5 As 13/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 13/2023- 42 - text  5 As 13/2023 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: PRO-KATEX a.s., se sídlem Vinohradská 2279/164, Praha, zast. JUDr. Ivem Beránkem, advokátem se sídlem Sokolovská 47/73, Praha, proti žalovanému: Český báňský úřad, se sídlem Kozí 748/4, Praha, za účasti: KÁMEN Zbraslav, a.s., se sídlem Žitavského 1178, Praha, zast. JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem Dlouhá 705/16, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 1. 2023, č. j. 15 A 34/2020-80, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2020, č. j. SBS 13298/2020/ČBÚ-21. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 2. 2020, č. j. SBS 30245/2018/OBÚ-04/6, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žádost o vydání předchozího souhlasu s převodem dobývacích prostorů Dobkovičky a Litochovice. [2] Stěžovatelka je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku od 8. 8. 1995. Provádí hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem. Dne 25. 9. 2018 požádala správní orgán I. stupně o vydání předchozího souhlasu s převodem dobývacích prostorů Dobkovičky a Litochovice, k čemuž doložila smlouvu o převodu dobývacích prostorů uzavřenou dne 29. 5. 1997 se společností ČEDIČ Dobkovičky a.s. (dnes vymazána z obchodního rejstříku) jako převodcem a stěžovatelkou jako nabyvatelem. V návrhu na zahájení řízení stěžovatelka uvedla, že na základě smlouvy ze dne 29. 5. 1997 na ni byly převedeny uvedené dobývací prostory. K předložené smlouvě nebyl vydán souhlas podle § 27 odst. 7 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), v rozhodném znění. Stěžovatelka proto o tento souhlas požádala. [3] Správní orgán I. stupně žádost stěžovatelky o vydání předchozího souhlasu s převodem dobývacích prostorů zamítl s tím, že pro platný převod dobývacího prostoru musí být splněny následující zákonné podmínky. Zaprvé se převod musí uskutečnit mezi organizacemi ve smyslu § 5a horního zákona. Zadruhé je k převodu nezbytný souhlas obvodního báňského úřadu. Zatřetí se převod může uskutečnit jen na základě smlouvy uzavřené mezi organizací oprávněnou dobývat výhradní ložisko v daném dobývacím prostoru a novým budoucím nabyvatelem dobývacího prostoru. Nezbytnou podmínkou je také oprávnění převádějící organizace s dobývacím prostorem disponovat. Uvedené podmínky musí být splněny kumulativně, přičemž není podstatné, zda je nejprve uzavřena smlouva o převodu dobývacích prostorů, či zda jejímu uzavření časově předcházelo vydání souhlasu s jejich převodem. [4] Za stěžejní správní orgán I. stupně považoval, že jako organizace oprávněná k dobývání výhradních ložisek v dobývacím prostoru Dobkovičky a Litochovice je evidována společnost KÁMEN Zbraslav, a.s. (OZNŘ), která s převodem dobývacích prostorů nesouhlasila. Správní orgán I. stupně odkázal také na své rozhodnutí ze dne 13. 6. 2019, č. j. SBS/19845/2018/OBÚ-04/8, kterým podle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), určil, že k dobývání výhradního ložiska v uvedených dobývacích prostorech je oprávněna právě OZNŘ. Toto rozhodnutí bylo k odvolání stěžovatelky rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 11. 2019, č. j. SBS 31392/2019/ČBÚ-21/2, potvrzeno. Stejně tak byla rozsudkem krajského soudu ze dne 22. 6. 2022, č. j. 15 A 162/2019-80, zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného v této věci (kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 4 As 200/2022-42, zamítl). Správní orgán I. stupně tak považoval za nepochybné, že organizací oprávněnou k dobývání v uvedených dobývacích prostorech je OZNŘ, která tyto prostory nabyla na základě smlouvy ze dne 8. 6. 