9 As 68/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 68/2024- 64 - text  9 As 68/2024 - 70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Pavla Molka v právní věci navrhovatelek: a) APB – PLZEŇ a. s., se sídlem Losiná 303, b) P&P Březina Servis s.r.o., se sídlem Losiná 303, obě zastoupené Mgr. Jiřím Nezhybou, advokátem se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti odpůrci: město Výsluní, se sídlem Výsluní 14, zastoupeno Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem Hlavní 241, Svinařov, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy „Územní plán města Výsluní“, vydaného zastupitelstvem odpůrce dne 10. 10. 2022 rozhodnutím č. 1/2022, o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2024, č. j. 40 A 8/2023179, takto: I. Kasační stížnost se v části, v níž směřuje proti výrokům I., II. a IV. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2024, č. j. 40 A 8/2023179, zamítá. II. Ve zbylé části se kasační stížnost odmítá. III. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelkám na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 12 729,20 Kč k rukám jejich zástupce Mgr. Jiřího Nezhyby, advokáta se sídlem Údolní 567/33, Brno, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o přezkum části opatření obecné povahy „Územní plán města Výsluní“, vydaného zastupitelstvem města Výsluní dne 10. 10. 2022 pod č. 1/2022 (dále jen „územní plán“), kterou se stanoví úplný zákaz výstavby větrných elektráren v regulovaném území. [2] Navrhovatelka a) je vlastnicí pozemků parc. č. 880/2, 880/3, 880/6 a 880/8, vše v katastrálním území Volyně u Výsluní (v tomto katastrálním území se nacházejí i všechny další pozemky uvedené v tomto rozsudku), a oprávněnou z věcného břemene strpění umístění a provedení stavby větrných elektráren ve vztahu k pozemku parc. č. 882/1, jakož i z věcného břemene spočívajícího v oprávnění zřídit energetické vedení ve vztahu k pozemku parc. č. XA. Navrhovatelka b) je vlastnicí pozemků parc. č. 882/1, 1074 a 1119. [3] Na území odpůrce (dále jen „stěžovatel“) platil v minulosti územní plán obce Výsluní (dále jen „původní územní plán“). Zastupitelstvo obce jej schválilo dne 22. 12. 2006 (v době před navrácením statusu města dne 23. 1. 2007) a jeho závazná část byla podle § 29 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2006, vyhlášena obecně závaznou vyhláškou č. 2/2006 o vyhlášení závazné části územního plánu obce Výsluní. Původní územní plán vymezil na pozemcích navrhovatelek a pozemcích, k nimž svědčilo navrhovatelce a) věcné břemeno, plochy VE (plochy pro větrné generátory elektrického proudu) s přípustným využitím jako trvalé travní porosty a podmíněným využitím jako větrné elektrárny a nezbytné technické vybavení. Výjimkou byl pozemek parc. č. 880/3, u něhož (stejně jako u pozemku parc. č. 880/5) tento územní plán takové využití neumožňoval. [4] Dne 10. 10. 2022 vydalo zastupitelstvo stěžovatele nový územní plán, který vymezil na pozemcích navrhovatelek a pozemcích, k nimž svědčilo navrhovatelce a) věcné právo, plochy AZ (plochy zemědělské) s hlavním využitím jako trvalý travní porost a orná půda a s přípustným využitím jako objekty a zařízení související přímo s hlavním využitím, související dopravní a technická infrastruktura, protierozní opatření (zatravňovací pásy), plužiny, meze. [5] Navrhovatelka a) podala ještě v průběhu řízení o územním plánu námitky k jeho návrhu podle § 52 odst. 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“), které směřovaly zjednodušeně řečeno proti tomu, aby na dřívějších plochách VE nebylo možné umístit větrné elektrárny. Navrhovatelka b) možnost podat námitky nevyužila. O námitkách navrhovatelky a) bylo rozhodnuto spolu s vydáním územního plánu. Rozhodnutí o námitkách je součástí odůvodnění územního plánu, jak to předpokládá § 54 odst. 1 stavebního zákona a § 172 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. [6] Návrhem podaným ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) podle § 101a a násl. s. ř. s. se navrhovatelky domáhaly zrušení části územního plánu, a to v textové části v kapitole 4.2.7 věty „Zákaz výstavby staveb větrné energetiky a ploch fotovoltaické energetiky na terénu.