8 Ads 136/2021 — Nejvyšší správní soud

8 Ads 136/2021- 34 - text  8 Ads 136/2021-37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Lukáše Hloucha v právní věci žalobce: Bc. T. M., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2019, čj. MPSV-2019/71478-421/1, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2021, čj. 33 A 62/2019-36, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabývá tím, zda správní orgány dostatečně objasnily skutkový stav v řízení o přiznání podpory v nezaměstnanosti podle § 42 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. [2] Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Brně (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 28. 2. 2019 nepřiznal žalobci podporu v nezaměstnanosti dle § 39 odst. 1 písm. a) a § 41 zákona o zaměstnanosti. Shledal, že žalobce v rozhodném období dvou let před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání nedoložil dobu důchodového pojištění získanou zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností v délce alespoň 12 měsíců. Doložil pouze zaměstnání u zaměstnavatele Meridiem o.p.s. (dále „Meridiem“) s dobou důchodového pojištění od 1. 11. 2017 do 30. 11. 2017, od 1. 1. 2018 do 31. 1. 2018, od 1. 3. 2018 do 30. 6. 2018 a od 1. 9. 2018 do 30. 11. 2018, tedy celkem 9 měsíců. Odvolání žalobce žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí úřadu práce potvrdil. [3] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, které Krajský soud v Brně vyhověl a v záhlaví uvedeným rozsudkem napadené rozhodnutí zrušil. [4] Krajský soud shledal, že závěr správních orgánů o tom, že žalobce získal zaměstnáním u společnosti Meridiem v rozhodném období pouze 9 měsíců důchodového pojištění, je přinejmenším předčasný. Žalobce totiž na základě toho, že byl u uvedené společnosti zaměstnán nepřetržitě od 1. 11. 2017 do 31. 1. 2019, tedy 457 dnů, předpokládal, že nepřetržité zaměstnání v pracovním poměru je zároveň dobou důchodového pojištění. V potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti však byla doba důchodového pojištění uvedena pouze v délce 9 měsíců. To považoval krajský soud za nestandardní a uvedl, že takto shromážděné podklady vzbuzují pochybnosti o skutečném stavu věci. Pokud žalobce vykonával zaměstnání v pracovním poměru nepřetržitě, není zřejmé, z jakého důvodu zaměstnavatel potvrdil dobu důchodového pojištění pouze v několika měsících. Bylo tedy na úřadu práce, aby tyto pochybnosti v průběhu řízení vyjasnil, a to buď v součinnosti s žalobcem, společností Meridiem nebo Českou správou sociálního zabezpečení (dále „ČSSZ“) postupem podle § 147b zákona o zaměstnanosti. [5] Podle krajského soudu nebyl skutkový stav objasněn ani při ústním jednání před úřadem práce. Dle protokolu úřad práce žalobci pouze bez dalšího sdělil, že nesplňuje podmínku doby 12 měsíců zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti zakládající povinnost odvádět pojistné dle § 39 odst. 1 písm. a) a § 41 odst. 2 a 3 zákona o zaměstnanosti. K objasnění nedošlo ani v průběhu odvolacího řízení, byť žalobce v odvolání upozorňoval na skutečnost, že u společnosti Meridiem byl zaměstnán od 1. 11. 2017 do 31. 1. 2019, tedy 457 dnů, což doložil pracovní smlouvou a nabízel doložit též informativní osobní list důchodového pojištění. Žalovaný však vůbec nezkoumal, zda mohl být uvedený list doložen již v řízení v I. stupni. [6] Na základě uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že správní orgány vycházely při svém rozhodování z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Nepostupovaly totiž tak, aby odstranily nejasnosti, které vyvstaly v průběhu řízení, což bylo důvodem zrušení napadeného rozhodnutí. [7] Další námitky vznesené v žalobě považoval krajský soud za nedůvodné. Kasační stížnost však nyní podává žalovaný, který proti jejich vypořádání nebrojil. Nejvyšší správní soud je tedy dále nerekapituloval, neboť je dle § 109 odst. 4 s. ř. s. vázán důvody kasační stížnosti. II. Obsah kasační stížnosti [8] Proti napadenému rozsudku podal žalovaný (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Nesouhlasil se závěrem, že skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností. Žalobcem předložené potvrzení zaměstnavatele pro posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti nevzbuzovalo žádné pochybnosti o jeho