4 Afs 186/2022

Podstatou této věci je spor o to, zda žalobce v roce 2013 byl zapojen do řetězce firem (spolu s dalšími osobami registrovanými jako plátci daně z přidané hodnoty v ČR, Maďarsku a Rakousku), v rámci nějž byly prováděny tzv. karuselové podvody na dani z přidané hodnoty v rámci přeprodávání pistácií, zda o tomto svém zapojení do takového řetězce při náležité opatrnosti mohl a měl vědět, a zda mu z tohoto důvodu správní orgány v souladu se zákonem a s ustálenou judikaturou odepřely nárok na odpočet daně z přidané hodnoty.

Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil níže uvedená rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“) ze dne 21. 1. 2019: dodatečný platební výměr, č.j. 9998/19/423023792706426, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období leden 2013 ve výši 5.487.667 Kč, a současně jím bylo dle § 251 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, stanoveno penále ve výši 1.097.533 Kč; dodatečný platební výměr č.j. 10141/19/423023792706426, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období únor 2013 ve výši 1.094.692 Kč, a současně jím bylo stanoveno penále ve výši 218.938 Kč; dodatečný platební výměr č.j. 10157/19/423023792706426, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období březen 2013 ve výši 575.248 Kč, a současně jím bylo stanoveno penále ve výši 115.049 Kč; dodatečný platební výměr č.j. 10163/19/423023792706426, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období duben 2013 ve výši 2.674.860 Kč, a současně jím bylo stanoveno penále ve výši 534.972 Kč; dodatečný platební výměr č.j. 10166/19/423023792706426, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období květen 2013 ve výši 2.622.528 Kč, a současně jím bylo stanoveno penále ve výši 524.505 Kč; dodatečný platební výměr č.j. 10171/19/423023792706426, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období červen 2013 ve výši 3.890.979 Kč, a současně jím bylo stanoveno penále ve výši 778.195 Kč; dodatečný platební výměr č.j. 10174/19/423023792706426, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období červenec 2013 ve výši 2.673.068 Kč, a současně jím bylo stanoveno penále ve výši 534.613 Kč; dodatečný platební výměr č.j. 10177/19/423023792706426, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období srpen 2013 ve výši 3.405.280 Kč, a současně jím bylo stanoveno penále ve výši 681.056 Kč; dodatečný platební výměr č.j. 10180/19/423023792706426, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období září 2013 ve výši 3.438.981 Kč, a současně jím bylo stanoveno penále ve výši 687.796 Kč; dodatečný platební výměr č.j. 10185/19/423023792706426, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období říjen 2013 ve výši 2.746.521 Kč, a současně jím bylo stanoveno penále ve výši 549.304 Kč; dodatečný platební výměr č.j. 10190/19/423023792706426, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období listopad 2013 ve výši 3.601.712 Kč, a současně jím bylo stanoveno penále ve výši 720.342 Kč; dodatečný platební výměr č.j. 10195/19/423023792706426, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období prosinec 2013 ve výši 5.153.304 Kč, a současně jím bylo stanoveno penále ve výši 1.030.660 Kč.

V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce nejprve upozornil, že správce daně u něj provedl místní šetření dne 4. 9. 2013 a 16. 7. 2014, v rámci kterých si vyžádal informace a doklady o obchodních transakcích, aniž by vůči stěžovateli ve vztahu k předmětným zdanitelným plněním učinil kroky, ze kterých by žalobce mohl usoudit na jakoukoli nesprávnost týkající se jeho obchodování. Žalovaný ostatně ve svém rozhodnutí potvrdil, že v okamžiku obchodování zde nebyly ani ze strany správce daně shledány žádné okolnosti, ze kterých by bylo možné dovozovat nestandardnosti či nesrovnalosti předmětných obchodů. Dotčené obchody se uskutečnily v roce 2013, kdy bylo minimální obecné povědomí o tzv. karuselových podvodech, a je proto v rozporu se zákazem předsudku zpětného hodnocení, aby bylo na žalobce v tomto směru nazíráno jako na zkušeného obchodníka s konsekvencemi z toho plynoucími. O pochybnostech správce daně se žalobce dozvěděl až z výzvy k prokázání skutečností ze dne 24. 9. 2018, tj. více než 2,5 roku po zahájení daňové kontroly dne 3. 2. 2016.

Správce daně doměřil žalobci daň ještě před tím, než došlo k ukončení daňové kontroly. Žalovaný přípisem ze dne 14. 11. 2019 stanovil žalobci lhůtu 15 dnů pro vyjádření se ke zjištěným skutečnostem v odvolacím řízení a řízení o žádosti žalobce o prodloužení této lhůty zastavil rozhodnutím ze dne 4. 12. 2019, č. j. 50082/19/530021442809464. Postupoval tak v rozporu s § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, když řízení o této žádosti zastavil namísto toho, aby o ní rozhodl a lhůtu prodloužil tak, jak to nařizuje § 36 daňového řádu. Žalobce dne 10. 12. 2019 (tj. v původní lhůtě) žalovanému sdělil, že své vyjádření doplní po nahlédnutí do spisu, a to v termínu do 17. 1. 2020, což také tohoto dne učinil. Žalovaný však na doplnění vyjádření nevyčkal a dne 15. 1. 2020 vydal své rozhodnutí, čímž jej zatížil nezákonností a nepřezkoumatelností, jelikož se nevypořádal s argumentací žalobce obsaženou v jeho výše uvedeném doplnění vyjádření, včetně návrhu na provedení nových důkazů. Takový postup žalovaného svědčí o svévoli a popírá procesní práva žalobce v rámci daňového řízení. Ve svém důsledku se tak žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s námitkami žalobce, které byly obsahem jeho vyjádření ze dne 17. 1. 2020, a s návrhy důkazů, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.

Žalovaný zcela pomíjí řádnost nastavených kontrolních opatření žalobce týkajících se mj. i volby obchodních partnerů, správnosti jím nastavených postupů při kontraktaci, solidnosti a robustnosti ekonomické činnosti žalobce, výborného přehledu žalobce o trhu, jeho zákonitostech a zvyklostech.

Ve vztahu k obchodům se společnostmi DAKR TRADE s.r.o. (dále též „DAKR“) a B+B 2010 s.r.o. (dále též „B+B“) jako dodavateli a společností Hungaro Promotion Kft. (dále též „Hungaro“) jako odběratelem žalobce zdůraznil, že mezi účastníky řízení není sporné, že pistácie nakupované a prodávané žalobcem v předmětných obchodních případech skutečně existovaly a žalobce fakticky realizoval dodávky těchto pistácií v rámci své ekonomické činnosti. Žalovaný nezpochybňuje cenu zboží, jeho kvalitu ani kvantitu. Tyto skutečnosti žalobce řádně prokázal důkazními prostředky. Formální i hmotně právní podmínky nároku na odpočet DPH tak splnil. Úvaha žalovaného, že na žalobce lze klást přísnější požadavky stran jeho obezřetnosti, jelikož je zkušeným podnikatelem, je v rozporu s konstantní judikaturou správních soudů i Soudního dvora Evropské unie (dále též „SDEU“). Žalobce zdůraznil, že po celou dobu svého obchodování jednal v souladu s péčí řádného hospodáře a své obchodní partnery prověřil také v posuzované věci. Požadavky na něj kladené judikaturou SDEU splnil a je to naopak žalovaný, kdo neunesl své důkazní břemeno stran doložení vědomosti žalobce o podvodu.

Fyzické vlastnosti pistácií vylučují, že by mohlo v rámci kolotočového (karuselového) podvodu obíhat stále stejné zboží, jak tvrdí žalovaný, jelikož by muselo dojít k jeho degradaci, která by byla jednoduše smyslově zjistitelná. Takové zboží by pak řidič přepravce nesměl naložit. Žalovaný žádné ze svých tvrzení neprokázal a tato tvrzení nevyplývají ze spisu. Bylo nerozhodné, kde měli oba dodavatelé své sídlo, neboť nešlo o anonymní společnosti, jak se snaží žalovaný navodit. Umístění sídla v tzv. office house není ničím protiprávním a bez dalších souvislostí z něj nelze cokoliv dovozovat.

