4 Azs 21/2022 — Nejvyšší správní soud

4 Azs 21/2022- 26 - text 4 Azs 21/2022-29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. B. N., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vydání výjezdního příkazu ze dne 30. 8. 2021, č. AKT0278216, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2022, č. j. 18 A 76/2021-45, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Ten podle žalobce spočíval ve skutečnosti, že mu žalovaný udělil dne 30. 8. 2021 výjezdní příkaz č. AKT0278216 (dále jen „výjezdní příkaz“). [2] Městský soud v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“), žalobu jako nedůvodnou zamítl. [3] Městský soud nejdříve shrnul, že žalobce požádal dne 3. 3. 2021 o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 1. 8. 2021 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Na území státu byl tudíž oprávněn pobývat podle § 87y téhož zákona. Rozhodnutím ze dne 13. 8. 2021, č. j. OAM-3464-18/PP-2021 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), zamítl žalovaný žalobcovu žádost podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, neboť je důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, a žalobci byla stanovena lhůta k vycestování z území České republiky v délce 35 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno jeho osobním převzetím dne 20. 8. 2021. [4] Městský soud se dále zabýval právním posouzením sporné otázky, zda žalobci mohl být na základě předestřené skutkové situace udělen výjezdní příkaz. Odkázal přitom na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, č. j. 3 Azs 16/2005-34 a ze dne 17. 1. 2014, č. j. 5 As 81/2013-19, podle nichž jsou k tomu oprávněné správní orgány povinny udělit výjezdní příkaz z moci úřední vždy, když nastane zákonem předvídaná skutečnost. Zkoumal tedy, zda vydání rozhodnutí žalovaného mohlo být právě takovou skutečností. [5] Městský soud poukázal na přechodná ustanovení obsažená v zákoně č. 274/2021 Sb., kterým byl s účinností od 2. 8. 2021 novelizován zákon o pobytu cizinců, podle nichž se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne pravomocně neskončená, dokončí, a práva a povinnosti s ním související se posoudí podle zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 1. 8. 2021. Podle § 87y věty první zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 1. 8. 2021, byl příslušník občana Evropské unie, který sám nebyl jejím občanem, oprávněn na území pobývat společně s občanem Evropské unie, a to do nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti. Žalobcovo oprávnění k pobytu na území České republiky tak skončilo dnem nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti žalobce. [6] Městský soud dále s ohledem na § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, podle nějž rozhodnutí ministerstva vydané mimo jiné z důvodu podle § 87e odst. 1 písm. f) nabývá právní moci jeho oznámením, dovodil, že v projednávané věci bylo rozhodnutí žalovaného žalobci oznámeno jeho doručením dne 20. 8. 2021. Téhož dne současně nabylo právní moci, a to bez ohledu na to, zda se proti němu žalobce odvolal či nikoliv, neboť se jedná o rozhodnutí, proti kterému nemá podané odvolání odkladný účinek a toto rozhodnutí žalovaného vyvolává právní účinky již nabytím právní moci. [7] Městský soud s ohledem na uvedené uzavřel, že žalobce nebyl oprávněn setrvat na území České republiky po právní moci rozhodnutí žalovaného, a žalovaný tudíž postupoval v souladu s § 50 zákona o pobytu cizinců, pokud udělil žalobci dne 30. 8. 2021 výjezdní příkaz. Jeho postup proto městský soud nepovažoval za nezákonný zásah. [8] Městský soud také závěrem doplnil, že ani dřívější udělení vízového štítku žalobci nemělo na posouzení udělení výjezdního příkazu vliv za situace, kdy žalobce přestal splňovat podmínky pro udělení tohoto vízového štítku. Nepřisvědčil žalobci ani v tom, že vystavením výjezdního příkazu mu žalovaný znemožnil podat některou z pobytových žádostí. Zákonnost napadeného postupu bylo nutné posuzovat pouze z hlediska splnění zákonných předpokladů pro jeho realizaci (v podobě zamítnutí žádosti a zániku oprávnění k pobytu podle § 87y zákona o pobytu cizinců), nikoliv z hlediska možných negativních dopadů s ním souvisejících. Žalobci nic nebránilo se do České republiky vrátit, pokud by splňoval požadavky vyplývající ze zákona o pobytu cizinců. II. [9] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní proti napadenému rozsudku brojí kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [10] Stěžovatel brojí kasační stížností proti výkladu § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců městským soudem. Tvrdí, že uvedené ustanovení představuje legislativní zmetek bez skutečného vlivu na práva a povinnosti cizinců. Rozhodnutí žalovaného totiž není pravomocné pouze proto, že jej tak uváděné ustanovení zákona o pobytu cizinců formálně označuje, neboť nemá skutečné právní účinky pravomocného rozhodnutí předpokládané v § 85 odst. 1 správního řádu. [11] Na podporu svého tvrzení stěžovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2021, č. j. 2 Azs 397/2020-35, podle nějž lze proti rozhodnutím Ministerstva vnitra vydaným z důvodu taxativně vymezených v § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, nadále podat odvolání, přestože v těchto případech směřuje proti pravomocným správním rozhodnutím. [12] Stěžovatel nadto odkazuje i na rozhodovací praxi správních orgánů, například na rozhodnutí VII. senátu Komise ze dne 1. 7. 2021, č. j. MV-91995-5/SO-2021, který vyjádřil své stanovisko k § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců a vyslovil, že z uvedeného ustanovení explicitně nevyplývá, že v případě řádně podaného odvolání proti rozhodnutí vydaného z některého z důvodů podle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, je odkladný účinek vyloučen. Pokud by to totiž bylo záměrem zákonodárce, pak by takový postup zvolil a odkladný účinek by výslovně vyloučil. V uvedeném rozhodnutí pak správní orgán podle stěžovatele také dovodil, že v souladu s § 84 odst. 1 správního řádu, nestanoví-li zákon jinak, má včas podané a přípustné odvolání odkladný účinek, a v důsledku toho tudíž nenastává právní moc, vykonatelnost ani jiné právní účinky rozhodnutí. III. [13] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti odkazuje na napadený rozsudek, s nímž se ztotožňuje, odkazuje i na své vyjádření k žalobě a navrhuje kasační stížnost zamítnout. Tvrdí, že stěžovatel námitky kasační stížnosti blíže nerozvádí a pouze konstatuje, že závěry městského soudu nejsou správné. Ve vytýkaném jednání žalovaného nelze spatřovat nezákonný zásah ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s. IV. [14] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [15] Kasační stížnost není důvodná. [16] Nejvyšší správní soud se s ohledem na obsah kasační stížnosti zabýval spornou otázkou, zda rozhodnutí žalovaného nabylo jeho oznámením právní moci. Na základě uvedeného pak přistoupil k posouzení navazující otázky, zda byly splněny předpoklady pro udělení výjezdního příkazu žalovaným. Pro úplnost již nyní Nejvyšší správní soud předesílá, že stížnostní námitky vypořádal v míře obecnosti odpovídající míře obecnosti stěžovatelovy argumentace; není totiž oprávněn za stěžovatele domýšlet jeho argumenty (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2017, č. j. 7 As 208/2017-20). Přitom v kasační stížnosti s výjimkou výslovného vyjádření nesouhlasu s výkladem § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců městským soudem a citace z judikatury kasačního soudu a jednoho rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců žádné konkrétní námitky směřující proti postupu městského soudu v řízení o žalobě či proti jeho právním závěrům neuvedl. [17] Podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, ministerstvo žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítne, jestliže je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. [18] Podle § 87y zákona o pobytu cizinců, rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a na území pobývá společně s občanem Evropské unie, je oprávněn pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti; po tu