3 Azs 297/2023 — Nejvyšší správní soud

3 Azs 297/2023- 41 - text  3 Azs 297/2023 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobců: a) V. T. H., b) V. J., oba zastoupeni advokátem Mgr. Markem Sedlákem, se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, za účasti: I) V. T. T. H. a II) V. T. Y. N., obě zastoupené advokátem Mgr. Markem Sedlákem, se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2023, č. j. 31 A 17/2023  49, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce a) požádal dne 21. 7. 2020 o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky podle § 87b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a to za účelem sloučení rodiny, konkrétně sloučení se svou dcerou, žalobkyní b), která je občankou České republiky. [2] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, jako správní orgán prvního stupně, svým rozhodnutím ze dne 10. 9. 2021, č. j. OAM1223115/PP2020, žádost zamítl, neboť žalobce a) není rodinným příslušníkem občana EU, jelikož podle integrovaného systému obyvatel není otcem žalobkyně b). Na základě odvolání žalobce a) žalovaná svým rozhodnutím ze dne 25. 11. 2021, č. j. MV1727254/SO2021, dané rozhodnutí zrušila a věc vrátila prvostupňovému orgánu k novému projednání. Žalovaná zjistila, že s účinností od 22. 4. 2020 došlo k popření otcovství osoby uvedené v integrovaném systému obyvatel jako otce žalobkyně b). Podle rodného listu žalobkyně b), který byl správnímu orgánu prvního stupně doručen dne 10. 6. 2022, je žalobce a) otcem žalobkyně b). [3] Správní orgán prvního stupně následně, za účelem ověření, zda jsou splněny podmínky pro vydání požadovaného povolení k pobytu, dne 4. 11. 2022 předvolal žalobce a) k výslechu a jeho manželku, osobu zúčastněnou na řízení I), k podání svědecké výpovědi, a to na den 24. 11. 2022. Zástupce žalobce a) dne 7. 11. 2022 zaslal správnímu orgánu prvního stupně omluvu z účasti u nařízeného výslechu a požádal o jeho odročení na datum po 31. 12. 2024. Správní orgán prvního stupně této žádosti vyhověl a předvolal žalobce a) i osobu zúčastněnou na řízení I) k výslechu a k podání svědecké výpovědi na den 5. 1. 2023. [4] Přípisem ze dne 4. 1. 2023 se žalobce a) opětovně z výslechu omluvil s odůvodněním, že se mu nepodařilo na termín výslechu zajistit tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků a soudních překladatelů (dále jen „seznam“), a požádal o sdělení, zda by správní orgán akceptoval tlumočníka nezapsaného v seznamu. Na základě uvedeného vydal správní orgán prvního stupně usnesení ze dne 17. 1. 2023, č. j. OAM1223150/PP2020, jímž řízení o žádosti žalobce a) podle § 169r odst. 1 písm. r) zákona o pobytu cizinců zastavil, neboť se žalobce a) bez vážného důvodu nedostavil k výslechu. [5] Žalobce a) podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Na základě výzvy k odstranění vad žalobce a) odvolání doplnil a odůvodnil podáním ze dne 28. 2. 2023. V tomto podání byli dále jako účastníci řízení označeny též žalobkyně b) a osoby zúčastněné na řízení. Tvrdily, že s nimi měl správní orgán prvního stupně jednat jako s účastníky řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu, neboť jsou manželkou a dcerami žalobce a), s nímž žijí ve společné domácnosti a který o ně skutečně pečuje a vyživuje je. Neudělení pobytového oprávnění žalobci a) by pro ně znamenalo nepřiměřený zásah do jejich soukromého a rodinného života, protože by tím došlo k rozdělení jejich rodiny. Žalobce a) dále uvedl, že měl vážný důvod, proč se na základě předvolání k výslechu nedostavil. Žalobce a) tvrdil, že si v předstihu zajistil tlumočníka, avšak teprve dne 4. 1. 2023 zjistil, že tento tlumočník je vůči němu pro podjatost vyloučen ve smyslu § 18 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Současně navrhl provedení výslechu tohoto tlumočníka. [6] Žalovaná svým rozhodnutím ze dne 19. 4. 