59 Co 99/2022 — Nejvyšší správní soud

Konf 2/2023- 20 - text  Konf 2/2023-23 pokračování USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Jitky Zavřelové a JUDr. Tomáše Rychlého, rozhodl o návrhu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Uherském Hradišti na straně jedné a Státním pozemkovým úřadem, Krajským pozemkovým úřadem pro Zlínský kraj na straně druhé, ve věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 59 Co 99/2022, v řízení o žalobě na nahrazení chybějícího projevu vůle: žalobce Arcibiskupství olomoucké, se sídlem Olomouc, Wurmova 562/9, IČO 00445151, zastoupeného JUDr. Jakubem Křížem, advokátem v Praze 1, Týnská 633/12, a žalovaného Lesy České republiky, s. p. se sídlem Hradec Králové, Přemyslova 1106, IČO 42196451, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: [1] Podáním doručeným dne 13. 2. 2023 zvláštnímu senátu pro rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) navrhuje Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, aby zvláštní senát rozhodl tvrzený spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), který měl vzniknout mezi uvedeným krajským soudem a Okresním soudem v Uherském Hradišti [civilní soudy, rozhodující podle části třetí občanského soudního řádu („o.s.ř.“)] na straně jedné a Státním pozemkovým úřadem, Krajským pozemkovým úřadem pro Zlínský kraj na straně druhé, a to ve věci žaloby na nahrazení chybějícího projevu vůle povinné osoby, ve věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně (jako soudu odvolacího) pod sp. zn. 59 Co 99/2022. [2] Z obsahu předloženého soudního spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 14 C 301/2016 zvláštní senát zjistil následující skutečnosti: [3] Žalobce, jakožto oprávněná osoba ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vypořádání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen „ZMV“), vyzval Lesy České republiky, s. p., jakožto povinnou osobu ve smyslu § 4 písm. b) ZMV, k uzavření dohody o vydání blíže specifikovaných nemovitostí (zahrnujících též parcelu p. č. 1060/3 v k. ú. Velehrad) ve smyslu § 9 odst. 1 a 2 ZMV. Povinná osoba uzavření dohody odmítla. [4] Žalobce proto podal dne 17. 9. 2014 u Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „pozemkový úřad“) návrh na vydání některých nemovitostí (včetně parcely p. č. 1060/3 v k. ú. Velehrad), jako nemovitostí zemědělských, postupem dle § 9 odst. 6 ZMV. Pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 22. 9. 2017, sp. zn. SP 17712/2014/142/K, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. SP 17712/2014/142/K/oprava, rozhodl podle § 9 odst. 6 ZMV tak, že se žalobci nárokované pozemky nevydávají. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že vydání nárokovaných zemědělských pozemků brání překážka jejich zastavěnosti ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) ZMV. Proti tomuto rozhodnutí žalobce nebrojil žádným mimořádným opravným prostředkem, neinicioval použití nápravných prostředků dozorčího práva a nepodal ani žalobu dle části páté o. s. ř. [5] Kromě postupu popsaného v předchozím odstavci se žalobce domáhal vlastnického práva k pozemkům též soudní cestou. Žalobou podanou u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 27. 12. 2016 požadoval, aby soud nahradil chybějící projev vůle povinné osoby s uzavřením dohody o vydání nezemědělských nemovitostí (včetně parcely p. č. 1060/3 v k. ú. Velehrad) ve smyslu § 10 odst. 4 ZMV. V žalobě, respektive jejím doplnění, uvedl, že jakkoli pozemkový úřad konstatoval, že nárokované pozemky jsou zemědělskými nemovitostmi (jejichž vydání pouze brání zákonná překážka), žalobce má za to, že jde o nemovitosti nezemědělské, jejichž vlastnictví se musí domáhat právě soudní cestou, předvídanou ZMV. O žalobě rozhodl Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 25. 2. 2022, č. j. 14 C 301/2016-568. Pokud jde o parcelu p. č. 1060/3 v k. ú. Velehrad, výrokem V. zamítl část žaloby, kterou se žalobce domáhal nahrazení chybějícího projevu vůle povinné osoby k uzavření dohody o vydání této nemovitosti. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že okresní soud považuje uvedenou parcelu za nezemědělskou nemovitost; žalobě v této části nevyhověl z důvodu existence překážky vydání ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) ZMV. Tento výrok (mimo jiné) byl napaden odvoláním, o kterém bude rozhodovat Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně v řízení vedeném pod sp. zn. 59 Co 99/2022. [6] Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně v návrhu na zahájení kompetenčního sporu uvedl, že se ztotožňuje s názorem okresního soudu o existenci jeho pravomoci (respektive pravomoci soudů) rozhodnout ve věci žalobcem nárokované parcely p. č. 1060/3 v k. ú. Velehrad. Má nicméně za to, že nelze přehlédnout rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 22. 9. 2017, kterým bylo rozhodnuto o (ne)vydání stejného pozemku. Dle jeho názoru tedy v dané věci existuje pozitivní kompetenční spor. Navrhl, aby zvláštní senát vyslovil, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci žaloby na nahrazení chybějícího projevu vůle s uzavřením dohody o vydání výše uvedeného pozemku je soud, a aby zrušil rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 22. 9. 2017, sp. zn. SP 17712/2014/142/K, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. SP 17712/2014/142/K/oprava. [7] Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah: [8] Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., se podle tohoto zákona postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy. [9] Z ustanovení § 1 odst. 2 téhož zákona plyne, že kompetenčním sporem je buď spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž již druhá strana vydala pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční spor), anebo spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků (spor negativní). [10] Takto vymezené kompetenční spory projednává a rozhoduje zvláštní senát (srov. § 2 odst. 1 tohoto zákona). Ten pak rozhodne, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení (§ 5 odst. 1 téhož zákona). [11] Esenciální podmínkou pro to, aby byla založena pravomoc zvláštního senátu, je tedy existence kompetenčního sporu. [12] Zvláštní senát považuje nejprve za nutné stručně shrnout pro danou věc relevantní právní úpravu. ZMV předpokládá, že oprávněné osoby (§ 3) získají svůj původní majetek od povinných osob (§ 4) primárně cestou uzavření dohody o jeho vydání (§ 6 a § 7; v případě zemědělských nemovitostí viz dále § 9 odst. 2, v případě jiných věcí viz § 10 odst. 2). Nedojde-li k uzavření takové dohody, liší se další postup v závislosti na tom, zda oprávněná osoba nárokuje vydání zemědělské nemovitosti [§ 2 písm. b) ZMV], nebo jiné věci. V případě zemědělských nemovitostí může oprávněná osoba podat u pozemkového úřadu návrh, aby o jejich vydání bylo rozhodnuto cestou správního rozhodnutí (§ 9 odst. 6 ZMV). Podle § 9 odst. 6 in fine ZMV dále platí, že zjistí-li pozemkový úřad, že se nejedná o zemědělskou nemovitost, návrh oprávněné osoby na vydání nemovité věci zamítne; v takovém případě se postupuje podle § 10 odst. 4. V případě jiných věcí se postup dle § 9 odst. 6 ZMV neuplatní; oprávněná osoba má možnost podat u soudu žalobu na nahrazení chybějícího projevu vůle povinné osoby soudem (§ 10 odst. 4 ZMV). Pro všechny kategorie původního majetku oprávněných osob přitom platí, že existují-li překážky jeho vydání uvedené v § 8 ZMV, majetek se nevydá (nelze tak učinit ani cestou uzavření dohody, ani rozhodnutím pozemkového úřadu), respektive nelze nahradit chybějící projev vůle soudním rozhodnutím dle § 10 odst. 4 ZMV. [13] Domáhá-li se tedy oprávněná osoba vydání nemovitosti, stanoví ZMV „dvě cesty“ k jejímu vydání podle toho, zda se jedná o zemědělskou (§ 9 ZMV) anebo o jinou než zemědělskou nemovitost (§ 10 ZMV). V první cestě autoritativně rozhoduje nejprve pozemkový úřad, posléze případně civilní soud podle části páté o. s. ř. (§ 9 odst. 10 ZMV). V druhé cestě rozhoduje civilní soud podle části třetí o. s. ř. (§ 10 odst. 4 ZMV). [14] Právními důsledky tohoto rozhodování ve dvou cestách (jak naznačeno výše) se zabýval (mimo jiné) Ústavní soud, byť tehdy na půdorysu restitucí podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), respektive zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (dále jen „zákon o mimo