7 Ads 241/2021 — Nejvyšší správní soud

7 Ads 241/2021- 67 - text  7 Ads 241/2021 - 70 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: B. Z., zastoupena Mgr. Bc Adamem Ptašnikem, Ph.D., advokátem se sídlem Nádražní 308/3, Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 9. 6. 2021, č. j. 36 Ad 6/2020143, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 5. 5. 2020, č. j. RN535 115 016/315AHN (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla námitky stěžovatelky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 6. 3. 2020, č. j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým nově stanovila výši invalidního důchodu vypláceného stěžovatelce tak, že od lednové splátky 2020 splatné dne 24. 1. 2020 jí náleželo 14 059 Kč měsíčně (základní výměra byla navýšena na 3 490 Kč měsíčně a procentní výměra na 10 418 Kč měsíčně). II. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové  pobočka v Pardubicích, který ji shora označeným rozsudkem zamítl. Rozsudek krajského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. [3] Krajský soud poukázal na to, že se žalobkyně obrací na správní soudy s žalobou směřující proti rozhodnutí žalované o zvýšení invalidního důchodu opakovaně. Nejvyšší správní soud ve skutkově a právně téměř totožných věcech rozhodoval vícekrát (řízení vedena u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Ads 15/2013, sp. zn. 2 Ads 121/2015, sp. zn. 1 Ads 171/2016, sp. zn. 2 Ads 98/2018 a sp. zn. 7 Ads 228/2018). Žalobkyně se též opakovaně bez úspěchu obracela i na Ústavní soud (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2012, sp. zn. IV. ÚS 447/12, ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1079/12, a zejména usnesení ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 281/14), přičemž gros argumentace žalobkyně se nemění. V řízení zahájeném skupinou senátorů pod sp. zn. Pl. ÚS 47/18 pak Ústavní soud zamítl nálezem ze dne 12. 5. 2020 návrh na zrušení § 67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Naposledy ve věci obdobných námitek rozhodl Ústavní soud dne 12. 5. 2021 pod sp. zn. II. ÚS 878/21. III. [4] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [5] Stěžovatelka protiprávnost rozhodnutí žalované spatřovala v tom, že k valorizaci dojde v lednové splátce důchodu pro rok 2020 v různých termínech, tedy konkrétně v jejím případě od 24. 1. 2020. Jiní příjemci dávek invalidního důchodu mají termíny splatnosti lednové splátky dříve, a proto je jim důchod valorizován od dřívějšího data. Napadeným rozhodnutím tak žalovaná postupovala v rozporu s ústavně garantovanou zásadou rovnosti, neboť žalobkyně dostane na měsíc leden valorizovaný důchod pouze o 8/31 měsíční valorizace, zatímco ostatní až o 30/31. Dochází de facto k nabytí účinnosti právní normy pro různé občany (důchodce) v různý den. Žalobkyně dále uvedla, že konstrukce klouzavého roku, kterou uvedl krajský soud v napadeném rozsudku, je naprosto zavádějící. Uvedla hypotézu, že pokud by se za těchto podmínek vyplácel důchod pouze jednou ročně, důchodce, který by dostal důchod později, by byl zkrácen na valorizaci oproti tomu, který jej dostal dřív, neboť by jim bylo valorizováno od jiného data. Má za prokázané, že si důchodci nejsou rovni, neboť jim jsou důchodové splátky vypláceny na rok, avšak nikoliv dle stejných pravidel. I za předpokladu, že dva důchodci s různým dnem výplaty dostanou stejný počet valorizovaných důchodů, nezaručuje jim tato skutečnost rovnost. Trvá na tom, že nikdy neobdržela valorizaci za období od 1. do 23. 1. 2020. Tato valorizace by jí dle zásad spravedlnosti měla být doplacena. Dále poukazuje na závěry znaleckého posudku, z nichž vyplývá právě nerovnost mezi důchodci, s nimiž se krajský soud vypořádal pouze sporadicky. Rovněž vyjádřila nesouhlas s judikaturou Nejvyššího správního soudu, na kterou odkázal krajský soud a která se zabývá stejnou právní úpravou, a poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 47/18, který se zabýval ekonomickými rozdíly mezi důchodci. Poukázala také na právní úpravu platnou na Slovensku, kde vyřešili stejnou situaci v zájmu jednotného přístupu k pojištěncům a v souladu se zásadou rovného zacházení v sociálním zabezpečení tak, že valorizují všem důchodcům od jednotného data (od 1. 