7 As 59/2024 — Nejvyšší správní soud

7 As 59/2024- 21 - text 7 As 59/2024 - 24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: CC INTERNET s. r. o., se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, zastoupen JUDr. Petrem Doležalem, advokátem se sídlem Mazovská 476/2, Praha 8, proti žalovanému: Magistrát města Chomutov, se sídlem Zborovská 4602, Chomutov, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2024, č. j. 16 A 46/202327, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2024, č. j. 16 A 46/202327, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalobkyně se včasnou žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou prostřednictvím tehdejšího právního zástupce domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat meritorní rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. MMCH/77225/3053p/2018/ODaSČPP, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci rozsudku. [2] Dne 7. 5. 2019 vydal žalovaný příkaz sp. zn. MMCH/77225/3053p/2018/ODaSČPP (dále též „příkaz“), proti kterému podala žalobkyně dne 20. 5. 2019 prostřednictvím Petra Kocourka a dne 19. 12. 2022 prostřednictvím vlastní datové schránky odpor. Dle žalobkyně byl tento druhý odpor podán včasně, neboť předmětný příkaz nebyl nikdy doručen zástupci žalobkyně, nýbrž přímo jí a první odpor byl podán osobou neoprávněnou. Zmocnění pro společnost Pomáháme a chráníme, s. r. o., mělo být obsaženo v přípise ze dne 12. 12. 2018. II. [3] Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Předně zrekapituloval průběh řízení od jeho samotného počátku. Považoval za nesporné, že 1. 11. 2018 ve 14:05 hodin bylo v Chomutově, ul. Příční u č. p. 28, zaparkováno motorové vozidlo registrační značky X tak, že blíže neurčený řidič nerespektoval dopravní značení č. IZ 8a „Zóna s dopravním omezením“, na kterém je dopravním značením B 29 stanoven mimo jiné i „Zákaz stání“. Dne 4. 12. 2018 byla provozovateli vozidla doručena výzva k zaplacení určené částky dle § 125h odst. 1 zákona o silniční provozu. Dne 12. 12. 2018 bylo žalovanému doručeno od žalobkyně Sdělení k řidiči vozidla, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno: „V případě, že dojde k zahájení přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, pak ke svému zastupování pro takovéto (celé) řízení zmocňuji [ve smyslu § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu] obchodní společnost Pomáháme a chráníme, s. r. o., IČO: 24317594, se sídlem Smetanovo nábřeží 327/14, Praha 1, která mi řeší veškerou administrativu a přebírá též mou korespondenci.“ Krajský úřad poté přistoupil k zahájení řízení s žalobkyní, jakožto s provozovatelkou vozila a doručil jí příkaz. Tento příkaz byl doručen žalobkyni dne 7. 5. 2019. Dne 20. 5. 2019 byl podán Petrem Kocourkem jako osobou pověřenou pro výkon funkce člena statutárního orgánu spolku Ochrana řidičů o. s., který byl jednatelem společnosti Pomáháme a chráníme, s. r. o., odpor, který byl správními orgány vyhodnocen jako odpor opožděný a podaný osobou neoprávněnou. Dne 19. 12. 2022 byl doručen žalovanému odpor žalobkyně. S ohledem na uvedené krajský soud posuzoval včasnost odporu podaného dne 19. 12. 2022, neboť odpor podaný dne 20. 5. 2019 nebyl podán osobou k tomu oprávněnou. [4] Krajský soud se předně zbýval tím, zda podání žalobkyně doručené žalovanému dne 12. 12. 2018 obsahovalo řádně udělenou plnou moc a zda měli být případně žalobkyně či její údajný zmocněnec vyzváni k odstranění nedostatku podání podle § 37 odst. 3 správního řádu. Uvedl, že plná moc je dle ustálených judikatorních i doktrinálních závěrů jednostranným prohlášením zmocnitele (účastníka správního řízení) především o rozsahu zmocnění a osobě, která byla zmocněna, přičemž dokládá, že se účastník správního řízení dohodl na svém zastoupení s jinou osobou (zmocněncem) a že mezi zmocněncem a zmocnitelem byla o tomto zastoupení uzavřena smlouva (ať již ústní či písemná). Obsahem průkazu plné moci musí být konkrétní rozsah zmocnění (srov. § 33 odst. 2 správního řádu), uvedení osoby, která je k zastupování účastníka zmocněna, podpis zmocnitele a je také třeba, aby plná moc obsahovala datum, neníli její časové omezení vyjádřeno ve vlastním textu, aby bylo zřejmé, od kterého konkrétního okamžiku je zmocněnec oprávněn úkony za zastoupeného činit. Konstatoval, že ačkoliv podání učiněné žalobkyní bylo zasláno prostřednictvím datové schránky žalobkyně, samotné zmocnění nebylo opatřeno žádným podpisem, vlastnoručním či elektronickým. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2019, č. j. 4 As 29/201933, dospěl k závěru, že údajná plná moc ze dne 12. 12. 2018 (součást podání nazvaného Sdělení k řidiči vozidla) nesplňuje výše uvedené požadavky na procesní plnou moc ve správním řízení, neboť na ní absentuje právě podpis zmocnitele a datum. Skutečnost, že uvedené bylo zasláno z datové schránky žalobkyně nemůže na věci ničeho změnit, neboť na toto zmocnění nelze vztáhnout fikci podpisu. Nadto dodal, že z uvedeného zmocnění není zřejmé, zda ji za žalobkyni udělila osoba k tomu oprávněná. Dospěl k závěru, že za situace, kdy ještě před zahájením správního řízení žalobkyně neplatně udělila plnou moc, a žalovaný následně vedl správní řízení s řidičem vozidla, neměl s ohledem na zásadu procesní ekonomie povinnost žalobkyni vyzvat k odstranění vad plné moci. Žalovaný postupoval správně, když příkaz doručoval přímo žalobkyni a předmětný příkaz nabyl právní moci již dne 16. 5. 2019. Uzavřel, že odpor podaný žalobkyní 19. 12. 2022 byl podán opožděně a žalovaný nebyl nečinný. III. [5] Proti v záhlaví označenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka”) kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítala, že krajský soud nesprávně posoudil otázku platnosti udělené plné moci. Trvala na tom, že platně udělila plnou moc a doručování příkazu jí samotné nemělo právní účinky a odpor podaný dne 19. 12. 2022 byl včasný, neboť nikdy nebyl doručován zástupci. Žalovaný proto měl povinnost vydat rozhodnutí ve věci. Odkázala přitom na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2024, č. j. 2 As 103/202347. Ten v obdobné věci konstatoval, že plná moc nemusí být vyhotovena na samostatné listině. K tomu dodal, že pokud účastník řízení předloží plnou moc jako součást podání a bez podpisu zmocněnce, nemůže to samo o sobě založit pochybnosti správního orgánu o zastoupení a není to důvodem k tomu, aby účastníka řízení či jeho zmocněnce vyzval k odstranění vad plné moci. Ve světle rozsudku rozšířeného senátu dále uvedla, že z povahy plné moci jako jednostranného právního jednání vyplývá, že může být obsažena v jakémkoliv podepsaném podání, ať už v listinné nebo elektronické podobě. Tyto požadavky jsou splněny i tehdy, pokud je plná moc obsažena v podání doručeném správnímu orgánu prostřednictvím informačního systému datových schránek (§ 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Vzhledem k tomu, že úkon (deklarace zmocnění) byl učiněn osobou dle § 8 odst. 1 až 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů nebo pověřenou osobou (jinou osobou ani prostřednictvím datové schránky učinit nelze), měl stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný. Formu zmocnění ve sdělení správnímu orgánu proto považovala za řádnou deklaraci zmocnění. Měla za nesporné, že v projednávaní věci lze uplatnit tzv. fikci podpisu. IV. [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že postupoval podle dřívější judikatury Nejvyššího správního soudu k prokázání zmocnění. Nesouhlasil s tvrzením stěžovatelky, že se fikce podpisu uplatní i při podání právnické osoby. Z doručeného sdělení dle něj není patrné, zda jej činila osoba oprávněná za stěžovatelku jednat, neboť se dá předpokládat, že do datové schránky má přístup nějaký administrativní pracovník. Fikce podpisu se dle názoru žalovaného v souladu s názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeném v rozsudku ze dne 23. 4. 2019, č. j. 4 As 29/201933 nemůže uplatnit na plnou moc udělovanou k jednání za právnickou osobu, protože není bez pochybností prokázáno, že takovou plnou moc udělila osoba k tomu oprávněná. K tomu dále poukázal na to, že procesní postup stěžovatelky, byť by mohl být formálně bezvadný, může být s ohledem na okolnosti případu považován za zneužití práva. Současně poukázal na přestupkovou minulost stěžovatelky a procesní postupy, které uplatňuje ve správních řízeních. Setrval na názoru, že ani on, ani krajský soud nepochybili a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. V. [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkouma