5 As 102/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 102/2024- 35 - text  5 As 102/2024 - 38 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: R. R., zastoupený Mgr. Bc. Tomášem Beníčkem, advokátem se sídlem Fügnerovo nábřeží 2809, Zlín, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2024, č. j. 34 A 10/202371, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o posouzení, zda se žalobce (dále jen „stěžovatel“) dopustil přestupku neuposlechnutí výzvy úřední osoby podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, tím, že neuposlechl výzvu strážníka obecní (městské) policie, aby neparkoval své vozidlo na vyhrazené části parkoviště, přeparkoval je na jiném místě a netvořil překážku silničního provozu. [2] Rozhodnutím Magistrátu města Zlín (dále jen „magistrát“) ze dne 12. 12. 2022, č. j. MMZL 238761/2022, byl stěžovatel uznán vinným spácháním uvedeného přestupku a byla mu uložena pokuta ve výši 3000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. Ve správním řízení bylo zjištěno, že stěžovatel dne 17. 3. 2022 kolem 15:30 hodin zamýšlel zaparkovat své vozidlo na parkovišti u Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně na některém z parkovacích míst, které byly prostřednictvím stojanů a modrobílé pásky s nápisem „městská policie“ vyhrazeny pro Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině (dále jen „asistenční centrum“). Tato parkovací místa byla určena k parkování vozidel, která přivážela osoby z Ukrajiny nebo měla nějakou spojitost s asistenčním centrem (např. zajišťovala zásobování). Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl s asistenčním centrem nic společného, strážnice Městské policie Zlín (dále jen „městská policie“) jej při nájezdu na vyhrazenou část parkoviště vyzvala, aby zde neparkoval a vozidlo přeparkoval na jiné volné parkovací místo. Stěžovatel výzvu neuposlechl a před vjezdem na vyhrazenou část parkoviště své vozidlo zastavil, čímž vytvořil překážku silničního provozu na přilehlé komunikaci. Dopravu mezitím na místě řídila druhá přítomná strážnice. Za účelem obnovení plynulosti silničního provozu strážnice stěžovateli nakonec umožnila vjezd na vyhrazenou část parkoviště. [3] O odvolání proti rozhodnutí magistrátu rozhodl žalovaný tak, že je rozhodnutím ze dne 7. 3. 2023, č. j. KUZL 24010/2023, zamítl. Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. [4] Podle krajského soudu výzva úřední osoby musí být učiněna při výkonu její pravomoci na základě zákonného zmocnění a musí sledovat účel, pro který byly úřední osobě pravomoc a kompetence svěřeny a nesmí vybočovat z jejich rámce. Osoby mají povinnost se výzvě podřídit, ledaže by tato výzva byla zjevným excesem, jak by tomu bylo při absolutním nedostatku pravomoci, nebo zcela evidentní nepřiměřenosti provedení donucovacího úkonu. Výzvu je třeba posuzovat především optikou konkrétní situace, za které byla učiněna. V posuzované věci ale o excesivní výzvu nešlo. Městská policie byla podle § 15 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, oprávněna učinit výzvu verbálně i formou technických prostředků. Obě strážnice vypověděly, že dostaly úkol od velitele směny hlídat vyhrazenou část parkoviště a pouštět na ni pouze vozidla přivážející nebo odvážející uprchlíky či osoby, které měly s asistenčním centrem něco společného. Ohrožení veřejného pořádku lze spatřovat v tom, že stěžovatel ohrožoval plynulost silničního provozu a průjezdnost frekventované pozemní komunikace, která obsluhovala zdravotnické zařízení a umožňovala příjezd do asistenčního centra v době, kdy Česká republika čelila migrační vlně velkého rozsahu. Příkaz nevstupovat na vyhrazenou část parkoviště signalizoval stěžovateli již použitý pás s nápisy „městská policie“ a „zákaz vstupu“. Příkaz opustit s vozidlem místo mu strážnice sdělila ústně. Druhá výzva byla učiněna poté, co stěžovatel odmítl respektovat výzvu první. Jednání stěžovatele naplnilo skutkovou podstatu přestupku. [5] Strážnice prokázala svou příslušnost k městské policii, neboť byla oděna ve stejnokroji a pro zvýraznění měla reflexní vestu s nápisem „městská policie“. Stěžovatel nemohl mít důvodné pochybnosti o tom, že výzvu mu uděluje strážnice při výkonu