5 As 191/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 191/2022- 46 - text  5 As 191/2022 - 59 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: plk. Mgr. J. P., zastoupený advokátem JUDr. Ondřejem Vodákem, se sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1, proti žalovanému: ministr spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2022, č. j. 10 Ad 6/202197, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížností se žalobce (stěžovatel) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž Městský soud v Praze zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 27. 4. 2021, č. j. MSP111/2020ODKAROZ/9 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské služby České republiky (dále jen „generální ředitel VS“) ze dne 27. 10. 2020, č. j. VS17854115/ČJ2020800020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím generální ředitel VS podle § 26 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), odvolal stěžovatele ke dni 2. 11. 2020 ze služebního místa ředitele Věznice Pardubice, neboť podle závěru služebního hodnocení ze dne 4. 9. 2020, jež nabylo platnosti po zamítnutí námitek dne 2. 10. 2020, dosahuje neuspokojivých výsledků ve výkonu služby. Současně dnem 3. 11. 2020 převedl stěžovatele do personální pravomoci ředitele Věznice Valdice, který ho ustanoví na jiné služební místo v jiném místě služebního působiště dle § 20 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o služebním poměru. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu k městskému soudu, který ji napadeným rozsudkem zamítl. Městský soud neshledal služební hodnocení, které bylo podkladem rozhodnutí, nepřezkoumatelným ani nepodloženým. Ačkoli je služební hodnocení stručné a zevšeobecňující, ve stěžejní části vychází ze závěrů kontrol, k jejichž výsledkům se stěžovatel v pozici ředitele věznice vyjadřoval a byly mu známy. Stěžovateli jakožto řídící osobě přičítá zjištěná pochybení a nedostatky ve Věznici Pardubice. Městský soud poukázal na podklady ve spravím spise k hodnocení stěžovatele, jehož součástí jsou i zprávy o kontrolách, které vyčerpávajícím způsobem shrnují stav ve věznici v období od roku 2017 do roku 2019. Městský soud připustil, že část hodnocení, která vychází ze závěrů kontrol, většinou neuvádí přímo zdroje poznatků, které vzal hodnotitel do úvahy, nicméně je zjevné, že hodnotitel vycházel ze zpráv o kontrolách zaměřených na jednotlivé oblasti činnosti věznice. Závěry hodnocení jsou porovnatelné s jednotlivými zprávami, které se týkají hodnocené oblasti, a jsou tedy přezkoumatelné. Podle městského soudu bylo služební hodnocení založeno na dostatku podkladů, je patrné, ze kterých částí spisového materiálu hodnotitel vycházel, jak o nich uvážil a jak hodnotil danou oblast plnění služebních povinností. [3] Městský soud se neztotožnil ani s argumentací stěžovatele, že služební hodnocení nemohl provést náměstek generálního ředitele. Vyložil, že z § 203 odst. 2 ve spojení s § 5 odst. 1 zákona o služebním poměru vyplývá, že hodnotitelem ve služebním hodnocení musí být vedoucí příslušník nebo jím pověřený příslušník. Proti služebnímu hodnocení může příslušník podat námitky, které má vyřídit vedoucí příslušník hodnotitele, ať je jím kdokoliv v organizační struktuře bezpečnostního sboru. Generální ředitel VS v souladu s § 203 odst. 2 zákona o služebním poměru v § 12 písm. e) Pokynu č. 17/2020 pověřil náměstka generálního ředitele pro vzdělávání a odborné zacházení prováděním služebního hodnocení ředitelů organizačních jednotek. Jeho hodnocení poté přezkoumává generální ředitel VS dle § 12 písm. g) bodu 2 Pokynu na základě návrhu poradní komise. Podjatost žádného z členů poradní komise stěžovatel nenamítl. Nezávislý instanční přezkum byl na základě Pokynu č. 17/2020 dle městského soudu zachován, služební hodnocení bylo v souladu s § 194 zákona o služebním poměru přezkoumáno několika osobami odlišnými od osoby hodnotitele. Městský soud též poukázal na to, že jde o obecně platný pokyn účinný od 1. 9. 2020, který se vztahuje na všechny ředitele organizačních jednotek napříč strukturou vězeňské služby, jeho vydání nenese znaky účelovosti pro případ stěžovatele. [4] Důvodnými neshledal městský soud ani námitky stěžovatele, že pokud se v hodnocení uvádí, že plnil rámec služebních povinností a věznice pod jeho vedením dosahovala průměrných výsledků, není zřejmé, proč byl výkon služby hodnocen jako neuspokojivý. Městský soud poukázal na to, že šlo o hodnocení kvality, v níž služební povinnosti plnil. V hodnocení se uvádí, že nevyvinul žádnou další aktivitu mimo rámec služebních povinností, ač byl povinen splnit úkoly z předchozího služebního hodnocení, nikoli že by plnil služební povinnosti bezchybně a kvalitně splnil uložené úkoly. Poukázal na to, že kvalitou toho, jak stěžovatel plnil své služební povinnosti, se pak služební hodnocení zabývalo v dalších částech. [5] K námitce, že ze služebního hodnocení nevyplývá, kdy stěžovatel užitím stanoviska poradní komise volil nepřípadný postup v konkrétním případě, městský soud poukázal na bod 1 Činnost vedení věznice směrem k OVT na straně 19 a 20 zprávy ze dne 16. 5. 2019. V něm kontrolní orgán popsal témata, která řešila poradní komise na svých zasedáních, náplň činnosti poradní komise dle § 4 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody a § 2 odst. 2 a 3 Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby č. 39/2017, přičemž dospěl k závěru, že projednávala některé věci, k nimž není kompetentní. Městský soud se po porovnání okruhu témat zasedání a oblastí, k nimž je poradní komise zřízena, s tímto závěrem ztotožnil, neboť některé z projednávaných témat (např. nepotřebný majetek, personální otázky, benefity zaměstnanců) do oblasti působnosti poradní komise zjevně nenáležely. [6] Městský soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatele, že závěr o nevyhovujících manažerských schopnostech stěžovatele ve služebním hodnocení je subjektivní a nepodložený, a tedy v rozporu s požadavky vymezenými v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 86/200880. Výsledné neuspokojivé hodnocení vycházelo z několika oblastí, a to vyhodnocení plnění úkolů z posledního hodnocení, z tematické kontroly odboru vězeňského a justičního odboru (ze zprávy č. j. VS180236/ČJ2018800060 vyplývá, že bylo uloženo 27 opatření k nápravě ve lhůtě buď ihned, nebo do 28. 2. 2019) a z výsledku kontroly za období od 6. 3. do 28. 6. 2019 zachyceného ve zprávě ze dne 25. 7. 2021, č. j. VS 5589024/ČJ2019800011KON, která konstatuje 81 pochybení, 38 závažných, systémových nebo opakovaných. Stěžovatel jakožto ředitel uplatnil k části pochybení námitky či nesouhlas, po projednání s kontrolním orgánem však v naprosté většině případů došlo k názorové shodě a k případné úpravě opatření či doporučení. Podklady hodnocení obsahují zjištění kontrolního orgánu ve věznici i postoj stěžovatele jakožto ředitele a „manažera“ k nim. Hodnotitel na základě výsledků kontroly hodnotil stav věznice, kterou stěžovatel řídil. [7] Městský soud považoval za stěžejní, že ve věznici řízené stěžovatelem byla konstatována řada pochybení, z toho třicet závažných, a to i v oblastech vazby a výkonu trestu a ve věcech vězeňské a justiční stráže, další nedostatky byly zjištěny v oblasti vnitřních poměrů věznice, oblasti správní – rozhodování ve věcech služebního poměru, personální, ekonomické a právní. Městský soud poukázal na to, že stěžovatel nezpochybňuje, že mu zjištěný stav mohl být přičítán. Byť služební hodnocení vyznívá jako zestručněný souhrn výsledků kontroly, poskytují jeho závěry ve svém souhrnu dostatečnou oporu pro posouzení a hodnocení manažerských dovedností žalobce, užívaných postupů a jeho aktuální schopnosti řídit věznici. Nejedná se o subjektivní závěry bez podkladů. V oblasti odborného zacházení a dynamické bezpečnosti služební hodnocení sice konstatuje závěry bez odkazu na konkrétní zjištění, ze kterých hodnotitel vycházel, v tomto ohledu ho však doplnil generální ředitel ve vypořádání námitek. Tyto dílčí vady služebního hodnocení podle městského soudu nemají vliv na srozumitelnost závěru o celkovém hodnocení schopností stěžovatele řídit věznici, který vychází z výsledků kontrol a má v nich oporu. [8] K námitce stěžovatele, že byly zohledněny jen negativní skutečnosti, nikoli odměny a čestná vyznamenání, městský soud konstatoval, že ze služebního hodnocení je zjevné, že pro hodnotitele bylo rozhodující velké množství pochybení zjištěných při kontrole ve věznici, což převážilo nad tím, že stěžovatel dříve za službu obdržel odměny a čestnou meda