9 Afs 195/2023 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 195/2023- 43 - text  9 Afs 195/2023 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: A. J., proti žalovanému: Magistrát města Hradec Králové, se sídlem Československé armády 408/51, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2022, č. j. MMHK/183118/2022 OE3/Vor, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2023, č. j. 31 Af 36/202270, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2023, č. j. 31 Af 36/202270, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2022, č. j. MMHK/183118/2022 OE3/Vor, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně od roku 2013 vlastní pozemek v k. ú. Svinary, p. č. st. XA, jehož součástí je stavba s číslem evidenčním XB (dále také „stavba“). Tato stavba byla v roce 1993, kdy vznikla, kolaudována jako zemědělský účelový objekt, avšak z důvodu chyby byla v katastru nemovitostí evidována jako stavba určená pro rodinnou rekreaci. [2] Žalobkyně v roce 2020 obdržela od žalovaného složenku k úhradě místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (od roku 2021 poplatek za obecní systém odpadového hospodářství, dále také „místní poplatek za komunální odpad“) vztahující se ke stavbě. Na to žalovanému odpověděla dopisem, v němž projevila nesouhlas se zpoplatněním stavby a přiložila kolaudační rozhodnutí z roku 1993. Žalovaný na úhradě i přes to trval, žalobkyně proto v letech 2020, 2021 a 2022 poplatek za komunální odpad, celkem 1 800 Kč (600 Kč za každý rok), uhradila. Ke dni 12. 8. 2022 žalobkyně zajistila opravu chyby v katastru nemovitostí, a proto se na žalovaného obrátila dopisem, v němž požadovala vrácení nedůvodně uhrazených poplatků. Žalovaný sdělením ze dne 14. 9. 2022, č. j. MMHK/168911/2022 OE3/Vor, žalobkyni sdělil, že její žádosti nevyhověl. Proti tomuto sdělení žalobkyně podala námitku, kterou žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl. [3] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále též „krajský soud“), který jí v záhlaví uvedeným rozsudkem vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Uvedl, že „správní poplatek je daní“ ve smyslu § 2 odst. 3 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Žalobkyně podala žádost o vrácení správního poplatku podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správních poplatcích“). Žalovaný měl proto o této žádosti rozhodnout podle § 101 odst. 1 daňového řádu; pokud by žádost zamítl, jednalo by se o rozhodnutí, proti němuž je přípustné odvolání podle § 109 odst. 1 daňového řádu. Žalovaný však takové rozhodnutí nevydal, a tudíž podle krajského soudu nepostupoval procesně správně. [4] K otázce, zda je žalobkyně poplatníkem podle § 10e písm. b) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“), a zda je stavba předmětem poplatku podle § 10f písm. b) zákona o místních poplatcích, odkázal krajský soud na komentářovou literaturu, podle níž je rozhodné, k jakému účelu je stavba zkolaudována, resp. zapsána do katastru nemovitostí. Faktické užívání stavby jako stavby pro rodinnou rekreaci není relevantní. Máli správce poplatku podezření, že je stavba užívána v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, může se obrátit na stavební úřad, aby zjednal nápravu. V tomto ohledu krajský soud nepovažoval za postačující vyjádření Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, jenž na dotaz žalovaného na „předmět daně ze staveb“ odpověděl, že se jedná o budovu pro rodinnou rekreaci. II. Obsah kasační stížnosti žalovaného a vyjádření žalobkyně [5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhl jeho zrušení z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [6] Krajský soud aplikoval na věc zákon o správních poplatcích, který na ni však vůbec nedopadá. Zároveň opomenul zohlednit ve správním spise obsažený hromadný předpisný seznam ze dne 21. 9. 