2 As 272/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 272/2023- 46 - text  2 As 272/2023 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Z. H., zastoupený JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem Gutova 3297/4, Praha 10, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: EG.D, a. s., se sídlem Lidická 1873/36, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2023, č. j. KUJI 17728/2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2023, č. j. 31 A 26/202379, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2023, č. j. 31 A 26/202379, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2023, č. j. KUJI 17728/2023, se ruší v části, jíž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti výrokům I. a III. rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy ze dne 17. 10. 2022, č. j. MMJ/SÚ/176270/2022MaJ, a toto rozhodnutí potvrzeno, a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti 24 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Václava Veselého, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce je jedním ze čtyř podílových spoluvlastníků pozemku parc. č. XA o výměře 4 804 m2 v k. ú. Š. n. M. (dále „pozemek“). Stavební úřad Magistrátu města Jihlavy jako vyvlastňovací úřad rozhodnutím ze dne 17. 10. 2022, č. j. MMJ/SÚ/176270/2022MaJ, výrokem I. zřídil ve prospěch vyvlastnitele (nyní osoba zúčastněná na řízení, pro zjednodušení dále označovaná i jako vyvlastnitel) věcné břemeno zatěžující část tohoto pozemku o výměře 5,06 m2. Spočívá v oprávnění vyvlastnitele zřizovat a provozovat na pozemku zařízení distribuční soustavy, kterým je nový zemní kabel nízkého napětí (NN) včetně jeho součástí a příslušenství, jak je vymezeno v geometrickém plánu č. 3591200/2021 ze dne 3. 2. 2021. Služebnost se zřizuje jako věcné břemeno osobní a na dobu neurčitou. Podle výroku II. citovaného rozhodnutí nezanikají žádná práva spojená s předmětem vyvlastnění. Výrok III. určil, že vyvlastnitel je povinen zahájit uskutečnění účelu vyvlastnění nejpozději do 4 let od právní moci tohoto rozhodnutí. Výrok IV. stanovil náhradu za vyvlastnění ve výši 60 Kč každému ze spoluvlastníků. Vyvlastnění má umožnit připojit k distribuční síti nízkého napětí nové odběrné místo elektřiny, kterým je hala na frézování, vakuové lití, 3D tisk, CO2 laser a laminaci plastů na pozemku parc. č. XB v k. ú. Š. n. M. [2] Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání všech čtyř spoluvlastníků proti výrokům I., III. a IV. prvostupňového rozhodnutí a potvrdil je. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou krajský soud zamítl. Podle krajského soudu obecné pravidlo, že veřejný zájem musí být ve vyvlastňovacím řízení prokázán, dle judikatury NSS neplatí, pokud veřejný zájem vyplývá přímo ze zákona, jako nyní z § 3 odst. 2 ve spojení s § 25 odst. 3 písm. e) a odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Charakter připojované stavby (zda je, či není stavbou veřejně prospěšnou) nehraje z hlediska existence veřejného zájmu žádnou roli. Co se týče převahy tohoto veřejného zájmu nad právy vyvlastňovaného – žalobce, podle krajského soudu se touto otázkou vyčerpávajícím způsobem zabýval magistrát v prvostupňovém rozhodnutí a žalobce proti jeho podrobným a logickým úvahám nic konkrétního nenamítl, proto se krajský soud ztotožnil se závěry magistrátu. [3] Splněna byla také podmínka podle § 5 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), tedy že se nezdařilo uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku. Vyvlastnitel s žalobcem a dalšími spoluvlastníky jednal dva roky, přičemž jim nabídl částku 12 000 Kč za zřízení věcného břemene. Spoluvlastníci na tuto nabídku nepřistoupili a požadovali pravidelnou platbu 12 000 Kč ročně, což však § 25 odst. 4 energetického zákona nepřipouští. Vyvlastnitel neměl povinnost bez dalšího přistoupit na návrh vyvlastňovaných. Splnění podmínky § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění neovlivní ani skutečnost, že žalobce na návrh reagoval. Ve svých vyjádřeních navrhoval odsun stožárové trafostanice umístěné na jeho pozemku, z níž měl být zemní kabel NN veden. Takový postup je však možný pouze za podmínek § 47 energetického zákona. Realizací