5 Afs 77/2023 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 77/2023- 34 - text  5 Afs 77/2023 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Milan Šebesta, se sídlem Krkonošská 329, Tanvald, zast. JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem se sídlem Lidická 405/3, Jablonec nad Nisou, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, č. j. 8 Af 20/202133, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Rozhodnutím ze dne 13. 9. 2021, č. j. FAU-80361/2021/032, Finanční analytický úřad uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku neplnění povinností při identifikaci a kontrole klienta podle § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v relevantním znění (dále jen „zákon č. 253/2008 Sb.“). Toho se žalobce dopustil tím, že dne 13. 8. 2020, v 12:52 hod., v provozovně na adrese Krkonošská 329, Tanvald, při prodeji valut v rozporu s § 7 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb. v rámci kontrolní směny převyšující hodnotu 1 000 EUR (prodej valut za 35 000 Kč, odpovídající směnné částce ve výši 1 302 EUR) neprovedl identifikaci klienta ve smyslu § 8 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 253/2008 Sb. Této povinnosti se žalobce vyhnul tím, že vydal dva prodejní doklady (na 500 EUR a 802 EUR) Za tento přestupek správní orgán I. stupně žalobci uložil pokutu podle § 44 odst. 2 zákona č. 253/2008 Sb. ve výši 95 000 Kč a povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Správní orgán I. stupně v řízení o přestupku podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v relevantním znění (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), vycházel zejména z protokolu o kontrole ze dne 11. 9. 2020, č. j. FAU-79444/2020/032, kde byl v souladu s § 3 odst. 1 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, zaznamenán průběh kontrolního nákupu, k němuž došlo právě dne 13. 8. 2020 ve 12:52 hod. ve výše uvedené provozovně žalobce. Poté, co žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 7. 2021, č. j. MF-21819/2021/3902-3, zrušil jeho původní rozhodnutí (ze dne 3. 5. 2021, č. j. FAU-37896/2021/032), správní orgán I. stupně nařídil ústní jednání a vyslechl oba členy kontrolní skupiny, kteří provedli kontrolní nákup, a následně vycházel z jejich výpovědí. [3] Pokud jde o výši pokuty, správní orgán I. stupně přihlédl jakožto k přitěžující okolnosti k tomu, že žalobce již byl za shodný přestupek potrestán v roce 2018, a to pokutou uloženou Českou národní bankou ve výši 50 000 Kč. K možnému likvidačnímu účinku pokuty si správní orgán I. stupně vyžádal od České národní banky výkazy směnárenských obchodů žalobce, podle nichž za rok 2019 žalobce uskutečnil nákup valut v celkové výši 2 831 976 Kč a jejich prodej ve shodné výši. Za rok 2020 žalobce vykázal objem směnárenských obchodů ve výši 0 Kč, což ovšem správní orgán I. stupně vyhodnotil jako rozporné se zjištěními, která vyplynula z kontrolního nákupu, a proto z tohoto údaje nevycházel. Zároveň si správní orgán I. stupně obstaral od příslušného správce daně daňová přiznání žalobce k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2018 a 2019, z nichž vyplynulo, že žalobce v roce 2018 dosáhl příjmu z podnikání ve výši 136 524 Kč a příjmu z pronájmu ve výši 105 528 Kč a v roce 2019 tyto částky činily 185 699 Kč a 68 312 Kč. Ve světle těchto skutečností se správnímu orgánu I. stupně jevila pokuta ve výši 95 000 Kč, která dosahovala 9,5 % horní hranice sazby, jako dostačující k tomu, aby splnila výchovný účel, avšak nikoliv likvidační. [4] Rozhodnutím ze dne 9. 11. 2021, č. j. MF-21819/2021/3902-7, žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný upozornil, že svědecké výpovědi byly dostatečně věrohodné, navzájem se potvrzovaly a neobsahovaly žádné zásadní rozpory. Vyjádřil se rovněž k některým údajným nesrovnalostem (zda oba kontrolující prováděli kontrolu přímo v provozovně, přesný čas kontrolního nákupu, popis spolupráce členů kontrolní skupiny). Žalovaný byl toho názoru, že vnitřní logická souvztažnost nechyběla svědeckým výpovědím, ale žalobcovým odvolacím námitkám (žalobce tvrdil, že směnárna byla zavřena z důvodu epidemie a zároveň to, že v době od 11 do 13 hod. měl přestávku na oběd; nebylo zřejmé, jaký prospěch by měly