8 As 25/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 25/2023- 71 - text  8 As 25/2023-78 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Ing. P. K., zastoupený Mgr. Bc. Rostislavem Smažíkem, advokátem se sídlem Česká Čermná 167, Česká Čermná, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M, advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, a II) město Náchod, se sídlem Masarykovo náměstí 40, Náchod, zastoupené JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2022, čj. MD36985/2021-930/25, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2023, čj. 30 A 54/2022-112, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství (dále „vyvlastňovací úřad“) rozhodnutím z 19. 10. 2021, čj. KUKHK-22477/DS/2021-14 (dále „rozhodnutí o vyvlastnění“), rozhodl o odnětí vlastnického práva zapsaného v katastru nemovitostí na žalobce k pozemkům parc. č. XA, parc. č. XB, parc. č. XC a parc. č. XD, v obci N., katastrální území B. u N., zapsaných na listu vlastnictví č. X u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod. Vlastnické právo k předmětným pozemkům přešlo na Českou republiku, s příslušností hospodařit s majetkem státu pro osobu zúčastněnou na řízení I) [dále též „OZNŘ I)“]. [2] V záhlaví uvedeným rozhodnutím z 21. 7. 2022 (pozn. NSS: Krajský soud v Hradci Králové uvedl nesprávné datum 1. 7. 2022 – k tomu podrobněji dále v bodě [59] tohoto rozsudku) žalovaný změnil rozhodnutí o vyvlastnění tak, že označení pozemku parc. č. XD, uvedené ve výroku I., nahradil označením parc. č. XE v rozsahu, v jakém je z něj oddělen pozemek parc. č. XD na základě geometrického plánu č. 433-4/2021. Lhůtu, v níž je vyvlastnitel povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění, určenou ve výroku II., zkrátil ze čtyř let na dva roky. Náhradu za vyvlastnění, stanovenou ve výroku III., zvýšil na částku 1 622 640 Kč. Do výčtu účastníků řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu doplnil žalobce a osobu zúčastněnou na řízení II) [dále též „OZNŘ II)“]. Ve zbytku žalovaný rozhodnutí o vyvlastnění potvrdil. [3] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Hradci Králové výše uvedeným rozsudkem. Předně však ze správního spisu ověřil, že účastníkům řízení nebylo řádně doručeno rozhodnutí žalovaného, neboť spolu s ním nebyl doručen geometrický plán, na nějž rozhodnutí odkazovalo. Uvedené pochybení však nepovažoval za důvod pro zrušení rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost. V souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu z 10. 8. 2022, čj. 10 As 169/2022-93, žalovanému uložil, aby rozhodnutí žalovaného včetně geometrického plánu řádně doručil všem účastníkům řízení jiným zákonným způsobem než datovou zprávou, což žalovaný učinil. Soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným ani z důvodu, že vyvlastňovací úřad nerozhodl samostatným výrokem o „návrhu (žádosti)“ žalobce o rozšíření vyvlastnění podle § 4 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Podle krajského soudu má totiž takový návrh charakter námitky proti vyvlastnění ve smyslu § 22 odst. 2 téhož zákona, a proto o něm vyvlastňovací úřad nemusel samostatným výrokem rozhodnout. Rozhodnutí žalovaného podle krajského soudu není nepřezkoumatelné ani v části zkrácení lhůty, v níž je vyvlastnitel povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění, neboť žalovaný svůj závěr odůvodnil dostatečně. Pochybení krajský soud neshledal ani v postupu žalovaného, jenž doplnil do správního spisu další podklady, s nimiž dal žalobci možnost se seznámit a reagovat na ně. Žalovaný neporušil zásadu dvojinstančnosti správního řízení ani jinak nezkrátil žalobce na jeho veřejných subjektivních právech. [4] Dále krajský soud potvrdil závěry správních orgánů, že v době zahájení vyvlastňovacího řízení bylo stále platné Územní rozhodnutí č. 3432/2016-1 vydané Městským úřadem Náchod 16. 12. 2016, čj. MUNAC 9586/2016, o umístění stavby „silnice I/33 Náchod – obchvat, I/14 Vysokov – Vrchoviny“ (dále „územní rozhodnutí“). Rozhodnutí totiž nabylo právní moci 4. 