10 As 130/2024 — Nejvyšší správní soud

10 As 130/2024- 36 - text  10 As 130/2024 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: T. G. N., zast. advokátem JUDr. Matoušem Jírou, 28. října 1001/3, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, Závodní 353/88, Karlovy Vary, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2023, čj. KK/1043/LP/233, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 6. 2024, čj. 68 A 2/202338, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce v Karlových Varech provozuje bar a hudební klub. Magistrát města Karlovy Vary ho uznal vinným ze spáchání dvou přestupků podle § 4 odst. 2 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterých se žalobce dopustil jako podnikající fyzická osoba porušením povinnosti stanovené v čl. 3 obecně závazné vyhlášky statutárního města Karlovy Vary č. 1/2022, o omezení provozní doby hostinských provozoven, ve znění obecně závazné vyhlášky města č. 4/2022, a to tím, že jako provozovatel provozovny „M. C.“ v Karlových Varech umožnil prodej zboží a provozování hostinské činnosti za účasti více osob , včetně provádění hudební produkce v nočních hodinách ve dnech 17. 7., 23. 7., 30. 7., 6. 8., 7. 8., 20. 8., 21. 8., 3. 9. a 4. 9. 2022 (v případě prvního přestupku), a dále dne 16. 10. 2022 (v případě druhého přestupku), přestože provozní doba byla omezena ve dnech pátek a sobota v rozmezí od 06:00 hod. do 02:00 hod. následujícího dne. Za přestupky byla žalobci uložena souhrnná pokuta ve výši 15 000 Kč a stanovena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Proti rozhodnutí magistrátu podal žalobce nejprve odvolání, které krajský úřad zamítl. Následně se žalobce obrátil na krajský soud, který zamítl jeho žalobu. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalovaného Kasační stížnost [3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (nyní stěžovatel) kasační stížnost. [4] V té stěžovatel nejprve uvedl, proč podle něj kasační stížnost přesahuje jeho vlastní zájmy a je tedy přijatelná. Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje v tom, že v daném případě je předmětem právního posouzení otázka zákonnosti a ústavnosti vyhlášky statutárního města Karlovy Vary; jde tedy nepochybně o situaci, kdy posouzení nynější věci může mít dopad na řešení obdobných sporů dalších osob. Krajský soud podrobil vyhlášku testu zákonnosti ve smyslu judikatury Ústavního soudu a shledal, že vyhláška je v souladu se zákonem. S tímto závěrem stěžovatel nesouhlasí. [5] Konkrétně stěžovatel napadá změnu vyhlášky, tedy rozdíl mezi jejím původním zněním ze dne 7. 12. 2021, které však nikdy nenabylo účinnosti, a jejím zněním konečným, ve kterém nabyla účinnosti dne 1. 6. 2022, tedy zněním ze dne 16. 5. 2022. Krajský soud ohledně změny vyhlášky spočívající v omezení její územní působnosti uzavřel, že město sledovalo zákonem aprobovaný účel v podobě ochrany veřejného pořádku; působení vyhlášky pak omezilo na lokality, kde byl dlouhodobě porušován noční klid a veřejný pořádek. Město vyňalo z regulace ještě před nabytím účinnosti původní vyhlášky část lokality, kde se situace podstatně zlepšila díky opatřením provozovatelů hostinských zařízení. [6] Krajský soud svůj závěr o zlepšení situace v části lokality opřel o vyrozumění Ministerstva vnitra ze dne 21. 12. 2022, které ke stěžovatelově podnětu rovněž posuzovalo zákonnost vyhlášky. Stěžovatel však upozorňuje na rozpor mezi vyrozuměním Ministerstva vnitra a vyjádřením petičního výboru pro zachování nočního klidu v centru města Karlovy Vary ze dne 5. 4. 2022, z kterého naopak vyplývá, že situace v lokalitě se nijak nezměnila, a naopak byl neustále rušen noční klid. Petiční výbor proto navrhoval, aby vyhláška nabyla účinnosti ve svém původním znění a nebyla omezována její územní působnost. [7] Podle stěžovatele rovněž nelze přehlédnout, že v oblasti regulované původní vyhláškou žije 307 osob, zatímco v lokalitě vymezené pozměněnou vyhláškou žije pouze 178 osob. Ačkoliv jedním z hlavních účelů přijetí vyhlášky měla být ochrana nočního klidu a veřejného pořádku, i přesto poté, co město obdrželo uvedené negativní vyjádření petičního výboru (tedy lidí žijících v dotčené lokalitě), rozhodlo se zásadním způsobem omezit místní působnost vyhlášky. Tuto změnu přitom odůvodnilo tvrzením o konkrétních opatřeních přijatých