9 As 241/2023 — Nejvyšší správní soud

9 As 241/2023- 92 - text  9 As 241/2023 - 101 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: FCC Regios, a. s., se sídlem Úholičky 215, Velké Přílepy, zast. JUDr. Martinem Veselým, LL.M., advokátem se sídlem Benediktská 690/7, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2022, č. j. MZP/2022/500/1620, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 10 A 86/2022-79, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 10 A 86/2022-79, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2022, č. j. MZP/2022/500/1620, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 24 456 Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Martina Veselého, LL.M., advokáta se sídlem Benediktská 690/7, Praha 1, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Česká inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) rozhodnutím ze dne 22. 7. 2020, č. j. ČIŽP/41/2020/8148, uznala žalobkyni vinnou z přestupku dle § 37 odst. 4 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o integrované prevenci“), kterého se dopustila tím, že porušila závazné podmínky B.1, C.2 a C.2.12 rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 5. 11. 2007, č. j. 112484/2007/KUSK OŽP/St. (dále jen „integrované povolení“), při ukládání odpadů na skládku X, v katastrálním území X (dále jen „skládka“). Porušení těchto podmínek spočívalo v neuzavření sektorů č. 1, 2, 3 a 4 IV. etapy a dosud nezrekultivované severní části sektorů č. 1 až 4 II. etapy skládky (podmínka B.1), v nedůsledném překrytí pomocné aktivní plochy dostatkem technologického materiálu, který by omezil úlety lehkých frakcí odpadu mimo areál skládky (podmínka C.2), a neprovedení překryvu skládky mocnou vrstvou zeminy (podmínka C.2.12). Za tento přestupek ČIŽP žalobkyni uložila pokutu ve výši 1 200 000 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 12. 2020, č. j. MŽP/2020/500/2243, rozhodnutí ČIŽP částečně změnil a snížil pokutu na 1 000 000 Kč. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který rozsudkem ze dne 9. 3. 2022, č. j. 14 A 45/2021-79 (dále jen „předchozí rozsudek“), zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný poté vydal rozhodnutí uvedené v záhlaví, kterým změnil rozhodnutí ČIŽP tak, že shledal žalobkyni vinnou pouze z porušení podmínky B.1 integrovaného povolení a pokutu opět snížil na 1 000 000 Kč. [3] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, kterou městský soud zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Neshledal důvodnou námitku, že není zřejmé, co znamená maximální kóta tělesa skládky ve smyslu podmínky B.1 integrovaného povolení. Ztotožnil se s názorem žalovaného, že z logiky věci jde o výšku skládky. Podmínka B.1 integrovaného povolení je konstruována jako „dovršení maximální“ kóty. Nejen ze slovní formulace „dovršení“, ale i z logiky stanoveného postupu při skládkování vyplývá, že vrstvením odpadu musí být dosaženo toliko maximální výškové kóty. Stavební povolení IV. etapy skládky ze dne 23. 3. 2011, č. j. OVP-1165/2011 (dále jen „stavební povolení IV. etapy skládky“), ze kterého žalovaný dovodil maximální výškovou kótu skládky, stanovuje nejvyšší výškovou kótu na 334,5 m. n. m. po sesednutí a konsolidaci. Od vydání tohoto stavebního povolení žalobkyně měla a mohla vědět, jaké mají být konečné povolené výškové parametry skládky. [4] Městský soud neshledal pro stanovení maximální výšky skládky rozhodnými podklady, kterých se dovolávala žalobkyně. Ačkoliv kolaudační rozhodnutí týkající se rekultivace II. etapy ze dne 13. 8. 2012 (dále jen „kolaudační rozhodnutí pro II. etapu skládky“) uvádí výšku skládky v rozmezí 340 až 341,85 m. n. m., z povahy kolaudace vyplývá, že nestanoví ani nepovoluje žádné závazné ukazatele stavby. Kolaudační rozhodnutí pro II. etapu skládky se nijak nevypořádává s tím, jaká má být správná výška skládky, a nevypořádává se ani se stavebním povolením IV. etapy skládky. Závazné stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ze dne 23. 10. 