6 Afs 331/2021 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 331/2021- 61 - text  6 Afs 331/2021 - 64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: KDYNSKY INTERNET LLC, sídlem Rosecrans Street 3802/305, 921 10 San Diego, Spojené státy americké, jednající prostřednictvím KDYNSKY INTERNET LLC – organizační složka, sídlem Na Tržišti 543, Kdyně, zastoupené Mgr. Lukášem Regecem, advokátem, sídlem V Parku 2316/12, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2019, č. j. 29843/19/530021445708460, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2021, č. j. 57 Af 40/201993, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2021, č. j. 57 Af 40/201993, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2019, č. j. 29843/19/530021445708460, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 24 450 Kč do rukou jejího zástupce Mgr. Lukáše Regece, advokáta, ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Posuzovaná věc se týká otázky, zda byla daňová správa oprávněna registrovat žalobkyni jako plátkyni daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“). [2] Žalobkyně poskytuje služby v oblasti připojení k internetu. Finanční úřad pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“) u ní provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013 a zjistil, že žalobkyně nikdy nepodnikala samostatně, ale byla ode dne zápisu organizační složky do obchodního rejstříku dne 31. 3. 2010 ve sdružení se společností Česká síť, s. r. o., která je plátcem DPH. To byl důvod k registraci žalobkyně k DPH podle § 94 odst. 2 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2012. Žalobkyně ovšem přihlášku k registraci k DPH nepodala. [3] V září 2018 proto správce daně rozhodl, že z úřední povinnosti registruje žalobkyni jako plátce daně z přidané hodnoty se zpětnou účinností od 31. 10. 2010. V odůvodnění správce daně odkázal na zjištění z daňové kontroly a konstatoval, že společná ekonomická činnost žalobkyně a společnosti Česká síť, s. r. o., je vykonávána „nepřetržitě od samého počátku“, tedy ode dne zápisu organizační složky žalobkyně do obchodního rejstříku. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. [4] Žalovaný změnil rozhodnutí správce daně tak, že registruje žalobkyni zpětně již ke dni 31. 3. 2010 namísto dne 31. 10. 2010. Původní datum totiž neodpovídalo dni zápisu žalobkyně do obchodního rejstříku. Ztotožnil se se správcem daně, že žalobkyně ode dne zápisu organizační složky do obchodního rejstříku začala uskutečňovat společnou ekonomickou činnost se společností Česká síť, a to na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, která byla podle žalovaného uzavřena „ústně“. [5] Krajský soud v Plzni žalobu, kterou žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala, zamítl. Podle krajského soudu nedošlo k prekluzi pravomoci správce daně registrovat žalobkyni jako plátce DPH. Registrace z úřední povinnosti pouze deklaruje právní stav, který nastal přímo ze zákona. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2017, č. j. 10 Afs 329/201651, č. 3637/2017 Sb. NSS, o zániku registračního práva se s ohledem na skutkové odlišnosti případu na věc nevztahuje. Závěr o tom, že žalobkyně prováděla ekonomickou činnost v rámci sdružení, se opírá o celý soubor skutkových okolností, které byly dostatečně prokázány. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [6] Proti rozsudku podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. [7] Stěžovatelka namítá, že pravomoc správce daně registrovat stěžovatelku jako plátce DPH zpětně ke dni 31. 3. 2010 prekludovala po třech letech od vzniku registračního důvodu, tedy dnem 31. 3. 2013. V té souvislosti se dovolává již citovaného rozsudku č. j. 10 Afs 329/201651 a zpochybňuje závěry krajského soudu, který z tohoto rozsudku odmítl vycházet. [8] Stěžovatelka nesouhlasí ani se dnem, k němuž byla dodatečně registrována (31. 3. 