K podání vysvětlení pana H. žalobce uvedl, že se správní orgány nepokusily jej vyslechnout jako svědka a v rozporu se zákonnými a judikatorními pravidly stran dokazování žalovaný upřednostnil listinný důkaz. Pro zásadní procesní vady nelze jako důkaz použít listinu obsahující podání vysvětlení pana H., ani emailovou korespondenci pana P. Domněnku žalovaného stran tvrzeného oběhu stejného zboží pak vylučuje skutečnost, že váha zobchodovaných pistácií se v průběhu času měnila. Tvrzení žalovaného, že se peníze točily v kruhu, a proto se jedná o karuselový podvod, nevyplývá ze spisu. Podle žalobce absentují objektivní okolnosti svědčící o jeho vědomosti o podvodu na DPH.

Úvaha žalovaného, že předmětné obchody s pistáciemi i zapojení žalobce do tohoto obchodu postrádaly ekonomický smysl, je nepodložená. Jednalo se o zcela běžný obchodní případ, kterých žalobce ročně zrealizuje tisíce. Pan Čápek byl žalobci znám jako dlouholetý obchodní partner, se kterým více jak 10 let úspěšně realizoval obchody, a pistácie jsou komoditou, se kterou žalobce obchoduje téměř 30 let. K tvrzené účasti žalobce na údajném karuselovém podvodu žalovaný prezentuje ve svém rozhodnutí navzájem si odporující tvrzení, což činí jeho rozhodnutí zmatečným. Žalobce dále podrobně zdůvodnil, proč žalovaný nesplnil důkazní standard ve vztahu k objektivním okolnostem svědčícím o daňovém podvodu vyžadovaný judikaturou (počátek obchodů s pistáciemi, obchodní model, nestandardnosti, absence písemných smluv, negativní zkušenost s panem Čápkem, obchodování s tzv. schránkovými společnostmi, platby pozpátku, časové a jiné nesrovnalosti v dokumentaci obchodů, marže, o kterou se pan Čápek dobrovolně připravil, závazkové vztahy mezi Radkem Čápkem, společností SOČ – Velké Bílovice, s. r. o. a Zdeňkem Hortem).

Kontrolní opatření byla aplikována po celou dobu obchodování žalobce stejná jako vůči všem jeho ostatním obchodním partnerům, tato kontrolní opatření popsal a vyjádřil přesvědčení, že byla s ohledem na povahu obchodů zcela dostačující. Správní orgány nedoložily, že by ve zkoumaných obchodních případech byly přítomné takové nestandardnosti, které by u žalobce vyžadovaly vyšší míru obezřetnosti. Neobstojí proto tvrzení žalovaného, že na žalobce lze klást vyšší požadavky pouze proto, že má letitou praxi, zkušenosti a knowhow. Žalovaný ohledně kontrolních opatření klade na žalobce mnohem přísnější požadavky, než byl v době obchodování s pistáciemi schopen unést, a v důsledku toho tak de facto přenáší své kontrolní funkce na žalobce. Žalovaný neuvedl, v čem konkrétně měla být žalobcem přijatá kontrolní opatření nedostatečná.

Správní orgány nesprávně odmítly opakovaně provést navrhované důkazy (výpovědi pana Zdeňka Horta, Pavla Humplíka, prohlášení pana W. D. G.), či se jimi řádně nezabývaly. Prohlášení zástupce skupiny Total Produce C. O. žalovaný nezákonně odmítl a proti němu staví své laické a ničím nepoložené úvahy. S poukazem na závěry uvedené v rozsudku NSS sp. zn. 5 Afs 60/2017 žalobce uvedl, že povinností žalovaného bylo řádně doložit běžnou obchodní praxi na trhu se suchými plody, což žalovaný neučinil.

Spis byl nesprávně veden, došlo k opakovanému pochybení při přeřazování listin do veřejné části spisu, správní orgány nezákonně neumožnily žalobci nahlédnout do celého daňového spisu, spis je nepřehledný a některé listy v něm chybí.

Žalobce dále namítl, že lhůta pro stanovení daně marně uplynula dne 3. 2. 2019. Správce daně sice dne 21. 1. 2019 vydal a žalobci doručil platební výměry, avšak jejich vydání bylo čistě formálním úkonem správce daně, jehož jediným smyslem bylo prodloužit lhůtu pro stanovení daně o jeden rok podle § 148 odst. 2 písm. b) daňového řádu, a doměřit tak daň ve lhůtě pro stanovení daně. Formálně provedené úkony přitom dle judikatury nemají vliv na běh lhůty pro stanovení daně, což znamená, že vydání platebních výměrů neprodloužilo lhůtu o jeden rok do 3. 2. 2020 a rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2020 bylo vydáno po uplynutí lhůty pro stanovení daně (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 25 Af 63/2018). Žalovaný se nevypořádal s námitkou prekluze. Z protokolu o ústním jednání správce daně ze dne 19. 11. 2019, č. j. 195573/19/423023792/710990, vyplývá, že dne 11. 1. 2019 došlo pouze k doručení zprávy o daňové kontrole bez jejího projednání a k jejímu faktickému projednání ve smyslu § 88 odst. 4 daňového řádu došlo až dne 19. 11. 2019, tedy více jak 10 měsíců po vydání platebních výměrů a po uplynutí lhůty pro stanovení daně. Uvedené dokazuje, že správce daně neseznámil žalobce s výsledky kontrolního zjištění ani se zprávou o daňové kontrole pouze z důvodu hrozící prekluze.

Závěrem žalobce zmínil, že je pro něj nemyslitelné, aby se jako profesionál s dobrou pověstí a s významným postavením na trhu účastnil daňového podvodu za několik miliónů korun.

Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Konstatoval, že zjištěné skutečnosti ve vzájemném souhrnu jednoznačně svědčí o existenci podvodného řetězce. Následně popsal, jakým způsobem a za jakých okolností probíhaly obchody s pistáciemi, jak v nich zúčastněné společnosti vystupovaly, jak probíhaly finanční transakce a uvedl také relevantní údaje ke společnostem účastnícím se těchto obchodů. Žalovaný skutková zjištění správně vyhodnotil. Chybějící daň byla jednoznačně u zúčastněných subjektů v rámci transakcí s pistáciemi identifikována. Znázorněné schéma obchodních řetězců odpovídá skutkovým zjištěním.

Námitce žalobce o prekluzi práva daň stanovit krajský soud s poukazem na závěry uvedené v rozsudku NSS ze dne 22. 8. 2017, č.j. 7 Afs 68/201736, nepřisvědčil. S ohledem na to, že žalobce byl řádně seznámen s výsledkem kontrolního zjištění v odvolacím řízení a mohl se k němu vyjádřit, řádné neprojednání zprávy o daňové kontrole v řízení před správcem daně nemělo vliv na účinky vydání dodatečných platebních výměrů.

K žalobcem namítanému pochybení žalovaného při posouzení jeho žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření na výzvu správce daně k seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzvě k vyjádření se v rámci odvolacího řízení ze dne 14. 11. 2019, č. j. 47007/19/530021442809464 (dále též „Seznámení“), a nezohlednění jeho vyjádření ze dne 17. 1. 2019 s návrhem dalšího dokazování, krajský soud uvedl, že žalovaný svým postupem zatížil odvolací řízení vadou, neboť ve světle § 36 odst. 1, 2 a 3 a § 115 odst. 2 a 3 daňového řádu nesprávně vyhodnotil žádost žalobce o prodloužení lhůty. Pochybil také tím, že o žádosti vůbec věcně nerozhodl a řízení o ní z nesprávných důvodů zastavil. Tímto postupem byl žalobce nepochybně zkrácen na svých procesních právech na účinnou právní ochranu proti kontrolním zjištěním a závěrům správního orgánu. Na postup žalovaného přiléhavě dopadají závěry rozsudku NSS č. j. 3 Afs 80/2019126. V intencích tohoto rozsudku přistoupil krajský soud k posouzení, zda pochybení žalovaného mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud následně podrobně zrekapituloval obsah Seznámení ze dne 14. 11. 2019, reakci žalobce na něj ze dne 10. 12. 2019 a doplnění vyjádření žalobce ze dne 17. 1. 2020. Dospěl k závěru, že procesní pochybení žalovaného, který nezohlednil vyjádření žalobce ze dne 17. 1. 2020, nemohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť to se opírá o dostatečné skutkové důvody, s nimiž byl žalobce prostřednictvím kontrolních zjištění správce daně seznámen již v průběhu daňové kontroly. Seznámení, resp. obsah sdělení rakouské daňové správy, nepředstavuje nosný skutkový důvod napadeného rozhodnutí žalovaného.

