7 As 210/2022 — Nejvyšší správní soud

7 As 210/2022- 19 - text  7 As 210/2022 - 21 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Michala Bobka a Davida Hipšra v právní věci žalobce: R. B., zastoupený JUDr. Markétou Soukupovou, advokátkou se sídlem Josefa Ressla 1808, Most, proti žalovanému: Velitel vojenského útvaru 1762 – Velitelství 4. brigády rychlého nasazení, se sídlem Komenského alej 1752, Žatec, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 6. 2022, č. j. 16 A 27/202163, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, Velitele vojenského útvaru 1762 – Velitelství brigády rychlého nasazení, ze dne 18. 2. 2021, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Velitele vojenského útvaru 1824 – 41. mechanizovaný prapor ze dne 9. 11. 2020. Žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil povinnost žalobce zaplatit v souladu s § 101 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), České republice – Ministerstvu obrany částku 78 779 Kč z důvodu odpovědnosti žalobce za 1/3 škody na svěřeném majetku v celkové výši 236 337 Kč. [2] V řízení před krajským soudem žalobce rozhodnutí žalovaného vytkl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci pro učinění závěru o výši škody, za kterou měl žalobce odpovídat. Zdůraznil, že žalobce nebyl seznámen s aktuálním stavem skladu ke dni zařazení na pozici náčelníka skladu. Relevantní informace o aktuálním stavu neměl údajně ani žalovaný, jelikož ke dni podpisu dohody o hmotné odpovědnosti, tj. ke dni 15. 1. 2020, nebyla dodatečně provedena inventura. Neustále navíc docházelo k vydávání materiálu ze skladu. Poslední inventarizace prováděná ve dnech 10. 10. - 12. 12. 2019 navíc nebyla provedena jako celková inventarizace, a proto nemohla sloužit k porovnání výsledků stavu skladu při následné inventuře provedené ve dnech 15. - 17. 4. 2020. Žalobce namítl, že své nadřízené upozorňoval na nedostatky ohledně evidence skladových zásob a na nefunkční systém vyskladňování. Podtrhl rovněž, že nebyl řádně proškolen na své nové služební zařazení od 1. 1. 2020, tj. na náčelníka skladu. [3] Žalovaný uvedl, že postupoval v souladu s rozkazem Ministerstva obrany č. 47/2013 – Předcházení škodám a řešení škod na majetku v působnosti Ministerstva obrany ze dne 5. 6. 2013. Na základě Dohody o společné hmotné odpovědnosti odpovídal za svěřený skladový majetek žalobce a L. M. a M. B. Součástí této dohody byl i Dílčí inventurní soupis z inventarizace ze dne 10. 10. - 12. 12. 2019. Ten byl proveden komisí, jejímž členem byl i žalobce, který rovněž tento soupis podepsal dne 9. 1. 2020. Žalovaný poukázal na to, že podle § 104 a § 101 odst. 3 zákona o vojácích z povolání je důkazní břemeno k prokazování zavinění zcela na straně hmotně odpovědné osoby. Žalovaný dodal, že žalobce byl v roce 2017 proškolen na pozici skladník proviantu, kdy mu byly osvětleny principy skladového hospodářství. Od 1. 10. 2016 do 31. 12. 2019 pak působil na systematizovaném místě skladník hospodářského skladu hospodářské čety roty logistiky 41. mechanizovaného praporu, na které byl řádně proškolen. Žalobce proto splňoval kvalifikační podmínky pro jmenování do vyšší hodnosti na funkci náčelník skladu dle § 7a zákona o vojácích z povolání. [4] V záhlaví označeným rozsudkem krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Krajský soud předně zdůraznil, že podle § 104 odst. 2 zákona o vojácích z povolání se v projednávané věci jednalo o zvláštní, zpřísněný druh povinnosti vojáka nahradit škodu v případě, že existuje platná dohoda o hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty a schodek na svěřených hodnotách. V souladu s § 104 odst. 4 zákona o vojácích z povolání je možné se v určitých případech odpovědnosti zprostit. V takovém případě však musí odpovědná osoba prokázat, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jejího zavinění. [5] V tomto právním rámci se krajský soud zabýval hmotnou odpovědností žalobce. Konstatoval, že dne 9. 1. 2020 (datováno 15. 1. 2020) podepsal žalobce Dohodu o hmotné odpovědnosti, ze které plyne jeho vůle převzít odpovědnost za svěřené hodnoty, jež byly popsány v Dílčím inventurním soupisu uskutečněném ve dnech 10. 10. - 12. 12. 