2010). V tento den byla do obchodního rejstříku v ČR zapsána její organizační složka. Nebylo ale prokázáno, že k tomuto dni začala skutečně vykonávat ekonomickou činnost. V tomto ohledu je rozhodnutí žalovaného i krajského soudu nepřezkoumatelné. Před zahájením ekonomické činnosti v oblasti elektronických komunikací by nadto bylo nutné tuto skutečnost oznámit Českému telekomunikačnímu úřadu (§ 13 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), přičemž touto okolností se žalovaný nezabýval. [9] Dále stěžovatelka zpochybňuje existenci sdružení se společností Česká síť. Existenci sdružení nelze dovodit jen z personálního propojení subjektů. Podotýká, že při přijetí kritérií žalovaného mělo mít případné sdružení i dalšího člena, který vykazuje stejnou míru personálního propojení. Existence sdružení nebyla dostatečně prokázána. K jeho vytvoření chyběla vůle stran. Organizační složka stěžovatelky zapsaná v ČR nemá právní osobnost, a proto nemohla uzavřít smlouvu o sdružení. Sdružení navíc nemá společný cíl, subjekty pracují nezávisle na sobě. Přenechalali společnost Česká síť část své infrastruktury stěžovatelce, nejde o znak sdružení, ale o běžný jev, který se objevuje i v jiných oblastech, například v energetice, kde je infrastruktura podobně omezená. Společnosti spolu ani nesdílejí náklady, což se ostatně projevuje i v účetnictví. Krajský soud proto postavil své hodnocení na skutečnostech, které neodpovídají spisu. I když stěžovatelka k podnikání používala majetek společnosti Česká síť, nevypovídá tento fakt nic o existenci sdružení. Jediným nákladem, který stěžovatelka nenesla, je poplatek za konektivitu. Tu pro stěžovatelku bezplatně zajišťuje společnost Česká síť. Jiné náklady spočívající ve správě a klientském servisu ovšem nesla stěžovatelka. [10] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. K námitce prekluze uvádí, že rozhodnutím o dodatečné registraci byl pouze deklarován okamžik, kdy ze zákona vznikl důvod registrace, a nemá vliv na běh prekluzivních lhůt pro doměření DPH. Dále žalovaný uvádí, že pokládá rozsudek za přezkoumatelný. Existence sdružení byla dostatečně prokázána s ohledem na spolupráci se společností Česká síť, jejich personálním propojením osobou Ing. Rady a jednáním ve vzájemné shodě za účelem společného zisku. Již po zápisu organizační složky stěžovatelky do obchodního rejstříku v roce 2010 na ni společnost Česká síť převedla část svých klientů, jak plyne ze z bankovních výpisů, aniž by stěžovatelka disponovala infrastrukturou k poskytování internetového připojení. [11] Stěžovatelka v replice setrvala na názoru, že její podnikání nevykazuje znaky sdružení. Nebylo prokázáno, že k podnikání používá majetek jiného subjektu. Není ani zřejmé, proč by řídící osobou sdružení měl být Ing. Rada. Pokud jde o tvrzený převod zákazníků v roce 2010, týkal se malého množství, jen cca 15 % zákazníků, kteří navíc služby stěžovatelky sami vyhledali jako výhodnější na základě informací dostupných na webu. [12] Žalovaný dále zaslal Nejvyššímu správnímu soudu doplnění svého vyjádření. V něm odkázal na rozsudek ze dne 10. 5. 2022, č. j. 10 Afs 137/202069, týkající se skutkově obdobné věci – dodatečné registrace k DPH u jiné osoby, které byla rovněž ve sdružení se společností Česká síť. Závěry tohoto rozsudku podle žalovaného plně dopadají na posuzovanou věc. Žalovaný dále poukázal na svá rozhodnutí z 18. 3. 2020 a 14. 12. 2021 týkající se odvolání ve věci dodatečných platebních výměrů na DPH. Z těchto rozhodnutí plyne, že společné poskytování ekonomické činnosti sdružením stěžovatelky a společnosti Česká síť trvalo ještě v prosinci 2017. Ještě v tom okamžiku byl tedy dán registrační důvod. Tříletá prekluzivní lhůta k registraci proto nemohla uplynout dříve než 31. 12. 2020. Dodatečná registrace tedy byla v posuzované věci provedena před jejím uplynutím. [13] Na doplněné vyjádření žalovaného stěžovatelka dále nereagovala. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [14] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. [15] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), v mezích jejího rozsahu a přípustně uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. [16] Nejvyšší správní soud se skutkově související věcí zabýval v rozsudku ze dne 10. 5. 2022, č. j. 10 Afs 137/202069. V posuzované věci neshledal důvod se od tam učiněných závěrů odchýlit. Stěžovatelka ostatně žádné námitky, pro které by to bylo namístě uč