Ze skutečnosti, že u žalobce proběhlo v minulosti (několik) místních šetření, nelze dovozovat tvrzené legitimní očekávání, že prověřované obchodní transakce se společností Hungaro „jsou v pořádku“, a tato skutečnost nemůže ani změnit hledisko posuzování objektivních okolností, jak požaduje žalobce. Přes všechny kontrolní pravomoci správce daně nebylo v jeho silách podvod odhalit už v roce 2013 a informovat o něm žalobce. Proto není důvodná ani výtka žalobce, že byl správce daně nečinný. Žalobci nebyla přičítána k tíži nekontaktnost jednotlivých subjektů či jejich sídla v tzv. office house.

Ohledně hodnocení obchodování žalobce s Radkem Čápkem správní orgány mohly přihlédnout i k tomu, že se v dané době jednalo o nesolventní osobu, což muselo být jednateli žalobce známo. Úvahy žalovaného, proč do okruhu objektivních okolností zahrnul nedostatek písemné formy smluv, obstojí. Poukaz na nedostatek písemné formy nadto nestojí osamoceně, nýbrž v souhrnu s řadou dalších objektivních okolností, z nichž správní orgány dovodily zaviněné zapojení žalobce do předmětných transakcí. Argumentace žalobce u jednání jeho vnitřním interním systémem nevysvětluje, jak byly ošetřeny aspekty předmětných mnohamilionových obchodů. Ani argument, že důvodem pro neuzavření rámcové smlouvy bylo obchodování dle dostupnosti zboží, v tomto směru neobstojí; žalobce tak jistě činit mohl, avšak pak je zřejmé, že předmětný obchod v obrovském množství pistácií (cca 1.123 tun) se zakládal pouze na informacích od Radka Čápka, pro kterého nadto, jak správní orgány vysvětlily, ani nebyl ekonomicky výhodný, pokud figuroval jak na straně dodavatelské, tak odběratelské.

Akcentujeli žalobce podmínky skladování pistácií pro zachování kvality, tak tím spíše nemá racionální vysvětlení, proč nakupoval pistácie za výše uvedených podmínek, proč se ve všem spolehl na Radka Čápka (neprověřoval si společnosti, které mu pistácie prodávaly, ani původ pistácií) a převážel je z cizího skladu v Podivíně do skladů do Rakouska na základě emailu od pro něj neznámé maďarské společnosti. Žalobce si neověřil, zda jsou pistácie skutečně dodávány společnosti ENCINGER, spol. s r. o. (dále též „ENCINGER“), jak obchodní ředitel žalobce původně tvrdil. Za situace, kdy bylo prokázáno, že pistácie mezi subjekty kolovaly, pak není zřejmé, proč tvrzené kontrolní mechanismy žalobce tuto skutečnost neodhalily, pakliže by pistácie vykazovaly známky poškození kvality. Navíc Ing. R. H. sdělil správci daně, že kontrola kvality byla prováděna jen u prvních dodávek, následně bylo dodáváno na základě důvěry k zákazníkovi bez kontroly.

Krajský soud se ztotožnil s hodnocením žalovaného, že transakce s pistáciemi nebyly prováděny z ekonomických důvodů, nýbrž s úmyslem získat částku odpovídající DPH. Šlo o transakce nestandardní, vybočující správními orgány konkrétně identifikovanými znaky z běžné obchodní praxe, kterou soud vnímá jako provádění obchodů primárně za účelem zisku s péčí řádného hospodáře. Žalovaný tudíž svému důkaznímu břemenu dostál.

Závěr žalovaného, že žalobce rezignoval na obezřetnost a kontrolní mechanismy, odpovídá skutkovým zjištěním. Žalobce neunesl důkazní břemeno, že realizoval dostatečná opatření, aby své účasti na podvodu na DPH zabránil. Není pravdou, že žalovaný nevypořádal odvolací námitku týkající se hodnocení spolupráce žalobce s S.O.Č. – produkt Morava s.r.o., jelikož žalovaný na ni reagoval v bodu 124 svého rozhodnutí.

Hodnocení žalovaného, že žalobce měl s Radkem Čápkem nejen údajně pozitivní, nýbrž i objektivně negativní zkušenost, nelze nic vytknout. Žalovaný zdůvodnil, proč pozdější změně názoru žalobce na tuto spolupráci neuvěřil. Dokazování prohlášeními Radka Čápka ze dne 23. 6. 2021 a Ing. Radka Horta ze dne 30. 8. 2021 (který působil u žalobce od roku 1995 a je součástí vedení) by na skutkovém stavu, z něhož správní orgány vycházely, nic podstatného nezměnilo. Je pravda, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí věnoval pouze vysvětlení řidiče T. H. a argumentaci žalobce k vyjádření A. Š. pominul. Na vyjádření A. Š. však závěry správce daně a žalovaného nestojí, proto uvedené pochybení nemůže mít vliv na nosný závěr, že transakce s pistáciemi byly zatížené podvodem na DPH.

Správní orgány dostály požadavkům judikatury a prokázaly jak existenci daňového podvodu, tak skutečnost, že o něm žalobce vědět mohl a měl. Není tedy důvodná žalobní argumentace, že v nyní posuzovaném případě měly správní orgány ještě více „rozklíčovat“ formu zaviněné účasti žalobce na transakcích zasažených podvodem na DPH.

K námitce neprovedení výslechu M. P. krajský soud uvedl, že je nadbytečný za situace, kdy byl již v minulosti proveden rakouskou daňovou správou. Žalovaný tak nepochybil, pokud jeho další výslech neprovedl. Stejně tak správní orgány řádně zdůvodnily, proč nevyslechly Zdeňka Horta k otázce jeho závazkových vztahů s Radkem Čápkem, respektive s jeho společnostmi a Pavla Humplíka, ředitele společnosti CARGOHORTIM, spol. s r.o. který měl objasnit administrativní postup při tvorbě interních dokumentů.

Na další důkazní návrhy žalobce reagoval správce daně ve zprávě o daňové kontrole a rovněž neprovedení výslechu zástupce společnosti Total Produce Plc. správce daně ve zprávě o daňové kontrole podrobně zdůvodnil tak, že jej k okolnostem obchodních zvyklostí na trhu v segmentu ovoce a zeleniny vyslechnout nepotřebuje. Rovněž žalovaný se s tímto důkazním návrhem řádně vypořádal s tím, že zjištění v dané věci jsou natolik silná a komplexní, a nestojí na běžné obchodní praxi na trhu s pistáciemi, nýbrž na běžném chování jakéhokoli obchodníka. Pokud jde o námitku neumožnění nahlédnutí do daňového spisu, krajský soud na základě obsahu daňového spisu neshledal žádnou indicii o tom, že by žalobci bylo takovým způsobem znemožněno uplatnit svá práva coby součást právní obrany vůči závěrům správních orgánů.

Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Vytkl krajskému soudu, že postupoval nezákonně, nepřihlédl ke všem skutečnostem, které byly tvrzeny a prokázány stěžovatelem. Nezohlednil, že správní orgány neunesly důkazní břemeno stran údajné participace stěžovatele na údajném daňovém podvodu a nevypořádal všechny námitky žalobce.

Zdanitelné plnění, se kterým v dané věci stěžovatel obchodoval (nepražené pistácie), bylo jeho obvyklým obchodním artiklem, jednalo se o běžně využívaný obchodní model a běžný obchod, jakých stěžovatel v rámci své ekonomické činnosti uskuteční tisíce ročně. Nebyl zde žádný důvod či objektivní skutečnost, ze které by stěžovatel mohl či měl v době obchodování pojmout podezření, že s obchody není něco v pořádku. Stěžovateli tak svědčila dobrá víra ve smyslu judikatury SDEU.

