2 As 189/2021 — Nejvyšší správní soud

2 As 189/2021- 47 - text  2 As 189/2021 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci navrhovatele: M. K., zastoupen JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1, proti odpůrci: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, zastoupen Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem Karlovo nám. 671/24, Praha 1, ve věci návrhu na zrušení části opatření obecné povahy  obecně závazné vyhlášky č. 33/1999 Sb. hl. m. Prahy o stavební uzávěře ve velkých rozvojových územích hl. m. Prahy v textové a grafické části přílohy č. 1 vymezující zákres velkého rozvojového území „Bohdalec  Slatiny“, o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, č. j. 14 A 198/201886, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, č. j. 14 A 198/201886, se zrušuje. II. Návrh navrhovatele na zrušení části opatření obecné povahy  obecně závazné vyhlášky č. 33/1999 Sb. hl. m. Prahy o stavební uzávěře ve velkých rozvojových územích hl. m. Prahy v textové a grafické části přílohy č. 1 vymezující zákres velkého rozvojového území „Bohdalec  Slatiny“, vedený u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 A 198/2018, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrhu a nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Navrhovateli se vrací soudní poplatek za návrh na zrušení části opatření obecné povahy ve výši 5 000 Kč a soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, které budou vyplaceny z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupkyně JUDr. Petry Humlíčkové, Ph.D., advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Podstata věci a dosavadní průběh soudních řízení [1] Navrhovatel podal u Městského soudu v Praze návrh na zrušení části opatření obecné povahy – vyhlášky č. 33/1999 Sb. hl. m. Prahy o stavební uzávěře ve velkých rozvojových územích v textové a grafické části přílohy č. 1 vymezující zákres velkého rozvojového území „BohdalecSlatiny“ (dále též „napadené opatření“). Navrhovatel podal tento návrh spolu se žalobou proti rozhodnutí Rady hl. m. Prahy ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. SMHMP 1256576/2017, kterým bylo rozhodnuto, že se nepovoluje výjimka ze zákazu stavební činnosti stanoveného shora uvedenou vyhláškou a opravy domku č. e. X na pozemcích parc. č. XA, XB a XC v k. ú. S., P. X (dále též „napadené rozhodnutí“). [2] Žaloba proti rozhodnutí o nepovolení výjimky byla usnesením městského soudu ze dne 27. 11. 2018, č. j. 14 A 198/201839, vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí a zapsána u tohoto soudu pod sp. zn. 14 A 248/2018. [3] Návrh na zrušení části opatření obecné povahy městský soud usnesením ze dne 20. 12. 2018, č. j. 14 A 198/201845, odmítl. Měl za to, že k jeho podání došlo po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Jeho právní názor ohledně opožděnosti návrhu byl však popřen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2020, č. j. 2 As 428/201834, opírajícím se o právní názor vyjádřený zejména v rozsudku téhož soudu ze dne 15. 10. 2019, č. j. 8 As 63/201940, č. 3950/2020 Sb. NSS. Včasnost návrhu bylo nutno posuzovat dle lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí o nepovolení výjimky dle § 72 odst. 1 s. ř. s., jelikož rozhodnutí bylo vydáno na základě napadeného opatření obecné povahy. Jinými otázkami než včasností návrhu, zejména pak případnými jinými možnými důvody odmítnutí návrhu, se Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 As 428/201834 nezabýval. [4] Městský soud v dalším řízení přistoupil k věcnému projednání návrhu. [5] Otázkou, zda samotné rozhodnutí, pro něž bylo podkladem opatření obecné povahy, jež navrhovatel napadl návrhem, je „rozhodnutím“ ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., se městský soud zabýval v bodě 15 svého rozsudku. Měl za to, že na rozdíl od výjimky z obecných technických požadavků na výstavbu je o výjimce ze stavební uzávěry rozhodováno v samostatném řízení a orgánem odlišným od stavebního úřadu, který by rozhodoval o případné žádosti o dodatečné povolení stavby či o jejím odstranění. Podle městského soudu uvedené typy řízení mají odlišné předměty a rozhodnutí o nepovolení výjimky ze stavební uzávěry není z