2 As 167/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 167/2023- 68 - text  2 As 167/2023 - 78 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Slévárna HEUNISCH Brno, s. r. o., IČO 27695905, se sídlem Zaoralova 2791/11, Brno, zast. Mgr. Milanem Chytilem, advokátem, se sídlem Vrchlického sad 6, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2022, č. j. MZP/2022/560/1002, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2023, č. j. 29 A 77/2022120, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2023, č. j. 29 A 77/2022120, se zrušuje. II. Žaloba se odmítá v části, v níž směřuje proti části výroku rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2022, č. j. MZP/2022/560/1002, kterou byl změněn výrok rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 28. 4. 2022, č. j. JMK 62419/2022. III. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2022, č. j. MZP/2022/560/1002, se zrušuje v části, v níž bylo potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 28. 4. 2022, č. j. JMK 62419/2022, a věc se vrací v tomto rozsahu žalovanému k dalšímu řízení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 34 684 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Milana Chytila, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně provozuje v Brně slévárnu. V jejím okolí se začal vyskytovat zápach. Na základě podnětu České inspekce životního prostředí provedl Krajský úřad Jihomoravského kraje (dále jen „krajský úřad“) přezkum podmínek integrovaného povolení. Podle zjištění krajského úřadu je významným zdrojem zápachu právě slévárna žalobkyně, konkrétně linka HWS, kde jsou odlévány a chlazeny odlitky. Při jejím provozu totiž dochází k uvolňování velkého množství organických látek, které se v závislosti na meteorologických podmínkách dostávají až k obytným lokalitám. [2] Krajský úřad proto z moci úřední zahájil řízení o změně integrovaného povolení. V rozhodnutí o změně integrovaného povolení ze dne 28. 4. 2022, č. j. JMK 62419/2022 (změna č. 13), stanovil emisní limit těkavých organických látek (VOC – volatile organic compoud) vyjádřený pomocí TOC (total organic carbon, tj. celkový organický uhlík) u zdroje „formovna – linka HWS vč. pískového hospodářství“ ve výši 150 mg/m3 s dobou platnosti do 30. 4. 2023 a ve výši 50 mg/m3 od 1. 5. 2023. Žalovaný dílčím způsobem změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, výrok prvostupňového rozhodnutí (zrušil podmínku provozu zařízení spočívající v náhradě nátěrů na bázi alkoholu za nátěry na bázi vody uloženou v prvostupňovém rozhodnutí), v podstatné části jej však podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil. [3] Nejvyšší správní soud předesílá, že zpracovatel rozptylové studie a odborného posudku, z nichž vychází rozhodnutí krajského úřadu, v nich pracoval s emisním limitem označeným jako VOC. Krajský úřad ovšem stanovil emisní limit vyjádřený jako TOC (ve stejné výši, jakou zpracovatel odborného posudku navrhl jako limit VOC). Krajský úřad neobjasnil vztah (resp. případný přepočet) mezi emisním limitem VOC navrženým zpracovatelem odborného posudku a emisním limitem vyjádřeným jako TOC. Nejvyšší správní soud proto dále záměrně odlišuje navržený emisní limit VOC, pokud se vyjadřuje k rozptylové studii a odbornému posudku, od emisního limitu vyjádřeného jako TOC, poukazujeli na správní rozhodnutí. [4] Žalobkyně se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného v plném rozsahu, byť žalobní body uplatnila pouze v rozsahu těch částí výroku prvostupňového rozhodnutí, které byly rozhodnutím žalovaného potvrzeny. Krajský soud žalobu zamítl. [5] Krajský soud se neztotožnil s námitkou, že žalovaný nedostatečně odůvodnil snížení emisního limitu TOC na hodnotu 50 mg/m3, tedy hodnotu třikrát nižší než je obecná zákonná norma. Vhodnost takto stanoveného limitu vyplývá z rozptylové studie, odborného posudku a navrhovala jej i Česká inspekce životního prostředí. Dle žalovaného se navíc jedná o nejčastější hodnotu tohoto specifického emisního limitu. Limit proto nebyl stanoven v rozporu se zákonem. Posudek je přitom opřen o dostatečná skutková zjištění a je podložen dostatečnými podklady. Žalovaný vysvětlil, proč nelze zamezit pachové zátěži při stanovení vyššího emisního limitu. Roční lhůta pro splnění limitu není nepřiměřená. Žalovaný