7 As 327/2022 — Nejvyšší správní soud

7 As 327/2022- 39 - text  7 As 327/2022 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Lenky Krupičkové a Tomáše Foltase v právní věci žalobce: J. Š., zastoupen Mgr. Filipem Hořínkem, advokátem se sídlem Nádražní 879/27, Ostrava, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Opavě, se sídlem Praskova 194/11, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2022, č. j. 22 A 60/20227, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalobce podal dne 31. 1. 2022 ke Katastrálnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava (dále též „katastrální úřad“) návrh na zahájení řízení o opravě chyby v katastrálním operátu podle § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „katastrální zákon“), týkající se části pozemku parc. č. XA v k. ú. S., která je v geometrickém plánu č. 3212196/2015 označena jako parc. č. XB. V návrhu tvrdil, že vlastnické právo k dané části pozemku nesvědčí Statutárnímu městu Ostrava, neboť vlastnické právo nabyl v roce 1943 J. Š. (děda žalobce) a nikdy je nepřevedl ani nepozbyl. Odkázal na řízení o dodatečném projednání dědictví po J. Š. a na dědické řízení po J. Š. (otec žalobce) vedená u Okresního soudu v Ostravě. [2] Sdělením ze dne 5. 5. 2022, č. j. PD3511/2011807, katastrální úřad odmítl návrh žalobce na zahájení řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Konstatoval, že žalobce neprokázal právní nástupnictví k předmětnému pozemku, a nenaplnil tak základní podmínku § 36 odst. 1 katastrálního zákona. Katastrální úřad v této souvislosti odkázal na rozsudky Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě ve věci určení vlastnického práva k příslušné části pozemku pod označením parc. č. XB, podle nichž se nejedná o pozemek, který by byl ve vlastnictví právních předchůdců žalobce. Zdůraznil, že těmito rozsudky je vázán. Jelikož žalobce neprokázal, že by byl vlastníkem sporného pozemku či osobou oprávněnou, vyhodnotil katastrální úřad jeho návrh ze dne 31. 1. 2022 nikoli jako návrh ve smyslu § 36 odst. 1 katastrálního zákona, nýbrž jako podnět podle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“). Vzhledem k učiněným zjištěním pak neshledal důvod k zahájení řízení o opravě chyby z moci úřední. [3] Dne 8. 6. 2022 podal žalobce k žalovanému podnět ve smyslu § 80 správního řádu, kterým oznámil nečinnost katastrálního úřadu. Uvedl, že katastrální úřad je opakovaně nečinný a nerozhoduje z úřední povinnosti o meritu věci, neboť neopravuje chyby. Žalobce požadoval, aby žalovaný nařídil katastrálnímu úřadu zahájit řízení o opravě chyby. [4] Oznámením ze dne 12. 7. 2022, č. j. ZKI OPJ18/636/20222, žalovaný žalobci sdělil, že do jeho věcné působnosti nenáleží přikázat katastrálnímu úřadu, aby zahájil řízení o opravě chyby. Proto na podání žalobce ze dne 8. 6. 2022 reagoval pouze jako na tzv. jiné podání. Žalovaný dále zopakoval, že žalobce nebyl aktivně legitimován k podání návrhu na opravu chyby podle § 36 katastrálního zákona, pročež jeho podání ze dne 31. 1. 2022 bylo správně vyhodnoceno jako prostý podnět. Povinností katastrálního úřadu tak bylo podnět vyřídit a informovat o tom žalobce, nikoliv zahajovat jakékoliv řízení. Katastrální úřad na veškerá podání žalobce reagoval, přičemž mu vždy srozumitelně vysvětlil, že důvody pro zahájení řízení o opravě chyby v katastrálním operátu nejsou dány. Nebyl tedy nečinný. Současně žalovaný zdůraznil, že za chyby lze považovat pouze údaje, které byly zapsány nebo zakresleny chybně oproti listinám a výsledkům měření založeným ve sbírce listin. Pokud katastrální úřad takovou chybu v zápise nezjistí, nemůže nic opravovat. V žádném případě pak nemůže v tomto řízení rozhodovat o tom, kdo je či není skutečným vlastníkem nemovitosti. II. [5] V návaznosti na oznámení žalovaného ze dne 12. 7. 2022 podal žalobce u Krajského soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“) žalobu, kterou se domáhal, aby žalovaný vydal rozhodnutí ve věci samé, resp. aby krajský soud zrušil jeho „rozhodnutí“, tedy oznámení ze dne 12. 