1 Azs 196/2024 — Nejvyšší správní soud

1 Azs 196/2024- 53 - text  1 Azs 196/2024 - 55 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: K. T., zastoupen JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2024, č. j. KRPA23312532/ČJ2024000022ZZC, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2024, č. j. 19 A 36/202428, takto: I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost. II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaná zajistila žalobce za účelem správního vyhoštění, a to na základě důvodu dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“). Toto zajištění provedla v návaznosti na zrušení pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění, v jehož důsledku byl žalobce předtím zajištěn z důvodu dle § 124 odst. 1 písm. c) téhož zákona. Dobu zajištění stanovila na 25 dnů ode dne omezení osobní svobody, tedy do 13. 8. 2024. [2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále „městský soud“) zamítl. Uvedl, že se žalovaná situací žalobce podrobně zabývala, její rozhodnutí tak není nepřezkoumatelné. Podle městského soudu k zajištění cizince ve smyslu § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců vedle dalších podmínek postačuje oznámení zahájení řízení o správním vyhoštění. Zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění tedy žalované nebránilo v zajištění žalobce. Ten neuváděl žádné konkrétní obavy z vycestování, žaloba obsahuje pouze obecná a neurčitá vyjádření. Povšechný odkaz na zásadu nenavrácení v situaci žalobce, který byl již šestkrát neúspěšný se žádostí o udělení mezinárodní ochrany, pro závěr o nemožnosti realizace správního vyhoštění nepostačuje. Žalobce naopak ve správním řízení přímo uváděl, že v Rusku mu nic nehrozí a je pro něj bezpečnou zemí. Ani v reakci na kladné závazné stanovisko k možnosti vycestování žádné konkrétní důvody či obavy z návratu neuvedl. K možnému porušení § 179 zákona o pobytu cizinců soud konstatoval, že tato porušení musí být předmětem samotného řízení o správním vyhoštění. Jdeli o tvrzenou snahu legalizovat svůj pobyt, opakovaná žádost o mezinárodní ochranu nepředstavuje podle § 3d zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, překážku pro ukončení trvání pobytu na území ČR. [3] Městský soud neshledal důvodnou ani námitku nutnosti poskytnout součinnost znalci uloženou v řízení o určení otcovství, neboť samotnému provedení znaleckého úkonu brání nepřítomnost jeho syna v ČR. Žalobce k této skutečnosti žádné další podklady nepředložil. Případné protiprávní jednání matky jeho syna není předmětem posuzování v této věci. Jdeli o psychický nátlak na žalobce, který vyústil v jeho špatný zdravotní stav a užívání antidepresiv, městský soud uvedl, že žalobce tvrzené skutečnosti o zdravotním stavu ničím nedoložil. Samotné užívání léků na úzkost a depresi nepředstavuje překážku zajištění. Zhoršování jeho psychického stavu nic konkrétního nenasvědčuje. Důvody, proč žalovaná nepřistoupila pouze k mírnějšímu zvláštnímu opatření, dostatečně rozvedla a nedošlo ke změně okolností, které by odůvodnily uplatnění mírnějšího opatření. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [4] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti, resp. doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že městský soud se v napadeném rozsudku dostatečně nezabýval jeho konkrétní situací. Důvody zajištění vzhledem ke zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění odpadly, avšak žalovaná namísto propuštění stěžovatele napadeným rozhodnutím rozhodla o jeho „přezajištění“. Tento tlak má vliv na jeho zdravotní stav, užívá několik antidepresiv. Žalovaná rovněž odmítla posoudit širší souvislosti jeho neoprávněného pobytu v ČR, primárně jeho osobní problémy týkající se úsilí o přiznání rodičovských práv. „Obraz“ o situaci si učinila pouze z tvrzení matky syna. [5] Stěžovatel rovněž uskutečnil několik aktivních kroků k legalizaci svého pobytu na území ČR (podání žádosti o dlouhodobé vízum a žádosti o mezinárodní ochranu), ale tuto snahu žalovaná nijak nezohlednila. Také chtěl řešit svůj pobyt na území ČR ještě před koncem lhůty dle výjezdního příkazu vydaného po rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalované předložil nové skutečnosti, vedle kasační stížnosti ve věci správního vyhoštění rovněž usnesení Okresního soudu pro Prahu 9, v němž mu soud stanovil povinnost součinnosti a dostavení se ke znaleckému úkonu. Žalovaná ale věc odmítla řešit a následně jej zajistila v okamžiku, kdy už byl jeho pobyt na území ČR neoprávněný. Podle stěžovatele stát musí dodržovat princip nonrefoulement, který nelze vykládat restriktivně. [6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Podle § 106 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), (n)emáli kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc. [8] Citované ustanovení do řízení o kasační stížnosti zakotvuje prvek koncentrace. K námitkám, které byly uplatněny až po uplynutí lhůty dle § 106 odst. 3 s. ř. s., soud již nemůže přihlížet (nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 390/05, usnesení NSS ze dne 14. 9. 2023, č. j. 5 Azs 178/2023  60, body 10 a 11). V nynější věci usnesením stanovená lhůta k doplnění kasační stížnosti dle § 40 odst. 2 s. ř. s. uplynula ve středu 9. 10. 2024, avšak doplnění bylo soudu doručeno až v pátek 11. 10. 2024. Kasační námitky uplatněné v doplnění kasační stížnosti ze dne 11. 10. 2024, jež přesahují rámec argumentace uvedené v doplnění návrhu na odkladný účinek ze dne 24. 9. 2024 (toto doplnění z hlediska svého obsahu zahrnuje kasační námitky), proto nebylo možné v řízení o kasační stížnosti projednat. Jde o námitky opožděné. [9] Protože v dané věci rozhodoval samosoudce, Nejvyšší správní soud dále posuzoval přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. Rozhodovalli před krajským (městským) soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského (městského) soudu s možným dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39, č. 933/2006 Sb. NSS, k uplatnitelnosti na současnou právní úpravu viz rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 As 124/2021  28). [10] Kasační stížnost je nepřijatelná. [11] Co se týče tvrzené nepřezkoumatelnosti, Nejvyšší správní soud odkazuje na judikaturu popisující, jaké vady naplňují kasační důvod nepřezkoumatelnosti rozsudku (rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003  75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 94/2007  107, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008  76, nebo usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006  74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Z pohledu uvedené judikatury Nejvyšší správní soud neshledal žádné pochybení městského soudu, které by svědčilo o přijatelnosti kasační stížnosti. Závěry městského soudu, jejichž dostatečnost stěžovatel v kasační stížnosti zpochybňuje, jsou logické a srozumitelné, adekvátně reagují na žalobní argumentaci stěžovatele. Dílčím skutkovým otázkám, které popisuje stěžovatel, se městský soud dostatečně věnoval. [12] Nejvyšší správní soud se již v ustálené judikatuře vyjádřil i k tomu, že námitky směřující proti důvodnosti správního vyhoštění jsou při posouzení zákonnosti zajištění nerelevantní. Posuzuje se pouze otázka, zda je správní vyhoštění alespoň potenciálně možné, přičemž o zajištění nelze rozhodnout, jestliže daný účel pravděpodobně nepůjde uskutečnit (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010  150, č. 2524/2012 Sb. NSS, či rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2023, č. j. 5 Azs 96/2021  39, bod 21). [13] Otázkou zákonnosti (oprávněnosti) zajištění stěžovatele se městský soud zabýval a jeho závěry nijak nevybočují z dosavadní judikatur