kontrolující osoby z nepravdivých výpovědí a proč a jak by opatřovaly doklady razítkem cestovní agentury, které bylo v dispozici žalobce; tvrzení žalobce bylo rovněž v rozporu s údaji o otvírací době jeho provozovny uvedené na veřejně dostupných webových adresách www.tanvald.cz a www.idatabaze.cz). [5] Žalovaný poznamenal, že veškerá odvolací argumentace představovala pouhou negaci tvrzení členů kontrolní skupiny, bez jakékoli snahy tvrzení doložit či navrhnout správnímu orgánu provedení důkazů, které by mohly alespoň vzdáleně logicky vysvětlovat žalobcovu pozici. Zdůraznil, že žalobce ani jeho zástupce nevyvinuli žádnou snahu účastnit se výslechu svědků. Žalovaný proto uzavřel, že výpovědi členů kontrolní skupiny jsou konzistentní a navazují i na další důkazní prostředky, s nimiž se vzájemně doplňují. K otázce prokázání viny žalobce odkázal žalovaný rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Dále žalovaný doplnil, že neexistovaly žádné důvody pochybovat o nezainteresovanosti členů kontrolní skupiny na výsledku řízení (jejich podjatost žalobce nenamítal). Bylo proto možné vyvodit jen jediný závěr, a to o vině žalobce. [6] Žalovaný se zabýval rovněž tvrzeným likvidačním charakterem uložené pokuty. Konstatoval, že se žalobce ani nepokusil toto své tvrzení prokázat. Žalovaný tedy odkázal především na odvoláním napadené rozhodnutí a v něm výše uvedená zjištění správního orgánu I. stupně ohledně příjmů žalobce a z toho vycházející úvahy správního orgánu. Žalovaný rovněž připomněl, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2013, č. j. 6 As 64/201366 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), je třeba vzít v úvahu i případnou možnost posečkání s placením pokuty. V této souvislosti žalovaný odkázal na § 156 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Rozložení na splátky lze povolit na dobu nejvýše 6 let, což by v případě žalobce činilo zhruba částku 1 320 Kč měsíčně, kterou nelze pro podnikatele ve směnárenství považovat za likvidační. [7] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze. V ní namítal nesprávné posouzení právní otázky, rozpor závěrů správních orgánů se spisem a nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného. Žalovaný podle něj bagatelizoval rozpory ve svědeckých výpovědích a domýšlel výpovědi tak, aby odpovídaly závěru o spáchání přestupku. K některým konkrétním námitkám se žalovaný vůbec nevyjádřil. Podle žalobce bylo logické, že se během přestávky nedají realizovat obchody, ať již je ten den otevřeno, či zavřeno. Stránky města Tanvald informace o jeho směnárně neobsahují, informace na webu idatabaze.cz žalobce nikdy neautorizoval. Žalobce byl přesvědčen, že mu nelze přičítat k tíži, pokud zaměstnanci správního orgánu I. stupně opatřili doklady razítkem cestovní agentury. Závěrem žalobce zdůraznil, že bylo povinností správního orgánu prokázat mu vinu v souladu se zásadou in dubio pro reo, nikoli vinu předpokládat pouze na základě toho, že jakákoli jiná verze je nepravděpodobná. Zopakoval rovněž svou námitku týkající se likvidačního účinku uložené pokuty. [8] Městský soud shora uvedeným rozsudkem podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), žalobu zamítl. V prvé řadě se zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, k níž odkázal na argumentaci žalovaného k údajným rozporům ve svědeckých výpovědích, informacím o otvírací době, zásadě materiální pravdy i k likvidačnímu účinku pokuty. Podle městského soudu rozhodnutí žalovaného požadavkům zákona i judikatury dostálo. [9] K věcným žalobním námitkám městský soud poznamenal, že žalobce opakoval stejné námitky jako v podaném odvolání. V takovém případě není povinností soudu hledat alternativní vyjádření týchž závěrů, k nimž již dospěl správní orgán. Městský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že se žalobce dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Ve výpovědích svědků městský soud neshledal rozpory, které namítal žalobce. Podle městského soudu z výpovědí zcela zjevně vyplývalo, že svědci prováděli kontrolu ve dvojici a měli rozdělené úkoly. Nebylo též podstatné, zda žalobce autorizoval informace o otvírací době dostupné na internetu. Výpověďmi obou svědků byla totiž vyvrácena jeho verze, že provozovna byla uzavřena (a