7. 2022. [6] Krajský soud žalobu v záhlaví uvedeným usnesením odmítl. Předně uvedl, že žalobce uvedl žalobní typ nejednoznačně. Žaloba byla označena jako „Žaloba proti rozhodnutí“, avšak „dle § 79 s. ř. s.“ V petitu se přitom žalobce výslovně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. Krajský soud nicméně upustil od výzvy k upřesnění žaloby, neboť z povahy věci není ani jedna z těchto alternativ možná. Výsledkem komunikace mezi žalobcem a katastrálním úřadem bylo sdělení o tom, že žalobcovo podání bylo vyhodnoceno jako podnět podle § 42 správního řádu. Zkoumání podnětů podle § 42 správního řádu je pouze neformálním postupem; o jeho vyřízení se nevydává žádné rozhodnutí a posuzování neprobíhá ve správním řízení. Navazující sdělení žalovaného je obsahově rovněž neformálním sdělením, které není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Krajský soud dodal, že ochrana proti nečinnosti podle § 80 správního řádu je možná pouze ve věci, v níž běží správní řízení. Nelze se však tímto procesním institutem domáhat zahájení správního řízení. Žalovaný se tedy s věcí vypořádal zcela správně. Žalobu pak nebylo možno projednat ani v režimu tzv. nečinnostní žaloby, neboť tou se lze domáhat vydání rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, nikoliv zahájení konkrétního správního řízení, či uložení povinnosti vydat konkrétní opatření dle § 80 odst. 4 písm. b) správního řádu. Krajský soud proto žalobu odmítl pro její nepřípustnost podle § 68 písm. e) s. ř. s., respektive § 79 odst. 1 s. ř. s. III. [7] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Namítl, že krajský soud nesprávně kvalifikoval jeho žalobu. Stěžovatel v žalobě zřetelně brojil proti nečinnosti správních orgánů podle § 79 s. ř. s., tedy se domáhal vydání rozhodnutí o opravě chyby v katastrálním operátu. Krajský soud přitom tohoto vyhodnocení žaloby využil, aby se jí nemusel meritorně zabývat. Stěžovatel k tomu odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 856/20. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. IV. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zrekapituloval svůj postup ve věci, a uvedl, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. V. [9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle konstantní judikatury lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 7 Azs 13/200454, a ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/200565). Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Nejvyšší správní soud se pak může zabývat pouze tím, zda usnesení o odmítnutí žaloby je zákonné či nikoli. [12] Pochybení krajského soudu stěžovatel spatřuje v tom, že krajský soud neposoudil jeho žalobu jako žalobu proti nečinnosti, a tudíž se jí meritorně nevěnoval. Této argumentaci však nelze přisvědčit. Krajský soud v napadeném usnesení poukázal na to, že stěžovatel žalobu označil chaoticky: „Žaloba proti rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Opavě z 12. 7. 2022, čj. ZKI OPJ18/636/20222 (dle § 79 s. ř. s.)“. Uvedl tedy, že se jedná o „žalobu proti rozhodnutí“, avšak současně ji podřadil pod § 79 s. ř. s., který upravuje žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Krajský soud proto v napadeném usnesení zdůvodnil, proč jsou důvody nepřípustnosti žaloby dány v případě obou žalobních typů, tedy nejen v případě, že by byla žaloba posouzena jako žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s., ale rovněž v případě, že by byla posouzena jako žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s. Přehledně vysvětlil, že podle § 79 s. ř. s. se lze žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhat vydání rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, nikoliv zahájení konkrétního správního řízení, či uložení povinnosti vydat konkrétní opatření dle § 80 odst. 4 písm. b) správního řádu. Přitom odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 18.