2020, č. j. 144419/2020/KUSK, je důkazem o zaměřené výšce skládky, nikoliv o tom, jaký má být správný stav. V podkladech tohoto stanoviska není navíc uvedeno stavební povolení IV. etapy skládky. [5] Městský soud se neztotožnil ani s námitkou, že na maximální výškovou kótu měla skládka teprve sesednout, tj. že bylo možné danou kótu při ukládání odpadů dočasně navýšit. Míra sesednutí skládky v čase je nepředvídatelná a maximální výšková kóta je nepřekročitelná. ČIŽP vycházela z podkladů diplomové práce nazvané Analýza inženýrskogeologických a geotechnických poměrů skládky TKO v X, které poukázaly na to, že za období dvanácti let měření činilo sesednutí dané skládky maximálně 3,5 m. Ani dle vlastních podkladů žalobkyně nemůže být míra sesednutí taková, jak tvrdí. Smyslem podmínky B.1 integrovaného povolení je to, aby při dosažení stanovené výšky skládky byla dotčená plocha neprodleně uzavřena a aby na ní neprobíhalo další ukládání odpadu. Převýšení činilo v době kontroly ČIŽP minimálně 7,5 m nad maximální výškovou kótou. Sesednutí skládky na maximální výškovou kótu by tak v nejlepším případě trvalo mnoho let. [6] Městský soud neshledal důvodnou námitku, že ČIŽP během kontroly nezměřila výši skládky. Měřitelné sesedání odpadu probíhá léta a konsolidace dosahuje nanejvýš několika metrů. V době kontroly disponovala ČIŽP měřením společnosti AQUATIS a.s. z prosince 2018, podle níž dosahoval nejvyšší bod skládky výšky 342 m. n. m. Do doby kontroly v dubnu 2019 došlo k dalšímu navýšení následkem ukládání odpadů. Nebylo tak pravděpodobné, že od doby měření došlo k natolik zásadnímu snížení výše skládky, které by odůvodňovalo provedení nového měření. [7] Městský soud nesouhlasil ani s námitkou, že žádný správní orgán dříve nekonstatoval porušení výškových kót. Žalobkyně k této námitce doložila protokoly Městského úřadu Černošice (dále jen „městský úřad“) o kontrolách z let 2015-2019. Dle obsahu těchto protokolů se městský úřad nezabýval tím, jestli byly dodrženy podmínky integrovaného povolení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal na to, že žalobkyni byla za porušení integrovaného povolení v roce 2017 uložena pokuta ve výši 100 000 Kč. K této skutečnosti žalovaný přihlédl jako k přitěžující okolnosti. Žalobkyně byla již uznána vinnou ze shodného přestupku. Ačkoliv nebyla sankcionována přímo za porušení podmínky B.1 integrovaného povolení, měla a mohla si být vědoma toho, že je povinna dodržovat podmínky integrovaného povolení. [8] Důvodnou nebyla ani námitka, že v době kontroly ČIŽP byly odpady ukládány na vrcholu skládky na sektorech č. 1 a 2 IV. etapy, nikoliv na sektorech č. 3 a 4 a č. 5 a 6. Z protokolu o kontrole ČIŽP ze dne 9. 4. 2019 vyplývá, že při využívání sektorů č. 5 a 6 IV. etapy nebylo žalobkyni kladeno za vinu, že v nich nepřestala ukládat odpady. Žalobkyni je vytýkáno, že neuzavřela sektory č. 1 až 4 IV. etapy a že zde ukládala odpady. Tento závěr potvrzuje fotodokumentace založená ve správním spise. K námitce, že sektory nebyly uzavřeny z důvodu tvarování vrchlíku skládky, městský soud uvedl, že k němu dle ČIŽP mohlo dojít až po uzavření všech sektorů, tak aby došlo k souvislému propojení všech etap. [9] Ohledně námitky, že žalobkyně nahlásila záměr navýšení vrchlíku skládky, městský soud odkázal na předchozí rozsudek, ve kterém uvedl, že souhlasné stanovisko s navýšením skládky bylo vydáno až poté, co byla žalobkyně potrestána za překročení maximální výškové kóty. [10] Městský soud se poté zabýval námitkami ohledně uložené sankce. Nesouhlasil s žalobkyní, že je uložená pokuta nepřiměřená. Žalovaný sice shledal, že žalobkyně není vinna porušením podmínek C.2 a C.2.12 integrovaného povolení, nicméně shledal, že porušení podmínky B.1 integrovaného povolení je vysoce závažné, jelikož je obtížně odstranitelné. Naopak porušení podmínek C.2 a C.2.12 bylo jednoduché napravit. Snížení výše pokuty z 1 200 000 Kč na 1 000 000 Kč proto bylo adekvátní. [11] K námitce, že není zřejmé, jaké vznikly nebo hrozily škodlivé následky v oblasti životního prostředí, městský soud uvedl, že daný přestupek je spáchán již ohrožením životního prostředí. Správní orgány však byly povinny posoudit rozsah ohrožení životního prostředí v důsledku překročení výškové kóty. Správní orgány přezkoumatelným způsobem vyložily, že ohrožení životního prostředí následkem jednání žalobkyně