6 As 149/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 149/2023- 39 - text  6 As 149/2023 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: prap. Bc. O. S., zastoupený Mgr. Davidem Rašovským, advokátem, sídlem Šumavská 525/33, Brno, proti žalovanému: generální ředitel Vězeňské služby České republiky, sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2021, č. j. VS19335618/ČJ202080000L51ODV, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2023, č. j. 29 Ad 12/202138, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně usnesením ze dne 21. 8. 2020, č. j. 1 KZK 3/20206, podmíněně odložil podání návrhu na potrestání žalobce dle § 179g odst. 1 a odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), a stanovil mu zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Žalobce se doznal ke spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jehož skutkovou podstatu naplnil tím, že dne 18. 7. 2020 vědomě řídil na pozemních komunikacích ve statutárním městě Brně osobní automobil ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil předchozím požitím alkoholických nápojů, přičemž mu byla naměřena hladina alkoholu v krvi převyšující hodnotu 2 g/kg. Žalobce během jízdy zpětným zrcátkem na pravých předních dveřích vozidla zachytil a posunul přenosné dopravní značení, přičemž došlo k utržení zpětného zrcátka, a následně při projíždění mírné pravotočivé zatáčky vjel s vozidlem do dalšího přenosného dopravního značení, kde došlo ke střetu přední části vozidla s tímto dopravním značením se směrovými deskami s výstražným osvětlením, včetně akumulátorové napájecí skříně výstražného osvětlení. Žalobce se zavázal, že se během zkušební doby zdrží řízení všech motorových vozidel, a složil peněžitou částku na účet určený na pomoc obětem trestné činnosti. [2] V návaznosti na výše uvedené bylo se žalobcem jako příslušníkem Vězeňské služby České republiky oznámením ze dne 18. 2. 2021 zahájeno řízení o propuštění ze služebního poměru dle § 178 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Po ústním jednání, které ve věci proběhlo dne 3. 3. 2021, vydal ředitel Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno (dále jen „VVaÚpVZD Brno“) rozhodnutí ze dne 5. 3. 2021, č. j. VS13158/ČJ2021/803020OVVaT, kterým žalobce podle § 42 odst. 1 písm. c) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů propustil ze služebního poměru. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. K námitkám, že správní řízení bylo vedeno podle nesprávných ustanovení zákona, konkrétně podle hlavy IV (§ 186 až § 189a) upravující řízení o kázeňském přestupku, který nebyl předmětem tohoto řízení, že o ústním jednání nebyl sepsán protokol, ale záznam a že žalobce nebyl vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí, krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl následující. Souhlasil s tím, že v průběhu řízení sice bylo odkazováno na nesprávné ustanovení zákona (konkrétně § 186), žalobci však bylo bez pochybností zřejmé, jaké konkrétní řízení a s jakým předmětem s ním bylo zahájeno a vedeno. Krajský soud připomněl, že řízení se žalobcem bylo zahájeno podle § 178 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a žalobce byl v oznámení o zahájení řízení poučen o svých právech dle § 172 a § 174 téhož zákona. Vliv na zákonnost vydaných správních rozhodnutí neměl dle krajského soudu ani sepis záznamu o ústním jednání namísto protokolu ani namítané vedení řízení neoprávněnou osobou. Krajský soud uvedl, že žalobce byl v řízení poučen o svých právech a v záznamu o ústním jednání je zachyceno jeho vyjádření k věci samé. Žalobci byla také dána možnost seznámit se v řízení s podklady pro rozhodnutí, byť se tak stalo až v odvolacím řízení. Žalobce ovšem této možnosti nevyužil. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítal jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. V této souvislosti upozornil, že ačkoli krajský soud shledal v postupu správních orgánů vady, nevysvětlil a nevyhodnotil, proč tyto vady neměly vliv na zákonnost vydaných správních rozhodnutí a proč nepřistoupil k jejich zrušení. Stěžovatel trval na své argumentaci, že správní řízení bylo zahájeno a vedeno podle nesprávných ustanovení zákona, konkrétně podle § 186 a násl. zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Zopakoval také námitku rozdílu mezi záznamem a protokolem o ústním jednání, přičemž zdůraznil, že v záznamu z jednání byl rovněž nesprávně označen orgán, který vedl řízení, a sice Vězeňská služba České republiky namísto ředitele VVaÚpVZD Brno. Chybělo také označení funkce a služební číslo úřední osoby. I v případě těchto vad se stěžovatel ohradil proti jejich hodnocení krajským soudem. Zdůraznil, že je nepřípustné, aby se na řízení podílely osoby, které k tomu nejsou oprávněny, a aby byly o řízení sepisovány jiné listiny, než které předpokládá zákon. Stěžovatel se neztotožnil s krajským soudem ani v posouzení otázky možnosti seznámit se před vydáním rozhodnutí s jeho podklady. Dle stěžovatele krajský soud i tento nedostatek řízení nepřípadně bagatelizoval. [5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry napadeného rozsudku krajského soudu s tím, že vytýkané vady řízení nemohly mít v daném případě vliv na zákonnost vydaných rozhodnutí a nemohly nic změnit na výsledku řízení. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [6] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Případná nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) je totiž vadou natolik závažnou, která znemožňuje jeho věcný soudní přezkum. Napadený rozsudek však není z důvodů namítaných stěžovatelem nepřezkoumatelností zatížen. Krajský soud v odůvodnění rozsudku (zejména v bodě 15) vyložil, jaké úvahy jej vedly k závěru, že zjištěné procesní vady nemohly mít vliv na zákonnost vydaných správních rozhodnutí. Správnost uvedeného závěru bude níže podrobena věcnému přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu. [8] V nyní souzené věci krajský soud správně vycházel z toho, že v trestní věci vedené se stěžovatelem vydal státní zástupce pravomocné usnesení, kterým podmíněně odložil podání návrhu na stěžovatelovo potrestání. S uvedeným rozhodnutím týkajícím se příslušníka bezpečnostního sboru, tedy i stěžovatele jako příslušníka Vězeňské služby ČR, spojuje § 42 odst. 1 písm. c) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů následek v podobě propuštění ze služebního poměru. Podle citovaného ustanovení příslušník musí být propuštěn, jestliže bylo v řízení o úmyslném trestném činu pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení jeho trestního stíhání, bylo pravomocně schváleno narovnání nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání a jednání, kterým trestný čin spáchal, je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka. [9] Citované ustanovení obsahuje dvě podmínky propuštění ze služebního poměru, a to (1) vydání některého z výše uvedených rozhodnutí a dále (2) skutečnost, že jednání, kterým příslušník trestný čin spáchal, je v rozporu s požadavky na něj kladenými (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2011, č. j. 4 Ads 94/201145). Zároveň platí, že při splnění obou podmínek služební orgán nemá možnost uvážení, zda příslušník bude či nebude ze služebního poměru propuštěn. [10] Stěžovatel v průběhu předchozího správního ani soudního řízení nečinil sporným, že došlo k naplnění obou uvedených podmínek citovaného ustanovení zákona. Stěžovatelovy námitky směřovaly výlučně proti procesním pochybením služebních funkcionářů a jejich možnému vlivu na zákonnost vydaných správních rozhodnutí. [11] Řízení ve věcech služebního poměru je upraveno v části dvanácté zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a je systematicky rozděleno tak, že hlava I (§ 169 až § 177) obsahuje obecná ustanovení, hlava II (§ 178 až § 182) upravuje průběh řízení, hlava III (§ 183 až § 185) se týká řízení o propuštění z důvodu dle § 42 odst. 1 písm. d) zákona, hlava IV (§ 186 až § 189a) upravuje řízen