10 As 48/2024 — Nejvyšší správní soud

10 As 48/2024- 62 - text  10 As 48/2024 - 71 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Faisala Husseiniho v právní věci žalobců: a) městys Luka nad Jihlavou, ul. 1. máje 76, Luka nad Jihlavou, b) obec Vysoké Studnice, Vysoké Studnice 122, c) obec Kozlov, Kozlov 68, d) obec Bítovčice, Bítovčice 109, všichni zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Šmídem, Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, Žižkova 1882/57, Jihlava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s., Soběšická 820/156, Brno, zastoupena advokátem Mgr. Markem Vojáčkem, Na Florenci 2116/15, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2024, čj. 30 A 74/2022292, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Žalovaný obdržel dne 9. 5. 2022 podnět žalobců k zahájení správního řízení z moci úřední o zrušení povolení k provozování tzv. skupinového vodovodu (dále jen vodovod) pro stávajícího provozovatele (osobu zúčastněnou na řízení, dále jen VAS). Důvodem byla tvrzená neexistence provozní smlouvy podle § 8 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. [2] Žalovaný na tento podnět reagoval sdělením ze dne 10. 6. 2022, ve kterém uvedl, že řízení zatím nezahájí. VAS totiž uzavřela provozní smlouvu s právním předchůdcem žalobce, kterým byl Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko (dále jen SVAK; celý název smlouvy ve znění posledního dodatku zní Smlouva o provozu vodovodu a kanalizací, o nájmu vodovodů a kanalizací, o správě a rozvoji majetku vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu, dále jen provozní smlouva). NSS poznamenává, že provozní smlouva byla uzavřena za účinnosti starého občanského zákoníku, a proto se jím řídí (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Ve sdělení žalovaný dále uvedl, že žalobci nastoupili do provozní smlouvy na pozici pronajímatele, a to jako noví vlastníci vodovodu ke dni 1. 2. 2022. Toho dne nastaly účinky rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2021, kterým byl vodovod přikázán do vlastnictví žalobců (dále jen rozhodnutí o přikázání majetku). Na vodovod se vztahuje provozní smlouva ve znění dodatku č. 9, který uzavřel dne 29. 5. 2019 původní vlastník vodovodu SVAK s VAS. Žalovaný rovněž podotkl, že rozhodující je otázka přechodu práv a povinností z provozní smlouvy, a proto zašle dotaz na nadřízený správní orgán. Ministerstvo zemědělství (dále jen MZe) jako nadřízený správní orgán dne 1. 7. 2022 sdělilo, že zachování platnosti provozní smlouvy je z hlediska veřejného práva vhodné řešení, neboť bude zajištěna kontinuita činnosti provozovatele vodovodů a kanalizací. Případné spory se budou řešit podle občanského zákoníku. MZe obdrželo dne 27. 6. 2022 podnět žalobců k odstranění nečinnosti žalovaného. MZe odpovědělo dne 25. 7. 2022 obdobně jako ve sdělení ze dne 1. 7. 2022. Dodalo, že v době, kdy vystoupili žalobci ze SVAK, platila původní provozní smlouva, kterou byli vázáni i žalobci. Dodatek smlouvy, kterým byla provozní smlouva mezi SVAK a VAS prodloužena do 31. 12. 2025, se však již nemůže vztahovat na majetek, který vystoupením žalobců ze SVAK připadl do vlastnictví jednotlivých obcí. [3] Žalobci podali žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který podle nich spočívá v nečinnosti v podobě nezahájení řízení o zrušení povolení k provozování vodovodu podle § 6 odst. 7 zákona o vodovodech a kanalizacích. Domáhali se určení, že nezahájení řízení je nezákonným zásahem, a aby soud přikázal žalovanému zahájit uvedené řízení. [4] Krajský soud dospěl k závěru, že ve věci není splněna podmínka subsidiarity zásahové žaloby, neboť žalobci mají možnost domáhat se ochrany jinými právními prostředky. Proto žalobu usnesením odmítl. Žalobce a) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, kterou NSS shledal důvodnou. Rozsudkem ze dne 28. 3. 2023, čj. 10 As 337/202241, NSS napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalobci setrvali na podané žalobě a zároveň navrhli alternativní petit (toliko na deklaraci nezákonného zásahu). Krajský soud žalobu shora označeným rozsudkem zamítl. 