4. 2017 s platností na dobu čtyř let, tedy do 4. 4. 2021. V důsledku zahájení jiného vyvlastňovacího řízení 17. 3. 2021 však v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), nepozbylo platnosti. Krajský soud ve shodě se správními orgány dospěl k závěru, že nepozbytí platnosti dopadá na územní rozhodnutí jako celek, tj. vůči všem jeho účastníkům včetně žalobce. Dalším důvodem nepozbytí platnosti, bylo dokončení realizace přeložky SO 439 Přípojky pro automatický sčítač dopravy na I/14 od společnosti ČEZ Distribuce, a. s. (dále též „přípojka pro automatický sčítač dopravy“), jako funkční součásti celé stavby. Tím bylo podle § 93 odst. 4 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále „stavební zákon“), započato s využitím území pro stanovený účel. [5] Podle krajského soudu byla splněna i další podmínka přípustnosti vyvlastnění spočívající v nemožnosti získat práva k pozemku dohodou. Soud uvedl, že mezi účastníky není sporu o tom, že mezi nimi kontraktační jednání probíhalo. Dohoda však nebyla možná, protože žalobce požadoval odkoupení všech jeho pozemků včetně rodinného domu, což OZNŘ I) odmítla, neboť pro takový postup nebyly splněny zákonné předpoklady. Nemožnost dohody tedy nespočívala, jak namítal žalobce, v chybném znaleckém posudku jako podkladu nabídnuté kupní smlouvy. Žalobce navíc znalecký posudek ani na něj navazující závěry správních orgánů nikterak konkrétně nezpochybnil ani nevyvrátil. Dále krajský soud potvrdil, že nebyly splněny podmínky pro rozšíření předmětu vyvlastnění podle § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění, neboť není pravda, že by zbylé žalobcovy nemovitosti nebylo možné užívat vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi. Splnění podmínek nezakládá ani sama existence ochranného pásma silnice. II. Kasační stížnost [6] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [7] Namítl, že si krajský soud nesprávně posoudil otázku platnosti vydaného územního rozhodnutí. Argumentaci krajského soudu o nepozbytí platnosti v důsledku zahájení jiného vyvlastňovacího řízení považuje stěžovatel za nepřesvědčivou, navíc nabourává právní jistotu účastníků územního řízení. Zákonodárce jistě zamýšlel § 2 odst. 3 liniového zákona tak, že pouze v rámci probíhajícího vyvlastňovacího řízení, a právě jen pro toto řízení, se doba platnosti územního rozhodnutí staví. Úmyslem zákonodárce bylo dokončit již zahájené vyvlastňovací řízení a nikoli možnost neomezeně prodlužovat platnost územního rozhodnutí řetězením jednotlivých vyvlastňovacích řízení. Bylo-li proto zahájeno v době platnosti územního rozhodnutí vyvlastňovací řízení s jiným účastníkem, tedy nikoli se stěžovatelem, nemůže mít tato skutečnost vliv na platnost územního rozhodnutí vůči stěžovateli. O zahájení jiného vyvlastňovacího řízení totiž ostatní účastníci nejsou informováni, a proto nemají povědomí o tom, zda územní rozhodnutí stále platí či nikoli. Legitimně se tak spoléhají na platnost stanovenou samotným územním rozhodnutím. Pro prodloužení platnosti územního rozhodnutí je stanoven v § 93 odst. 3 stavebního zákona jasně daný postup. [8] K nepozbytí platnosti územního rozhodnutí nemohlo podle stěžovatele dojít ani na základě § 93 odst. 4 písm. b) stavebního zákona realizací přeložky přípojky pro automatický sčítač dopravy. Bez přípojky i automatického sčítače dopravy lze stavbu obchvatu Náchoda bez problémů realizovat. Sčítač dopravy není nezbytnou součástí stavby obchvatu, neboť nijak nepodmiňuje stavbu vlastního tělesa komunikace. Pokud tam sčítač dopravy nebude, nebude to nijak bránit využití komunikace. Na nyní projednávanou věc proto nedopadá krajským soudem uvedená judikatura týkající se napojení domu na inženýrskou síť, bez čehož nelze fakticky dům užívat. Stavba silniční komunikace však funkčně, prostorově ani časově s přípojkou elektřiny pro sčítač dopravy nijak nesouvisí. Navíc nebylo žádáno o žádné stavební povolení k přípojce. Touto stavbou tedy ani nemohlo být