8 Ads 164/2022 — Nejvyšší správní soud

8 Ads 164/2022- 72 - text  8 Ads 164/2022-76 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: nezl. P. B. zastoupen JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti žalovanému: Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. S-VZP-16-03625281-D1B1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, čj. 14 Ad 4/201942, takto: Věc se postupuje rozšířenému senátu. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nezletilý žalobce, jako pojištěnec Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (dále „VZP“), požádal 26. 6. 2013 prostřednictvím svých zákonných zástupců o udělení souhlasu VZP s úhradou nákladů na plánované zdravotní služby v zahraničí. Žádost byla podána podle čl. 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 z 29. 4. 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Konkrétně šlo o korekci vrozené srdeční vady. Zákonní zástupci žalobce si nepřáli, aby při zákroku byla žalobci poskytnuta transfuze krve, přičemž na území České republiky se požadovaný zákrok bez transfuze neprovádí, a proto trvali na zákroku v zahraničí. [2] Operace byla provedena 25. 7. 2013 v Německu, Deutsches Herzzentrum Berlin, bez podání cizí krve, a to na vlastní náklady rodiny žalobce. Podstatou dalšího řízení tak byla zpětná úhrada nákladů vynaložených na operaci v zahraničí. [3] VZP jako prvostupňový orgán rozhodnutím z 16. 7. 2013 tuto žádost zamítla. Rozhodnutím z 22. 8. 2013 ředitel VZP zamítl odvolání a toto rozhodnutí potvrdil. Rozsudkem z 20. 9. 2016, čj. 8 Ad 18/2013-41, zamítl Městský soud v Praze žalobu proti rozhodnutí ředitele VZP. Nejvyšší správní soud nicméně rozsudkem ze 17. 5. 2017, čj. 7 Ads 284/2016-39, pro nepřezkoumatelnost zrušil rozsudek městského soudu i rozhodnutí ředitele VZP a vrátil věc řediteli VZP k dalšímu řízení. Ředitel VZP vrátil věc VZP k novému projednání. [4] Rozhodnutím ředitele právního odboru Ústředí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky z 21. 5. 2018, čj. VZP-18-01951689-D1B1, byla opětovně zamítnuta výše uvedená žádost žalobce o úhradu nákladů na kardiologickou operaci v Deutsches Herzzentrum Berlin. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a potvrdil prvostupňové správní rozhodnutí. [5] Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného uvedenému v záhlaví. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, jíž navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [7] Kasační stížnost i následná vyjádření účastníků (vyjádření žalovaného, replika, duplika) se týkaly pouze věci samé, nikoli otázky předkládané rozšířenému senátu. III. Důvody postoupení věci rozšířenému senátu [8] Osmý senát Nejvyššího správního soudu při předběžném projednání věci shledal, že je naplněn důvod pro postoupení věci k rozhodnutí rozšířenému senátu, neboť zjistil, že existuje rozporná judikatura jednotlivých senátů tohoto soudu (§ 17 odst. 1 s. ř. s.). [9] Při této své úvaze vzal osmý senát v potaz i charakter a podstatu nyní projednávané věci týkající se nezletilého dítěte se zdravotním postižením, které v krátké době po narození muselo podstoupit kardiologickou operaci za účelem korekce vrozené srdeční vady. Přihlédl zejména k tomu, že stěžovatel potřebnou operaci úspěšně podstoupil již v roce 2013, a v nynějším řízení tak jde „pouze“ o případnou úhradu nákladů operace z veřejného zdravotního pojištění. [10] Spornou je konkrétně otázka, zda má být v postavení žalovaného ve smyslu § 69 s. ř. s. samotná VZP, anebo Rozhodčí orgán VZP. Tato otázka je pro řízení podstatná proto, že pasivní legitimace představuje jednu z podmínek řízení (týkající se účastníků řízení), jejichž splnění je každý soud povinen z moci úřední zkoumat po celou dobu řízení. Je tedy povinností soudu jednat jako se žalovaným skutečně s tím, komu toto postavení podle zákona náleží. Pokud by soud jednal s někým jiným, mohlo by se jednat o vadu s vlivem na zákonnost jeho rozhodnutí (rozsudky NSS z 19. 10. 2004, č. j. 3 Ads 11/200484, č. 459/2005 Sb. NSS, a na něj navazující z 12. 9. 