2. Kasační stížnost, vyjádření VAS a replika stěžovatele [5] Žalobce a) (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Nejprve obsáhle rekapituluje svůj pohled na skutkové okolnosti věci. [6] Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, podle něhož jde v posuzované věci o situaci podle § 6 odst. 8 (nikoliv odst. 7) zákona o vodovodech a kanalizacích. Žalobci se domáhají zrušení povolení k provozování vodovodu, protože VAS nesplňuje podmínky pro jeho vydání. Není podstatné, zda povolení opravňuje VAS provozovat i jiný vodohospodářský majetek než vodovod. Požadované zrušení povolení by se tohoto jiného majetku nedotklo, neboť zrušení se vztahuje vždy jen ke konkrétnímu majetku. Žalobci „postrádají smysl těchto úvah krajského soudu“. [7] Stěžovatel rovněž namítá nesprávnost závěru krajského soudu, že vodovod měl být k okamžiku vystoupení žalobců ze svazku ve vlastnictví SVAK. Tyto úvahy jsou „nesprávné a nepřezkoumatelné“. Vodovod byl vždy ve vlastnictví obcí. Jeho podstatná část byla vybudována svépomocí občanů a nehospodařil s ním státní podnik. Vlastnictví přešlo na žalobce ex lege na základě § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. Stát tedy nemohl platně převést vlastnické právo k vodovodu na základě privatizačního projektu. Proto je irelevantní, zda byl vodovod uveden v privatizačním projektu, či nikoliv. Stěžovateli přijde nespravedlivý závěr krajského soudu, podle něhož žalobci neprokázali, že vodovod byl vyloučen z privatizace. Žalobci jsou v informačním deficitu, neboť SVAK žalobcům nevrátil žádné dokumenty. Dokumenty by měl předložit SVAK. [8] Stěžovatel argumentoval čl. 8 zakladatelské smlouvy SVAK. Krajský soud uvedl, že žalobci neunesli důkazní břemeno, protože tuto smlouvu nepředložili. Žalobci však nepředložili ani stanovy SVAK, přesto je krajský soud provedl k důkazu. Žalobci navrhli důkaz spisem žalovaného sp. zn. OOSČ 37/2019 a spisem krajského soudu sp. zn. 30 A 154/2021, v nichž se zakladatelská listina nachází. Napadený rozsudek je zatížen vadou nesprávného skutkového zjištění. [9] Podle stěžovatele SVAK uzavíral s Fondem národního majetku (dále jen FNM) smlouvu namísto žalobců, činil tak ovšem na základě mandátu od žalobců. Proto byl povinen přenechat jim vše, co takto získal (§ 727 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále jen starý občanský zákoník, § 2435 současného občanského zákoníku). Nadto je smlouva s FNM neurčitá a za SVAK ji podepsala k tomu neoprávněná osoba. Vyvstává tedy otázka neplatnosti smlouvy. S těmito námitkami se krajský soud nevypořádal, přestože je žalobci uplatnili ve svém podání ze dne 3. 10. 2023. Rozsudek je tak nepřezkoumatelný. [10] Podle krajského soudu plyne ze stanov SVAK a jejich přílohy č. 2, že vodovod náleží do společného majetku, který je ve vlastnictví SVAK a má zůstat jeho majetkem i po vystoupení žalobců. To není pravda. Krajskému soudu je znám průběh řízení o vrácení vodovodu – viz rozhodnutí o přikázání majetku. V tomto rozhodnutí se žalovaný věnuje „zarážejícím souvislostem“ zařazování do společného majetku. Žalovaný uzavřel, že vodovod není společným majetkem a SVAK je povinen jej podle čl. 12.6 stanov SVAK vrátit žalobcům. Krajský soud se s uvedenými závěry nijak nevypořádal. Se zařazením vodovodu do společného majetku nikdy nevyslovilo souhlas zastupitelstvo členských obcí. [11] Dále stěžovatel namítá nesprávné posouzení otázky, zda na žalobce přešla práva a povinnosti z provozní smlouvy. Podle krajského soudu byl rozhodnutím o přikázání majetku přikázán vodovod do vlastnictví žalobců a toto rozhodnutí vyvolávalo účinky. Krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že na žalobce přešla práva a povinnosti z provozní smlouvy. [12] Krajský soud dezinterpretuje a nesprávně aplikuje závěry rozsudku Nejvyššího soudu (dále jen NS) ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4497/2017. Názor krajského soudu je nesprávný. [13] Nájem a provozování vodovodu nejsou tak těsně spjaty, aby práva a povinnosti z provozní smlouvy přešly společně s právy a povinnostmi z nájemní smlouvy. Provozování je odlišné od nájmu, neboť se jedná o souhrn činností, kterými se zajišťuje dodávka pitné vody nebo odvádění a čištění odpadních vod. Provozování vodovodu může být omezeno pouze na určité provozní úkony, které nemusí mít povahu trvalého a soustavného užívání vodovodu nebo kanalizace, přesto lze hovořit o provozování ve smyslu zákona o vodovodech a kanaliza