2 As 62/2022 — Nejvyšší správní soud

2 As 62/2022- 19 - text  2 As 62/2022 - 22 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D. v právní věci žalobkyně: EKO Logistics s. r. o., se sídlem Tyršova 68, Týnec nad Labem, zast. Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční nám. 14, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2017, č. j. 1189/500/16 31597/ENV/16, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. 8 A 133/201788, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Praha (dále „prvostupňový orgán“), uložila rozhodnutím ze dne 3. 3. 2016, č. j. ČIŽP/41/OOH/SR01/1516498.004/16/PSJ, žalobkyni pokutu ve výši 60 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. Odvolání žalobkyně zamítl žalovaný svým rozhodnutím ze dne 6. 6. 2017, č. j. 1189/500/16 31597/ENV/16, a potvrdil rozhodnutí prvostupňového orgánu. [2] Městský soud v Praze (dále „městský soud“) žalobu proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného (dále „rozhodnutí žalovaného“) zamítl rozsudkem ze dne 3. 3. 2021, č. j. 8 A 133/201737 (dále „1. rozsudek městského soudu“). Městský soud v rozsudku uvedl, že nevyhověl žádosti žalobkyně ze dne 28. 2. 2021 o odročení věci, resp. o projednání věci prostřednictvím videokonference, kterou žalobkyně podala kvůli epidemické situaci a špatnému zdravotnímu stavu svého zástupce. [3] Žalobkyně proti 1. rozsudku městského soudu podala kasační stížnost. Nejvyšší správní soud o ní rozhodl rozsudkem ze dne 30. 6. 2022, č. j. 2 As 104/202122 (dále „zrušující rozsudek“), tak, že 1. rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud uvedl, že „právo účastníka řízení na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti, včetně možnosti vyjádřit se k věci, je v ústavněprávní rovině garantováno článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Každý kdo je účastníkem řízení před soudy, má právo ve své věci takového řízení (jednání před soudy) osobně účastnit, zpravidla bez ohledu na to, zda by jeho přítomnost měla, anebo neměla vliv na vydání rozhodnutí. Jestliže soud přítomnost účastníkům řízení neumožní, lze v jeho postupu spatřovat porušení ústavního práva účastníka řízení.“ Nejvyšší správní soud dále míní, že pokud městský soud disponuje technickým vybavením pro konání videokonference, „je zvláště za pandemických poměrů povinen poctivě zvažovat, zda s ohledem na charakter konkrétní věci právě takovýto způsob konání jednání není vhodný“. [4] Nejvyšší správní soud na závěr vytkl městskému soudu, že dostatečně nezkoumal možnost jednat videokonferenčně, a nabídl „návod“ jak měl městský soud postupovat. Městský soud si měl zjistit, zda je možné uskutečnit jednání prostřednictvím videokonference, a nabídnout vhodné blízké termíny (a to i v řádech týdnů až měsíců). Pokud by videokonferenční forma jednání nebyla uskutečnitelná, měl městský soud nabídnout jiný termín pro jednání v běžné formě. [5] Městský soud následně rozhodl usnesením ze dne 1. 10. 2021, č. j. 8 A 133/201763, kterým zamítl návrh stěžovatelky na využití videokonference ve smyslu § 102a o. s. ř. při jednání ve věci. Dále vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě 30 dní sdělila, zda trvá na svém zastoupení Mgr. Jakubem Hajdučíkem, nebo se nechá zastoupit jiným advokátem. Městský soud dále rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále „napadený rozsudek“) tak, že žalobu zamítl. [6] Proti napadenému rozsudku se žalobkyně bránila opakovanou kasační stížností. II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného [7] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., požaduje jej zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení městskému soudu. [8] Stěžovatelka namítá, že se městský soud neřídil závazným právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu, protože neuvedl žádné technické důvody, které by videokonferenčnímu způsobu jednání bránily. [9] Stěžovatelka poukazovala na praxi Krajského soudu v Praze i městského soudu, které jednání pomocí videokonference již podstoupily. Městský soud pouze shledal, že není vázán praxí jiných soudů či senátů městského soudu. Stěžovatel namítá, že se městský soud vůbec nevyjádřil k informaci, že konat jednání prostřednictvím videokonference je letitá praxe Krajského soudu v Plzni. Městský soud se nevypořádal