5 As 265/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 265/2022- 31 - text  5 As 265/2022 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci navrhovatelky: obec Kojice, se sídlem Kojice 53, zast. Mgr. Štěpánem Holubem, advokátem se sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, Praha 8, proti odpůrci: Městský úřad Přelouč, se sídlem Československé armády 1665, Přelouč, o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 9. 2022, č. j. 52 A 34/202241, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 9. 2022, č. j. 52 A 34/202241, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Veřejnou vyhláškou ze dne 9. 3. 2022, č. j. MUPC 4489/2022, odpůrce jako věcně a místně příslušný správní úřad podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), oznámil návrh stanovení místní úpravy provozu na silnici č. II/322 a místních a účelových komunikacích v obci Kojice v souvislosti s akcí „Modernizace silnice II/322 Kojice – obchvat“. Navrhovaným opatřením obecné povahy mělo dojít k umístění dopravního zařízení, trvalého dopravního značení a provedení stálého vodorovného značení, včetně snesení stávajícího neplatného dopravního značení. [2] Proti návrhu opatření obecné povahy podala navrhovatelka připomínku, o níž odpůrce následně rozhodl dle § 172 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), jakožto o námitce. V ní navrhovatelka žádala zachování dosavadního přechodu pro chodce, resp. jeho přesun k novému kruhovému objezdu, neboť návrh opatření obecné povahy pomíjí přístup chodců (zejména osob s omezenou schopností pohybu a orientace) k železniční zastávce Kojice. Navrhovatelka odkázala na některá ustanovení technické normy ČSN 73 6110 a doplnila, že již nyní je v místě omezena rychlost vozidel na 50 km/h. Zdůraznila, že neexistuje jakákoli alternativa přístupu k železniční zastávce než přejít/přeběhnout silnici, což zejména dětem a starším lidem fakticky znemožňuje využívat hromadnou dopravu. Podle navrhovatelky bylo neproporcionálně upřednostněno pohodlí řidičů a plynulost průjezdu nad bezpečností nechráněných účastníků silničního provozu. Poukázala rovněž na zbytečné zatěžování životního prostředí v důsledku preference automobilů namísto udržitelné železnice. [3] Opatřením obecné povahy ze dne 29. 4. 2022, č. j. MUPC 8756/2022, odpůrce stanovil místní úpravu provozu na pozemních komunikacích, aniž by zohlednil námitky navrhovatelky. V odůvodnění opatření obecné povahy odpůrce shrnul dosavadní průběh řízení a citoval uplatněné námitky a připomínky. Námitce navrhovatelky odpůrce nevyhověl, což odůvodnil odkazy na stanovisko Krajského ředitelství policie Pardubického kraje ze dne 5. 2. 2020, č. j. KRPE-5975-1/ČJ-2020-170606, k projektové dokumentaci stavby „Modernizace silnice II/322 Kojice – obchvat“ pro stavební řízení, a na stanovisko téhož dotčeného orgánu ze dne 8. 2. 2022, č. j. KRPE-9989-2/ČJ-2022-170606, vyžádané přímo k návrhu místní úpravy provozu na pozemních komunikacích. Ve stanovisku ze dne 5. 2. 2020 byl vznesen požadavek, aby v rámci okružní křižovatky nebyl zřízen (původně navržený) přechod pro chodce, ale aby byla provedena pouze opatření k usnadnění přecházení. Ve stanovisku ze dne 8. 2. 2022 dotčený orgán jakožto jednu z podmínek svého souhlasu s návrhem opatření obecné povahy uvedl: „Nebude umístěna vdz [vodorovná dopravní značka] č. V7b [místo pro přecházení] v km 2,2 stavby, neboť místo (intenzity provozu vozidel a chodců) neodpovídá platné ČSN 73 6110.“ Odpůrce tuto větu doplnil odkazem na čl. 10.1.3.1 a 10.1.3.2 dané technické normy a konstatoval, že návrh byl „z důvodu zajištění obecných požadavků na bezpečnost a plynulost provozu upraven dle požadavků dotčeného orgánu“. [4] Dále odpůrce uvedl, že dle jeho názoru zvolené řešení není v rozporu se zákonem o silničním provozu, že hmatové úpravy (pro osoby se zrakovým postižením) jsou v souladu s ČSN 73 6110 a že chodec na místě přecházení nemá přednost. Konstatoval rovněž, že čl. 3.0 příl. 2 k tehdy účinné vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb (dále jen „vyhláška č. 398/2009 Sb.