5 As 42/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 42/2024- 76 - text  5 As 42/2024 - 81 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Jana Kratochvíla v právní věci žalobců: a) I. S., zastoupený JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2, b) RNDr. M. D., Ph.D., c) Mgr. O. D., oba zastoupeni Mgr. Markem Novotným, advokátem se sídlem Na viničních horách 493/25, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti: I) New Square Associates s.r.o., se sídlem U průhonu 466/22, Praha 7, zastoupený JUDr. Alenou Bányaiovou, CSc., advokátkou se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, II) CETIN a.s. (dříve Česká telekomunikační infrastruktura a.s.), se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, III) Společenství vlastníků jednotek domu Závěrka 11, se sídlem Závěrka 768/11, Praha 6, IV) Živnostenská Development Capital, s.r.o., se sídlem Závěrka 768/11, Praha 6, V) PhDr. R. V., Ph.D., VI) prof. E. E., Ph.D., VII) O. T., VIII) Ing. P. Š., IX) Ing. J. S., X) Ing. M. Z., XI) Ing. arch. R. P., XII) MUDr. M. Ž., XIII) Ing. Bc. P. B., v řízení o kasačních stížnostech žalobce a) a žalobců b) a c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10 A 171/2019466, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10 A 171/2019466, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Úřad Městské části Praha 6, odbor výstavby, poté, co bylo jeho předchozí územní rozhodnutí v dané věci a následně též stavební povolení zrušeno na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2015, č. j. 5 A 216/2012131, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2015, č. j. 4 As 111/201567, spojil na žádost osoby zúčastněné na řízení I) (stavebníka) řízení o její žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby „Novostavba bytového domu Závěrka včetně napojení na infrastrukturu“, zahájené dne 11. 5. 2011 a vedené pod sp. zn. SZ MCP6 047033/2011/OV/Krá, řízení o její žádosti o stavební povolení na tuto stavbu, zahájené dne 7. 8. 2014 a vedené pod sp. zn. SZ MCP6 064826/2014/OV/Mai, a řízení o její žádosti o stavební povolení na stavbu „Prodloužení komunikace Závěrka“ v rámci realizace záměru předmětné stavby, zahájené dne 7. 8. 2014 a vedené pod sp. zn. SZ MCP6 064824/2014/OV/Mai, a následně vydal v tomto společném řízení na základě dokumentace pro územní rozhodnutí a projektové dokumentace, jež osoba zúčastněná na řízení I) doplnila v souladu se zmiňovanými rozsudky správních soudů, rozhodnutí ze dne 15. 8. 2017, č. j. MCP6 059415/2017, sp. zn. SZ MCP6 086023/2016/OV/Jed. [2] Výrokem I. tohoto rozhodnutí stavební úřad umístil posuzovanou stavbu na pozemcích parc. č. Xa, Xb, Xc, Xd, Xe, Xf, Xg, Xh, Xi, Xj a Xk, v k. ú. B., v Praze 6 a stanovil pro její umístění podmínky. Výrokem II. vydal stavební úřad stavební povolení na uvedenou stavbu na pozemcích parc. č. Xa, Xb, Xc, Xd, Xe, v k. ú. B., v Praze 6 a stanovil podmínky pro provedení stavby. Výrokem III. vydal stavební úřad stavební povolení na stavbu „Prodloužení komunikace Závěrka“ v rámci realizace záměru posuzované stavby a stanovil podmínky pro provedení této stavby. Výrokem IV. stavební úřad rozhodl o námitkách účastníků řízení k umístění stavby, uplatněných nejpozději při veřejném ústním jednání konaném dne 20. 9. 2011 a dne 25. 1. 2017. [3] Rozhodnutím ze dne 4. 9. 2019, č. j. MHMP 1794240/2019, sp. zn. SMHMP 1851095/2017/STR, žalovaný zamítl odvolání některých účastníků řízení (včetně žalobců) proti uvedenému rozhodnutí stavebního úřadu a toto rozhodnutí potvrdil. [4] Žalobce a) a žalobkyně b) spolu se žalobcem c) podali proti uvedenému rozhodnutí žalovaného žaloby k Městskému soudu v Praze. Řízení o těchto žalobách byla usnesením městského soudu ze dne 21. 11. 2019, č. j. 10 A 171/2019121, spojena ke společnému projednání. [5] Městský soud nejprve rozsudkem ze dne 22. 12. 2020, č. j. 10 A 171/2019304, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 2. 2021, č. j. 10 A 171/2019336, zrušil rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. [6] Tento rozsudek Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 6. 3. 