Neobstojí závěr krajského soudu založený na tom, že obchodní model stěžovatele nedával smysl, jelikož dodavatel, resp. pan Čápek, neměl žádný důvod přenechat část obchodu stěžovateli, a tím se připravit o část marže, dále protože dodavatel dohodl obchodní podmínky i pro odběratele a s odběratelem stěžovatel nekomunikoval, tj. že panu Čápkovi stěžovatel příliš důvěřoval. Tato tvrzení jsou nepravdivá, nebyly žalovaným doloženy, nebyly provedeny důkazy navržené stěžovatelem svědčící o opaku. Nebyla zohledněna několikaletá minulá obchodní spolupráce stěžovatele s panem Čápkem, prověření pana Čápka kontrolními opatřeními stěžovatele (ze získaných informací stěžovatel nezjistil žádné nesrovnalosti) a úprava navrhovaných obchodních podmínek stěžovatelem. Dále nebylo zohledněno, že stěžovatel nevěděl a neměl jak reálně zjistit, že pan Čápek ve skutečnosti ovládá i společnost J&T GmBh (dále též „J&T“), která je skutečným příjemcem zboží. Stěžovatel prověřil maximum toho, co mohl. Z pohledu stěžovatele byl fakt, že pan Čápek poptal u stěžovatele participaci na daných obchodech, zcela logickým krokem, jelikož stěžovatel disponoval silným zázemím, měl na trhu výborné renomé a byl silnou společností schopnou řešit problémy, což však nebylo v napadeném rozsudku, ani v rozhodnutí žalovaného zohledněno. Krajský soud ani žalovaný nezohlednili, že posuzované případy se odehrály v roce 2013, kdy povědomí o principech podvodů na DPH bylo na mnohem menší úrovni.

Ačkoli je stěžovateli vyčítáno obchodování za údajně nestandardních obchodních podmínek, žalovaný ani krajský soud neuvedli, jaké jsou běžné obchodní podmínky. Ani se nevypořádali s opakovanými tvrzeními stěžovatele, které dokládal důkazy, jež žalovaný odmítl provést, že optikou obchodního segmentu ovoce, zelenina, sušené plody, který má svá specifika, která musí být zohledněna, byly obchody s pistáciemi zcela běžné. Krajský soud navíc v přímém rozporu s judikaturou NSS a SDEU uzavřel, že žalovaný ani neměl povinnost prokazovat, jak standardní a v mnoha ohledech i specifická obchodní praxe s danou komoditou probíhá.

Stěžovatel nesouhlasí s hodnocením krajského soudu, že obchody stěžovatele probíhaly odlišně od běžného chování jakéhokoliv obchodníka. Krajský soud řádně nezhodnotil námitky stěžovatele, v nichž vysvětloval svoji obchodní praxi a vlastní obchod s pistáciemi a v nichž poukazoval na nedostatečné vypořádání údajných nestandardností obchodů stěžovatele žalovaným.

Z výsledku kontrolního zjištění a následně i ze zprávy o daňové kontrole je patrné, že správce daně vysvětlení obchodního modelu stěžovatele bez dalšího odmítl, aniž by však doložil, a nikoli pouze tvrdil, proč má za to, že vysvětlení podaná stěžovatelem jsou nesprávná. Žalovaný se nevypořádal s tvrzeními a důkazy předloženými stěžovatelem, které jeho obchodní model a obecnou obvyklost vysvětlovaly a dokládaly.

Nezákonný je též závěr krajského soudu, že zjištění v dané věci stojí na běžném chování jakéhokoli obchodníka, jímž aproboval postup žalovaného, který odmítl veškeré důkazní návrhy stěžovatele k prokázání obvyklých obchodních podmínek obchodů s pistáciemi. To je v rozporu s judikaturu NSS, viz. např. rozsudky sp. zn. 8 Afs 49/2019 a sp. zn. 5 Afs 60/2017. V kontrastu s judikaturou se žalovaný omezil na prosté konstatování o jakémsi univerzálním „běžném chování jakéhokoliv obchodníka“, které převzal krajský soud. Nevymezil, jaký způsob obchodování považoval v daném prostředí za obvyklý, natož aby vymezil a prokázal, jak se obchod s pistáciemi od obvyklého způsobu obchodování liší. Setrvale ignoroval argumentaci stěžovatele, že způsob, jakým obchodoval s pistáciemi, je obvyklý. Takový postup je nezákonný, když žalovaný v jeho důsledku neunesl důkazní břemeno stran svých tvrzení a neprokázal, že by obchodní případy s pistáciemi byly skutečně odlišné od běžné obchodní praxe či od běžné obchodní praxe stěžovatele. Krajský soud se v tomto směru se žalobními námitkami stěžovatele nevypořádal. Krajský soud též nesprávně aproboval postup žalovaného, který v rámci odvolacího řízení neprovedl stěžovatelem navržené výslechy pana O. a V. G. a nehodnotil výslechy svědků pánů G. a Hurta ohledně obvyklé praxe.

Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spatřuje stěžovatel v tom, že se nevyjádřil k jeho námitce nezákonnosti postupu žalovaného spočívající v neprovedení navrženého důkazu svědeckými výslechy pana O. a pana V. G. a jeho čestným prohlášením, které přiložil ke svému doplnění k vyjádření k výzvě v odvolacím řízení. Stěžovatel opětovně zdůraznil, že dané obchodní případy probíhaly z pohledu stěžovatele běžným způsobem a za dodržení standardních kontrolních opatření, přičemž poukázal na specifika obchodování s tímto zbožím. Odkaz krajského soudu na závěr žalovaného, že nestandardnosti při obchodování v této věci se týkají všech odvětví, a není proto potřebné zjišťovat konkrétní specifika trhu s pistáciemi, nemůže obstát v kontextu výše uvedených rozhodnutí NSS. Krajský soud nezohlednil ty důkazy a vysvětlení, ze kterých vyplývá, že obchodní model stěžovatele při obchodu s pistáciemi je zcela běžný.

Stěžovatel dále zdůraznil, že nebyl méně obezřetný, a je třeba zohlednit také fakt, že s panem Čápkem v minulosti opakovaně bezproblémově spolupracoval. Zmínil, že představuje jistotu zkušeného a stabilního partnera v případě potíží při obchodních transakcích. Prostředníci jsou využíváni i pro jistotu úhrady, což jsou legitimní důvody využití dalšího článku v řetězci na úkor vlastní marže, protože snižuje obchodní riziko nesené jedním obchodníkem. Nesprávné jsou proto závěry krajského soudu a žalovaného, že se pan Čápek připravil o část marže, či o jakémsi jeho samaritánství. Z pohledu stěžovatele byl postup pana Čápka v dané věci logický – nabídkou spolupráce stěžovateli snižoval své obchodní riziko vyplývající z předmětných obchodů. Objednáním pouze dopravy by pan Čápek, (resp. jeho společnosti) neeliminoval všechna obchodní rizika. Díky velké variabilitě obchodů neměl stěžovatel důvod považovat obchodní případy s pistáciemi za nikterak nestandardní. Nabídka na další obchodní spolupráci ze strany pana Čápka nepředstavovala pro stěžovatele a priori nic podezřelého, protože před realizací obchodu s pistáciemi s panem Čápkem úspěšně spolupracoval po několik desítek let na množství různých projektů. Není pravdou, že by měl žalobce s panem Čápkem negativní obchodní zkušenosti. Stran vyjednávání a podmínek obchodu proběhla standardní obchodní jednání, stěžovatel aplikoval své standardní kontrolní postupy.

Stěžovateli v době provádění obchodů nebylo a ani nemohlo být známo, že skutečným příjemcem zboží je J&T ovládaná panem Čápkem (pan Čápek stěžovateli tvrdil, že konečným příjemcem zboží je společnost ENCINGER). Stěžovatel tuto skutečnost nevěděl, když ji ani s vynaložením úsilí neměl jak zjistit (rakouský obchodní rejstřík v dané době nezobrazoval úplné údaje o společnostech). Tento fakt však nebyl krajským soudem ani žalovaným náležitě zohledněn. Obchody s pistáciemi odpovídaly nejen standardní obchodní praxi daného odvětví, ale i běžné obchodní praxi stěžovatele a byly ziskové. Stěžovatel dále ověřil ekonomickou opodstatněnost případu, tj. zda nákupní cena pistácií odpovídá ceně na trhu obvyklé v místě a čase.