své pravomoci. Nic mu nebránilo požádat ji o sdělení (odkrytí) identifikačního čísla. Pouhé zakrytí (třeba i neúmyslné) jinak řádně připevněného odznaku a identifikačního čísla nemohlo mít za následek automatické nerespektování výzvy úřední osoby. Krajský soud měl za prokázané, že strážnice stěžovatele srozumitelně a určitě vyzvala k opuštění prostoru, v němž blokoval ostatní vozidla. Z videozáznamu pořízeného městskou policií je zřejmé, že obsahu výzvy porozuměl, odmítl ji však uposlechnout. Strážnice mu nicméně umožnila na parkoviště vjet, aby se uvolnil provoz na pozemní komunikaci. [6] Krajský soud rovněž odmítl námitku chybného hodnocení důkazů. Není relevantní, kde přesně strážnice stály v okamžiku sdělení výzvy stěžovateli, ani v jaký konkrétní časový okamžik mu byla výzva sdělena. Ve veškerých podstatných okolnostech věci se výpovědi obou strážnic shodovaly a odpovídají i videozáznamu. II. Kasační stížnost [7] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), navrhuje jej zrušit společně s rozhodnutím žalovaného a magistrátu a věc vrátit magistrátu k dalšímu řízení. [8] Napadený rozsudek je podle stěžovatele nezákonný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Toto řízení trpí vadami spočívajícími v tom, že skutková podstata, ze které správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu. Příkaz strážníka obecní policie lze použít pouze v případě „určených míst“, avšak vyhrazené parkovací místo nebylo dostatečně řádně určeno a vymezeno. Použitá páska nevymezovala řádně celý prostor (páska byla pouze na dvou stranách údajného vyhrazeného prostoru) a chybělo dopravní značení, které by zamezovalo odbočit na dané parkoviště i parkování na něm. Uvedený prostor běžně slouží jako parkoviště pro veřejnost a nejsou stanoveny žádné speciální podmínky pro jeho užívání. [9] Příkaz podle § 15 odst. 1 zákona o obecní policii lze uložit pouze při ohrožení života, zdraví, majetku nebo veřejného pořádku, což v nynějším případě nebylo splněno. Veřejný pořádek měl být navíc ohrožen a veřejná komunikace zablokována v příčinné souvislosti s jednáním strážnice, která vozidlo stěžovatele zablokovala. Krajský soud ani správní orgány se řádně nezabývaly tím, jaké konkrétní úkoly strážnice na místě plnily a vycházely pouze z jejich rozporných a obecných tvrzení jako svědků. Stěžovatel rovněž opětovně namítl nedostatečnou identifikaci strážnice. III. Vyjádření žalovaného [10] Žalovaný ve svém vyjádření sdělil, že stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje v zásadě shodné námitky jako v průběhu správního řízení a řízení před krajským soudem. Magistrát, žalovaný i krajský soud se s uplatněnými námitkami dostatečně vypořádali. Podle žalovaného, který odkázal na obsah správního spisu (především jeho fotodokumentaci), vyhrazená parkovací místa byla dostatečně označena tak, aby bylo zjevné, že jsou určená pro zvláštní účel v souvislosti s provozem asistenčního centra. Regulaci vozidel na místě a v blízkosti asistenčního centra zabezpečovala podle potřeby namísto dopravního značení právě městská policie a Krajské ředitelství policie Zlínského kraje. Zajištění plynulosti silničního provozu a průjezdnosti frekventované pozemní komunikace bylo bezesporu plněním úkolů městské policie. [11] Rovněž byly splněny podmínky pro udělení výzvy podle § 15 odst. 1 zákona o obecní policii. Výzva sledovala ochranu veřejného pořádku, konkrétně zajištění plynulosti silničního provozu a průjezdnosti frekventované pozemní komunikace. Žalovaný nepřisvědčil stěžovateli, že ohrožení veřejného pořádku a současně zablokování veřejné komunikace bylo v příčinné souvislosti s jednáním strážnice. Byl to právě stěžovatel, kdo odmítal uposlechnout její výzvy k přeparkování svého vozidla tvořícího překážku silničního provozu. Z kamerového záznamu je zjevné, že stěžovatel arogantním způsobem ignoroval autoritu strážnice, která výzvu udělila v souladu s pravomocí danou jí zákonem o obecní policii. Žalovaný také opětovně odmítl námitky stěžovatele týkající se nedostatečné identifikace strážnice. Kasační stížnost navrhl zamítnout. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“ nebo „kasační soud“) shledal, že kasační stížnost je přípustn