8 Afs 273/2023 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 273/2023- 52 - text  8 Afs 273/2023-57 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: OK STAVOFINAL Morava s.r.o., se sídlem Na Michalůvce 1326/10, Havířov, zast. JUDr. Ing. Jaroslavem Hostinským, advokátem se sídlem Vinohradská 2134/126, Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2022, čj. 8087/22/520011434707700, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2023, čj. 22 Af 17/202260, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2023, čj. 22 Af 17/202260, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda je napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě přezkoumatelný a zda krajský soud zatížil řízení vadou, pokud rozsudek vyhlásil bez jednání zveřejněním tzv. zkráceného znění na úřední desce. [2] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále „správce daně“) dodatečným platebním výměrem ze dne 16. 12. 2015, čj. 3261080/15/321052521800380, doměřil žalobkyni (dále „stěžovatelka“) daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši 184 110 Kč a uložil jí povinnost uhradit penále ve výši 36 822 Kč. [3] Dodatečným platebním výměrem ze dne 16. 12. 2015, čj. 3261103/15/321052521800380, doměřil stěžovatelce daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2012 ve výši 465 880 Kč a uložil jí povinnost uhradit penále ve výši 93 176 Kč. Odvolání proti tomuto rozhodnutí správce daně rozhodnutím ze dne 29. 7. 2016, čj. 2638809/16/321052521800380, částečně vyhověl [postupem podle § 113 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád] a snížil částku doměřené daně na 422 750 Kč a s tím související penále na 84 550 Kč. [4] Proti rozhodnutím uvedeným v bodě [2] a [3] výše podala stěžovatelka odvolání, která žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 7. 2017, čj. 30141/17/520011434707700, zamítl a napadená rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka u krajského soudu žalobu, který jí rozsudkem ze dne 8. 8. 2019, čj. 22 Af 107/201755, vyhověl. Tento rozsudek byl ke kasační stížnosti žalovaného zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2020, čj. 1 Afs 376/201938, OK STAVOFINAL Morava I. Krajský soud totiž dospěl k chybnému závěru, že daň za zdaňovací období 2011 byla stanovena až po uplynutí prekluzivní lhůty. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem, že je namístě, aby správní orgány v dalším řízení řádně vyhodnotily skutečnosti plynoucí z výpovědi svědka Zrostlíka. Je však na žalovaném, aby v dalším řízení rovněž posoudil, zda je jeho opakovaný výslech s ohledem na návrh stěžovatelky opravdu nadbytečný. Krajský soud následně rozsudkem ze dne 2. 7. 2020, čj. 22 Af 107/201770, žalobě vyhověl. Správní orgány se dopustily ve vztahu k zdaňovacímu období roku 2011 třech procesních pochybení – i) svědka Ing. S. vyslechly v nepřítomnosti zástupce stěžovatelky, ii) svědka Ing. S. chybně nevyslechly, a iii) výpověď svědka Zrostlíka. hodnotily neúplně a tendenčně. Posledně uvedené pochybení se týkalo i zdaňovacího období roku 2012. Vrátil proto věc žalovanému k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku nebyla kasační stížnost podána. [5] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím znovu rozhodl o odvoláních stěžovatelky, a to tak, že je zamítl a napadená rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka u krajského soudu žalobu, který ji rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, čj. 22 Af 17/202260, zamítl. [6] Krajský soud uvedl, že výpověď dodavatele F. O. k zakázce školicí středisko Tempo byla zcela obecná. Popsal svou obvyklou praxi, místo plnění hádal a konkrétní čas nevěděl. K jiným zakázkám si naopak podrobnosti vybavil. Tvrzení, že si svědek nevzpomínal pro časový odstup, je proto liché. Jeho výpověď je navíc v otázce materiálu na tuto zakázku v rozporu s tvrzením stěžovatelky. Svědek Ing. S. pak nic o F. O. nevěděl. Při výpovědi pouze reagoval na návodné otázky. Jdeli o zakázku revitalizace města Neveklov, je s ohledem na její rozsah a specifičnost prováděných prací vyloučené, aby si ji F. O. nepamatoval. Žalovaný porovnal údaje uvedené svědkem Ing. S. s údaji o F. O. dostupnými z centrální evidence obyvatel. Zjistil však zásadní nesrovnalosti. Ing. S. tak nepotvrdil práci F. O. na této zakázce. Ten si ani nevzpomněl, kde měli být pracovníci ubytováni. Stěžovatelka k této otázce další důkazy