4 As 64/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 64/2024- 49 - text  4 As 64/2024-54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: R. D., zast. JUDr. Petrem Janem Bakešem, advokátem, se sídlem U Olší 280, Velký Borek, proti žalovanému: Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, se sídlem Masarykovo náměstí 1/6, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2024, č. j. 39 A 35/202342, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Ten měl spočívat v neprovedení výmazu údaje o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče (dále jen „údaj o dosažení 12 bodů“), ve vyznačení údaje o blokaci žalobcova řidičského oprávnění v registru řidičů (dále jen „údaj o blokaci ŘO“) a v zaslání opakované výzvy k odevzdání řidičského průkazu ze dne 15. 12. 2023 (dále jen „opakovaná výzva“). Žalobce požadoval, aby krajský soud určil, že všechny zmíněné úkony žalovaného představují nezákonný zásah a aby žalovanému zakázal pokračovat v porušování jeho práva řídit motorová vozidla a přikázal mu obnovit stav před tímto nezákonným zásahem tím, že žalovanému uloží povinnost odstranit údaj o dosažení 12 bodů a údaj o blokaci ŘO v registru řidičů. [2] Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu zamítl. Předeslal, že žalobce v žalobě, navzdory dispoziční zásadě, uvedl málo konkrétních tvrzení, což ji činí argumentačně velmi kusou. Dále nastínil obecná východiska systému bodového hodnocení řidičů vyplývající z § 123a a násl. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o silničním provozu“), a z judikatury Nejvyššího správního soudu. Zdůraznil přitom, že k pozbytí řidičského oprávnění z důvodu dosažení celkového počtu 12 bodů pro opakované porušování předpisů řidičem dochází podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu přímo ze zákona, a to uplynutím zde stanovené lhůty, a že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2011, č. j. 8 As 23/201089, řidič pozbývá řidičské oprávnění, i když ve stanovené lhůtě neodevzdá řidičský průkaz. Krajský soud dále poukázal na to, že s uplatněním námitek je spojeno přerušení běhu lhůt k pozbytí řidičského oprávnění a k povinnosti odevzdat řidičský průkaz. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (již citovaný rozsudek č. j. 8 As 23/201089 a rozsudek ze dne 6. 12. 2017, č. j. 6 As 156/201729) pak shrnul, že dosáhneli řidič 12 bodů v bodovém hodnocení, nelze žádné body odečíst pro řádné chování podle § 123e zákona o silničním provozu, ale je nutné postupovat podle § 123d téhož zákona. [3] Krajský soud ve vztahu k opakované výzvě k odevzdání řidičského průkazu vyslovil, že tato nebyla způsobilá přímo zasáhnout do žalobcových práv ve smyslu § 82 s. ř. s. Jednalo se totiž o druhou výzvu k odevzdání řidičského průkazu, kterou žalovaný vydal po provedeném námitkovém řízení. Tím, že podáním námitek došlo pouze k přerušení lhůty k odevzdání řidičského průkazu, nebylo povinností žalovaného po skončení námitkového řízení opakovaně žalobce vyzývat k odevzdání řidičského průkazu. Opakovaná výzva tudíž představovala pouze neformální upozornění ze strany žalovaného na skutečnost, že žalobce má povinnost odevzdat řidičský průkaz v souladu s již provedenou první výzvou ze dne 14. 9. 2015 (dále jen „první výzva“) a že pozbude řidičské oprávnění. Se zasláním opakované výzvy se proto na rozdíl od první výzvy nepojil vznik povinnosti odevzdat řidičský průkaz a ani zánik řidičského oprávnění, tudíž nevyvolávala v žalobcově právní sféře žádné právní následky. [4] V tomto směru krajský soud poukázal především na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2015, č. j. 9 As 140/201524, podle kterého druhá výzva k odevzdání řidičského průkazu sice má žalobce přimět k odevzdání řidičského průkazu, ale nezkracuje jeho práva, neboť má informativní a apelační charakter; informuje žalobce o povinnosti vzniklé mu přímo ze zákona. Krajský soud upozornil i na další rozsudky Nejvyššího správního soudu (například ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/200565, nebo ze dne 5. 9. 2018, č. j. 9 Ads 146/2018119), podle nichž se neformální výzvy či přípisy správních orgánů nepovažují za nezákonné zásahy ve smyslu § 82 s. ř. s. Krajský soud dodal, že se nebude řídit svými předchozími závěry vyslovenými v rozsudku ze dne 25. 