8 As 215/2022 — Nejvyšší správní soud

8 As 215/2022- 27 - text  8 As 215/2022-29 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Milana Podhrázkého a Petra Mikeše v právní věci žalobkyně: Plemenářské služby a.s., IČ: 46979964, se sídlem U Farmy 275, 765 02 Otrokovice – Kvítkovice, zastoupené JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 220, 763 61 Napajedla, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1, Nové město, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2021 čj. MZE-52013/2021, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2022, čj. 41 A 2/2022-34, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Ústředního kontrolního a zkušebního zemědělského ústavu (dále jen „zemědělský ústav“) ze dne 3. 3. 2021, čj. UKZUZ 036793/2021 byla žalobkyně (stěžovatelka) uznána vinnou ze tří přestupků: (1) aplikace tekutého hnojiva dne 23. 1. 2018 na zemědělskou půdu pokrytou vrstvou sněhu vyšší než 5 cm [v rozporu s § 9 odst. 2 písm. d) bodem 3 zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, rostlinných biostimulantech a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech)], (2) aplikace tekutého hnojiva dne 24. 1. 2018 na zemědělskou půdu přesycenou vodou [v rozporu s § 9 odst. 2 písm. d) bodem 2 zákona o hnojivech], (3) aplikace tekutého hnojiva na zemědělskou půdu, které nebylo do 24 hodin zapraveno do půdy [v rozporu s § 9 odst. 2 písm. c) zákona o hnojivech ve spojení s § 7 odst. 4 vyhlášky č. 377/2013 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv]. Za tyto přestupky uložil zemědělský ústav žalobkyni pokutu ve výši 70 000Kč a povinnost nahradit náklady řízení. [2] Stěžovatelka se proti rozhodnutí odvolala a zemědělský ústav v rámci autoremedury zrušil své rozhodnutí. Dne 27. 7. 2021 vydal prvostupňový správní orgán nové rozhodnutí pod čj. UKZUZ 128529/2021. Tímto rozhodnutím správní orgán opět uznal žalobkyni vinnou, avšak jen z přestupků pod body 1 a 3. Současně uložil stěžovatelce pokutu 60 000Kč. Ve vztahu k přestupku uvedeného pod bodem 2 řízení zastavil. [3] Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka také podala odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a potvrdil rozhodnutí zemědělského ústavu. [4] Následně podala stěžovatelka žalobu proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji postoupil Krajskému soudu v Brně, jakožto soudu místně příslušnému. [5] Krajský soud žalobu zamítl. Označil za nesporné, že stěžovatelka aplikovala tekuté hnojivo na zemědělskou půdu dne 23. 1. 2018 a že digestát nebyl do půdy zapraven do 24 hodin od jeho aplikace. Krajský soud se soustředil výši sněhové pokrývky, respektive to, zda byla tato skutečnost náležitě prokázána ze strany správních orgánů, neboť to bylo předmětem sporu. Soud shledal, že důkazy, konkrétně fotografie pořízené při kontrolním šetření dne 25. 1. 2018 ve spojení se zprávou Českého hydrometeorologiského ústavu (dále zpráva ČHMÚ“), na nichž správní orgány postavily skutkový závěr, že dne 23. 1. 2018, kdy stěžovatelka aplikovala hnojiva, byla zemědělská půda v daném místě pokryta vrstvou sněhu vyšší než 5 cm, jsou dostatečné a prokazují spáchání přestupku. Samotné fotografe dle krajského soudu sice neposkytují informace o přesné výšce sněhové pokrývky, avšak ve spojení se zprávou ČHMÚ již je možné zjistit výši sněhové pokrývky v daném místě. Podle krajského soudu správní orgány nikdy nebudou moci měřit výši sněhové vrstvy právě v čase, kdy dochází k aplikaci hnojiva, ale až s určitým časovým odstupem. V tomto případě to bylo s odstupem dvou dnů. To, že v daném období docházelo v důsledku zvýšené venkovní teploty k výraznému tání sněhu, potvrzují i data z meteorologické stanice. Podle nich v průběhu jednoho dne (od 7:00 ráno dne 23. 1. do 7:00 ráno 24. 1.) roztály 2 cm sněhu. Kontrolní šetření proběhlo až 25. 1. 2018. I přes tání sněhu v průběhu předešlých dvou dnů je na snímcích okolních pozemků zřetelně vidět několikacentimetrová souvislá sněhová vrstva. Je tedy zřejmé, že v době použití hnojiva byla sněhová vrstva mnohem vyšší. Krajský soud považoval údaje z hydrometeorologické stanice za relevantní, neboť ta se nachází v těsné blízkosti dotčených pozemků na rovinatém terénu. Výše sněhové vrstvy naměřená touto stanicí se nebude nijak výrazněji lišit od výše sněhu na dotčených pozemcích. Pokud ještě dne 24. 