těchto důvodů možné považovat za podkladové pro další rozhodnutí týkající se předmětné stavby. Proto měl městský soud za to, že žalobu podanou žalobcem proti rozhodnutí o nepovolení výjimky ze stavební uzávěry nelze odmítnout jako podanou proti podkladovému rozhodnutí. [6] K námitce nepřiměřené délky trvání stavební uzávěry městský soud uvedl, že vypracování nového územního plánu pro hl. m. Prahu provázely časově náročné přípravné práce, které souvisí se změnami ve složení zastupitelstva podle výsledků voleb v hl. m. Praze. Vzhledem ke shora uvedeným okolnostem měl soud za to, že v daném případě nelze nečinnost považovat za bezdůvodnou a svévolnou, a že tedy doba platnosti stavební uzávěry, byť je dost dlouhá, nezpůsobuje nezákonnost napadeného opatření obecné povahy. [7] K námitce neproporcionality zásahu do vlastnického práva navrhovatele stavební uzávěrou městský soud uvedl, že při porovnání omezení práva žalobce na úpravu stavby v jeho vlastnictví a veřejného zájmu na zachování celistvosti daného území se jeví jako vhodné dát přednost veřejnému zájmu, neboť tento způsob zachování celistvého území umožní při vyhotovování Metropolitního plánu zabezpečit potřebné funkce území. Z tohoto hlediska bylo možné shledat i potřebnost předmětné stavební uzávěry. Soud tedy uzavřel, že v daném případě převažuje veřejný zájem spočívající v potřebě zachování celistvosti území pro jeho využití v rámci připravovaného Metropolitního plánu nad právem navrhovatele užívat stavbu v podobě, do které ji upravil bez příslušných povolení a v době, kdy zde již stavební uzávěra existovala. Neshledal tedy neproporcionální zásah do práv navrhovatele. II. Kasační stížnost navrhovatele [8] Navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., požaduje jej zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení městskému soudu. III. Podmínky pro věcné projednání návrhu [9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda návrh neměl být odmítnut proto, že opatření obecné povahy bylo napadeno návrhem v souvislosti se žalobou proti rozhodnutí, pro jehož vydání bylo podkladem, jež však není samostatně soudně přezkoumatelné v řízení o žalobě podle § 65 a násl. s. ř. s. [10] Závěru městského soudu, že v řízení o žalobě podle § 65 a násl. s. ř. s. lze samostatně napadnout rozhodnutí o neudělení výjimky ze stavební uzávěry podle § 99 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nelze přisvědčit. [11] Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. (zdůraznění dodáno), kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanovíli tento nebo zvláštní zákon jinak. [12] Rozšířený senát se obdobnou otázkou zabýval ve vztahu k rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na výstavbu, přičemž ve svém rozsudku ze dne 30. 7. 2013, č. j. 8 As 8/201166, č. 2908/2013 Sb. NSS, dospěl k závěru, že „rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na výstavbu zpravidla nezakládá práva a povinnosti fyzických a právnických osob samo o sobě, ale až ve spojení s navazujícím aktem správního orgánu, kterým je rozhodováno o celém předmětu řízení. Takové rozhodnutí lze proto soudně přezkoumat pouze v režimu § 75 odst. 2 s. ř. s. Samostatně soudně přezkoumatelným ve smyslu § 65 s. ř. s. by bylo rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na výstavbu pouze v případě, pokud by po jeho vydání nebylo k uskutečnění příslušného stavebního záměru zapotřebí žádného navazujícího úkonu stavebního úřadu.“ [13] Rozšířený senát uvedl, že aby mohlo být rozhodnutí o výjimce podrobeno samostatnému soudnímu přezkumu, musí především jít o rozhodnutí, které je samo o sobě způsobilé zasáhnout do práv jednotlivce. Soudní řád správní má zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/200242, č. 906/2006 Sb. NSS). Jakkoli je v řízení o výjimce s definitivní platností rozhodnuto o tom, zda se výjimka v konkrétním případě povoluje, či nepovoluje, a účinky takového rozhodnutí nejsou omezeny do doby, než je vydáno konečné rozhodnutí, nemá samotné povolení či naopak nepovolení výjimky do práv účastníků obvykle žádné přímé dopady. Tak by tomu bylo pouze v případě, pokud by se již na základě samotného rozhodnutí o výjimce mohl záměr, pro který byla tato výjimka požadována, fa