7 As 226/2022 — Nejvyšší správní soud

7 As 226/2022- 53 - text  7 As 226/2022 - 56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Michala Bobka a Davida Hipšra v právní věci žalobce: M. K., zastoupený JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., advokátem se sídlem Na spojce 610/6, Praha, proti žalované: Česká komora architektů, se sídlem Josefská 34/6, Praha, zastoupená Mgr. Danielou Rybkovou, advokátkou se sídlem Jana Želivského 2385/11, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. 10 Ad 5/201970, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti 4.114 Kč do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta JUDr. Davida Karabce. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející řízení [1] Žalobce je autorizovaný architekt. Rozsudkem stavovského soudu České komory architektů ze dne 14. 5. 2018, č. j. DR 201701,03,06/99 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) mu bylo podle § 20 odst. 1 písm. d) zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů“) uloženo disciplinární opatření odejmutí autorizace. Stavovský soud vyhodnotil počínání žalobce při stavbě rodinného domu pana R. V. v obci B., při rekonstrukci rodinného domu manželů A. a V. B. v D., a při stavbě letní kuchyně paní O. H. v obci H., při kterých nezajistil profesionální kvalitu služeb autorizovaného architekta, jako mimořádně závažná a opakovaná porušení § 2, § 13 odst. 1, § 17 odst. 1, § 20 odst. 2, § 21 a § 22 profesního a etického řádu České komory architektů (dále jen „profesní a etický řád“). Rozhodnutí představenstva České komory architektů (žalované) ze dne 6. 11. 2018 napadený rozsudek stavovského soudu potvrdilo. [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí žalované zrušil a věc ji vrátil k dalšímu řízení. Většinu žalobních námitek vyhodnotil jako nedůvodnou. Došel však rovněž k závěru, že v disciplinárním řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce dopustil čtyř skutků, konkrétně: - Při realizace stavby rodinného domu v B. nebylo prokázáno vytýkané porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu, kterého se měl žalobce dopustit tím, že neprováděl ve stanovené četnosti kontrolní dny na stavbě. - Při realizace stavby rodinného domu v B. rovněž nebylo žalobci prokázáno vytýkané porušení § 21 profesního a etického řádu, kterého se měl žalobce dopustit tím, že uvedl svého klienta v omyl, protože sliboval provedení zakázky za nepřiměřeně nízkou cenu. Správní spis totiž neobsahuje žádné podklady (např. oponentní rozpočet stavby domu zpracovaný žalovanou či profesionálním rozpočtářem staveb, odborné vyjádření jiného autorizovaného architekta k reálnosti ceny, znalecký posudek apod.), z nich by bylo možno dovodit, že cena sjednaná v uzavřené smlouvě o dílo byla cenou nepřiměřeně nízkou, za níž nebylo skutečně možné stavbu rodinného domu v B. realizovat. Tvrzení žalobce, že cenu díla sjednal ve výši, která byla přiměřená a nebránila jeho provedení, tak dosud shromážděné podklady nevyvracejí. - Při realizaci stavby zahradního pavilonu v H. nebylo žalobci prokázáno vytýkané porušení § 13 odst. 1 profesního a etického řádu, kterého se měl žalobce dopustit tím, že se zavázal smlouvou o dílo k provedení realizace stavby za cenu, o níž věděl, nebo měl a musel jako profesionál vědět, že za předpokladu standardně kvalitního provedení prací a dodržení harmonogramu není reálná a bude muset být navýšena. - Při realizaci stavby zahradního pavilonu v H. nebylo žalobci rovněž prokázáno porušení § 21 profesního a etického řádu, kterého se měl žalobce dopustit tím, že uvedl svou klientku v omyl, protože sliboval provedení zakázky za nepřiměřeně nízkou cenu. Správní orgány učinily závěr o porušení těchto ustanovení profesního a etického řádu pouze na základě dopisu právního zástupce žalobce adresovaného objednatelce díla. Z obsahu tohoto dopisu tak nevyplývá, že žalobce již v době uzavírání smlouvy o dílo věděl, že cena díla sjednaná ve smlouvě o dílo je nepřiměřeně nízká a nereálná a bude nutno ji v průběhu realizace díla navyšovat. Jiné podklady, z nichž by bylo možno takový závěr učinit, a které by vyvracely tvrzení žalobce, že sjednaná cena nepřiměřeně nízká nebyla a jednalo se o cenu reálnou, správní spis neobsahuje. [3] Městský soud proto uzavřel, že v disciplinárním řízení vedeném se