nenavrhla. Nepodařilo se jí proto po doplnění dokazování prokázat, že zakázku provedl tvrzený dodavatel. Žalovaný nebyl povinen konfrontovat Ing. S. s F. O. [7] Svědek Zrostlík v první výpovědi nepotvrdil, že by uskutečnil dotčená plnění. Naopak ve světle pozdější výpovědi se jeví být smysluplnějším, že byl odvolán z funkce likvidátora společnosti ATRIAN GROUP a.s., neboť byl pasivní a nerozuměl této funkci. Žalovaný zakázky hodnotil komplexně a dospěl ke správným závěrům. Ve vztahu k zakázce Bílovec svědci K. a V. potvrdili pouze její existenci, nikoliv však dodavatele. Rovněž svědkyně K. potvrdila k zakázce Havířov, že stěžovatelka pracovala pro pana G., který zakázku získal. Pracovníci však nebyli rozlišeni. Nedokázala proto říct, zda měla stěžovatelka subdodavatele. Správce daně se snažil opakovaně vyslechnout svědka Š. Nelze mu proto klást k tíži, že se ho nepodařilo vyslechnout. Svědek T. uvedl, že jednal za stěžovatelku s panem Kročkem starším. Neví však, zda měla subdodavatele a nezná společnost AZCONFORT s.r.o. Svědek B. potvrdil, že se stěžovatelka na stavbě podílela a že tam měla někoho na výpomoc. Společnost AZCONFORT však rovněž nezná. Nebylo tak prokázáno, že by na zakázce pracovala tato společnost. Cenová strategie stěžovatelky, cena obvyklá a platby v hotovosti jsou za této situace nepodstatné. [8] Nákupem materiálu od V. Š. a společnosti ARBOEKO s.r.o. se žalovaný zabýval v bodech 110 až 114 napadeného rozhodnutí. Stěžovatelka pouze obecně tvrdí, že výdaje byly realizovány. Ke konkrétní argumentaci žalovaného se však nevyjadřuje. Námitkou esenciálních nákladů se žalovaný zabýval a jeho závěr je zákonný. Žalobní námitka k esenciálním nákladům představuje obecnou polemiku akcentující více judikaturních linií. Nereaguje však na konkrétní argumentaci žalovaného. II. Obsah kasační stížnosti II.1 Zakázka školicí středisko Tempo [9] Stěžovatelka namítá, že krajský soud přehlíží, že F. O. byl vyslýchán se značným časovým odstupem. To, že si nevzpomněl na detaily, neznamená, že je výpověď obecná a že nic neprokazuje (rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2013, čj. 7 Afs 2/201326, Farma Číhan). Podle krajského soudu má být kladen důraz na to, že svědek potvrdí písemné doklady. Správce daně se ho však nezeptal, zda by spolupracovníci byli dohledatelní z jeho dokumentace. Naopak negativně hodnotil, že si nemohl vzpomenout, s kým v dané době spolupracoval. Je však třeba přihlédnout k tomu, že potvrdil písemné dokumenty, které vyhotovil. Ing. S. potvrdil existenci a uskutečnění zakázky a práce osoby romského původu na ní. I tento svědek byl vyslýchán s velkým časovým odstupem. Svědek potvrdil zapojení osoby jménem F. a to, že by jej podle fotografie poznal. Je běžné, že jsou dodavateli práce vyúčtovány s určitým odstupem. To však neznamená, že plnění nenastalo. Tím se však krajský soud nezabýval. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. [10] Stěžovatelka unesla důkazní břemeno. Správní orgány porušily § 92 odst. 2 daňového řádu. Současně nehodnotily předložené důkazy v jejich vzájemné souvislosti podle § 8 daňového řádu. Účelově se soustředily na nepodstatné neznalosti svědka a pominuly písemné důkazy, jejichž pravost stěžovatelka i svědek potvrdili. Žalovaný bagatelizuje výpověď Ing. S. a potřebu konfrontace svědků. Výstupy stěžovatelky, které zvyšují základ daně, správní orgány s podivem nesporují. Potvrzují tak, že existuje hmotný výsledek plnění stěžovatelky. Ten však nemohla uskutečnit vlastními silami. Krajský soud se soustředil pouze na důkazy potvrzující obecnost tvrzení svědků. Nepřihlížel však k jejich souvislosti s předloženými písemnými důkazy. II.2 Zakázka revitalizace centrální části města Neveklov [11] I tato zakázka byla provedena subdodavatelem F. O. To, že si nevybavil, kde město Neveklov leží, není podstatné. Žalovaný nesprávně a neúplně hodnotil první výslech Ing. S. a bagatelizuje nesprávné provedení jeho druhého výslechu. Při prvním výslechu uvedl, že jeden pracovník byl romské národnosti, ve věku 55 let a že nosil brýle. F. O. je romské národnosti. Správce daně proto měl provést konfrontaci svědků nebo pořídit jejich fotografie k předložení svědkům. Údaje z doslechu nemusí být totožné s údaji v centrálním registru obyvatel. Ten nemusí obsahovat skutečné biologické údaje, ale pouze to, co je mu nahlášeno. [12] Žalovaný účelově vybral jednu z možností ubytov