Krajský soud vnímal jako nestandardní okolnost, že pan Čápek navrhl obchod s pistáciemi a byl kontaktní osobou jak na straně dodavatele, tak odběratele. Stejně jako žalovaný však zcela opomíjí žalobní argumentaci stěžovatele, že obchod přes prostředníka má své legitimní obchodní důvody a je jedním z běžných způsobů zajištění distribuce sortimentu v obchodní praxi. Stěžovatel tak neměl a ani nemohl mít jakékoliv podezření plynoucí z toho, že v obchodech s panem Čápkem měl vystupovat jako prostředník. V této souvislosti stěžovatel poukázal na popis obchodního modelu, který je aktuálně aplikován společností Dole Ireland, a prohlášení pana J. G. z této společnosti.

Žalovaným i krajským soudem měl být zohledněn fakt, že v době provádění obchodů nemohl stěžovatel ani při vynaložení veškeré odborné péče disponovat takovým penzem znalostí, jakými disponoval správce daně v roce 2016 při zahájení daňové kontroly. Subjektivní stránka stěžovatele měla být posuzována právě s přihlédnutím k množství informací, kterými stěžovatel v době uskutečňování obchodů disponoval. Bylo proto v rozporu se zákazem předsudku zpětného hodnocení, že stěžovatel byl žalovaným nazírán jako zkušený obchodník přísnější optikou stran přijatých opatření, což krajský soud nezákonně aproboval. Totéž se týká údajné virtuálnosti sídel dodavatelů stěžovatele.

Argumentaci stěžovatele, že opakované místní šetření u stěžovatele posílila dobrou víru, že jsou obchody v pořádku a že neměl v době obchodování k dispozici shodnou sumu informací jako správce daně týkající se zejména společností Hungaro a J&T (že je ovládána panem Čápkem), krajský soud zcela pominul, stejně jako námitku, že se s touto argumentací žalovaný v odvolání nevypořádal. V tomto je kasační stížností napadený rozsudek nepřezkoumatelný.

Tvrzení o oběhu stejného zboží nebylo pravdivé, neboť množství zboží, které bylo obchodováno, se měnilo. Krajský soud však tuto žalobní námitku pominul. Stěžovatel neměl a ani nemohl mít žádné indicie, které by mu měly být podezřelé, protože dodávky neprobíhaly pravidelně. Těžko je tak možné tvrdit, že stěžovatel měl seznat, že se zboží točilo v kruhu.

Krajský soud se nevyjádřil k námitce, jíž stěžovatel rozporoval listinné důkazy  vysvětlení pánů H. a Š., přičemž namítal, že se je správce daně ani nepokusil vyslechnout jako svědky a upřednostnil toliko listinný důkaz. Ve vztahu k vysvětlení pana H. stěžovatel namítá, že z důkazů vyplývá, že jeho zaměstnavatel prováděl pro stěžovatele přepravu toliko ve 4 případech (a to ještě až v roce 2014), přičemž sám tento řidič uvedl, že jel dvakrát. Žalovaný tak z tohoto tvrzení o údajných přepravách nemohl vyvodit závěr o točení zboží. I tuto žalobní námitku ponechal krajský soud bez reakce.

Odvolací námitku stran podání vysvětlení pana Š. žalovaný pominul zcela, což však dle krajského soudu nevadí, protože na jeho vysvětlení závěry správce daně a žalovaného nestojí. Tvrzení žalovaného o točení zboží v kruhu však nevyplývají z důkazů ve spise a pro tento rozpor měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit. Oběh stále stejného zboží navíc neumožňují fyzické vlastnosti pistácií, kdy by shnily a řidič by je odmítl naložit. Podstatu této námitky krajský soud nevypořádal, když pouze konstatoval, že „argumentujeli žalobce podmínky skladování pistácií pro zachování kvality, tak tím spíše nemá racionální vysvětlení, proč nakupoval pistácie za výše uvedených podmínek.“ Stěžovatel v této souvislosti zdůraznil, že při každé přejímce pečlivě kontroloval i kvalitu a množství zboží, a pakliže by mu nebylo dodáno zboží v dohodnuté kvalitě, takové zboží by nepřevzal. Při přejímce pistácií byly zjištěny některé vady (např. protržený obal), které byly zaneseny do přepravního listu (CMR), který měl správce daně k dispozici. Tvrdíli tedy krajský soud, že kontrola zboží nebyla prováděna, je toto tvrzení nepravdivé a nevyplývá z důkazů založených ve spise.

Nezákonný je podle stěžovatele závěr krajského soudu o nepravdivosti tvrzení stěžovatele, že konečným odběratelem pistácií je společnost ENCINGER. Krajský soud vychází toliko z jednoho důkazu (mezinárodního dožádání) a pomíjí další důkaz – mezinárodní přepravní listy, z nichž je zřejmé, že alespoň počáteční dodávky pistácií byly této společnosti skutečně dodány. Stran pohybu peněžních prostředků stěžovatel zdůraznil, že nevěděl o tom, jak jeho dodavatel naložil s penězi, které od stěžovatele dostal za zboží.

K výčtu objektivních okolností stěžovatel především namítal, že nemohl vědět, co je typickým znakem karuselového podvodu, neboť v roce 2013 to nebyla obecně známá skutečnost. Krajský soud se nevypořádal s žalobní argumentací stěžovatele týkající se běžnosti obchodování bez písemné smlouvy v daném segmentu, údajného poškozování pana Čápka sebou samým, a obchodních vztahů mezi panem Čápkem a panem Hortem. Krajský soud se stran objektivních okolností povětšinou omezil na prostou rekapitulaci tvrzení žalovaného bez toho, aby vypořádal žalobní námitky stěžovatele, což je nezákonný postup. Absence písemných smluv nepředstavuje dle judikatury samostatnou objektivní okolnost. Krajský soud měl přihlédnout k běžné praxi v oboru a k dalším okolnostem dané věci, což však neučinil. Nezohlednil názor NSS, podle kterého má správce daně povinnost prokázat, že ústní smlouvy nejsou běžnou obchodní praxí v daném odvětví a z jakého důvodu.

Ve svém vyjádření k údajné nelogičnosti „plateb pozpátku“, tj. situace, kdy stěžovatel uhradil zboží dodavateli až poté, co mu došla platba od odběratele, krajský soud pomíjí žalobní námitky, v nichž stěžovatel uvedl, že se jedná o běžnou obchodní podmínku, a ostatně i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 6 Afs 31/2018 uvedl, že tento způsob financování může fungovat jako jistý druh zajištění. Uváděné objektivní okolnosti tak podle stěžovatele nesvědčí o jeho možné účasti na daňovém podvodu.

Z kasační stížností napadeného rozsudku není zřejmé, jak krajský soud hodnotil žalobní námitky stěžovatele týkající se kontrolních opatření a dobré víry. Stěžovatel i v případě obchodů s pistáciemi své obchodní partnery ověřil a tyto obchody průběžně vyhodnocoval. Z pohledu stěžovatele a informací, které byly v době obchodování zjistitelné, má stěžovatel za to, že zde nebyly žádné náznaky vzbuzující podezření, že došlo k nesrovnalosti nebo podvodu. Opatření, která stěžovatel před předmětnými obchody a v jejich průběhu uskutečňoval, byla zcela dostatečná. Několik prvotních dodávek bylo složeno na sklad stěžovatele, kde bylo zboží důkladně překontrolováno, znovu naloženo a teprve poté bylo dopraveno odběrateli. Tímto způsobem stěžovatel postupoval vždy u nových dodávek, neboť se chtěl přesvědčit, zda zboží má deklarovanou kvalitu. Protože při této důkladné kontrole pistácie nevykazovaly žádné vady, byla pro následné dodávky kontrola kvality zboží prováděna přímo řidičem, který zboží přepravoval odběrateli. Hodnocení kontrolních opatření nebylo ze strany krajského soudu provedeno. Dle rozsudku NSS sp. zn. 8 Afs 112/2017 nestačí k odepření nároku na odpočet DPH toliko konstatování o selhání kontrolních mechanismů, protože hodnocen nemůže být výsledek procesu, ale proces samotný. Ani s touto námitkou se krajský soud nevypořádal.