2022, kterým byl žalobkyni vyměřen místní poplatek za komunální odpad za roky 2020 a 2021. Pokud by jej vzal v potaz, musel by návrh žalobkyně zčásti odmítnout pro nedostatek podmínek řízení, neboť žalobkyně nevyčerpala zákonem předpokládané možnosti obrany. [7] Místní poplatek za komunální odpad je upraven v zákoně o místních poplatcích, jedná se tedy o daň, za niž daňovému subjektu nenáleží žádná „protihodnota“, jak tomu je u správních poplatků, na jejichž zákonnou úpravu krajský soud chybně odkázal. V letech 2020 a 2021 stavba žalobkyně podléhala místnímu poplatku za komunální odpad, protože byla vedena v katastru nemovitostí jako stavba pro rodinnou rekreaci. Vyjádření Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, podle něhož je stavba daněna jako budova pro rodinnou rekreaci, je v tomto ohledu relevantní. Ve vztahu k roku 2022 je nutné zohlednit nový § 10f písm. b) zákona o místních poplatcích účinný od 1. 1. 2021, jímž zákonodárce sledoval – oproti dřívější úpravě obsažené v § 10b odst. 1 písm. b) téhož zákona – zpoplatnění všech nemovitých věcí, v nichž není trvale hlášena žádná osoba a u nichž se vyskytne možnost využití obecního systému odpadového hospodářství. Od roku 2022, s ohledem na změnu textu zákona o místních poplatcích, proto stavba podléhala místnímu poplatku již s ohledem na možnost využít obecní systém odpadového hospodářství. [8] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla kasační stížnost zamítnout. Vydání hromadného předpisného seznamu není s ohledem na jádro argumentace krajského soudu podstatné. Pro jeho vydání nadto nebyly splněny podmínky a žalobkyně se proti němu ani neměla jak bránit, neboť o jeho existenci nevěděla. Aplikaci zákona o správních poplatcích na projednávanou věc považuje za správnou, stejně jako výklad § 10f písm. b) zákona o místních poplatcích zaujatý krajským soudem. [9] Stěžovatel v replice k vyjádření žalobkyně uvedl, že místní poplatek vyměřil hromadným předpisným seznamem, neboť zákon o místních poplatcích takový postup vyžaduje v případě, že je poplatek uhrazen po datu splatnosti. Zopakoval, že zákon o správních poplatcích se na vracení místních poplatků nevztahuje, a uvedl, že žalobkyně měla možnost podat odvolání proti hromadnému předpisnému seznamu. Nesouhlasí s názorem žalobkyně, že nový místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství nebyl předmětem rozhodování krajského soudu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Posoudil ji v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [11] Kasační stížnost je důvodná. [12] Stěžovatel správně namítl, že krajský soud na věc aplikoval nesprávnou právní úpravu. Ten totiž na podkladu na § 7 odst. 1 písm. c) zákona o správních poplatcích dospěl k závěru, že žalovaný postupoval procesně nesprávně, neboť měl o žádosti žalobkyně rozhodnout; proti tomuto rozhodnutí by pak bylo přípustné odvolání, o kterém by rozhodoval nadřízený správní orgán stěžovatele. Zákon o správních poplatcích však na nyní projednávanou věc skutečně nedopadá. Místní poplatek za komunální odpad je upraven v zákoně o místních poplatcích (§ 10b ve znění účinném do 31. 12. 2020, § 10d a násl. ve znění účinném od 1. 1. 2021). Zákon o místních poplatcích obsahuje především hmotné právo, jakož i „procesní úpravu správy místních poplatků, která však není komplexní, nýbrž upravuje pouze určité dílčí otázky s tím, že ve zbytku se řídí obecnou úpravou v daňovém řádu [srov. § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 písm. a) tohoto zákona].“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 5. 2023, č. j. 5 Afs 261/201869, č. 4490/2023 Sb. NSS) [13] Zákon o místních poplatcích neobsahuje speciální úpravu vracení poplatku, jako je tomu v § 7 zákona o správních poplatcích. Vracení místních poplatků se tudíž řídí obecnou úpravou vracení přeplatku na dani v daňovém řádu (srov. bod 30 usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 6. 2014, č. j. 2 Afs 68/201234, č. 3096/2014 Sb. NSS, či obdobně body 27–29 usnesení rozšířeného senátu č. j. 5 Afs 261/201869). Podle § 155 odst. 5 daňového řádu ve znění účinné