4 Ads 25/2023 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 25/2023- 26 - text 4 Ads 25/2023-30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Tomáše Kocourka a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: REHISTAV Jílek s.r.o., IČO 07299117, se sídlem Slatina 29, okres Znojmo, zast. Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, se sídlem nám. 28. října 9, Brno, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 13, Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2020, č. j. 7321/1.30/20-3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2022, č. j. 30 Ad 2/2021-37, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Dne 6. 5. 2019 provedl Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále jen „oblastní inspektorát“) kontrolu žalobkyně na pracovišti „rekonstrukce severovýchodního bastionu hradu Špilberk“. V návaznosti na kontrolní zjištění oblastní inspektorát rozhodnutím ze dne 7. 9. 2020, č. j. 13991/9.30/20-7 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobkyni vinnou spácháním dvou přestupků podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), spočívajících v umožnění nelegální práce cizincům. Jednak umožnila třem cizincům výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah a dále bez povolení k zaměstnání (výrok I.), jednak dalšímu cizinci umožnila výkon závislé práce v rozporu se zaměstnaneckou kartou na jiném místě výkonu práce (výrok II.). Za přestupky jí uložil pokutu ve výši 180.000 Kč. [2] K odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 11. 2020, č. j. 7321/1.30/20-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), upravil formulační, pro nyní souzenou věc nepodstatnou nepřesnost ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí, ve zbytku odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Podle žalovaného výrok prvostupňového rozhodnutí dostál požadavkům § 93 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“). Popis spáchaného skutku je dostačující – z výroku plyne, že žalobkyně umožnila pánům F., N. a P., ukrajinským státním příslušníkům, nelegální práci spočívající v provádění stavebních prací mimo pracovněprávní vztah. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je dále rozvedeno, že jmenovaní naváželi materiál, vozili na kolečku štěrk, zametali a prováděli práci dlaždičů. Oblastní inspektorát dále podrobně popsal, jak výkon těchto stavebních prací naplňuje znaky závislé práce. Nepřisvědčil ani odvolacím námitkám ve vztahu k přestupku, kterého se žalobkyně dopustila tím, že umožnila výkon závislé práce panu D. R. na jiném místě, než na kterém byl oprávněn k výkonu práce podle zaměstnanecké karty. Zaměstnanecká karta je veřejnoprávní povolení udělované pro konkrétní pozici (tj. druh a místo práce) u konkrétního zaměstnavatele. Jakékoliv smluvní ujednání o jiném výkonu práce mezi žalobkyní a panem R. nehraje roli. [3] Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Popis skutku ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí označila za pouhou parafrázi zákona, která není s to nezaměnitelně odlišit vytýkané jednání. Skutkový stav správní orgány zjistily nedostatečně – nevysvětlily, proč se právě žalobkyně stala osobou obviněnou z těchto přestupků. Namítla, že nebyly provedeny svědecké výslechy, ale byly užity jakési blíže neurčené protokoly o výsleších účastníků ve správním řízení. Žalobkyně nemohla spáchat ani přestupek spočívající v umožnění provádění stavebních prací panu D. R. v rozporu se zaměstnaneckou kartou, protože zaměstnanecká karta místo výkonu práce závazně neurčuje. [4] Krajský soud žalobu zamítl. Nepřisvědčil námitce zaměnitelnosti popisu jednání a nekonkrétnosti místa spáchání přestupku ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí – podle krajského soudu výrok obsahuje veškeré podstatné náležitosti. Na výrok navazují odůvodnění prvostupňového i napadeného rozhodnutí úvahami o podkladech a právním hodnocení případu. Aproboval též, že oblastní inspektorát provedl dokazování protokoly o účastnických výsleších cizinců provedených v řízeních o jejich správním vyhoštění. Jednak použitelnost těchto protokolů dovodil Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi, jednak oblastní inspektorát provedl dokazování protokoly za přítomnosti zástupce