Žalovaný se spokojil s konstatováním, že vyšší standard prověřování měl stěžovatel aplikovat pouze z toho důvodu, že je zkušený. Netvrdil, ani neprokázal, že by zde snad byly nějaké náznaky vzbuzující podezření. Tento právní názor žalovaného je v rozporu s právním názorem SDEU i NSS vyjádřeným v rozsudcích ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 8 Afs 49/2019 a ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 5 Afs 252/2017. Přísnější nároky lze na stěžovatele klást pouze v případě, kdy existují tzv. náznaky vzbuzující podezření, což však v dané věci žalovaný netvrdí ani nedokládá. Závěr žalovaného, že na stěžovatele je třeba hledět přísněji toliko proto, že se jedná o zkušeného podnikatele, je tak zcela nezákonný. Krajský soud se závěrem žalovaného souhlasí, když uvedl, že lze očekávat, že bude jednat s péčí řádného hospodáře. Ačkoliv tedy vycházel z jiného standardu opatření než žalovaný, žalobní námitce stěžovatele nepřisvědčil. Zodpovězení otázky, zda měl stěžovatel přijmout běžná či přísnější opatření, je přitom klíčové. Jasnou odpověď však na ni krajský soud nedává. Opatření aplikovaná stěžovatelem byla žalovaným i krajským soudem nezákonně posuzována přísnější optikou, než jak by dle judikatury SDEU správně být posuzována měla. V této souvislosti stěžovatel vznesl podnět ke zvážení, zda by neměla být položena předběžná otázka SDEU za účelem zodpovězení, zda za dané skutkové situace je tomu skutečně tak, jak tvrdí žalovaný, tj. že na stěžovatele lze klást přísnější požadavky stran jeho kontrolních opatření toliko z důvodu jeho zkušenosti. Nároky, které žalovaný a krajský soud na stěžovatele stran míry kontrolních opatření kladou, jsou v rozporu s ustálenou judikaturou. Nezákonný je rovněž závěr krajského soudu, že by žalovaný dle judikatury NSS nebyl povinen účinná opatření identifikovat.

Krajský soud na jedné straně tvrdí, že se jednalo o tak rozsáhlý karuselový podvod, že ho ani správce daně nemohl v roce 2013 odhalit, na druhé straně klade stěžovateli za vinu, že mu obchodování nebylo podezřelé. Krajský soud tak na stěžovatele v rozporu se setrvalou judikaturou SDEU a správních soudů klade takové požadavky, které nemůže unést. Nezohledňuje sumu informací, kterými stěžovatel disponoval, a fakt, že pakliže informace o podvodu nemohl v rozhodné době zjistit ani správce daně, těžko je mohl zjistit stěžovatel. Stěžovatel prokázal, že mu stran sporných obchodních případů svědčila dobrá víra v řádnost jím nastavených kontrolních opatření a řádnost obchodování s pistáciemi a že zde neexistovaly žádné indicie, které by měly u stěžovatele vyvolat podezření či pochybnost stran jeho obchodního modelu či jeho obchodních partnerů.

Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že neprodloužení lhůty pro vyjádření se k výzvě v odvolacím řízení představovalo procesní pochybení žalovaného bez vlivu na zákonnost jeho rozhodnutí. Krajský soud odkázal na rozsudek sp. zn. 3 Afs 80/2019, v němž NSS zdůraznil zejména to, zda byl časový prostor poskytnutý daňovému subjektu dostatečným k jeho vyjádření, a rovněž správnímu orgánu uložil zabývat se i obsahem vyjádření daňového subjektu a v něm uvedenými návrhy důkazů. V posuzované věci však tak krajský soud nepostupoval a přezkoumával toliko obsah vlastní výzvy v odvolacím řízení a nových důkazů. Nezabýval se však vlastním obsahem vyjádření stěžovatele k této výzvě ani jeho doplněním a časovým prostorem poskytnutým stěžovateli pro jeho vyjádření. Přestože bylo namítáno, že žalovaný nezohlednil doplnění vyjádření k výzvě a návrh důkazů, krajský soud se k této námitce nevyjádřil.

Stěžovatel dále namítl prekluzi práva stanovit daň. Správce daně ve zjevném rozporu s § 1 odst. 2 daňového řádu považuje za svou povinnost doměřit daň za každou cenu, v důsledku čehož rezignoval na dodržení procesních práv stěžovatele a zneužil svých vrchnostenských oprávnění. Stěžovateli nebyla dána reálná možnost, jak doložit svá tvrzení, návrhy důkazů byly žalovaným s poukazem na hrozící možnost uplynutí lhůty pro stanovení daně odmítnuty. Do časové tísně se správce daně přitom dostal sám vlastní neaktivitou. Z důvodu hrozící prekluze správní orgány stěžovateli nevytvořily dostatečný časový prostor se k jejich pochybnostem vyjádřit a zároveň neprovedly stěžovatelem navrhované důkazy. Postup správce daně aprobovaný žalovaným dosahuje intenzity zneužití práva. S touto argumentací stěžovatele se krajský soud nevypořádal.

Platební výměry byly vydány toliko formálně, a tudíž neprodloužily o jeden rok lhůtu pro stanovení daně. V této souvislosti stěžovatel odkázal na závěry uvedené v rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 25 Af 63/2018 a NSS sp. zn. 2 Afs 35/2009. S poukazem na zásadu, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání, stěžovatel uvedl, že aplikace § 148 odst. 2 daňového řádu je v posuzované věci nespravedlivá, což nezohledňuje ani rozsudek NSS sp. zn. 7 Afs 68/2017, na který odkázal krajský soud.

Stěžovatel dále vyjádřil přesvědčení, že s ohledem na rozsah podkladů a šíři informací poskytnutých správci daně stěžovatelem při místních šetřeních dne 4. 9. 2013 a 16. 7. 2014 je zřejmé, že se optikou rozsudku NSS sp. zn. 7 Afs 231/2021 materiálně jednalo o daňovou kontrolu. Platební výměry tak byly vydány po uplynutí lhůty pro stanovení daně a je na místě je zrušit.

Závěrem stěžovatel namítl, že se krajský soud nevypořádal s námitkami uvedenými v bodech 4.21, 5.3, 5.6, 5.11 až 5.14, 5.15 a 5.16, 5.24, 5.40, 5.42 až 5.46, 6.6, 6.9, 7.3 žaloby a z tohoto důvodu je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný.

Stěžovatel dále požádal o nařízení jednání v řízení před Nejvyšším správním soudem, neboť doposud nedostal reálnou možnost skutečně doložit a vysvětlit obvyklost jeho obchodní praxe.

Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s posouzením věci krajským soudem. V souvislosti s tvrzením stěžovatele, že nepražené pistácie byly jeho obvyklým obchodním artiklem, zmínil, že stěžovatel dříve obchodoval s pistáciemi pouze nárazově a v mnohem menších objemech. Hned první obchody v listopadu 2012 proto musely u stěžovatele vzbudit podezření, a to mj. ve vztahu k množství pistácií. Za listopad a prosinec 2012 bylo zobchodováno množství pistácií odpovídající roční spotřebě celé České republiky. Stěžovatel nepravdivě tvrdí, že se svým dodavatelem dlouhodobě a opakovaně spolupracoval. Prvním dodavatelem stěžovatele v předmětných zdaňovacích obdobích nebyla společnost pana Čápka SOČ Bělovice, kterou stěžovatel znal a obchodoval s ní. V měsíci květnu 2013 byla na pozici přímého dodavatele společnost DAKR nahrazena společností B+B, ve které figuroval pan Čápek. Ve stěžovateli měla vyvolat podezření o poctivosti obchodů i samotná skutečnost, že pan Čápek jednal jak za stranu stěžovatelových dodavatelů, tak i za stranu jeho odběratelů. Pan Čápek iracionálně zapojil do obchodů stěžovatele, ačkoli z toho neměl žádný prospěch, a připravil se tím o část marže, kterou by realizoval v případě, kdyby si objednal pouze dopravu. Pro zapojení stěžovatele do dodavatelskoodběratelského řetězce neexistoval jediný racionální důvod. Nelze proto stěžovateli přisvědčit ani v tom, že zde nebyl žádný důvod, aby stěžovatel pojmul podezření, že s předmětnými obchody není něco v pořádku.

