3 As 251/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 251/2022- 27 - text  3 As 251/2022 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Michala Bobka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Hnutí Pro život ČR, z.s., se sídlem Jánská 26, Jihlava, zast. Mgr. Tomášem Hromkem, LL.M., advokátem se sídlem K Brusce 6, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2020, č. j. MV312794/OBP2020, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2022, č. j. 15 A 39/2022  42, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2022, č. j. 15 A 39/2022  42, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2020, č. j. MV312794/OBP2020, a jemu předcházející rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 29. 1. 2020, č. j. MHMP 163412/2020, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 21 600 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Tomáše Hromka, LL.M, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející řízení [1] Žalobce je zapsaným spolkem, jehož deklarovaným cílem je humanitární a vzdělávací činnost zaměřená na záchranu životů nenarozených dětí a na obnovu společenské i právní ochrany života člověka od jeho početí do přirozené smrti. Dne 21. 10. 2019 oznámil Magistrátu hl. m. Prahy (dále jen „Magistrát“) konání shromáždění nazvaného „Národní pochod pro život 2020“, jehož účel vymezil jako „manifestaci pro všechny, kdo věří, že každé počaté dítě má dostat šanci“ (dále „původní oznámení“). Shromáždění mělo proběhnout dne 18. 4. 2020. Dle původního oznámení sestávalo z přípravných a technických prací (2:30 až 11:30 hodin), programu v parku Klárov v Praze 1 (11:30 až 14:00 hodin), průvodu z Klárova na Václavské náměstí (14:00 až 15:30 hodin), programu na Václavském náměstí (15:30 až 16:00 hodin) a úklidu na Václavském náměstí a Klárově (16:00 až 18 hodin). Dále žalobce v oznámení uvedl, že k zajištění programu na Klárově a Václavském náměstí žalobce umístí na veřejná prostranství mimo jiné bezpečnostní hrazení, pódium o rozměrech 10 x 4 m, automobily s technikou a stany s občerstvením pro pořadatele a účastníky. [2] Emailem ze dne 22. 10. 2019 sdělila úřední osoba Magistrátu žalobci, že umisťování zařízení na veřejná prostranství a parkování osobních automobilů mimo parkoviště není výkonem shromažďovacího práva. K takovým činnostem je třeba si vyžádat příslušné povolení od úřadu příslušné městské části. Následujícího dne informovala úřední osoba žalobce také o tom, že oznámené shromáždění „Národní pochod pro život 2020“ koliduje s již dříve oznámeným shromážděním na tentýž den v parku Klárov. Žalobce proto dne 24. 10. 2019 emailem oznámil úpravu trasy průvodu. [3] Dne 4. 11. 2019 podal žalobce Magistrátu podnět k vydání opravného usnesení podle § 156 správního řádu, v němž se domáhal opravy vyjádření (jakožto úkonu dle části čtvrté správního řádu) úřední osoby ze dne 22. 10. 2019. Žalobce měl za to, že umístění bezpečnostního hrazení, pódia, stanů a mobilních toalet, jakož i parkování motorových vozidel u pódia a v modrých zónách, představuje akcesorické činnosti nezbytné pro naplnění cílů shromáždění, které jsou součástí výkonu shromažďovacího práva. Magistrát shledal podnět nedůvodným. Uvedl, že za výkon shromažďovacího práva ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o právu shromažďovacím“), je třeba považovat teprve oznámený program od 11:30 hodin na Klárově, s předpokladem ukončení v 16:00 h na Václavském nám. Činnosti probíhající v době od 02:30 do 11:30 hodin jsou zcela nepřiměřené k avizovanému předpokládanému počtu účastníků shromáždění. V tomto kontextu žalobce Magistrát prostřednictvím sdělení úřední osoby informoval o tom, že umístění výše uvedených zařízení není výkonem práva shromažďovacího. [4] Žalobce doručil dne 22. 1. 2020 Magistrátu doplnění původního oznámení (dále „doplněné oznámení“). Časový harmonogram konání shromáždění včetně umístění souvisejících zařízení v tomto podání vymezil totožně jako v původním oznámení shromáždění, pouze v rámci místa konání uvedl Hradčanské náměstí místo parku Klárov. Magistrát vydal dne 29. 1. 2020 usnesení, jímž podle § 5 odst. 6 zákona o právu shromažďovacím odložil doplněné oznámení v části, ve které žalobce jako časový harmonogram shromáždění oznámeného na den 18. 4. 2020 uvádí (i) v době 02:30 – 12:00 stavbu pódia, ozvučení a servisních stanů na Hradčanském nám.; (ii) v době 07:00 – 12:00 stavbu pódia a ozvučení na Václavském nám.; (iii) v době 16:00 – 18:00 úklidové práce na Václavském náměstí a na Hradčanském náměstí. V tomto rozsahu se dle Magistrátu nejednalo o shromáždění podle zákona o právu shromažďovacím. [5] Odvolání proti rozhodnutí magistrátu žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 2. 2020 zamítl. Podle žalovaného se měl Magistrát při posouzení, zda konkrétní aktivita představuje akcesorickou činnost, omezit pouze na zjevné excesy, o které se v tomto případě nejedná. Magistrát není příslušný k tomu, aby autoritativně posuzoval, jaká činnost v souvislosti s výkonem svobody shromažďovací vyžaduje povolení k záboru veřejného prostranství. Tuto otázku má posoudit místně příslušný úřad městské části, respektive příslušný silniční správní úřad. Věc tudíž podle žalovaného vůbec neměla být předmětem formalizovaného řízení. Na straně druhé organizujeli osoba masovou akci, při níž dochází k omezování práv jiných, měla by usilovat o konsenzuální řešení, nikoli ihned volit cestu domáhání se práv na úkor ostatních. Žalobce se zde navíc nedomáhal jádra ústavního práva shromažďovacího, ale otázek, které s tímto právem pouze vzdáleně souvisejí, tedy jsou dle žalovaného v „šedé zóně“ práva shromažďovacího. [6] V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce namítal, že Magistrát v rozporu se zákonem a judikaturou soudní rozhodl o odložení podstatné části oznámení o konání shromáždění, a to tři měsíce po tomto oznámení. Činnosti uvedené žalobcem v oznámení shromáždění jsou tzv. akcesorickými činnostmi, které představují výkon shromažďovacího práva, a není nutno žádat o jejich povolení. [7] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Za akcesorické činnosti při výkonu shromažďovacího práva považoval takové činnosti, jejichž účelem je podpořit a zesílit účinek shromáždění a naplnit účel shromažďovacího práva. Stavba podia či stanů s propagačními materiály takovou činností je, což dle městského soudu konstatoval také žalovaný, který v tomto směru korigoval názor Magistrátu. Spornou dle soudu zůstala pouze povaha stanů s občerstvením pro účastníky, případně umístění toalet, a následný úklidu veřejného prostranství. Zde se městský soud ztotožnil s názorem žalovaného, že takové činnosti nelze považovat za akcesorické činnosti při výkonu shromažďovacího práva, neboť se jedná o servisní činnosti spojené s jakoukoli hromadnou akcí, nesouvisející s podstatou a účelem výkonu shromažďovacího práva. Rozhodující proto byla povaha posuzovaných činností. Proto též není pravdou, že oznámené činnosti žalovaný nepovažoval za akcesorické z důvodu jejich nepřiměřenosti. Naopak je shledal přiměřenými a v tomto směru rovněž korigoval názor Magistrátu. [8] Za podstatnou městský soud dále považoval skutečnost, že správní orgány po žalobci v souvislosti s konáním shromáždění nepožadovaly žádná další povolení. Odložením oznámení o konání shromáždění v rozsahu činností vybočujících z rámce výkonu shromažďovacího práva správní orgány žalobci ve výkonu těchto činností nijak nebránily. Napadené rozhodnutí proto nezasahovalo do veřejných subjektivních práv žalobce. Městský soud poté přisvědčil žalobci v tvrzení, že Magistrát prvostupňové rozhodnutí nevydal ve smyslu § 5 odst. 6 zákona o právu shromažďovacím bez zbytečného odkladu, nýbrž až sedmý den po doručení doplněného oznámení. Avšak vzhledem k odložení oznámení pouze v části, která dle správních orgánů nebyla shromážděním, i k tomu, že žalobci nebylo v provádění „odložených“ činností bráněno, nepůsobilo prodlení s vydáním prvostupňového rozhodnutí nezákonnost napadeného rozhodnutí. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [9] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podává kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [10] Z napadeného rozsudku dle jeho názoru zaprvé vyplývá nesprávný závěr, že k nápravě nezákonného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně postačí, pokud odvolací správní orgán odvolání zamítne, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí změní odůvodnění prvostupňového orgánu v tom směru, že dá za pravdu stěžovateli. Předmět řízení o žalobě ovšem určuje výrok správního rozhodnutí. Podle výroku prvostupňového rozhodnutí Magistrátu se oznámení odklá