10 As 298/2023 — Nejvyšší správní soud

10 As 298/2023- 52 - text  10 As 298/2023 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: ČD  Informační systémy, a. s., Pernerova 2819/2a, Praha 3, zastoupená advokátem Mgr. Štěpánem Schenkem, Vodičkova 710/31, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, Pplk. Sochora 27, Praha 7, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Hlídač státu, z. ú., Velenovského 648, Mnichovice, zastoupené advokátem Mgr. Radkem Pokorným, Klimentská 1216/46, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2022, čj. UOOU00392/226, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2023, čj. 10 A 40/202291, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] V nynější věci se NSS zabývá otázkou, zda je žalobkyně povinným subjektem dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. I. Vymezení věci [2] Osoba zúčastněná na řízení požádala žalobkyni o poskytnutí následujících informací: a) plný text posudku či posudků, které má žalobkyně k dispozici v souvislosti s plánovanou koupí společnosti CHAPS spol. s r.o. a dalších společností ze skupiny CHAPS (ČSAD SVT, Praha, INPROP a SVT Slovakia); b) písemnost či email, kterým bylo zahájeno jednání o koupi společnosti CHAPS a ostatních; c) veškeré podklady zaslané dozorčí radě a představenstvu společnosti České dráhy, a.s., v souvislosti s plánovanou koupí společností z bodu a); d) odhadní a doporučená částka nákupu společností z bodu a), která byla doporučena ke schválení představenstvu a dozorčí radě žalobkyně a společnosti České dráhy; e) konečná cena akvizice společnosti CHAPS a příp. souvisejících dalších společností, struktura ceny v široce chápaném významu (časová výplata, měna, převod aktiv a majetku); f) počet zaměstnanců společnosti CHAPS ke dni akvizice společnosti, k 30. 6. 2018, 31. 12. 2018, 30. 6. 2019, 31. 12. 2019 a 30. 6. 2020; počet dalších spolupracovníků/fyzických osob „na fakturu“ či dohodu ke stejným datům. [3] Žalobkyně o žádosti rozhodla rozhodnutím ze dne 26. 5. 2021, nadepsaným jako „vyřízení žádosti o informace ze dne 17. 7. 2020“. Osoba zúčastněná na řízení proti tomuto rozhodnutí podala odvolání. Žalovaný rozhodnutí žalobkyně zrušil a věc žalobkyni vrátil k novému projednání. [4] Žalobkyně se neúspěšně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného u městského soudu. II. Shrnutí kasační stížnosti a vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení [5] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [6] Stěžovatelka nejprve zpochybňuje pravomoc žalovaného. Je toho názoru, že žalovaný vůbec není v postavení nadřízeného správního orgánu stěžovatelky ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. Stěžovatelka nesouhlasí s úvahami městského soudu, kterými dospěl k závěru, že je povinným subjektem. [7] Stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 1146/16, ČEZ, z nějž podle ní plyne, že povahu veřejné instituce zásadně nelze přiznat obchodní společnosti, která se řídí zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Stěžovatelka zdůraznila, že i kdyby subjekt plnil určitý veřejný zájem, nelze automaticky usuzovat na povahu tohoto subjektu jako veřejné instituce. K tomu dodala, že stát bez ohledu na velikost svého podílu v obchodní společnosti pouze vykonává svá práva, která mu jako akcionáři přiznávají předpisy soukromého práva. [8] Stěžovatelka dále odkázala na rozsudky NSS ze dne 8. 4. 2020, čj. 10 As 227/201841, a ze dne 27. 2. 2020, čj. 8 As 145/201861, a uvedla, že dle NSS musí být kumulativně splněna kritéria uvedená v nálezu ČEZ a kritéria nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/60, Letiště Praha. Stěžovatelka má za to, že nenaplnění byť jediného kritéria pro posouzení veřejné instituce znamená, že posuzovaný subjekt veřejnou institucí ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím není. [9] Stěžovatelka nesouhlasí s hodnocením svého účelu městským soudem. Stěžovatelka se považuje za ryze soukromoprávní subjekt. Založení stěžovatelky proběhlo soukromoprávním úkonem a jinou obchodní společností, tj. bez veřejnoprávního zásahu, resp. bez ingerence anebo schvalovacího procesu ze strany státu. Stěžovatelka se plně řídí ustanoveními zákona o obchodních korporacích. V tomto smyslu i stát je a může