ani s námitkou, že videokonferenci lze konat i prostřednictvím platforem Skype, Google Meet a další. Stěžovatel upozorňuje i na to, že videokonference se u městského soudu konají standardně, a jako důkaz přikládá přípis 14. soudního oddělení. [10] Stěžovatel namítá, že městský soud přehlíží § 172a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, a neobjasnil, proč je podle něho možné soudní řízení správní distančně provést a přestupkový případ stěžovatele touto formou nikoliv. To samé platí i o § 33a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. [11] Dle stěžovatele je i překvapivá změna názoru městského soudu, když v 1. rozsudku tvrdí, že videokonferenci nelze za dva dny připravit, ale nyní uvádí, že ji nelze provést vůbec. [12] Ani argumentace městského soudu, že povinností advokáta je i zvážit účelnost vynaložených nákladů na řízení nebo že soud neshledává postup prostřednictvím videokonference účelným, neboť by se právní zástupce stěžovatelky musel dostavit k jinému soudu, který by přenos umožnil, protože je vyžadována přítomnost soudce nebo jiné soudní nebo úřední osoby, která se bude účastnit jednání, identifikuje osobu a zabezpečí bezvadný přenos, neobstojí. Konání jednání prostřednictvím videokonference je pro stěžovatelku účelnější, neboť přenos bude uskutečňován z kanceláře jejího právního zástupce, a tak nebude muset vynaložit náklady na cestu. Stěžovatelka zároveň uvádí, že kontrolu průkazu totožnosti lze provést i videokonferenčně, jak tomu činí například banky, které zakládají vzdáleně bankovní účty. [13] Stěžovatelka namítá, že lpění městského soudu na fyzické přítomnosti právního zástupce stěžovatelky při jednání je přepjatě formalistické, jako když lpí městský soud na listinné podobě dokumentů v případě, kdy to není pro naplnění účelu právní úpravy nezbytné. [14] K odůvodnění městského soudu, že „žalobce ani ve své kasační stížnosti neuvedl, jaký procesní úkon by býval učinil, pokud by se jednání býval účastnil“, stěžovatelka uvádí, že jí svědčí základní právo dané Listinou základních práv a svobod a Ústavou, a to bez ohledu na to, zda by její účast na řízení měla nebo neměla vliv na výsledné rozhodnutí. To plyne mj. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2020, č. j. 8 Afs 250/202020. Městský soud jí svým postupem upřel právo na veřejné projednání, a proto je třeba napadený rozsudek zrušit. [15] Žalovaný se ztotožnil se závěry městského soudu. Předně není jasné, jaké věcné námitky by stěžovatelka chtěla vznést při ústním jednání; s veškerými jejími věcnými námitkami se městský soud již vypořádal. Stěžovatelka dostala i opětovnou možnost účasti na ústním jednání dne 26. 1. 2022, a nevyužila jí. V této době se zcela běžně konala ústní jednání na úřadech či soudech. Zástupce stěžovatelky bezdůvodně odmítá svoji účast na jednání. K jím uváděným závažným dlouhodobým zdravotním problémům nelze přihlédnout – zastoupení stěžovatelky v předmětné věci převzal zástupce dobrovolně. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [16] Kasační stížnost je podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) osobou oprávněnou (§ 102 s. ř. s.). Stěžovatelka je rovněž zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [17] Kasační stížnost není důvodná. [18] Stěžovatelka opakovanou kasační stížností napadá rozsudek městského soudu, kterým rozhodl znovu poté, co byl vydán zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu. Jako důvod namítá, že se městský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Opakovaná kasační stížnost je tedy přípustná [§ 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.]. [19] Ze spisového materiálu vyplynulo, že po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu zaslal zástupce stěžovatelky dne 9. 9. 2021 e-mailem žádost o odročení jednání a změnu formy jeho konání. Žádost odůvodnil pracovní neschopností, kterou doložil, a strmě narůstajícími počty nakažených nemocí COVID-19. Zástupce doložil doklad o očkování a tehdy čerstvý test protilátek v těle, který svědčil o jejich nízké hladině. I s ohledem na to zástupce požádal o jednání prostřednictvím videokonference. Zároveň uvedl, že má bohaté zkušenosti s jednáním prostřednictvím videokonferencí. Měl za to, že videokonferenci lze po technické stránce uskutečnit. I městský