2001 uzavřené se společností ČEDIČ Dobkovičky, a.s. Žádosti stěžovatelky o vydání souhlasu s převodem dobývacích prostorů proto nemohl správní orgán I. stupně vyhovět. [5] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně (o zamítnutí žádosti o vydání souhlasu s převodem dobývacích prostorů) podala stěžovatelka odvolání, které žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil (viz výše). I když žalovaný souhlasil se stěžovatelkou v tom, že předchozí souhlas není podmínkou pro uzavření smlouvy o převodu dobývacích prostorů (ta může být uzavřena i před vydáním souhlasu), je nutnou podmínkou pro samotný převod dobývacího prostoru. Horní zákon v § 27 odst. 7 jasně stanoví, že organizace může smluvně převést dobývací prostor na jinou organizaci po předchozím souhlasu obvodního báňského úřadu. Tento souhlas správní orgán I. stupně nemohl vydat, neboť z obsahu spisu vyplynulo, že od společnosti ČEDIČ Dobkovičky, a.s. nabyla oba dobývací prostory OZNŘ, což bylo potvrzeno i v řízení o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu. 2. Řízení u krajského soudu [6] Stěžovatelka napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou krajský soud podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. [7] Krajský soud vycházel ze znění § 27 odst. 7 horního zákona, které považoval za jasné, srozumitelné a bezrozporné. Toto ustanovení vyžaduje pro náležité převedení dobývacích prostorů souhlas obvodního báňského úřadu. Pokud nebyl tento souhlas dán, k převodu nedošlo. Krajský soud proto nesouhlasil s tvrzením stěžovatelky, že tento souhlas má pouze deklaratorní povahu. Nejedná se o pouhou formalitu, ale o pojistný mechanismus, kterým obvodní báňský úřad stanovuje podmínky převodu. Na stěžovatelku tak dosud dobývací prostory nemohly být převedeny. [8] K povaze smlouvy o převodu dobývacích prostorů krajský soud uvedl, že převažující praxe správních soudů dovodila soukromoprávní povahu smlouvy s výraznými veřejnoprávními prvky. K tomu krajský soud odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. 4 As 242/2015-38; a ze dne 4. 6. 2015, č. j. 9 As 186/2014-50, přičemž zdůraznil, že judikatura správních soudů rozlišuje mezi soukromoprávní smlouvou o převodu dobývacích prostorů a veřejnoprávním oprávněním k dobývacím prostorům, které je předmětem uvedené soukromoprávní smlouvy, ale nikoliv její jedinou náležitostí. Z těchto důvodů nelze podle krajského soudu ztotožňovat veřejnoprávní oprávnění k dobývacím prostorům se smlouvou, a činit z ní tak smlouvu veřejnoprávní. V tomto ohledu krajský soud nesouhlasil se závěry civilních soudů, na které stěžovatelka odkazovala. [9] K námitce stěžovatelky se krajský soud zabýval také tím, zda mohla OZNŘ dobývací prostory nabýt od předchůdce ČEDIČ Dobkovičky, a.s. Krajský soud uvedl, že oba dobývací prostory (Litochovice i Dobkovičky) byly původně součástí státního podniku Kamenolom Dobkovičky. Státní podnik byl na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 15. 1. 1995 privatizován společností A. G. Service s.r.o. a Ing. Liborem Veselým – Stavební firma Veselý. Součástí privatizovaného majetku (podniku, který je souborem hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání) byla také práva k dotčeným dobývacím prostorům. [10] Podle § 15a odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění účinném do 30. 4. 2000 (dále jen „privatizační zákon“), platí, že po dobu jednoho roku od uzavření smlouvy o prodeji majetku privatizovaného podniku nebo o vkladu majetku privatizovaného podniku do obchodní společnosti od vzniku této obchodní společnosti může nabyvatel podnikat v rozsahu, ve kterém k tomu byl oprávněn tento podnik. Při prodeji nebo vkladu organizační složky privatizovaného podniku přechází obdobně na nabyvatele oprávnění podnikat v rozsahu činnosti organizační složky. K tomu krajský soud konstatoval, že toto ustanovení mělo za cíl stanovit přechodné roční období, ve kterém mohl nabyvatel podnikat v nezměněném rozsahu jako původní nabývaný podnik, aby byla zachována kontinuita privatizovaných podniků. V daném případě tak byl § 15a odst. 1 privatizačního zákona ve vztahu speciality k § 27 odst. 7 horního zákona, a souhlas příslušného báňského úřadu tak nebyl při „privatizačním převodu“ vyžadován. [11] Společnosti A. G. Service s.r.o. a Ing. Libor Veselý – Stavební firma Veselý tak nabyly dotčené dobývací prostory na základě smlouvy ze dne 15. 1. 1995, přičemž v přechodné době jedn