žalobkyně, který nedoložil ani nenavrhl žádné jiné důkazy. Protokoly jsou součástí správního spisu a je z nich zřejmé, kdy a kde byly sepsány, a to včetně důvodů jejich sepsání. [5] Dle krajského soudu byl skutkový stav zjištěn dostatečně. Stavební práce prováděné osobně pány F., N. a P. v den konání kontroly naplnily všechny znaky závislé práce. Slíbenou odměnu měl vyplatit šéf firmy. Je zřejmé, že touto firmou je žalobkyně, a to také proto, že práci domlouval zaměstnanec žalobkyně pan D. R. Ten jim práci i přiděloval a kontroloval (práci vykonávali podle pokynů žalobkyně), byl tedy naplněn znak nadřízenosti žalobkyně vůči cizincům. Ačkoliv na stavbě vykonával další práce pan I. Ch., na základě smlouvy o dílo mezi ním a žalobkyní nebylo doposud fakturováno, a není tedy myslitelné, aby pan R. domlouval pracovníky právě pro něj (a nikoliv pro žalobkyni). Všichni tři cizinci shodně vypověděli, že na stavbě na Špilberku pracovali od 29. 4. 2019, byl tedy naplněn i znak soustavnosti práce. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nenavrhovala žádné další dokazování a skutkový stav byl zjištěn dostatečně, nebylo nezbytné ani účelné provádět další dokazování výslechy pánů F., N. a P. [6] Z rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. 8. 2019 krajský soud zjistil, že výrokem I. byl panu R. udělen souhlas se změnou zaměstnavatele. Součástí výroku rozhodnutí bylo také uvedení údajů o pracovním místu, včetně místa výkonu práce na adrese S. X, X J. Zaměstnanecká karta tudíž závazně stanovuje místo výkonu práce. Žalobkyně nepochybně umožnila panu R. výkon práce v rozporu se zaměstnaneckou kartou, pokud se tento v den kontroly nacházel (a pracoval) na pracovišti na adrese Š. X, X. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Proti napadenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil v celém rozsahu. [8] Prvním okruhem stížních námitek stěžovatelka brojila proti vyhodnocení popisu skutku ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí. Aniž to výslovně uvedla, fakticky uplatnila též kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., protože zpochybnila přezkoumatelnost napadeného rozsudku. Podle ní krajský soud nijak nevypořádal žalobní námitku, že skutek je ve výroku popsán jen parafrází zákona a neobsahuje konkrétní popis vytýkaného jednání. Vada výroku nemůže být zhojena v odůvodnění správního rozhodnutí. Skutek je též vadně vymezen z časového hlediska, protože stěžovatelka je de facto postihována za trvající přestupek (správní orgány vycházely ze zjištění, že cizinci prováděli práci od 29. 4. 2019 do 6. 5. 2019), ale výrok neobsahuje údaj o jeho trvání. [9] Ve druhé stížní námitce vyčetla správním orgánům obou stupňů i krajskému soudu, že ve vztahu k přestupku spočívajícímu v umožnění práce v rozporu se zaměstnaneckou kartou nezohlednily hledisko smluvní volnosti mezi ní a zaměstnancem D. R. Nezjišťovaly, zda ke dni provedení kontroly nebyl pan R. na pracovišti na Špilberku dočasně přidělen, anebo zda tam nebyl vyslán na pracovní cestu. [10] Třetím okruhem stížních námitek stěžovatelka v podstatě zopakovala žalobní argumentaci stran neprovedení svědeckých výpovědí. Namítla, že byla zkrácena na procesních právech, neboť se nemohla výslechů zachycených v protokolech účastnit. Krajský soud navíc nevypořádal její žalobní námitku, že bez souvisejících správních spisů nebylo možné posoudit věrohodnost vyslýchaných. [11] Ve čtvrtém stížním bodu stěžovatelka zpochybnila, že umožnění výkonu nelegální práce třem cizincům je přičitatelné právě jí. Ze skutkových zjištění plyne, že práci těmto třem mužům zajistil pan R., a to aniž by mu takovou kompetenci žalobkyně svěřila, proto je podle ní zjištěné jednání přičitatelné pouze jemu. Vyplacení odměny stěžovatelkou slíbil cizincům pouze pan R. [12] Žalovaný navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Má za to, že výrok prvostupňového rozhodnutí je bezvadný a nedostatkem není, pokud odůvodnění správního rozhodnutí rozvádí jeho výrok. Stěžovatelka směšuje naplnění znaku soustavné práce a časové vymezení přestupku. Za vinu je jí kladeno jednání vymezené ve výroku, tj. spáchané dne 6. 5. 2019. V řízení o přestupku podle něj bylo prokázáno, že pan R. zajistil pracovníky pro stěžovatelku a přislíbil jim, že ji