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne 20. 8. 2018, č. j. MSP-29/2018-ORA-ROZ/3 (dále jen „rozhodnutí ministra“) byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2018, č. j. MSP-3/2018-OINS-SRIS/12 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Podle rozhodnutí žalovaného spáchal žalobce přestupek podle § 36b odst. 2 zákona č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích (dále jen „ZIS“), kterého se měl jako insolvenční správce dopustit tím, že v rozporu s § 5a odst. 4 ZIS nevykonával činnost v úředních hodinách provozovny insolvenčního správce. Žalovaný totiž dne 11. 10. 2017 provedl kontrolu provozovny žalobce na adrese Československé armády 383/5, Hradec Králové (dále jen „provozovna“). Navzdory stanoveným úředním hodinám v termínu každou středu od 10:00 do 16:00 žalobce dne 11. 10. 2017 nejméně od 14:30 do 16:00 skutečný výkon činnosti insolvenčního správce nezajišťoval, neboť v provozovně částečně neshromažďoval podklady pro insolvenční řízení dlužníka A. M., sp. zn. KSPA 53 INS 15601/2017. Žalobce tudíž ani nezajistil poskytování součinnosti insolvenčního správce v případě potřeby, jelikož jím pověřená osoba neměla v předmětném insolvenčním řízení přístup k příloze přihlášky pohledávky věřitele Bohemia Faktoring, a. s., konkrétně do žádosti o úvěr ze dne 30. 10. 2013 (dále jen „příloha přihlášky“), která nebyla přítomna v provozovně ani fyzicky, ani prostřednictvím vzdáleného přístupu. Za toto jednání byla žalobci dle § 36b odst. 4 písm. b) ZIS uložena pokuta ve výši 10.000 Kč a dále povinnost nahradit náklady správního řízení v částce 1000 Kč. [2] Rozhodnutí ministra napadl žalobce u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobou, jíž se domáhal jeho přezkoumání a zrušení. Žalobce z § 4 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 355/2013 Sb., o úředních hodinách provozovny, o označování sídla a provozovny a o činnostech, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně (dále jen „vyhláška č. 355/2013 Sb.“), dovodil, že insolvenční správce má povinnosti umožnit nahlédnout do příloh přihlášky až po sestavení seznamu přihlášených pohledávek, nikoli ihned, jakmile je přihláška insolvenčnímu správci doručena. V době provedení kontroly žalovaným dne 11. 10. 2017 však seznam sestaven nebyl, k tomu došlo až dne 15. 10. 2017, a to v rámci lhůty stanovené insolvenčním soudem, jež končila dne 30. 10. 2017. Žalobce zdůraznil, že provozovna slouží k faktickému výkonu jeho činnosti, přičemž absence jednoho dokumentu, byť 7 dnů po jeho doručení do datové schránky, nemůže být považována za porušení povinnosti skutečného výkonu činnosti v provozovně. V daném případě tak chybí společenská škodlivost, neboť předmětný skutek lze označit nejvýše za administrativní pochybení. Nadto žádný právní předpis neobsahuje lhůtu pro zpřístupnění přihlášek pohledávek v provozovně insolvenčního správce. Žalovaný se tak podle žalobce dopustil nepřípustného formalismu, neboť odpovědnost za přestupek dovodil z čistě teoretického předpokladu, že by se dne 11. 10. 2017 na provozovnu dostavil věřitel za účelem nahlédnutí do přílohy přihlášky. Po žalobci přitom nelze spravedlivě požadovat, aby přílohu přihlášky zpřístupnil hned následující den po doručení, když zákon k tomuto žádnou lhůtu nestanoví. Rozsudek městského soudu [3] Městský soud podané žalobě vyhověl a rozsudkem ze dne 3. 6. 2020, č. j. 11 A 232/201877 (dále jen „napadený rozsudek“), rozhodnutí ministra zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [4] K námitce žalobce uvádějící, že jeho provozovna existuje fakticky a nikoli jen zápisem do seznamu, však městský soud sdělil, že § 36b ZIS je nutné vykládat nejen ve vztahu ke splnění faktického výkonu činnosti insolvenčního správce, ale že je nutné posoudit, zda zde insolvenční správce skutečně vykonává činnost, ke které je povinen. Skutečný výkon činnosti insolvenčního správce přitom spočívá ve výkonu jednotlivých činností demonstrativně vyčtených v § 4 vyhlášky č. 355/2013 Sb. Jednou z těchto činností je též shromažďování podkladů pro insolvenční řízení. Městský soud nicméně naznal, že nepředložení požadované přílohy nelze bez dalšího kvalifikovat jako porušení povinnosti shromažďovat podklady podle § 4 odst. 2 vyhlášky č. 355/2013 Sb. V předmětném ustanovení totiž není uvedena žádná lhůta ani jiné podmínky pro splnění této povinnosti. Lhůtu nestanoví ani zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „IZ“), ani na něj navazující prováděcí vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona (dále jen „vyhláška č. 311/2007 Sb.