“, v textové části v kapitole 6.1 oddílu C bodu 7 slov „(vyjma větrné)“ a v grafické a textové části funkčního využití (podle původního petitu) pozemků parc. č. 880/2, 880/3, 880/4, 880/5, 880/6, 880/8, 882/1, 1074 a 1119. V návrhu uvedly, že vyloučení možnosti umístění staveb větrných elektráren a související infrastruktury na celém území stěžovatele zásadním způsobem zasahuje do jejich práv. Tyto pozemky totiž nemohou využít k původně zamýšlenému záměru výstavby větrných elektráren, čímž byla zmařena celá jejich investice a vznikla jim škoda nejméně ve výši již vynaložených nákladů, které činí mnoho set milionů korun. Stalo se tak navzdory tomu, že navrhovatelka a) měla v minulosti smlouvu se stěžovatelem a řadu let vedla za účelem realizace svého záměru „povolovací procesy“, které však pro chování stěžovatele nebyly úspěšně dokončeny. [7] V průběhu soudního řízení navrhovatelky zahrnuly do výčtu pozemků, ve vztahu k nimž se domáhaly zrušení územního plánu, i pozemek parc. č. XA. Krajský soud toto doplnění přijal, aniž by rozhodl o změně návrhu. Nezahrnutí tohoto pozemku do původního návrhu považoval za následek pouhé chyby v psaní, neboť z obsahu návrhu bylo patrné, že se argumentace navrhovatelek vztahuje i k tomuto pozemku. [8] Krajský soud usnesením ze dne 23. 1. 2024, č. j. 40 A 8/2023171, vyloučil k samostatnému projednání návrh na zrušení územního plánu v části, ve které se týkal pozemku parc. č. 880/4 (v této části bylo řízení dále vedeno pod sp. zn. 40 A 1/2024). Jdeli o zbylou část návrhu, krajský soud napadeným rozsudkem zrušil územní plán v rozsahu pozemků parc. č. 880/2, 880/6, 880/8, 882/1, XA, 1074 a 1119 (výrok I.) a dále v jeho textové části v kapitole 4.2.7 zrušil slova „výstavby staveb větrné energetiky“ (výrok II.). Ve zbytku návrh zamítl (výrok III.) a uložil stěžovateli povinnost zaplatit navrhovatelkám náhradu nákladů řízení ve výši 45 405,43 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.). [9] Přestože stěžovatel výslovně nereagoval na některé dílčí námitky, důvody, pro které jim nevyhověl, jsou podle krajského soudu z odůvodnění územního plánu patrné. Zákaz výstavby staveb větrné energetiky a ploch fotovoltaické energetiky na terénu (kapitola 4.2.7 územního plánu) je v odůvodnění textové části územního plánu několikrát zmíněn. Především je vyhodnocen jeho soulad s Politikou územního rozvoje (ve znění Aktualizace č. 5) a Zásadami územního rozvoje Ústeckého kraje (ve znění 2. aktualizace). Zákaz umístění větrných elektráren není v rozporu s uvedenou územně plánovací dokumentací, podle krajského soudu však není dostatečně odůvodněn. [10] Vyhodnocením jednotlivých územně plánovacích podkladů ve vztahu k možnosti umístění ploch pro větrnou energetiku na pozemcích navrhovatelky a) se stěžovatel zabýval až ve vypořádání námitek uplatněných po společném projednání územního plánu. Ani v rozhodnutí o námitkách ale nepředložil zdůvodnění úplného zákazu výstavby větrných elektráren. Jediným jeho podkladem bylo opatření obecné povahy o zřízení ochranného pásma leteckého pozemního zařízení – radiolokátoru Hrušovany ze dne 5. 5. 2021, č. j. MO 126171/20211150 (dále jen „opatření obecné povahy vymezující ochranné pásmo radiolokátoru Hrušovany“), a stanovisko Ministerstva obrany ze dne 24. 6. 2022, kterým byl s odkazem na toto ochranné pásmo vysloven nesouhlas s případným vymezením ploch pro větrné elektrárny v regulovaném území. Uvedené opatření obecné povahy vydalo Ministerstvo obrany na základě § 37 odst. 1 a § 43 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění účinném do 30. 6. 2023 [před nabytím účinnosti novely provedené zákonem č. 431/2022 Sb. dne 1. 1. 2023 šlo o zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)]. [11] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) opatření obecné povahy vymezující ochranné pásmo radiolokátoru Hrušovany k návrhu navrhovatelky a) zrušil rozsudkem ze dne 18. 8. 2022, č. j. 8 A 48/202269, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 8. 2022, č. j. 8 A 48/202284, a to ke dni jeho právní moci, kterou tento rozsudek nabyl dne 24. 8. 2022. Ministerstvo obrany napadlo rozsudek městského soudu kasační stížností, které Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“ nebo „kasační soud“) usnesením ze dne 6. 10. 2022, č. j. 1 As 211/202233, přiznal odkladný účinek. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 10. 2022. Následně tento soud rozsudkem ze dne 13. 12. 2023, č. j. 1 As 211/202257, č. 4560/2024 Sb.