7. 2023, č. j. 54 A 84/202238, v němž dovodil přípustnost žaloby na ochranu před nezákonným zásahem ve vztahu k opakované výzvě k odevzdání řidičského průkazu, protože v tomto rozsudku nezkoumal základní předpoklad úspěšnosti takové zásahové žaloby, tedy způsobilost opakované výzvy přímo zasáhnout do práv žalobce. [5] K argumentaci týkající se neprovedení výmazu údaje o dosažení 12 bodů a vyznačení údaje o blokaci ŘO krajský soud vyslovil, že tyto údaje jsou v žalobcově případě v registru řidičů evidovány v souladu se skutečným stavem, u těchto dílčích zásahů tudíž neshledal splněnou podmínku jejich nezákonnosti ve smyslu § 82 s. ř. s. Vycházel přitom z judikatury Nejvyššího správního soudu, podle které záznamy a údaje vedené ve veřejnoprávních evidencích včetně registru řidičů mohou představovat trvající zásah pouze za předpokladu, že je údaj v dotčené evidenci veden nesprávně (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015, č. j. 1 As 151/201423; ze dne 26. 8. 2019, č. j. 1 As 40/201940; ze dne 30. 8. 2018, č. j. 1 As 68/201826; ze dne 26. 5. 2023, č. j. 3 As 325/202275). Rozhodnutím Městského úřadu Hořovice (dále jen „městský úřad“) ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. SMUHO/2050/2015TAD (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), bylo potvrzeno, že žalobce ke dni 2. 9. 2015 dosáhl v bodovém hodnocení řidiče 12 bodů. Údaj zaznamenaný v bodovém hodnocení řidiče, stejně tak jako údaj o blokaci ŘO v registru řidičů je proto správný. Žalobci byla dne 14. 9. 2015 doručena výzva k odevzdání řidičského průkazu ve lhůtě 5 dnů v souladu s § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu. Podáním námitek však došlo k přerušení této lhůty až do nabytí právní moci rozhodnutí o námitkách, tedy do 15. 9. 2023. Poté však tato lhůta uplynula, a žalobce tak pozbyl řidičské oprávnění. [6] Krajský soud dovodil, že žalobce ve skutečnosti nebrojil proti nesprávnosti údajů zapsaných v registru řidičů, ale pouze se snažil zvrátit ztrátu řidičského oprávnění. Ve své argumentaci totiž žalovanému vytýkal, že měl provést odečtení bodů podle § 123d odst. 4 a § 123e odst. 6 zákona o silničním provozu a zabývat se případným promlčením „výkonu trestu“ pozbytí řidičského oprávnění. Krajský soud nicméně podotkl, že takový postup by nemohl změnit skutečnost, že žalobce již dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, v důsledku čehož pozbyl řidičské oprávnění, neboť k tomu došlo přímo ze zákona uplynutím lhůty podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu. Ztráta řidičského oprávnění je trvalá (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2011, č. j. 8 As 23/201089). Řidič může řidičské oprávnění znovu získat jen tak, že požádá o jeho vrácení, splní podmínky zakotvené v § 123d zákona o silničním provozu a vyčká na vydání správního rozhodnutí. Krajský soud dodal, že ani trest zákazu činnosti se nepromlčuje, tudíž analogické použití § 94 trestního zákoníku, kterého se žalobce dovolával, není v souzené věci příhodné. Krajský soud proto uzavřel, že i kdyby žalovanému uložil vymazat údaj o dosažení 12 bodů z bodového hodnocení řidiče a údaj o blokaci ŘO z registru řidičů, nemělo by to žádný vliv na skutečnost, že žalobce pozbyl řidičské oprávnění. Zápis údaje o blokaci ŘO pouze odráží skutečný stav, ale nepojí se s ním konstitutivní účinky. [7] V závěru napadeného rozsudku se krajský soud věnoval možnosti analogické aplikace institutu promlčení výkonu trestu podle trestního zákoníku, na kterou se žalobce odvolával. Na rozdíl od žalobce měl ovšem za to, že zde není prostor pro analogii, případně pro výklad contra legem. Zákon o silničním provozu neobsahuje mezeru v právu, kterou by bylo nutné analogií vyplnit. Stejně tak ani ústavní pořádek či judikatura Ústavního soudu nedovodila požadavek na promlčení výkonu trestů. Takový požadavek pak podle krajského soudu nevyplývá ani z obecnějších ústavněprávních principů, protože kromě výchovného účinku trestu je jeho účelem také individuální a generální prevence. Navíc krajský soud neshledal důvod, proč by se do doby pravomocného rozhodnutí o námitkách měl promlčet výkon trestu pozbytí řidičského oprávnění. Uvedl, že jde o situaci srovnatelnou s p