1 As 165/2025 — Nejvyšší správní soud

1 As 165/2025- 34 - text  1 As 165/2025 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: Moravian Premium Care a.s., se sídlem Plaská 622/3, Praha 5, zastoupeného Mgr. Richardem Kolibou, advokátem se sídlem nám. Svobody 527, Třinec, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2024, č. j. MZDR 7927/20243/OLZP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2025, č. j. 11 Ad 18/2024  58, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu [1] Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 2. 2. 2024 uznal žalobce vinným za spáchání trvajícího přestupku podle § 8a odst. 3 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), a uložil mu pokutu ve výši 250 000 Kč. Žalobce se měl přestupku dopustit tím, že jako zpracovatel reklamy zveřejnil v říjnu roku 2015 a v lednu roku 2019 na svých webových stránkách dva články nadepsané jako „„Infuzní terapie vitamínem C nastartuje Vaši imunitu“, v nichž nepřímo propagoval humánní léčivý přípravek VITAMIN C INJEKTOPAS (dále jen „Vitamin C Injektopas“), jehož výdej je vázán na lékařský předpis. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, o němž žalovaný rozhodl v záhlaví specifikovaným rozhodnutím tak, že drobně změnil výrok I. (doplnil římskou číslici I.), věcně se však se závěry správního orgánu prvního stupně ztotožnil, a proto odvolání ve zbytku zamítl a rozhodnutí potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou městský soud neshledal důvodnou a zamítl ji. [3] Soud potvrdil závěr žalovaného, že se žalobce dopustil nezákonného zpracování reklamy ve smyslu § 5a odst. 2 písm. a) zákona o regulaci reklamy. Sdělení zveřejněná na webových stránkách žalobce měla reklamní (propagační) účel, což bylo zřejmé z jejich grafické úpravy (tučně zvýrazněné byly zejména informace o následcích nedostatku vitamínu C) a především z jejich obsahu. Články vytvářely dojem, že infuzní terapie vitamínem C je účinnou léčbou řady vážných onemocnění včetně různých rakovinových nádorů a je vhodná při výskytu celé řady zdravotních problémů, které jsou v populaci široce rozšířeny. V závěru navíc články uváděly, že žalobce pacientům podání infuze zajistí, což svědčí o tom, že se nejedná o pouhou informaci o teoretických výhodách infuzní terapie vitamínem C. Není přitom rozhodující, že terapii neposkytoval přímo žalobce, nýbrž spolupracující zdravotnické zařízení. Články tedy neobsahovaly toliko čistě objektivní informace o přípravku, a proto se dle soudu nejedná o zákonem dovolené šíření informací o infuzích vitamínu C. Krajský soud rovněž potvrdil, že žalobce se dopustil přestupku i přesto, že v posuzovaných sděleních nebyl zmíněn konkrétní léčivý přípravek, neboť bylo nepochybné, že se jedná o přípravek vázaný na lékařský předpis. [4] Dále městský soud uvedl, že zákaz reklamy sice představoval zásah do svobody projevu žalobce, jednalo se však o omezení projevu mající legitimní důvod (především ochranu veřejného zdraví), který zákon o regulaci reklamy předvídá, a který je ve vztahu k chráněnému legitimnímu cíli přiměřený. [5] Jako důvodnou neshledal soud ani žalobní námitku týkající se nepřiměřenosti uložené pokuty. Správní orgány se zabývaly přitěžujícími i polehčujícími okolnostmi; odůvodnění výroku o uložení pokuty naplňuje kritéria zákonnosti a přezkoumatelnosti. Výši uložené pokuty nepovažoval soud za zjevně nepřiměřenou. II. Důvody kasační stížnosti, vyjádření žalovaného, replika [6] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. [7] Stěžovatel zpochybnil závěr soudu, že zpracoval a zveřejnil reklamu na humánní léčivý přípravek, jehož výdej je vázán na lékařský předpis. Soud i správní orgány založily svou argumentaci na stěžejním závěru, že stěžovatel formou nepřímého odkazu na přípravek Vitamin C Injektopas činil reklamu na tento přípravek, přičemž se jedná o jediný léčivý přípravek obsahující vitamín C ve formě koncentrátu pro infuzní roztok, který je v ČR registrován, a nemohlo tak dojít k záměně s jiným léčivým přípravkem. Nesprávnost tohoto závěru tkví zejména v tom, že správní orgány fakticky odsunuly