1. 2018 ráno byla výše sněhové vrstvy naměřena na dané stanici 5 cm a 24 hodin předtím to bylo dokonce 7 cm, je zcela zřejmé, že v době aplikace hnojiva na půdu musela sněhová pokrývka dosahovat alespoň 5 cm. Krajský soud má tedy za to, že v daném místě byla sněhová pokrývka vyšší než 5 cm a stěžovatelka se tak dopustila přestupku dle § 9 odst. 2 písm. d) bodu 3 zákona o hnojivech. [6] Stěžovatelka dále dle krajského soudu nese objektivní odpovědnost za spáchání přestupku spočívajícího v poručení povinnosti zapracovat do půdy hnojivo nejpozději do 24 hodin od jeho aplikace. Zprostit odpovědnosti by se stěžovatelka mohla pouze v případě, kdy by prokázala, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možné požadovat, aby přestupku zabránila. To však neprokázala. Stěžovatelka totiž musela s ohledem na klimatické podmínky vědět, že je nebude možné do 24 hodin zapracovat, přesto hnojivo aplikovala. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [7] Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost a navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení. V kasační stížnosti uplatnila důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) a písm. d) s. ř. s. Krajský soud podle jejího názoru nesprávně posoudil otázku, zda stěžovatelka porušila povinnosti plynoucí z § 9 odst. 2 písm. d) zákona o hnojivech. Své závěry také nedostatečně odůvodnil, resp. nevypořádal se náležitě se stěžejní námitkou týkající se výše sněhové pokrývky, a proto je jeho rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Stěžovatelka má za to, že správní orgán a následně i krajský soud dospěli k závěru o vině jen na základě své úvahy, a nikoliv na základě důkazů, které by prokazovaly porušení povinnosti stěžovatelky. Stěžovatelka namítá, že zemědělský ústav měl zjistit sněhovou pokrývku na okolních pozemcích měřením, místo toho však došlo k pouhému převzetí dat ze stanice ČHMÚ, které byly nesprávně interpretovány. Z této zprávy plyne, že dne 23. 1. 2018 dosahovala sněhová pokrývka 7 cm, dále z ní plyne, že toho dne ale také došlo k masivnímu úbytku sněhu, a to tak, že dne 24. 1. 2023 v 7 hodin ráno dosahovala sněhová pokrývka 5 cm. Stěžovatelka, stejně jako v předchozím řízení poukázala na vzdálenost meteorologické stanice od místa aplikace digestátu. Dodala také, že jelikož prováděla aplikaci hnojiva až v odpoledních hodinách dne 23. 1. 2018, mohlo s ohledem na masivní tání sněhové pokrývky již v průběhu tohoto dne dojít k jejímu snížení ze 7 cm na 5 cm, protože ve večerních a nočních hodinách k oddávání sněhu nedochází. [8] Stěžovatelka dále poukazuje na objektivní překážky, pro které nebylo možné zapravení digestátu do půdy ve stanovené lhůtě 24 hodin. Znovu zopakovala, že nebylo technicky možné digestát do půdy zapravit z důvodu klimatických podmínek v daný čas. Dodává, že ihned poté, co byly klimatické podmínky příznivější, provedla zapravení digestátu. Stěžovatelka má tedy za to, že vynaložila veškeré úsilí, které lze po stěžovatelce požadovat, a tedy nenese odpovědnost za nezapravení digestátu. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že nepovažuje stěžovatelčiny kasační námitky za důvodné a plně se ztotožnil s rozsudkem krajského soudu. Žalovaný má předně za to, že kasační stížnost není přípustná, jelikož stěžovatelka pouze opakuje žalobní námitky. K tomuto odkazuje na usnesení NSS ze dne 17. 10. 2022, čj. 8 As 173/2022-18. Žalovaný trvá na tom, že stav věci byl objektivně zjištěn pomocí odborného měření ČHMÚ ve spojení s fotodokumentací z místa aplikace digestátu. V otázce nezapravení digestátu do půdy má žalovaný za to, že nemohlo dojít k liberaci stěžovatelky podle § 21 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení nich, z důvodů uvedených v napadeném rozsudku krajského soudu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s., s účinností od 1. 4. 2021, platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Při rozhodování o přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vychází z judikatorně ustálených kritérií, která pramení ze závěrů usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko. Tyto závěry jsou použitelné i po novele soudního řádu správního (usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219