2023, č. j. 5 As 25/2021174, ke kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [7] Nejvyšší správní soud městskému soudu vytkl nesprávný postup při posouzení souladu posuzované stavby se stávající zástavbou a dodržení územním plánem stanovených limitů výstavby ve stabilizovaném zastavěném území. Při posouzení žalobních námitek týkajících se souladu stavby s urbanistickoarchitektonickými rysy prostředí, do něhož je stavba umísťována, městský soud vybočil z mezí soudního přezkumu odborných závěrů správních orgánů, neboť namísto toho, aby přezkoumal úvahy žalovaného, předestřel vlastní alternativní pohled na danou otázku. Nejvyšší správní soud se navíc neztotožnil s některými dílčími závěry městského soudu týkajícími se nepřiměřenosti rozměrů posuzované stavby ve vztahu k okolní zástavbě. Také při posouzení dodržení limitů výstavby stanovených územním plánem pro stabilizované zastavěné území městský soud namísto přezkumu odborných závěrů správních orgánů předestřel vlastní odlišné závěry. Nejvyšší správní soud v dané souvislosti dále uvedl, že závěry žalovaného o tom, že daný stavební záměr lze považovat za dotvoření stávající urbanistické struktury dané lokality a rovněž za její částečnou rehabilitaci, jsou dostatečně odůvodněné, opírající se o řádně zjištěný skutkový stav a zohledňují urbanistickou strukturu širšího okolí posuzované stavby. Dodal, že skutečnost, že stavebním záměrem nedojde k úplnému propojení ulic U Dvora a Liborova s ulicí Závěrka, sama o sobě neznamená, že by záměr nedotvářel stávající urbanistickou strukturu dané lokality. [8] Pokud se jedná o posouzení souladu posuzované stavby s okolní zástavbou z hlediska její výšky, Nejvyšší správní soud předeslal, že není na místě mezi referenční stavby pro posouzení převažující výškové hladiny lokality řadit pouze či převážně stavby bezprostředně sousedící s povolovanou stavbou, resp. stavby v daném vnitrobloku. Posouzení je třeba provést v kontextu lokality, v níž se daná stavba nachází dle relevantních územně analytických podkladů. Městský soud správnost žalovaným zvolené metody stanovení výškové hladiny lokality podrobně neposoudil. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že v posuzovaném případě nebylo zachování určité výškové hladiny územním plánem zakotveno jako samostatný limit pro výstavbu v dané lokalitě, nýbrž pouze jako jedno z hledisek pro vyhodnocení toho, zda posuzovaná stavba představuje přípustné řešení s ohledem na limit výstavby ve stabilizovaném území. Dodržení stávající výškové hladiny tedy v této věci není samo o sobě podmínkou nutnou ani dostačující pro závěr o dodržení limitů výstavby. Umísťovaná stavba by měla mj. také navazovat na bezprostředně sousedící budovy, zejména na jejich hlavní římsu a jimi založenou uliční čáru. To by v případě, že by svou výškou nemohla přesáhnout 12 m, jak uvádějí žalobci, bylo s ohledem na architektonické řešení sousední budovy č. p. Xl v podstatě nemožné. Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že i kdyby výšková hladina dané lokality skutečně nepřesahovala 12 m, nemohla by tato skutečnost sama o sobě vést k závěru, že posuzovaný stavební záměr nelze v tomto místě umístit ani realizovat. [9] Závěry městského soudu týkající se žalobních námitek, podle nichž daná stavba zasahuje nad přiměřenou míru do způsobu využití zahrady žalobkyně b) a žalobce c) jejím přílišným zastíněním, resp. že po jejím umístění nebude na daných pozemcích dodržena technická norma ČSN 73 4301, shledal Nejvyšší správní soud nepřezkoumatelnými. Městský soud dané skutečnosti označil za podpůrný důvod zrušení rozhodnutí žalovaného, ačkoliv (správně) poukázal na to, že daná technická norma je pouze doporučující a že pozemky ve vnitroblocích jsou běžně zastíněny okolními budovami, žalobcům b) a c) tedy tím, že daný blok dosud nebyl dokončen a jejich pozemek zastíněn, nevzniklo žádné legitimní očekávání, že se tento stav nemůže změnit. [10] Následně městský soud věc znovu posoudil a shora uvedeným rozsudkem ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10 A 171/2019466, obě žaloby jako nedůvodné zamítl. [11] Městský soud se nejprve zabýval žalobními námitkami vztahujícími se k procesnímu postupu správních orgánů a obsahu spisové dokumentace. Konstatoval, že správní orgán I. stupně pochybil, pokud ke svému rozhodnutí nepřipojil grafickou přílohu dle § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“; zmínku o „grafické příloze rozhodnutí o umístění stavby“ obsahoval § 9 odst. 5 vyhlášky č. 503/2006 Sb., ve znění účinném do 19. 4. 2018 – pozn. NSS), nejednalo se však o vadu řízení, která by způsobovala nezákonnost př