přeložení trafostanice a případně i vzdušného vedení však není možné podmiňovat zřízení věcného břemene. Krajský soud při vyvracení námitky, že žalobci zbude pouze holé vlastnictví, zohlednil, že omezení vlastnického práva bude oproti stávajícímu stavu minimální, neboť již nyní se v místě uložení kabelu NN nachází ochranné pásmo vzdušného vedení VN a NN. [4] Dále krajský soud posoudil splnění podmínky nezbytnosti podle § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění, tedy že vyvlastnění bylo provedeno pouze v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění. Podle soudu žalovaný v rozporu s judikaturou NSS (rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2020, č. j. 6 As 171/202066, č. 4118/2021 Sb. NSS, bod 72) pouze odkázal na pravomocné územní rozhodnutí a uvedl, že zabývat se námitkami o možnostech vedení kabelu jinou trasou je během vyvlastňovacího řízení bezvýznamné. Napadené rozhodnutí však krajský soud nezrušil, protože žalovaný v jiné části odůvodnění rozhodnutí odkázal na rozhodnutí magistrátu, který se blíže věnoval i žalobcem předloženému alternativnímu řešení. Magistrát uvedl několik argumentů, proč žalobcova varianta nemůže převážit nad návrhem vyvlastnitele, a krajský soud se s nimi ztotožnil. Žalobce proti těmto důvodům nepostavil věcnou polemiku, proto nelze mít žalobcovu variantu za lépe odpovídající principu nezbytnosti. [5] Žalobce namítl, že záměr byl v mezidobí realizován jiným způsobem, a nová hala tak byla připojena bez zatížení jeho pozemku. I když se žalovaný touto námitkou nezabýval, nečiní to jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, protože se nejedná o nedostatek důvodů skutkových, ale o dílčí nedostatek odůvodnění. Z vyjádření vyvlastnitele a dokumentace skutečného provedení založených ve správním spisu totiž vyplývá, že tato „faktická realizace“ je provizorním (dočasným, nouzovým) řešením, které neumožňuje plný přenos výkonu a je pro trvalé připojení z kapacitních důvodů zcela nevhodné. Přestože žalovaný pochybil, když se s touto námitkou nevypořádal, jeho rozhodnutí ve spojení s tím prvostupňovým obstojí, proto není důvod je rušit. [6] Na věc dopadá zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (liniový zákon), protože posuzovaný záměr spadá pod § 1 odst. 4 písm. f) liniového zákona ve spojení s § 2 odst. 2 písm. a) bod 1 a 4 energetického zákona. Záměr sice není vybranou stavbou energetické infrastruktury, to však pouze znamená, že se neuplatní procesní režim podle § 2b, § 2g a § 2k liniového zákona. Podle krajského soudu správní orgány i v otázce nákladů správního řízení postupovaly správně podle § 79 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť nešlo o sporné řízení. Další, obecné výtky neshledal krajský soud důvodnými. II. Argumentace účastníků řízení [7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), tedy nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem. Přes správnou identifikaci vad rozhodnutí žalovaného (nesprávné posouzení a nedostatečné zdůvodnění možnosti alternativního řešení k dosažení záměru vyvlastnitele a absence vypořádání námitky o již proběhlé realizaci záměru jiným způsobem bez omezení stěžovatelova pozemku) dospěl krajský soud k nesprávnému závěru, že tyto vady neodůvodňují zrušení napadeného rozhodnutí, neboť lze předpokládat, že by to vedlo jen ke zlepšení odůvodnění. Krajský soud pochybil, když bez odpovídajícího dokazování usoudil, jaký by byl v následném správním řízení výsledek odborného posouzení již realizovaného alternativního řešení záměru. Soudem konstatovaná pochybení měla vést k přiznání práva na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. [8] Stěžovatel dále odkazuje na obecné principy právního řádu a ochrany vlastnického práva, zejména na § 1038 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého lze přistoupit k vyvlastnění pouze ve veřejném zájmu, který nelze uspokojit jinak. Optikou § 1038 občanského zákoníku však ani krajský soud, ani správní orgány věc neposuzovaly. Krajský soud navíc v bodě 25 napadeného rozsudku v rozporu s tímto ustanovením uvedl, že vyvlastnitelem realizované alternativní řešení je z kapacitních důvodů nevhodné, což však citovanou podmínku nesplňuj