1. příslušného kalendářního roku). Závěrem připomněla současnou legislativu (v rozhodném období, pozn. soudu) a plánovanou novelu (účinnou od 1. 1. 2022). Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak napadený rozsudek krajského soudu, tak napadené rozhodnutí žalované. Rovněž navrhla přerušení řízení a položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. IV. [6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti podrobně vysvětlila princip valorizace důchodů a možné eventuality, pokud by bylo přistoupeno na stěžovatelčina tvrzení. Stěžovatelce byl od ledna 2020 valorizován důchod podle pravidel platných pro valorizaci důchodů na rok 2020. Za období od 24. 1. 2020 do 23. 1. 2021 byl zvýšený důchod vyplacen ve 12 důchodových splátkách po 14 059 Kč měsíčně. Období od 1. 1. 2020 do 23. 1. 2020 má stěžovatelka pokryté valorizací podle vyhlášky č. 260/2019 Sb. I přes různé dny splatnosti důchodů je tedy v kalendářním roce vyplaceno vždy 12 důchodových splátek pouze s tím rozdílem, že důchodce s dřívějším výplatním termínem bude mít peníze k dispozici dříve než důchodce s výplatním termínem pozdějším. Neznamená to však, že by na část valorizovaných prostředků nikdy nedosáhl, neboť z hlediska nominální hodnoty, která byla vyplacena, by se v případě shodných výší měsíčních splátek důchodu s odlišnými výplatními termíny jejich situace nelišila. Žalovaná jakožto výkonný orgán je povinna právní předpisy týkající se důchodového zabezpečení dodržovat, a nikoli je podle svého uvážení či uvážení pojištěnců nebo dalších osob zúčastněných v řízení měnit, a proto při zvýšení invalidního důchodu stěžovatelky žalovaná aplikovala právní předpisy týkající se valorizace důchodů v rozhodné době, jak bylo zákonodárcem myšleno. Z uvedených důvodu žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. V. [7] Dne 10. 8. 2021 a následně dne 10. 11. 2021 Nejvyšší správní soud obdržel podnět stěžovatelky, v němž soudu dala do úvahy přerušení řízení o kasační stížnosti a předložení otázky stran ústavnosti § 67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění Soudnímu dvoru Evropské unie, o němž bylo vedeno řízení u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 878/21. Má za to, že před Ústavním soudem nebyla otázka rovnosti garantované Ústavou zodpovězena. S ohledem na to, že kasační stížnost byla podána až po rozhodnutí Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 878/21, Nejvyšší správní soud o přerušení řízení o kasační stížnosti nerozhodoval, neboť pro tento postup neshledal důvody. Ústavní soud odmítl argumentaci stěžovatelky, včetně argumentace znaleckým posudkem zpracovaným Ing. Jiřím Vlkem a rovněž podotkl, že neshledal prostor pro předložení věci Soudnímu dvoru Evropské unie, neboť na posuzovanou věc žádný z relevantních předpisů komunitárního práva nedopadá. Stěžejním důvodem bylo, že podstatou unijního práva není zajistit uniformitu národních práv jednotlivých členských zemí EU s cílem dokonalé unifikace práva. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledává důvod se od uvedených závěrů odchýlit. Vhodnost, účelnost či sociální spravedlivost právní úpravy soud (a to ani soud Ústavní) neposuzuje. Tyto úvahy nepřísluší soudům, nýbrž zákonodárci. Jedná se totiž o otázky svojí povahou politické, kam primárně spadá celá oblast tzv. sociálních práv (k tomu srov. např. bod 78 nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 2/08, a dále bod 90 odůvodnění nálezu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 1/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2013, sp. zn. III. ÚS 1312/13). VI. [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Následně se zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, jinak by ji odmítl jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s. a čl. II zákona č. 77/2021 Sb.). [9] Nejvyšší správní soud předně shledal, že se uvedená právní úprava na nyní projednávanou věc užije; krajský soud rozhodl po nabytí účinnosti novely s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, ze dne 1