být, a to až zprostředkovaně přes společnost České dráhy, pouze akcionářem stěžovatelky. Stát tak vykonává jen svá akcionářská práva a je povinen dodržovat právní úpravu fungování akciové společnosti. Orgány stěžovatelky jsou voleny obdobně jako v jiných obchodních korporacích podle stanov. Stěžovatelka je přesvědčena, že nepodléhá žádnému speciálnímu státnímu dohledu. Stát stěžovatelku v materiálním slova smyslu neovládá. [10] Stěžovatelka je podnikatelským subjektem, který se účastní hospodářské soutěže v rovnocenném (nikoliv monopolním) postavení jako ostatní soutěžitelé. Stěžovatelka nemá s ohledem na osobu svého jediného vlastníka jakékoliv výhody anebo snad jakkoliv zvýhodněné postavení na trhu. Podstatou existence a fungování stěžovatelky je podnikání, jehož účelem je dosahování zisku. Stěžovatelka je financována výlučně svým ziskem, přičemž tohoto dosahuje právě podnikatelskou činností. Veřejný účel stěžovatelky nelze dovozovat z toho, že poskytuje služby společnostem ze skupiny ČD. Okruh velké části odběratelů stěžovatelky je logicky dán předmětem její činnosti a jejím zaměřením. Takové činnosti nicméně může vykonávat jakýkoliv jiný podnikatelský subjekt. Povinnost stěžovatelky poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím by ji z tohoto pohledu mohla nedůvodně znevýhodnit oproti jiným podnikatelským subjektům, které informační povinnost nemají, což by vedlo k zásadnímu ohrožení jejího postavení v rámci hospodářské soutěže, resp. by ji to z konkurenceschopnosti vyřadilo, a prakticky tak mohlo vést až k přímému ohrožení smyslu její existence. Stěžovatelka nevykonává veřejnou moc a ani se na jejím výkonu nijak nepodílí, nehospodaří s veřejným majetkem ani s veřejnými prostředky. Stěžovatelka neplní veřejný účel – bez ohledu na to, že jej mohou případně plnit její odběratelé či společnosti ze skupiny ČD. [11] Městský soud naplnění kritéria účelu spatřuje v tom, že stěžovatelka je součástí koncernu, jehož účelem je dlouhodobé prosazování koncernových zájmů v rámci jednotné politiky. Tento společný koncernový zájem je ovlivněn tím, že řídící osobu koncernu ovládá stát, přičemž jediný akcionář stěžovatelky – společnost České dráhy – veřejný účel plní. Takové úvahy jsou podle názoru stěžovatelky nesprávné a nemohou obstát. Z příslušnosti ke koncernu jí neplyne žádné zvýhodněné postavení na trhu, byť je – právě jako součást koncernu – povinna svou obchodní strategii koordinovat v širším smyslu se záměry skupiny ČD. Podstatou ovšem zůstává její faktická činnost a cíl, ke kterému tato činnost směřuje. Postavení stěžovatelky jako veřejné instituce pak rovněž tak nemůže legitimně zakládat závěr o tom, že jediný akcionář stěžovatelky veřejný účel plní poskytováním a zajišťováním železniční dopravy. Stěžovatelka je samostatným subjektem a její postavení je nutno také samostatně hodnotit. Touto optikou by navíc prakticky jakýkoliv subjekt dodávající jakékoliv plnění (komponenty či služby) pro provozování železniční dopravy musel plnit veřejný účel. Takový závěr nemůže být již z podstaty legitimní, natož ústavně konformní, a to i při zohlednění závěrů v nálezu ČEZ. Veřejným účelem, resp. zájmem tak může být nanejvýše právě zájem na provozování železniční dopravy. Avšak stěžovatelka provozování dopravy nezajišťuje. [12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že souhlasí s hodnocením městského soudu. Žalovaný zdůraznil, že podřazení určitého subjektu pod pojem veřejná či soukromá instituce vyplývá z převahy znaků, jež jsou pro ni typické. Stěžovatelka se snaží navodit dojem, že jediné kritérium, na jehož základě žalovaný a následně též městský soud dospěli k závěru, že u stěžovatelky převažují veřejnoprávní prvky, bylo kritérium plynoucí z nálezu Ústavního soudu ve věci ČEZ, tj. 100% vlastnictví stěžovatelky státem prostřednictvím společnosti České dráhy. K tomu žalovaný opakuje, že v napadeném rozhodnutí hodnotil všechna kritéria vyplývající jak z nálezu ve věci ČEZ, tak i z nálezu ve věci Letiště Praha, a dospěl k závěru, že u stěžovatelky převažují znaky, které jsou typické pro veřejnou instituci. Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. [13] Osoba zúčastněná na řízení se domnívá, že městský soud řádně posoudil a odůvodnil všechny relevantní skutečnosti a dosp