žalobcem nebyl v rozporu § 2 odst. 2 písm. d) disciplinárního řádu ČKA a § 3 správního řádu zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu (§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.), neboť správní orgány své závěry nepodložily dostatečnými důkazy, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). [4] Městský soud se již nezabýval přiměřeností uložené disciplinární sankce s ohledem na osobní poměry žalobce, stejně jako přiměřenost uložené sankce s ohledem na sankce ukládané žalovanou ve skutkově obdobných případech v minulosti. V okamžiku, kdy nebyl ze strany správních orgánů řádně zjištěn skutečný stav věci, a rovněž nebylo prokázáno, že by se výše uvedených skutků dopustil žalobce úmyslně, a nikoliv pouze z nedbalosti, nelze se přiměřeností uloženého disciplinárního opatření zabývat. Přiměřenost volby disciplinárního opatření bude totiž zcela nepochybně záviset na tom, které ze skutků budou v disciplinárním řízení skutečně prokázány. II. Kasační stížnost žalované a vyjádření žalobce [5] Rozsudek městského soudu napadla žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností. Její důvod spatřuje v nesprávném posouzení právní otázky soudem dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Proti závěrům městského soudu formulovala čtyři výhrady. [6] Za prvé, k porušení § 13 odst. 1 Profesního a etického řádu ČKA spočívajícímu v tom, že kontrolní dny na stavbě rodinného domu v B. nebyly prováděny ve stanovené četnosti, poukazuje stěžovatelka na přílohu č. 16 vyhlášky 499/2006 Sb. o provádění staveb, kde se v části B, odst. 2 písm. m) uvádí, že do stavebního deníku se zapisuje „provádění a výsledky kontrol všech druhů“. Ačkoli tedy přímo ve smlouvě o dílo mezi žalobcem a R. V. nebylo výslovně uvedeno, že o kontrolních dnech musí být učiněn zápis do stavebního deníku, tato povinnost vyplývá z obecně závazného právního předpisu, který musel být žalobci jakožto profesionálovi v oboru znám. Tvrzená neformální každodenní setkání na stavbě není možné považovat za řádné kontrolní dny, nejsouli o nich vedeny záznamy ve stavebním deníku. [7] Za druhé, stěžovatelka nesouhlasí se zjištěním městského soudu ohledně absence prokázání porušení § 21 profesního a etického řádu, kterého se měl žalobce dopustit tím, že uvedl svého klienta v omyl, protože sliboval provedení zakázky za nepřiměřeně nízkou cenu. Jak s ohledem na posouzení nepřiměřeně nízké ceny rodinného domu v B., tak stejného vytýkaného pochybení s ohledem na zahradní pavilon v H., stěžovatelka zdůrazňuje, že členové stavovského soudu i představenstva žalované jsou praktikující architekti, kterým jsou známy standardní ceny za zpracování dokumentace i realizaci stavby. Ačkoli tedy nebyl formálně zpracován žádný „oponentní rozpočet stavby“, každému členovi obou orgánů bylo při rozhodování v dané věci zcela zjevné, že cena dle smlouvy o dílo je nepřiměřeně nízká a zakázku za ni není možné realizovat, respektive není možné ji realizovat v odpovídající kvalitě. Závěr Městského soudu v Praze tedy není správný. Žalovaná v daném případě zjistila skutečný stav věci a z něho učinila odpovídající závěr o porušení povinnosti žalobcem. [8] Za třetí, na základě podobné argumentace stěžovatelka rovněž nesouhlasí s údajnou absencí prokázání porušení § 13 odst. 1 Profesního a etického řádu ČKA spočívajícímu v tom, že v případě zahradního pavilonu v H. žalobce věděl, respektive měl vědět, že cena sjednaná ve smlouvě o dílo není reálná a bude muset být navýšena. V tomto ohledu stěžovatelka zdůrazňuje, že její představenstvo nepochybilo, když ve svém rozhodnutí cituje text smlouvy o dílo a odkazuje na dopis právního zástupce žalobce zmiňující diskontní a podnákladovou cenu. Odvolání žalobce bylo navíc v tomto ohledu vágní. Obsahovalo pouze obecné fráze o sjednání ceny na základě konsensu a běžnosti víceprací. Je opět zapotřebí vzít v potaz, že členové Stavovského soudu i představenstva jsou sami autorizovanými architekty se zkušenostmi v oboru. Pokud je tedy Městským soudem žalované vytýkáno, že spis neobsahuje například vyjádření jiného autorizovaného architekta k reálnosti ceny díla, je tento argument formálně správný (ve spise skutečně není žádný samostatný dokument zpracovaný autorizovaným architektem a vyjadřující se k ceně díla), ovšem fakticky poměrně absurdní. Každ