do pozadí vlastní obsah a účel zveřejněného sdělení a dovozují jeho (zakázaný) reklamní charakter pouze z toho, že v ČR není jiný registrovaný humánní léčivý přípravek než právě Vitamin C Injektopas. Žalovaný tedy dovodil protiprávní jednání stěžovatele nikoliv z jeho jednání, ale z objektivních skutečností existujících nezávisle na něm, tedy na počtu registrovaných přípravků. [8] Městský soud, stejně jako správní orgány, za pomoci argumentu „nepřímým odkazem“ nepřípustně rozšířil výklad zákonné definice reklamy dle § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy tím, že opustil požadavek na konkrétnost předmětu reklamy jako podstatné náležitosti subjektivní stránky jednání osoby, které je reklamní sdělení přičítáno. Na tom nic nemění ani odkaz na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 5. 2011 ve věci C 316/09, MSD Sharp & Dohme, který není na nyní posuzovanou věc přiléhavý. Nedostatek argumentace soudu i správních orgánů by dle stěžovatele vynikl v alternativní situaci, v níž by na českém trhu existovalo více registrovaných přípravků vitamínu C pro infuzní podání. Pak by již nebylo možno argumentovat „nepřímým odkazem“ na registr léčivých přípravků. [9] Postavení stěžovatele jako poskytovatele zdravotních služeb a jeho legitimní zájem na šíření osvěty stran dostupných terapeutických postupů by mělo být vnímáno v kontextu judikatury Nejvyššího právního soudu, s ohledem na ústavně konformní interpretaci zákona o regulaci reklamy. Dle stěžovatele mělo v dané situaci převážit jeho právo na svobodu projevu. Je přitom třeba vzít v potaz, že veřejnost nemá přístup k léčebným přípravkům na předpis, nýbrž o jejich nasazení vždy rozhoduje lékař. Je tak minimálně nepřesný závěr městského soudu, že veřejnost by se mohla vlivem posuzovaných sdělení „domáhat“ podání léčivého přípravku. [10] Nakonec stěžovatel namítl, že uložená sankce je neadekvátní okolnostem případu. Městský soud se v tomto ohledu nevypořádal s žalobní námitkou spočívající v tom, že se žalovaný nedostatečně zabýval kritériem intenzity skutkových okolností, s jakou došlo v posuzované věci k porušení právem chráněných hodnot a zájmů; hlavním kritériem není skutková podstata deliktu. Posouzení městského soudu je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, konkrétně s rozsudky sp. zn. 4 As 51/2007 a sp. zn. 9 As 53/2008. [11] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel v kasační stížnosti vznáší totožné námitky jako v žalobě. Zdůraznil, že reklama na léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán na lékařský předpis, zaměřená na širokou veřejnost, je zakázaná. V dané případě se jednalo o nepřímý odkaz na konkrétní léčivý přípravek Vitamin C Injektopas. Stěžovatel, jakožto profesionální poskytovatel zdravotních služeb, si měl být vědom skutečnosti, že léčivé přípravky k infuznímu podání lze vydávat pouze na lékařský předpis. Svoboda projevu stěžovatele zde byla omezena na základě legitimního důvodu pro zákaz reklamy. Pokud jde o přiměřenost uložené sankce, správní orgán prvního stupně se ve svém rozhodnutí zabýval přitěžujícími i polehčujícími okolnostmi, které konkrétní případ a výši pokuty individualizují. Žalovaný tedy navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost. [12] Stěžovatel reagoval na vyjádření žalovaného replikou, ve které zmínil, že je zcela běžnou podnikatelskou praxí publikovat informační sdělení popisující teoretické výhody infuzní terapie, a to nejen vitamínem C, bez jakékoliv zmínky o konkrétním produktu, jak v minulosti učinil stěžovatel. Odkázal také na webové stránky jiného poskytovatele zdravotní péče, které rovněž popisují výhody intravenózní vitamínové terapie. Nad rámec uvedeného dodal, že rovněž celostátní média s absolutně nesrovnatelným dosahem s webovými stránkami stěžovatele šíří články se shodným obsahem jako posuzovaná sdělení stěžovatele (viz např. článek na webu www.novinky.cz). Logikou žalovaného by tedy stejně jako stěžovatel měl být postihnut také kterýkoliv autor daných článků, stejně jako vydavatelství, které dané články zveřejnilo. Stěžovatel znovu zo