5 Azs 20/2024 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 20/2024- 44 - text  5 Azs 20/2024 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: V. T., zast. Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, za účasti: M. A., o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2024, č. j. 63 A 2/202392, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2024, č. j. 63 A 2/202392, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2023, č. j. OAM940418/ZR2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. Martina Vovsíka, advokáta se sídlem Malá 6, Plzeň, na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku 24 456 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2023, č. j. OAM940418/ZR2023; tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl, že se platnost stěžovatelova povolení k trvalému pobytu ruší podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a podle § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovil stěžovateli lhůtu k vycestování v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně v délce 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. [2] Žalovaný zrušil stěžovatelovo povolení k trvalému pobytu kvůli tomu, že byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2021, sp. zn. 46 T 7/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. 1 To 7/2021, k pěti letům trestu odnětí svobody za pokračující zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). Stěžovatel společně s dalšími osobami zkrátil daň ve velkém rozsahu tím, že v době nejméně od 1. 2. 2017 do 30. 9. 2017 fakticky ovládal řetězec obchodních společnosti, které – zjednodušeně řečeno – krátily DPH fakturováním neexistujících plnění. Stěžovatel byl faktickou hlavou řetězce a společně s dalšími odsouzenými osobami zkrátil DPH o 17 553 689,50 Kč. Podle žalovaného toto jednání představovalo závažné porušení veřejného pořádku, a proto nebylo v zájmu veřejného pořádku, aby stěžovatel nadále čerpal všech výhod spojených s povolením k trvalému pobytu. Zda je stěžovatel aktuální hrozbou pro veřejný pořádek, žalovaný s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2023, č. j. 10 Azs 67/202344, nehodnotil. 2. Rozhodnutí krajského soudu [3] Stěžovatel brojil proti rozhodnutí žalobou, kterou krajský soud podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. [4] Podle názoru krajského soudu bylo na žalovaném, aby v souladu s čl. 9 odst. 3 směrnice 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (dále jen „směrnice 2003/109/ES“) posoudil, zda stěžovatel ohrožuje vzhledem k závažnosti protiprávního jednání, kterého se dopustil, veřejný pořádek. Žalovaný relevanci této otázky sice popíral, uvedl však, že není ve veřejném zájmu, aby na území České republiky pobýval cizinec s uděleným povolením k trvalému pobytu, který byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažnou ekonomickou trestnou činnost páchanou přímo proti České republice. Krajský soud byl toho názoru, že takové odůvodnění je pro účely posouzení, zda stěžovatel ohrožuje veřejný pořádek ve smyslu čl. 9 odst. 3 směrnice 2003/109/ES, postačující. Krajský soud nesouhlasil s tvrzením stěžovatele, že smyslem § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců je eliminovat přítomnost osob, u kterých je předpoklad, že budou pokračovat v protiprávním jednání – tato otázka je podstatná pouze z hlediska individualizace řízení a komplexnějšího zvážení rizik spojených s dalším trvalým pobytem cizince na území České republiky, ale nejde o hledisko v tomto řízení primární či dokonce výlučné. Tím je podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců odsouzení k nepodmíněnému trestu v délce převyšující 3 roky. Při zrušení povolení k trvalému pobytu podle posledně uvedeného ustanovení je zcela nerozhodné, zda byl uložen trest na spodní hranici zákonné sazby, či nikoliv. [5] Krajský soud nepřisvědčil stěžovatelově námitce, že žalovaný nezjistil skutkový stav dostatečně. Žalovaný