2023, č. j. MV502104/SO2023, uvedené odvolání podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedla, že žalobce a) nijak nedoložil, že vůči němu byl uvedený tlumočník vyloučen pro podjatost, ani neuvedl konkrétní důvod podjatosti. K okruhu účastníků řízení žalovaná uvedla, že žalobkyně b) a osoby zúčastněné na řízení nejsou účastníky řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu, neboť rozhodnutím o povolení přechodného pobytu žalobce a) nejsou přímo dotčeny na svých veřejných subjektivních právech. [7] Žalobci i osoby zúčastněné na řízení napadli rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“). Především v ní zopakovali odvolací námitku, podle níž existoval vážný důvod pro to, aby se žalobce a) k výslechu nedostavil. Dále tvrdili, že zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. r) zákona o pobytu cizinců je v rozporu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 (dále jen „Směrnice“). Řízení nelze zastavit z důvodu, že se žalobce a) nedostavil k výslechu, neboť takový důvod zastavení řízení neodpovídá žádnému ustanovení Směrnice. Rovněž namítali, že všichni žalobci i osoby zúčastněné na řízení jsou účastníky správního řízení a žalovaná k nim takto měla přistupovat. [8] V řízení před krajským soudem vzaly osoby zúčastněné na řízení svou žalobu zpět a soudu sdělily, že nadále hodlají uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení. Krajský soud žalobu žalobce a) výrokem I. napadeného rozsudku zamítl a žalobu žalobkyně b) výrokem II. daného rozsudku odmítl. V jeho odůvodnění mimo jiné uvedl, že vážný důvod pro zastavení řízení existoval. Žalobce a) správnímu orgánu prvního stupně sdělil, že se mu nepodařilo sehnat tlumočníka zapsaného v seznamu. V odvolacím řízení tuto skutkovou verzi změnil – tvrdil, že si tlumočníka zapsaného v seznamu obstaral, avšak v den před konáním výslechu zjistil, že je vůči němu tlumočník podjatý. Žalované však důvod podjatosti neobjasnil. Krajský soud dospěl k závěru, že pokud žalobce a) důvod údajné podjatosti tlumočníka pouze neurčitě naznačil až v řízení před soudem (konkrétně v replice ze dne 14. 8. 2023) s poukazem na skutečnost, která nastala až dne 15. 5. 2023 (tj. po datu vydání napadeného rozhodnutí), učinil tak opožděně a bez vlivu na zákonnost rozhodnutí žalované. Krajský soud dále nesouhlasil s námitkou týkající se postupu v rozporu s ustanoveními Směrnice, neboť ta podle jejího čl. 3 odst. 1 dopadá pouze na občany EU, kteří se stěhují do jiného členského státu (popř. v něm už pobývají), než jehož jsou státními příslušníky, a jejich rodinné příslušníky. Jelikož je žalobce a) rodinným příslušníkem občanů EU, kteří se nacházejí ve státě, jehož jsou státními občany, žádná práva mu ze Směrnice neplynou. [9] K otázce účastenství rodinných příslušníků v řízeních před žalovanou a o žalobě krajský soud uvedl, že se žalobce a) nemůže úspěšně domáhat ochrany práv jiného subjektu [tj. svých rodinných příslušníků – žalobkyně b) a osob zúčastněných na řízení], neboť může namítat pouze nezákonnost rozhodnutí, kterým byl on sám zkrácen na svých právech. Podle krajského soudu pak žalobkyně b) v žalobě tvrdila, že žalovaná zasáhla do jejích práv tím, že ji nepřibrala jako účastnici správního řízení. Krajský soud byl toho názoru, že se podání posuzuje podle svého skutečného obsahu, a proto je nutné na doplnění odvolání ze dne 28. 2. 2023 hledět i jako na podání odvolání žalobkyně b) a osob zúčastněných na řízení z titulu opomenutých účastníků dle § 84 správního řádu. Krajský soud uzavřel, že o odvolání žalobkyně b) a osob zúčastněných na řízení stále běží odvolací řízení, neboť o nich žalovaná dosud nerozhodla; její rozhodnutí se vztahuje pouze k žalobci a). Proto, směřovalali žalobkyně b) žalobu proti rozhodnutí, které se týká žalobce a), jde o žalobu podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou, a proto ji krajský soud odmítl dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [10] Nejvyšší správní soud upozorňuje, že řízení o kasační stížnosti zahájili oba žalobci a obě osoby zúčastněné na řízení. Usnesením ze dne 3. 1. 2024, č. j. 3 Azs 297/2023  16, vyzval zdejší soud žalobce i osoby zúčastněné na řízení k uhrazení soudního poplatku za podání kasační stížnosti. Ve lhůtě stanovené uvedeným usnesením zaplatili soudní poplatek pouze žalobci; osoby zúčastněné na řízení nikoli. Lhůta k zaplacení soudního poplatku jim marně uplynula dne 22. 1. 2024. Nejvyšší správní soud, s ohledem na výše