K požadavku stěžovatele na zohlednění specifik při obchodování s ovocem, zeleninou a sušenými plody žalovaný uvedl, že nestandardní okolnosti zjištěné v posuzované věci je třeba považovat za nestandardní v jakémkoli odvětví podnikatelské činnosti. Z fakturace mezi společnostmi v řetězci je zřejmé, že obchodovaly ve stovkách milionů korun de facto pouze s pistáciemi a pouze se stěžovatelem, což je velmi nestandardní. V okamžiku, kdy se správce daně pokusil u těchto společností prověřovat jejich daňové povinnosti, stávají se nekontaktními a končí jejich ekonomický život.

Stěžovatel zaměňuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku s vlastním subjektivně motivovaným nesouhlasem s posouzením věci. Podstatné je, že krajský soud vypořádal stěžejní žalobní námitky. Z absence výslovné odpovědi na ten či onen argument stěžovatele nelze dovozovat nepřezkoumatelnost.

Vysvětlení obchodního modelu stěžovatele s pistáciemi ve světle zjištěných nestandardností neobstojí. V součinnosti s rakouskou daňovou správou byl identifikován karuselový podvod, v němž obíhalo zboží dokola mezi Českou republikou (skladem v Podivíně) a některým ze tří skladů v Rakousku. Ke stěžovatelem zmíněným fyzickým vlastnostem pistácií žalovaný uvedl, že umožňovaly, aby tytéž pytle či palety obíhaly v kruhu několik týdnů či měsíců, následně byly nahrazeny novým zbožím a kolotočový oběh pokračoval. V kruhu se přitom netočily pouze pistácie, ale také peníze. Správcem daně byly zjištěny finanční toky, které neodpovídají fakturaci. Pistácie byly hrazeny stále stejnými penězi a platební transakce byly navíc prováděny během velmi krátké doby. Nestandardní okolnosti neposkytují jiné vysvětlení než to, že záměrem celého kolotočového obchodu bylo, aby stěžovatel jakožto poslední tuzemský článek dodávající pistácie do jiného členského státu ze státního rozpočtu neoprávněně nárokoval nadměrné odpočty DPH. Ve světle zjištěných skutečností nelze předmětným obchodům přiznat racionální vysvětlení.

K nesouhlasu stěžovatele s provedeným dokazováním žalovaný konstatoval, že se s návrhy stěžovatele náležitě vypořádal. Čestné prohlášení W. G. bylo žalovanému doručeno až po vydání jeho rozhodnutí a nemohlo být v tomto rozhodnutí vyhodnoceno. Stěžovateli přitom nic nebránilo, aby toto čestné prohlášení předložil již dne 10. 12. 2019 spolu s vyjádřením k seznámení, neboť je datováno dne 18. 10. 2019 a dle tlumočnické doložky bylo přeloženo do českého jazyka dne 8. 11. 2019. Navíc je natolik obecné, že i kdyby bylo předloženo v průběhu odvolacího řízení, na závěru žalovaného by ničeho nezměnilo. Stěžovatel se v kasační stížnosti snaží navodit mylný dojem, že byl připraven správci daně vysvětlit všechna specifika daných transakcí, resp. k tomu předložit řadu důkazních prostředků. To však neodpovídá realitě vyplývající ze spisového materiálu. Realizace zisku u stěžovatele nevyvrací závěr o podvodu na DPH.

Podle žalovaného je na místě si položit otázku, co vlastně stěžovatel předmětným obchodům přinesl, když pistácie vlastnil pouze po dobu jejich přepravy z (resp. do) cizího skladu, převod práva nakládat se zbožím jako vlastník byl proto nadbytečný, strana dodavatele reprezentovaná panem Čápkem dostala zaplaceno až v okamžiku, kdy dostal zaplaceno stěžovatel, nemohlo se proto jednat o finanční krytí obchodu (tzv. faktoring) ze strany finančně silné skupiny Hortim. Z tohoto pohledu je třeba za nepravdivé považovat tvrzení stěžovatele, že pan Čápek zapojením stěžovatele snižoval své riziko v předmětných obchodech.

Mezi stěžovatelem a společností Hungaro proběhla pouze jednorázová emailová komunikace, ze které navíc stěžovatel věděl, že jde o maďarskou společnost, pistácie však nikdy nesměřovaly do Maďarska, což nedává smysl, pokud je dalším odběratelem známá slovenská pražírna ENCINGER. Neobstojí tvrzení stěžovatele, že mu nemohlo být známo, že skutečným příjemce zboží je společnost J&T ovládaná panem Čápkem, neboť v prosinci 2012 pan Michal Bukáček stěžovatele emailem požádal o změnu místa výkladu a uvedl i změnu příjemce na společnost J&T. Kontrola zboží ze strany stěžovatele proběhla pouze u prvních dodávek v listopadu 2012, přičemž i toto bylo v gesci pana Čápka. Není proto pravdivé tvrzení stěžovatele, že při každé přejímce kontroloval kvalitu a množství zboží.

Podle žalovaného byly prokázány objektivní okolnosti, které měly ve stěžovateli vzbudit pochybnosti o serióznosti jeho obchodních partnerů a standardnosti obchodních transakcí, které s nimi hodlal uskutečnit, a které ve svém souhrnu prokazují, že stěžovatel mohl a měl vědět, že se účastní řetězce zatíženého podvodem na DPH.

Rozsáhlá kontrolní činnost od roku 2013 u stěžovatele neprobíhala, jednalo se pouze o dvě místní šetření z důvodu mezinárodního dožádání maďarské daňové správy. Stěžovatel vyslechnutí pana H. a pana Š. nenavrhoval, přičemž podaná vysvětlení v rámci trestního řízení byla v daňovém řízení užita jako důkaz zcela v souladu s judikaturou. Z vysvětlení pana H. správce daně vyšel ve zprávě o daňové kontrole toliko podpůrně a pro dokreslení situace. Stěžovatel byl o zjištěních správce daně svědčících o zasažení zkoumaných obchodních řetězců podvodem na DPH informován a bylo mu umožněno, aby na ně reagoval a vyvrátil je, případně doložil přijetí dostatečných opatření k tomu, aby předešel své účasti na podvodu na DPH. Nároky, které správce daně na stěžovatele kladl, nejsou nepřiměřené. Stěžovatelem uváděná opatření nejsou způsobilá předejít účasti na podvodu na DPH. Stěžovatel se napříč kasační stížností prezentuje jako zkušený obchodník v oboru, a mohou tedy na něj být klady vyšší nároky stran jeho obezřetnosti.

Správný je též závěr krajského soudu, že nezohlednění vyjádření stěžovatele ze dne 17. 1. 2020 nemohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného, jelikož se opírá o dostatečné skutkové důvody, s nimiž byl stěžovatel prostřednictvím kontrolních zjištění správce daně seznámen již v průběhu daňové kontroly.

Ke stěžovatelem namítané prekluzi práva stanovit daň žalovaný uvedl, že přestože k řádnému projednání zprávy o daňové kontrole došlo až v průběhu odvolacího řízení, má oznámení dodatečných platebních výměrů účinky podle § 148 odst. 2 písm. b) daňového řádu. Nejednalo se pouze o formální úkon, jehož účelem by bylo pouze účelově prodloužit prekluzivní lhůtu pro stanovení daně. Daň byla stěžovateli stanovena v rámci běhu prekluzivní lhůty pro stanovení daně. S novou námitkou stěžovatele, že k uplynutí lhůty pro stanovení daně došlo i proto, že správce daně materiálně zahájil daňovou kontrolu již při místním šetření dne 16. 7. 2014, kdy podle stěžovatele vybočil z mezí vyhledávací činnosti, stěžovatel nesouhlasí, neboť místní šetření dne 16. 7. 2014 a 4. 9. 2013 byla provedena na základě mezinárodního dožádání maďarskou daňovou správou a s ohledem na jejich předmět a obsah se jednalo o „mapování terénu“, nikoliv o prověřování shodné s předmětem daňové kontroly. V případě předmětných místních šetření správce daně informace pouze shromažďoval a nijak je nevyhodnocoval za účelem ověření stěžovatelem tvrzené daňové povinnosti. Jednalo se o podobnou situaci, jakou NSS řešil v rozsudku č. j. 9 Afs 60/202060. Bez ohledu na výše uvedené představuje tato dílčí námitka stěžovatele nepřípustné uplatňování novot ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s.