2019, což žalobce stvrdil svým podpisem. Krajský soud také zdůraznil, že do skladu neměly přístup jiné osoby než osoby odpovědné. S ohledem na svobodnou projevenou vůli žalobce předmětný majetek převzít krajský soud uzavřel, že nebylo nutné provádět nějakou další inventarizaci či zjišťovat reálný stav materiálu. Žalobce byl proto za svěřené hodnoty odpovědný. [6] Krajský soud se dále zaměřil na existenci schodku na svěřených hodnotách v podobě nedohledaného svěřeného majetku v celkové hodnotě 236 337 Kč. Krajský soud konstatoval, že žalobce měl možnost dokázat, že zjištěná škoda zcela nebo zčásti vznikla bez jeho zavinění, což ale neučinil. V žalobě sice své zavinění popřel, nenabídl však žádné konkrétní důkazy na podporu svých tvrzení. Pouze odkázal na to, že „tato skutečnost by měla vyplynout ze spisového materiálu“. Až během ústního jednání soudu žalobce poukázal na žádanky založené ve spise. Tuto argumentaci však nejenom dále nerozvinul, ale také uplatnil opožděně. [7] Krajský soud rovněž odmítl argumenty žalobce ohledně absence jeho odpovídajícího proškolení pro pozici náčelníka skladu. Ze spisového materiálu vyplynulo, že žalobce nejenom že určitá školení absolvoval (dne 4. 10. 2019 absolvoval Školení inventarizace 2019; v roce 2017 byl proškolen na pozici skladníka proviantu), ale navíc od 1. 10. 2016 do 31. 12. 2019 působil na systematizovaném místě skladník hospodářského skladu hospodářské čety roty logistiky 41. mechanizovaného praporu. Krajský soud proto uzavřel, že žalobce byl pro služební zařazení na místo náčelníka předmětného skladu dostatečně kvalifikován. Navíc sám žalobce ani nijak neosvětlil souvislost mezi tím, že neměl být nikdy proškolen na své nové služební zařazení, a dopadem, který tato skutečnost podle něj měla na zákonnost vydaných rozhodnutí. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [8] Rozsudek krajského soudu napadá žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodu § 103 odst. 1 písm. a) a b) a e) s. ř. s. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [9] Stěžovatel s odkazem na kasační důvod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. předně rozporuje závěr, že byl seznámen s aktuálním stavem skladu. K podpisu Dohody o hmotné odpovědnosti došlo až ke dni 15. 1. 2020. Přesto se průběžně od konce roku 2019 do dubna 2020, kdy proběhla inkriminovaná inventura, vydával materiál ze skladu, čímž byla porušena povinnost čl. 16 bodu 1 rozkazu Ministerstva obrany ze dne 2. 11. 2011, č. 55/2011, o inventarizaci majetku a závazků v rezortu Ministerstva obrany, která stanovuje povinnost omezení účetních pohybů majetku během inventarizace. Dále stěžovatel namítá existenci nejasností z důvodu špatného označení typu inventury a neprovedení celkové inventury. Typy inventur měly mít vliv na závěr o vzniku výše škody, za níž by měl být stěžovatel odpovědný. Stěžovatel rovněž krajskému soudu vytýká, že pominul, že stěžovatel nebyl na pozici náčelníka skladu nikdy proškolen. [10] Za druhé, s odkazem na kasační důvod § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., pak stěžovatel napadenému rozsudku vytýká, že krajský soud akceptoval řadu skutkových zjištění žalovaného, které dle jeho názoru nemají oporu ve spise. V tomto pochybení spatřuje rovněž nepřezkoumatelnost „spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí“ podle „§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.“, neboť krajský soud dle jeho názoru v relevantních pasážích jen formálně odkazuje na judikaturu NSS. Nedochází však k zohlednění konkrétního specifického skutkového stavu věci a dostatečnému vypořádání žalobních námitek. V tomto rámci stěžovatel vytýká nedostatečné vypořádání se s těmito námitkami: (1) stěžovatel se nedopustil žádného pochybení a nebylo prokázáno, že za objasňovanou škodu odpovídá stěžovatel, kdy rozdíl ve skladových zásobách vznikl v době, kdy stěžovatel neměl sklad na starosti; (2) inventura prováděná 10. 10.  12. 12. 2019 nebyla prováděna jako celková inventura; (3) stěžovatel nebyl seznámen ke dni 15. 1. 2020 s aktuálním stavem skladu, díky čemuž nevěděl, co se ve skladu nachází a jaký je inventurní stav zásob; (4) neprovedení dodatečné inventury ke dni podepsání Dohody o hmotné odpovědnosti, protože docházelo k neustálému pohybu materiálu; (5) stěžovatel nikdy nebyl proškolen na svoje nové služební zařazení, tj. náčelníka skladu; (6) opomenutí skutečnosti stěžovatelova neustálého upozorňování svých nadřízených na nedostatky evidence zásob a na nefunkční systém v