3 Afs 311/2021 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 311/2021- 112 - text  3 Afs 311/2021 - 124 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Mgr. M. M., zastoupeného Mgr. Martinem Kramářem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 1, Křižovnické nám. 193/2, proti žalované České národní bance, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 864/28, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2021, č. j. 2 A 107/2016  103, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím ze dne 15. 9. 2016, č. j. 2016/108434/570 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), shledala žalovaná žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 166 odst. 1 písm. i) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném do 31. 5. 2016 (dále jen „ZPKT“), a uložila mu pokutu ve výši 1 000 000 Kč. Tohoto přestupku se měl žalobce úmyslně dopustit tím, že „publikoval na profilu m. na sociální sítí Facebook zavádějící komentáře, a to dne 19. 8. 2015 ve znění ´u o2 uz o 300 absolutne nepochybuji, videl bych to spis ke 400´ a dne 24. 8. 2015 ve znění ´o2 proti vsem, 170 prolomeno, a nekončíme…´, předpovídající výrazný růst kurzu akcií společnosti O2 Czech Republic a. s., IČO 601 93 336, se sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 22 Praha 4 – Michle, přičemž dne 19. 8. 2015 v příspěvku ve znění ´160 minutovy rozhovor´ na profilu m. na sociální sítí Facebook označil jako důvod svého názoru ohledně vývoje kurzu těchto akcií obsah audiovizuálního rozhovoru uskutečněného dne 19. 8. 2015 mezi Mgr. M. M. a Ing. Martinem Štefunkem., Ph.D., předsedou dozorčí rady společnosti O2 Czech Republic a. s., pro internetovou televizi m., který byl zpřístupněn veřejnosti až dne 25. 8. 2015 a který však žádné zásadní informace způsobilé výrazně ovlivnit růst kurzu předmětných akcií neobsahoval, čímž rozšiřoval informace, kterými mohlo dojít ke zkreslení představy účastníků kapitálového trhu o hodnotě finančního nástroje a porušil tak zákaz manipulace s trhem stanovený v § 126 odst. 4 ZPKT“. [2] Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce rozklad k Bankovní radě žalované (dále jen „Bankovní rada“). Bankovní rada rozklad rozhodnutím ze dne 8. 12. 2016, č. j. 2016/142310/CNB/110 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. [3] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. Zejména namítal, že a) nebylo prokázáno, že se dopustil předmětného jednání; b) příspěvky a komentáře zveřejněné na facebookovém profilu společnosti (dále také jen „deliktní příspěvky“) nelze považovat za způsobilé zkreslit představu účastníka kapitálového trhu o hodnotě, poptávce či nabídce akcií společnosti O2; c) deliktní příspěvky neobsahovaly nesprávné, neúplné nebo klamavé informace, v důsledku nichž by mohlo dojít ke zkreslení představy účastníka kapitálového trhu o hodnotě, poptávce či nabídce akcií společnosti O2; d) mezi zveřejněním vytýkaných příspěvků a pohybem kurzu akcií společnosti O2 neexistuje příčinná souvislost, což potvrdil vývoj kurzu těchto akcií v období 19.  25. 8. 2015; e) následný dlouhodobý vývoj akcií společnosti O2 potvrdil, že i kdyby zveřejnění předmětných příspěvků bylo způsobilé modifikovat představy účastníků kapitálového trhu, modifikovalo by je v souladu s reálnou hodnotou akcií, tudíž se nemůže jednat o manipulaci trhu; f) postih žalobce nepřípustně zasahuje do ústavně zaručeného práva na svobodu projevu podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a do práva na výkon profese novináře; g) nebyla naplněna subjektivní stránka přestupku, neboť žalobce nejednal zaviněně, a to ani ve formě nedbalosti; h) vymezení skutku je nesprávné, neboť ke zveřejnění rozhovoru nikdy nedošlo, žalobce je tak postihován za skutek, který se nikdy nestal; ch) žalovaná se dopustila procesních pochybení spočívajících v nesprávném postupu při provádění důkazů, v nesprávné formulaci skutku, odepření práva žalobce se seznámit s novými podklady Bankovní rady; i) nepřiměřenost uložené pokuty. [4] Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Ztotožnil se se závěry žalované a Bankovní rady, přičemž žádnou z výše uvedených žalobních námitek neshledal důvodnou. Skutkový stav shrnul vyčerpávajícím způsobem v odst. [2] odůvodnění svého rozsudku. [5] Proti tomuto rozsudku se žalobce (dále jen „stěžovatel“) bránil kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [6] Stěžovatel nejprve vyložil, proč má za to, že jeho kasační stížnost nelze odmítnout pro nepřijatelnost. [7] K věci samé stěžovatel nejprve namítl, že městský soud i žalovaná jednotlivé příspěvky stěžovatele dezinterpretovaly tak, jako kdyby byly všechny příspěvky viditelnou součástí jediného příspěvku zveřejněného v jeho úplnosti na profilu m., a jako kdyby tento příspěvek obsahoval výslovný odkaz na rozhovor s předsedou dozorčí rady společnosti O2. V době zveřejnění příspěvků však nebylo možné je (včetně komentáře v diskuzi u jednoho z nich) tak jednoduše propojit a vyložit ve vzájemné souvislosti. To by vyžadovalo, aby příslušní uživatelé sítě Facebook měli vědomost o tom, že stěžovatel v rozhodné době prováděl rozhovor s předsedou dozorčí rady O2, a aby také sledovali jak příspěvky profilu m., tak diskuze pod nimi. Diskuzi (která se nadto v průběhu času mění), je však třeba nejprve otevřít. [8] Stěžovatel se dále zabýval svým vlivem na investorskou veřejnost. Namítl, že všechny skutečnosti zmiňované městským soudem, které měly prokazovat vliv stěžovatele, se vztahují výlučně ke zpravodajskému serveru m., nikoli k facebookovému profilu m. či ke stěžovateli. Městský soud výslovně uvedl, že za hlavní kritérium pro posouzení postavení a významu osoby stěžovatele považoval obecnou znalost jeho projektu, jehož součástí je zpravodajský portál motejlek.com a jeho facebookový profil. Takový zobecňující přístup je však chybný; hodnota příspěvků uvedených na jakémkoli oficiálním zpravodajském serveru je z povahy věci vyšší oproti příspěvkům na sociálních sítích či subjektivním názorům autorů přispívajících na daný server. Sama žalovaná zastává názor, že při posuzování naplnění skutkové podstaty přestupku manipulace s trhem je třeba přihlížet mj. k povaze konkrétního informačního kanálu a způsobu šíření dané informace. Obsah zveřejňovaný na sociálních sítích přitom zpravidla nemá významnější informační hodnotu. Ačkoliv manipulace s trhem skrz sociální sítě není a priori vyloučena, k povaze tohoto zdroje je třeba přihlédnout. Konstatování městského soudu, že obecně může docházet k manipulaci s trhem i prostřednictvím sociálních sítí, je nedostatečná. O tom, že mezi jednotlivými zdroji informací a míře jejich relevance je v praxi rozlišováno, svědčí i důkazy akcentované městským soudem. Zpráva agentury Reuters, která měla prokazovat postavení stěžovatele, totiž reagovala na obsah (upoutávku k rozhovoru), který jednak i) byl zveřejněn pouze na serveru m., a nadto ii) byl vysloven předsedou dozorčí rady O2, a nejednalo se tedy o vyjádření či názor autorů serveru m. To městský soud zcela ignoroval; pouze uvedl, že pro posouzení jednání stěžovatele je klíčové, že zdrojem pro předmětnou zprávu agentury Reuters bylo zpravodajství serveru m. To však význam stěžovatele nijak nedokazuje. Agentura Reuters na vytýkané příspěvky nijak nereagovala. Pokud jde o příspěvek na investičním portálu Patria.cz, který měl rovněž dokládat vliv stěžovatele, ten pouze čerpal ze zprávy agentury Reuters; stěžovatele ani server m., nijak nezmiňoval. Tyto zprávy jsou tedy v rozporu se závěry Bankovní rady, přičemž městský soud se s těmito námitkami vypořádal nepřezkoumatelně. Situace je o to horší, že Bankovní rada upřela stěžovateli právo se k těmto podkladům vyjádřit. Tvrzení městského soudu, že nabyl dojmu exkluzivního přístupu stěžovatele k informacím ekonomické povahy rovněž z osobní obecné znalosti serveru m. soudce rozhodujícího v této věci, je subjektivní a ničím nepodložené; nic nevypovídá o názorech investorské veřejnosti. Městský soud ignoroval rovněž námitky, dle kterých za důkaz k prokázání postavení stěžovatele nelze považovat vlastní prezentační materiály stěžovatele, respektive serveru m. Tyto materiály z povahy věci nelze považovat za objektivní měřítko prokazující skutečné postavení stěžovatele. Stejně tak není měřítkem ani prezentace stěžovatele na sociálních sítích. Za důkazy prokazující vliv stěžovatele nelze považovat ani příspěvky dvou uživatelů Facebooku uvedené v diskuzi na profilu společnosti m. ze dne 24. 8. 2015. Z hlediska možného vlivu stěžovatele na investorskou veřejnost je totiž relevantní pouze chování rozumných a obezřetných investorů. Takový investor se přitom nemůže slepě spoléhat pouze na subjektivní názor novináře nepodložený žádnými o