“). Tyto právní předpisy toliko uvádějí, že insolvenční správce by měl seznam uzavřít neprodleně po skončení lhůty k podání přihlášek pohledávek a v dostatečném předstihu před termínem konání přezkumného jednání. Insolvenční správce by tak měl učinit neprodleně. Městský soud však zdůraznil, že žalobci není vytýkáno porušení povinnosti při sestavování seznamu přihlášených pohledávek, nýbrž to, že neshromažďoval podklady a neposkytl součinnost účastníkům předmětného insolvenčního řízení. [5] Městský soud dále sdělil, že povinnost insolvenčního správce poskytnout součinnost účastníkům vyplývá až z úpravy uvedené v § 4 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 355/2013 Sb., přičemž tato je vázána na seznam přihlášených pohledávek a k dokladům, na jejichž základě byl sestaven. Ovšem žádná povinnost poskytnout součinnost nevyplývá z § 4 odst. 2 písm. a), jenž zakotvuje pouze povinnost shromažďovat podklady. Pod doklady, do nichž má insolvenční správce nechat účastníky nahlédnout podle písm. b), by spadala taktéž požadovaná příloha přihlášky, avšak až po okamžiku sestavení seznamu přihlášených pohledávek. Podle městského soudu tento názor potvrzuje i § 12 odst. 1 vyhlášky č. 311/2017 Sb., podle nějž má insolvenční správce po sestavení seznamu přihlášených pohledávek oznámit insolvenčnímu soudu, kdy a kde mohou účastníci nahlížet do seznamu přihlášených pohledávek a do dokladů, na jejichž základě byl sestaven. [6] Městský soud shrnul, že insolvenční správce byl po obdržení přihlášky povinen provést přezkumné řízení, tedy z předložených podkladů zjistit oprávněnost pohledávek a učinit na jejich základě závěr o jejich vymahatelnosti. Příloha přihlášky, která byla v insolvenčním spisu zveřejněna dne 3. 10. 2017, byla žalobci doručena dne 4. 10. 2017. Pokud nebyla tato listina nahrána na vzdáleně přístupný server tak, aby byla přístupná na pobočce v Hradci Králové při kontrole dne 11. 10. 2017, nelze podle městského soudu prodlení 7 dnů považovat za natolik zásadní porušení povinnosti, kterým by mohlo dojít k naplnění výše uvedené skutkové podstaty přestupku. Zjištění o nezveřejnění uvedeného podkladu ve lhůtě 7 dnů nevede k závěru, že žalobce na uvedené provozovně neshromažďoval podklady a neposkytl součinnost. Žalobce přitom zásadní úkony při přezkoumání přihlášky konal, protože na den 15. 10. 2017 měl s dotčeným dlužníkem domluvený přezkum v místě jeho bydliště. Městský soud opakovaně zdůraznil, že pro shromažďování podkladů zákon ani žádná z citovaných vyhlášek nestanoví žádnou lhůtu. Nadto povinnost poskytnout součinnost účastníkům insolvenčního řízení spočívající v zajištění přístupu účastníků k příloze přihlášky je výslovně vázána až na okamžik, kdy insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu seznam přihlášek. Tento okamžik ale v době prováděné kontroly dosud nenastal. [7] Z uvedených důvodů městský soud označil závěr žalovaného potvrzený rozhodnutím ministra za nesprávný a žalobu shledal důvodnou. II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobce k ní II. 1 Kasační stížnost žalovaného [8] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [9] Podle stěžovatele je napadený rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost spočívající ve vnitřní rozpornosti odůvodnění. Z procesní opatrnosti však namítá též nezákonnost napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovateli předně není zřejmé, jaký souhrnný názor