odůvodnil, že je třeba dosáhnout limitu co nejdříve. Žalobkyně navíc sama potvrdila, že limitu včas dosáhla. [6] Dále žalobkyně rozporovala stanovení emisních limitů pro konkrétní látky. Nicméně ve změně integrovaného povolení č. 13 žádné emisní limity pro konkrétní látky stanoveny nebyly. Krajský úřad pouze stanovil kroky vedoucí k budoucímu stanovení emisních limitů pro pachově problematické látky. Žalobkyně sice namítla, že zpracovatel posudku nesprávně určil čichové prahy, ale neuvedla, jakým způsobem mělo k jejich nesprávnému stanovení dojít, ani nepředložila žádný jiný odborný posudek. Žalobkyně rozporovala i použití diplomové práce. V odborném posudku však hodnoty na základě diplomové práce stanoveny nebyly. Byla pouze jedním z podkladů pro porovnání látek v bezpečnostních listech. Žalobkyni nebyly na jejím základě stanoveny žádné povinnosti. Žalobkyně uvedla vlastní hodnoty čichových prahů. Ty ale nebyly součástí žádného odborného posudku, nelze je proto brát za prokázané. Z tohoto důvodu nemůže ani nevhodné vyjádření žalovaného, že hodnoty byly ověřeny z veřejných zdrojů, způsobit nezákonnost jeho rozhodnutí. Při neexistenci jakýchkoliv přesných hodnot, které by byly určeny národní či evropskou autoritou, je volba středních hodnot odpovědným přístupem. Je sice pravda, že žalovaný nezjistil, které konkrétní látky vznikají na příslušných výduších. To ale jen kvůli tomu, že žalobkyně tyto údaje nepředložila. To byl důvod, proč žalovaný vycházel z předložených bezpečnostních a technických listů a z odborných předpokladů. Proto jsou všechny závěry psány podmiňovacím způsobem. Žalobkyně navíc nedoložila, že z výduchů tyto látky neunikaly. Postup žalovaného proto nelze hodnotit jako chybný. [7] Žalovaný se podle žalobkyně dostatečně nevypořádal s tím, že odborný posudek, rozptylová studie i samotné rozhodnutí krajského úřadu jsou v rozporu se závěry o nejlepších dostupných technikách. Žalovaný se však k této námitce vyjádřil na straně 14 svého rozhodnutí. Žalovaný navíc ve svém vyjádření uvedl, že podle autorizovaného měření žalobkyně stanovený emisní limit TOC již splňuje. Námitka je proto bezpředmětná. [8] Žalobkyně dále namítla, že není zdrojem zápachu. Krajský úřad ovšem provedl několik místních šetření i v okolních provozech. Jiné zdroje zápachu se zjistit nepodařilo. To potvrdila i pachová studie předložená žalobkyní. Žalobkyně poukázala na to, že používá ekologická pojiva. Žádné měření ale nepotvrdilo snižování emisí pachově postižitelných látek a těkavých organických látek v celém výrobním cyklu. Žalovaný se podle žalobkyně nevypořádal ani s použitelností technologií v konkrétních podmínkách jejího provozu. Žalobkyně však ke svým tvrzením nepředložila žádný znalecký posudek. Žalovaný naopak vyšel z obecně popsaných metod v odborném posudku. Toliko obecný popis je navíc důsledkem toho, že žalobkyně nepředložila dostatek informací. Žalobkyně dále uvedla, že jí uložená povinnost měření je finančně náročná. Podle žalovaného je povinnost dodržovat nově stanovený specifický emisní limit, a tedy i uloženou povinnost měření, důvodná. Budeli emisní limit plněn, nebude nutné provádět měření tak často. Krajský soud se tedy s odůvodněním žalovaného ztotožnil. [9] Žalobkyně byla dále toho názoru, že jí neměla být uložena povinnost měření emisí z důvodu změny suroviny. Ke změně suroviny totiž nedošlo. Podle krajského soudu je žalobkyní nově používaná pojivová směs sice obdobnou dříve používané směsi, zcela shodnou chemickou směsí však není. O tom svědčí i to, že byla do provozu zaváděna postupně na základě důkladného testování. Pokud by se jednalo o výrobně zaměnitelné suroviny, nebylo by nutné testování provádět. Její námitku proto neshledal důvodnou. [10] Žalobkyně dále namítla nezákonné vedení správního spisu. Podle ní měl být jeho součástí i kompletní spis týkající se řízení o přezkumu podmínek integrovaného povolení. Místo toho je v něm pouze dokument „Vyhodnocení stížností občanů“. Jedná se o dokument vypracovaný na základě jednotlivých podnětů, které jsou součástí spisu vedeného v souvislosti s přezkumným řízením. To je podle krajského soudu dostatečné. Nebylo nutné připojovat celý kontrolní spis týkající se přezkumu závazných podmínek integrovaného povolení, neboť součástí správního spisu ve věci změny