nepochybil, pokud z úřední povinnosti nezjistil, že v době vydání jeho rozhodnutí již bylo zahájeno řízení o podmínečném propuštění stěžovatele, že byl z výkonu trestu odnětí svobody také propuštěn (po vydání rozhodnutí žalovaného – poznámka Nejvyššího správního soudu), že za něj celá řada bezúhonných občanů a institucí nabízí záruky, že byl ve věznici dobře hodnocen a byly mu uděleny 4 pochvaly. Tyto skutečnosti totiž z pohledu nyní posuzované věci nejsou relevantní. Nevypovídají o naplnění předpokladů pro zrušení povolení k trvalému pobytu po formální ani materiální stránce. Krajský soud zdůraznil, že hmotněprávní podmínky podmínečného propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody nekorespondují s podmínkami zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu. Žalovaný nepochybil ani tím, že neprovedl důkaz usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 9. 2018, sp. zn. 20 Nt 3015/20183126, k prokázání skutečnosti, že stěžovatel uhradil veškerou způsobenou škodu, nikoliv škodu vyjma 2 701 784 Kč, jak uváděl žalovaný. Otázka nahrazení škody je totiž v posuzované věci irelevantní. [6] Krajský soud se neztotožnil s námitkou stěžovatele, že se žalovaný dopustil procesního pochybení, pokud stěžovatele nepoučil o svém záměru zrušit jeho trvalý pobyt. Tento záměr musel být stěžovateli zřejmý již z oznámení o zahájení řízení. Stěžovatel sice při vyjádření k podkladům k rozhodnutí vyjádřil názor, že na základě podkladů založených ve spise není důvod ke zrušení, a požádal, aby byl informován, dospějeli žalovaný k opačnému závěru, aby mohl navrhnout další důkazy, to však neznamená, že by žalovaný byl povinen sdělovat svůj předběžný názor. Stěžovatel měl označit veškeré důkazy, které mu svědčily. [7] Žalovaný nepochybil ani při stanovení lhůty k vycestování. Krajský soud nepřisvědčil stěžovatelově názoru, že stěžovatel nemůže vycestovat z důvodu, že je propuštěn pouze podmínečně – podmínečné propuštění zrušení povolení k trvalému pobytu nijak nebrání. Ani okolnost, že musí stěžovatel dodržovat podmínky dohledu, na tomto závěru ničeho nemění. Skutečnost, že bylo stěžovateli zrušeno povolení k trvalému pobytu, sama o sobě nebrání stěžovateli v tom, aby získal jiné pobytové oprávnění. Podle toho, zda stěžovatel nějaké pobytové oprávnění získá, bude nutno následně upravit podmínky dohledu. 3. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Trval na tom, že v důsledku přímého účinku čl. 9 odst. 3 směrnice 2003/109/ES je možné zrušit trvalý pobyt pouze v případě, že cizinec představuje hrozbu pro veřejný pořádek a existuje důvodný předpoklad, že bude v páchání protiprávního jednání pokračovat. Zrušení povolení k trvalému pobytu není trestem, ale opatřením k zajištění veřejného pořádku. Nelze tedy považovat za postačující, pokud žalovaný zhodnotil pouze trestnou činnost stěžovatele a pozdější skutečnosti považoval za irelevantní. [9] Již jen z toho je zřejmé, že jsou relevantní zjištění učiněná v trestním řízení o podmíněném propuštění a obecně skutečnosti, které nastaly po spáchání trestné činnosti. Stěžovatel byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, je tedy dán důvodný předpoklad, že do budoucna povede řádný život a neohrozí veřejný pořádek. Relevantní též je, že stěžovatel uhradil veškerou škodu způsobenou trestnou činností a že se za něj zaručuje velké množství bezúhonných subjektů. Stěžovatel nesouhlasil ani s názorem krajského soudu o nepodstatnosti skutečnosti, že byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody na spodní hranici zákonné sazby. [10] Stěžovatel též nesouhlasil s názorem krajského soudu, že žalovaný nemusel před vydáním rozhodnutí poskytnout poučení, že doposud nevyvrátil jeho předběžný závěr, že stěžovatel ohrožuje veřejný pořádek. Proti rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu není přípustný opravný prostředek a rozhodnutí je po doručení vykonatelné. Za takové procesní situace je třeba klást zvýšen