pouze jedním podnikem z dané oblasti. Konečně i samo město v důvodové zprávě k pozměněné vyhlášce hodnotí dobu od schválení původní vyhlášky do podepsání memoranda mezi městem a provozovateli podniků v lokalitě vymezené v původní vyhlášce, jako dobu nedostatečnou pro posouzení případných změn, které by vedly k omezení rušení nočního klidu a veřejného pořádku. [8] Stěžovatel je přesvědčen, že s ohledem na výše uvedené nelze dospět k závěru, že působnost vyhlášky byla stanovena podle toho, v jakých lokalitách byl přes dlouhodobé snahy města porušován noční klid a veřejný pořádek. Tomuto závěru by bylo možné přisvědčit v případě nabytí účinnosti původní vyhlášky, naopak nabytím účinnosti pozměněné vyhlášky byli neodůvodněně znevýhodněni provozovatelé v dotčené oblasti. Územní působnost vyhlášky se musí opírat o racionální důvody, neutrální, objektivní a nediskriminační ve vztahu ke konkrétním osobám, na něž regulace dopadá. To však vyhláška ve svém pozměněném znění nesplnila. Vyjádření žalovaného krajského úřadu [9] Krajský úřad ve vyjádření upozornil, že stěžovatel nikdy nezpochybňoval porušení povinností stanovených vyhláškou ani nezpochybňoval uloženou výši pokuty. Od samého počátku stěžovatel zpochybňuje pouze zákonnost vyhlášky. Zákonnost vyhlášky však již potvrdilo i ministerstvo šetřením ze dne 21. 12. 2022. Dále její zákonnost opakovaně potvrdil i krajský soud. Město Karlovy Vary vysvětlilo účel přijetí vyhlášky; ten vychází z dlouhodobého nedodržování veřejného pořádku v nočních hodinách v uvedených lokalitách. Místní působnost vyhlášky město zúžilo proto, že v některých lokalitách bylo zaznamenáno zlepšení situace a nebylo je tedy třeba zahrnout do regulace. Závěrem krajský úřad dodal, že stěžovatel nijak nenapadl vyhlášku během jejího přijímání, brání se proti ní až poté, co vyhlášku opakovaně porušil. Krajský úřad navrhl zamítnutí kasační stížnosti. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [10] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje stěžovatelovy zájmy (§ 104a s. ř. s.). Neníli tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou (usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11–12). [11] Jedním z případů přijatelnosti kasační stížnosti je situace, kdy se kasační stížnost dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou NSS. Soulad nyní sporné vyhlášky statutárního města Karlovy Vary se zákonem NSS doposud neřešil, kasační stížnost je tedy přijatelná. [12] Kasační stížnost však není důvodná. [13] Stěžovatel od počátku řízení nezpochybňuje, že spáchal přestupky, ze kterých byl uznán vinným. Ve správním i žalobním řízení stěžovatel zpochybňuje výlučně zákonnost vyhlášky, jejímž porušením se dopustil přestupků. Podstata stěžovatelovy kasační stížnosti tedy spočívá v tom, že krajský soud dospěl k chybnému závěru, když shledal vyhlášku statutárního města Karlovy Vary v souladu se zákonem. [14] Krajský soud při posouzení souladu vyhlášky se zákonem vyšel z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, který ke kontrole obecně závazných vyhlášek územních samosprávných celků využívá testu skládajícího se z následujících čtyř kroků: (1.) zda zastupitelstvo obce mělo pravomoc vydat obecně závaznou vyhlášku, jejíž součástí je napadené ustanovení, (2.) zda se obec při vydání obecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo zákonem vymezenou věcnou působnost, tj. zda nejednala ultra vires, (3.) zda obec nezneužila zákonem svěřenou pravomoc a působnost, a konečně (4.) zda obec přijetím napadeného ustanovení nejednala zjevně nerozumně (srov. např. nález ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 63/04, N 61/36 SbNU 663, č. 210/2005 Sb., či ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 24/23, č. 238/2023 Sb., bod 32). Zmíněný třetí krok testu v nedávné době Ústavní soud upřesnil a doplnil v nálezu ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 42/23, tak, že se v jeho rámci zkoumá: (1.) zda obecně závazná vyhláška není v rozporu s obecnými ústavními principy (např. omezení základních práv pouze za podmínek stanovených ústavním pořádkem, určitost a bezrozpornost právní regulace, zákaz diskriminace či zákaz pravé retroaktivity); a (2.) zda obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nezneužila svoji pravomoc, tedy zda vyhláškou nesleduj