2018, čj. 1 As 110/2018-37, č. 3804/2018 Sb. NSS, body 9 a 31 a násl.). [11] Otázka (ne)samostatnosti, respektive (ne)závislosti orgánu rozhodujícího o opravném prostředku na orgánu jiném není jen otázkou akademickou pro účely správného označení žalovaného v záhlaví výrokové části. Jde především o otázku ryze praktickou pro samotné soudní řízení, neboť na ni přímo závisí vymezení těch, jimž náleží práva účastníka soudního řízení (§ 33, § 36 a § 37 a § 105 odst. 1 s. ř. s.). [12] Podle § 69 s. ř. s. je [v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu] žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. [13] Podle § 53 odst. 1 věty první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném od 22. 4. 2014 do 31. 12. 2021, platilo, že na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se udělení předchozího souhlasu podle § 14b, vydání povolení podle koordinačních nařízení, náhrady nákladů podle § 14 odst. 2 až 4, přirážek k pojistnému, pokut a pravděpodobné výše pojistného a ve sporných případech ve věcech placení pojistného, penále, vracení přeplatku na pojistném a snížení záloh na pojistné se vztahují obecné předpisy o správním řízení, nestanoví-li tento zákon jinak. [14] Podle § 53 odst. 10 uvedeného zákona, ve znění účinném od 1. 8. 2004 do 31. 12. 2021, o odvolání proti rozhodnutí zdravotní pojišťovny podle odstavce 1 rozhoduje rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny. Rozhodčí orgán se skládá z jednoho zástupce zdravotní pojišťovny, jednoho zástupce Ministerstva zdravotnictví, jednoho zástupce Ministerstva práce a sociálních věcí, jednoho zástupce Ministerstva financí, tří zástupců, které určí ze svých členů Správní rada zdravotní pojišťovny, a tří zástupců, které určí ze svých členů Dozorčí rada zdravotní pojišťovny. Rozhodčí orgán je schopen se usnášet, je-li přítomno více než dvě třetiny členů. K platnosti rozhodnutí je třeba nadpoloviční většiny přítomných členů. K prvému jednání svolá členy rozhodčího orgánu ředitel zdravotní pojišťovny. Na tomto prvém jednání si členové rozhodčího orgánu zvolí ze svého středu předsedu, který nadále svolává a řídí jednání rozhodčího orgánu. [15] V nyní projednávané věci rozhodl v záhlaví uvedeným rozhodnutím o odvolání Rozhodčí orgán VZP, přičemž svoji věcnou a funkční příslušnost založil právě podle § 53 odst. 1 a 10 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Vycházel evidentně z toho, že VZP rozhodovala ve věci uvedené v § 53 odst. 1 uvedeného zákona. Proto je podle osmého senátu nyní bez významu, že věci týkající se udělení předchozího souhlasu podle § 14b, vydání povolení podle koordinačních nařízení, náhrady nákladů podle § 14 odst. 2 až 4 se staly součástí uvedeného ustanovení až s účinností od 22. 4. 2014, tedy téměř deset měsíců po podání žádosti (26. 6. 2013). [16] Pro úplnost je třeba dodat, že městský soud po celou dobu řízení jednal na straně žalované s VZP (č. l. 16, 17, 18 a 26 spisu). Až v nyní napadeném rozsudku označil poprvé za žalovaného Rozhodčí orgán VZP. [17] Osmý senát poukazuje rovněž na to, že krom výše citovaného odvolacího řízení Rozhodčí orgán pojišťovny podle § 53a odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném od 1. 7. 2002 do 31. 12. 2021, rovněž může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při uložení pokuty, vyměření přirážky k pojistnému nebo předepsání penále, jehož výše přesahuje 20 000 Kč. Rozhodování probíhá pouze v jednom stupni a rozhodnutí o odstranění tvrdosti je tedy konečné, byť často přímo navazuje na dvoustupňové rozhodování o samotném uložení pokuty, vyměření přirážky k pojistnému nebo předepsání penále. Lze tedy podat rovnou správní žalobu. Ve znění účinném od 1. 1. 2022 Rozhodčí orgán může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při vyměření přirážky k pojistnému nebo předepsání penále, jehož výše přesahuje 30 000 Kč. Nadále zůstalo i rozhodování v jednom stupni s možností správní žaloby. [18] Osmý senát v dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu identifikoval rozhodnutí, z nichž plyne, že Nejvyšší správní soud v situacích srovnatelných s tou nynější (žalobou bylo napadené rozhodnutí Rozhodčího orgánu pojišťovny) jednal jako s žalovanou stranou někdy s veřejnou zdravotní pojišťovnou, jindy s jejím Rozhodčím orgánem. [19] Do první skupiny (žalovanou pojišťovna) patří například tyto rozsudky: z 22. 5. 2014, čj. 4 Ads 67/2014-49, z 6. 12. 2016, čj. 7 Ads 197/2016-52, z 15. 11. 2018, čj. 7 Ads 327/2018-27, č. 3833/2019 Sb. NSS, z 28. 11. 2019, čj. 4 As 315/2019-67, či 22. 8. 2022, čj. 6