“), nelze na případ aplikovat, neboť toto ustanovení řeší přímý přístup z chodníku na nástupiště (v projednávané věci je nástupiště vzdáleno asi 150 m od přechodu vozovky). Odpůrce shrnul, že dle jeho názoru je návrh místní úpravy v souladu s ČSN 73 6110, vyhláškou č. 398/2009 Sb. i s požadavky na bezpečnost a plynulost provozu, proto námitku zamítl. [5] Navrhovatelka podala ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích návrh na zrušení opatření obecné povahy odpůrce. V něm nejprve odůvodnila svou aktivní procesní legitimaci k návrhu ve smyslu § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zejména tím, že napadené opatření obecné povahy se týká přímo území navrhovatelky, která je základním samosprávným společenstvím svých občanů. Podle navrhovatelky je napadeným opatřením obecné povahy na svých právech dotčena jak ona sama, tak i její občané. Z důvodu zrušení přechodu pro chodce (místa pro přecházení) jsou občané v tomto místě přecházející ohrožováni jedoucími vozidly. Nejvíce jsou ohrožovány děti, starší osoby a osoby se zdravotním postižením. Napadené opatření obecné povahy tak představuje nepřiměřený zásah do práva na svobodu pohybu občanů navrhovatelky, do práva na ochranu jejich zdraví a respektování soukromého a rodinného života a do práva navrhovatelky na samosprávu. [6] Následně navrhovatelka konstatovala, že nenamítá nedostatek pravomoci či překročení působnosti odpůrcem. Ten však podle ní nedodržel zákonem požadovaný postup, neboť opatření obecné povahy téměř neodůvodnil a nevypořádal se ani s podanými námitkami a připomínkami. Podle navrhovatelky odpůrce neuvedl žádné konkrétní úvahy, které jej vedly k převzetí závěru Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, což činí jeho rozhodnutí o námitce nepřezkoumatelným. Stanovisko dotčeného orgánu navíc podle navrhovatelky nebylo závazným stanoviskem a nenahrazovalo povinnost odpůrce opatření obecné povahy odůvodnit. [7] Jediným odůvodněním opatření obecné povahy byla podle navrhovatelky argumentace směřující proti připomínkám Národní rady osob se zdravotním postižením, které poukazovaly na požadavky vyhlášky č. 398/2009 Sb. Argumentace odpůrce, že nástupiště je od přechodu vzdáleno 150 m, však podle navrhovatelky byla nesprávná, neboť tato vyhláška neomezuje svou aplikaci vzdáleností nástupiště veřejné dopravy od přechodu pro chodce. Navrhovatelka byla přesvědčena, že ani s připomínkami Národní rady osob se zdravotním postižením se odpůrce nevypořádal plně (nezabýval se argumentací, dle níž navrhované řešení znemožňuje bezpečný přístup zejména osob s omezenou schopností pohybu a orientace k železniční zastávce Kojice). I to je podle ní důvodem nepřezkoumatelnosti opatření obecné povahy. [8] Navrhovatelka dále opětovně namítla, že opatření obecné povahy zasáhlo do svobody pohybu, neboť děti, starší osoby a zdravotně postižení se nemohou samostatně dostat k železniční zastávce. To podle ní představuje rovněž nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života. Upřednostnění silniční dopravy před železniční povede rovněž ke zhoršení životního prostředí (a tedy k porušení práva na příznivé životní prostředí). Nedostatečným odůvodněním odpůrce porušil i právo navrhovatelky na samosprávu a zcela rezignoval na základní požadavek zákona o silničním provozu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. [9] Opatření obecné povahy podle navrhovatelky nesplňuje test proporcionality formulovaný judikaturou. Jeho vhodnost vůbec nelze posoudit, protože úplně chybí odůvodnění toho, proč bylo opatření obecné povahy v této podobě vydáno. Z tohoto důvodu nelze vyhodnotit ani otázku potřebnosti. Kritérium minimalizace zásahů do práv podle navrhovatelky nebylo splněno, neboť byl bez jakékoli debaty upřednostněn pouze jeden z druhů dopravy. Proporcionalitu v užším smyslu (úměrnost opatření obecné povahy sledovanému cíli) podle navrhovatelky opět nebylo možné posoudit, neboť sledovaný cíl vůbec nebyl definován. Navrhovatelka shrnula, že opatření obecné povahy je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné, pročež nemohlo vyhovět ani testu proporcionality. [10] Krajský soud shora uvedeným rozsudkem podle § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. návrh jako nedůvodný zamítl. [11] K aktivní procesní legitimaci navrhovatelky, kterou odpůrce nezpochybňoval, krajský soud odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017264, publ. pod č. 3903/2019 Sb. NSS (všec