Popis obchodního případu společnosti Dole Ireland a prohlášení pana J. G. ze společnosti Dole Plc, USA, se týkají zcela nesrovnatelných případů.

V doplnění kasační stížnosti ze dne 13. 12. 2022 stěžovatel v prvé řadě uvedl, že otázku, zda byla daň stanovena v rámci lhůty pro stanovení daně, soudy přezkoumávají z úřední povinnosti. Konstatoval, že minimálně od poloviny roku 2014 činnost správce daně významně přesahovala zákonné limity vyhledávací činnosti a fakticky představovala daňovou kontrolu. V této souvislosti stěžovatel poukázal mimo jiné na místní šetření dne 4. 9. 2013, email správce daně ze dne 27. 12. 2014 s dotazem ohledně pořízení zboží ve vybraných daňových přiznáních (duben až září 2012), když správce daně požadoval zpracovat mj. dodavatele zboží, hodnotu zboží či celní režim. Následovala čilá elektronická komunikace mezi zástupcem stěžovatele a správcem daně v průběhu měsíce března, kdy stěžovatel postupně reagoval na upřesňující dotazy správce daně a mj. zasílal daňové doklady svých dodavatelů. Dne 24. 6. 2014 správce daně znovu emailem kontaktoval zástupce stěžovatele s dalšími požadavky týkajícími se obchodních případů a ve vztahu ke komoditě pistácie správce daně předložil seznam více než desítky podrobných dotazů na průběh spolupráce se společností Hungaro, přičemž požadoval nachystat i všechny doklady a listiny vztahující se k obchodní spolupráci. V návaznosti na tuto komunikaci se dne 16. 7. 2014 uskutečnilo místní šetření, při kterém stěžovatel předložil předem připravené doklady týkající se spolupráce se společností Hungaro. Správce daně se tedy opět dotazoval na obchodní případy, které byly následně předmětem formálně zahájené daňové kontroly. Dne 20. 5. 2015 správce daně u stěžovatele uskutečnil další místní šetření zachycené v protokolu č. j. 116107/15/423022792707674, jehož předmětem bylo prověření pořízení/dodání zboží z/do jiných členských států Evropské unie (Rakousko, Slovensko, Maďarsko) za zdaňovací období leden 2013 až červen 2014. Správce daně požadoval sdělit identifikaci všech obchodních partnerů stěžovatele. S ohledem na rozsah odpovědi bylo dohodnuto elektronické zaslání dokumentů do konce května 2015. Následně stěžovatel zaslal správci daně mj. podrobnou excelovou tabulku, dle požadavků správce daně, které byly upřesněny a vyjasněny na proběhlém místním šetření.

Správce daně tak nejpozději místním šetřením konaným dne 16. 7. 2014 vymezil ve vztahu k obchodování stěžovatele se společností Hungaro předmět a rozsah své kontrolní činnosti tak, jak požaduje § 87 odst. 1 daňového řádu. Byla tedy materiálně zahájena daňová kontrola. Je totiž zřejmé, že toto „místní šetření“ bylo správcem daně učiněno poté, co si vyhodnotil předchozí informace, které stran obchodování s touto komoditou od stěžovatele získal v rámci vyhledávácí činnosti a dále pravděpodobně také informace, které získal mezinárodním dožádáním a pravděpodobně i od jiných správců daně. Formálnímu zahájení daňové kontroly předcházela neformální komunikace správce daně a stěžovatele, v rámci které stěžovatel správci daně odpovídal na jeho dotazy ohledně své činnosti a uskutečněných obchodů. Z postupu správce daně je zřejmé, že žalovaný získané informace nejen shromáždil, ale také se s nimi důkladně seznamoval a hodnotil je, čímž překročil meze místního šetření. Je tak zřejmé, že dne 16. 7. 2014 došlo k faktickému zahájení daňové kontroly a celý postup od tohoto dne do ukončení daňové kontroly představuje jediný kontinuální postup správce daně. Jedná se o daňovou kontrolu podle § 85 daňového řádu se všemi konsekvencemi, tedy zejména započetím běhu nové lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 3 daňového řádu již dne 16. 7. 2014. Za zásadní stěžovatel považuje, že správce daně svým postupem ve shora vymezeném období zcela popřel veškeré rozdíly mezi místním šetřením a daňovou kontrolou. Vydání protokolu o zahájení daňové kontroly na začátku února 2016 bylo pouze formální, činnost správce daně se však po faktické stránce nikterak nezměnila.

Nový konec lhůty pro stanovení daně tak připadl na 16. 7. 2017. V průběhu takto zahájené daňové kontroly odeslal správce daně dvě žádosti o mezinárodní dožádání. S ohledem na závěry vyslovené mimo jiné v rozsudku NSS č. j. 10 Afs 206/201739 však odeslání žádosti o mezinárodní dožádání nemá za následek stavení běhu lhůty pro stanovení daně, jejíž běh započal před 31. 12. 2013, a to z důvodu chybějící právní úpravy. V případě zdaňovacích období leden 2013 až listopad 2013 tak odeslaná mezinárodní dožádání běh lhůty pro stanovení daně nestavěla. K vydání dodatečných platebních výměrů dne 21. 1. 2019 tak došlo po uplynutí lhůty pro stanovení daně, a rozhodnutí správních orgánů tak je na místě zrušit.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 20. 1. 2023 k doplnění kasační stížnosti poukázal na judikaturu NSS zabývající se mj. povahou a mantinely vyhledávací činnosti a konstatoval, že jejím společným jmenovatelem je, že je třeba v každém konkrétním případě zkoumat obsah jednotlivých úkonů prováděných správcem daně. Zásadní je vyhodnotit, zda správce daně pouze vyhledával důkazní prostředky, resp. získával předběžné informace, nebo jeho kroky vedly k samotnému prověření daňové povinnosti vč. např. hodnocení získaných podkladů. Stěžovatel přejímá závěry rozsudku NSS č. j. 7 Afs 39/202029 do vlastní věci, aniž by se jakkoliv zabýval skutkovými odlišnostmi, jimiž se oba případy vyznačují. Skutečnosti prověřované v rámci daňové kontroly zahájené dne 3. 2. 2016 zdaleka nepokrývají informace, které byly předmětem dotazů správce daně před zahájením daňové kontroly. Ve vztahu k místnímu šetření dne 4. 9. 2013 žalovaný zdůraznil, že se jednalo o místní šetření provedené na základě mezinárodního dožádání maďarskou daňovou správou za účelem ověření dodání pistácií z ČR do Maďarska za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2012, tj. zcela mimo rámec následně zahájené daňové kontroly. Emailová komunikace ze dne 27. 2. 2014 a navazující komunikace směřovala toliko k identifikaci celního režimu zboží ve vybraných zdaňovacích obdobích. V případě místního šetření dne 16. 7. 2014 se jednalo o místní šetření ze stejných důvodů jako v případě místního šetření dne 4. 9. 2013, přičemž šlo o ověření reálné ekonomické činnosti maďarské společnosti Hungaro v období leden až březen roku 2013, tj. pouze v části zdaňovacích období následně prověřovaných v rámci daňové kontroly u stěžovatele. Podle žalovaného by bylo absurdní přijmout závěr, že vyhledávácí činnost iniciovaná zahraničními orgány, která v sobě logicky zahrnuje provedení místních šetření a získání dokladů, je způsobilá „spustit“ daňovou kontrolu u českého daňového subjektu, který je obchodním partnerem prověřované zahraniční společnosti.

Žalovaný se neztotožnil s tím, že by výše popsaná vyhledávací činnost představovala vybočení z mezí t