správnosti. [9] Žalobce byl se skutkovým stavem seznámen při ústním jednání na úřadu práce. Úřad práce mu sdělil, že nesplňuje podmínku doby 12 měsíců zaměstnání či jiné výdělečné činnosti zakládající povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění. V tom okamžiku měl žalobce příležitost se k podkladům vyjádřit či namítnout jejich nesprávnost. To však neučinil, ačkoli byl prokazatelně poučen, že doloženým potvrzením prokázal dobu důchodového pojištění v délce 9 měsíců. [10] Správní orgány mohly jen obtížně dovozovat, že by dané potvrzení bylo nesprávné pouze proto, že pracovní poměr trval déle, než doba důchodového pojištění. Ačkoliv to není zcela standardní, jedná se o jev, který je zákonem předvídán. Stěžovatel navíc musel vědět, co je obsahem potvrzení, které obdržel od svého bývalého zaměstnavatele a předložil jej úřadu práce. [11] K závěru krajského soudu, že k objasnění skutkového stavu nedošlo ani během ústního jednání, stěžovatel uvedl, že se nedomnívá, že by bylo vždy namístě zachytit každé jednotlivé slovo do protokolu. Žalobce jej navíc stvrdil svým podpisem a nic sám nedoplnil. Protokol obsahoval náležitosti dle § 18 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a žalobce proti němu nepodal námitky ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení. [12] Řízení o žádosti o podporu v nezaměstnanosti je řízením o žádosti, jeho průběh je proto primárně v dispozici žadatele. Byť má úřad práce povinnost zjišťovat podstatné okolnosti pro účely vydání rozhodnutí, nelze se žadatelů dotazovat na všechny v úvahu připadající skutečnosti, jež by jim mohly napomoci k rozhodnutí o přiznání podpory. Podle judikatury NSS má být úřad práce pouze pomocníkem žadatele, nikoliv mu poskytovat návod k dosažení žádaného výsledku. [13] Stěžovatel nesouhlasil ani se závěrem, že skutkový stav nebyl objasněn ani v odvolacím řízení. Zmiňovaným informativním osobním listem důchodového pojištění se nezabýval s ohledem na § 82 odst. 4 správního řádu, jelikož nebyl doložen v prvostupňovém řízení. [14] V doplnění kasační argumentace se stěžovatel dále vyjádřil k tomu, že úřad práce po vydání prvostupňového rozhodnutí žalobce vyzval k odstranění nedostatků jeho odvolání, mimo jiné, aby doložil evidenční listy důchodového pojištění za rok 2017, 2018 a 2019. Žalobce na tuto výzvu nereagoval. To, že mu byla doručena fikcí, nemůže být vykládáno k tíži stěžovatele. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [15] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná. [16] Nejprve se však zabýval její přípustností. Aby byla kasační stížnost přípustná, musí stěžovatel na rozhodnutí krajského soudu reagovat a konkrétně a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat jeho závěry (rozsudky NSS ze dne 15. 2. 2017, čj. 1 Azs 249/2016-38, nebo ze dne 29. 1. 2015, čj. 8 Afs 25/2012-351). Pokud tak neučiní, je kasační stížnost nepřípustná dle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá o jen jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Ačkoliv se judikatura zabývala zejména nepřípustnými kasačními námitkami žalobce, který bez dalšího setrval na žalobní argumentaci (usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 6. 2016, čj. 1 As 271/2015-36), to samé samozřejmě platí i pro žalovaného. I ten musí reagovat na argumentaci krajského soudu a konkrétně uvádět, z jakých důvodů považuje jeho závěry za nesprávné (rozsudek NSS ze dne 12. 1. 2023, čj. 8 Afs 308/2020-40). [17] Stěžovatel tvrdí, že informativním evidenčním listem důchodového pojištění, který žalobce nabízel doložit v odvolání, se nemohl zabývat s ohledem na § 82 odst. 4 správního řádu, jelikož jej žalobce nedoložil v řízení v prvním stupni. Krajský soud však stěžovateli nevytkl to, že k dotčenému evidenčnímu listu nepřihlédl, ale právě to, že nezkoumal, zda mohl či nemohl být doložen již v řízení před úřadem práce. Tato kasační námitka proto není ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. přípustná, jelikož se míjí s rozhodovacími důvody krajského soudu. [18] V doplnění kasační stížnosti stěžovatel namítá, že mu nelze klást k tíži to, že žalobce nereagoval na výzvu úřadu práce k odstranění nedostatků odvolání ze dne 12. 3. 2019, a to, že mu byla v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu doručena prostřednictvím fikce doručení. Tato skutečnost