2 Afs 113/2024 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 113/2024- 49 - text  2 Afs 113/2024 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Lukáše Pišvejce a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: GMF, s. r. o., se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1, zast. Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, se sídlem Politických vězňů 935/13, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2023, č. j. 17280/23/520011434713082, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, č. j. 15 Af 16/202357, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, č. j. 15 Af 16/202357, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2023, č. j. 17280/23/520011434713082, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku 36.798 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Ludmily Kutějové, advokátky. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2023, č. j. 17280/23/520011434713082 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu – dodatečný platební výměr ze dne 17. 6. 2022, jímž byla žalobkyni doměřena daňová ztráta z příjmů právnických osob nižší o částku 18.009.548 Kč a současně vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 180.095 Kč. [2] Městský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Předně se ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobkyně nevyhověla zákonným podmínkám pro daňově účinný odpis pohledávky za společností TOTALPRESS s. r. o. podle § 24 odst. 2 písm. y) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). Žalobkyně k úhradě této pohledávky formou započtení totiž použila mj. i neexistující pohledávku za společností Czech Digital Group, a. s., tudíž pořizovací cenu řádně nezaplatila. Městský soud přisvědčil žalovanému, že pohledávka žalobkyně za společností Czech Digital Group, a. s., nevznikla z důvodu neplatnosti dohody o zrušení smlouvy o příplatku do společnosti uzavřené s účinností k 1. 11. 2010 (dále jen „Dohoda“) mezi společnostmi Czech Digital Group, a. s., a SP D CORPORATION B. V. (jediný akcionář Czech Digital Group, a. s.). Důvod neplatnosti představovalo porušení podmínek pro rozdělení vlastních zdrojů ve smyslu § 178 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. [3] Podle městského soudu si existenci pohledávky za společností Czech Digital Group, a. s., mohl žalovaný posoudit jako předběžnou otázku podle § 99 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, neboť jde o skutečnost významnou pro rozhodnutí v daňovém řízení. [4] Městský soud sice souhlasil s tvrzením žalobkyně, že Dohoda představuje nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, zdůraznil však, že problematika neplatnosti inominátních smluv není tímto předpisem vůbec upravena, proto bylo nezbytné subsidiárně aplikovat § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, podle něhož je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, přičemž jde o neplatnost absolutní. [5] Podle městského soudu se s obsahem napadeného rozhodnutí míjí argumentace žalobkyně týkající se omezení napadat usnesení valné hromady společnosti Czech Digital Group, a. s. Městský soud zdůraznil, že otázkou platnosti usnesení valné hromady dané společnosti se žalovaný nijak nezabýval. [6] Městský soud konečně uvedl, že opožděně uplatněné námitky (tvrzené porušení § 5 odst. 2 daňového řádu; vyloučení možnosti použití § 99 odst. 1 daňového řádu; existence právní úpravy neplatnosti dohody o zrušení smlouvy o příplatku přímo v obchodním zákoníku; pochybení spočívající v závěru, že odpis pohledávky za společností TOTALPRESS s. r. o. byl nákladem k dosažení, zajištění a udržení příjmů; nezohlednění zaplacení pohledávky za společností Czech Digital Group a. s., žalobkyní) navíc nejsou důvodné, neboť se míjejí s rozhodovacími důvody uvedenými v napadeném rozhodnutí. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhla, aby Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [8] Stěžovatelka v prvé řadě označila rozsudek městského soudu za nepřezkoumatelný, neboť z něho nevyplývá, jaké námitky byly soudem považovány za opožděné. Stěžovatelka též sporovala samotný závěr městského soudu o opožděnosti její argumentace, přičemž tvrdila, že toliko rozvíjela včas uplatněné žalobní body. [9] Stěžovatelka dále namítala, že žalovaný, resp. městský soud, nesprávně posoudil Dohodu jako absolutně neplatnou, navíc ze strany žalovaného šlo o překvapivý postup, neboť tento právní závěr se objevil až ve vyjádření k žalobě. Již z tohoto důvodu mělo být napadené rozhodnutí zrušeno. Stěžovatelka zároveň uvedla, že soud ignoroval § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, podle kterého mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Stěžovatelka upozornila na skutečnost, že Dohoda je zároveň relativním i absolutním obchodem, a při posouzení její platnosti je třeba aplikovat obchodní zákoník, nikoliv zákoník občanský. [10] Podle stěžovatelky žalovaný překročil svou pravomoc, když při posuzování existence pohledávky vzniklé na základě Dohody „pokládal usnesení valné hromady za neplatné“. [11] Stěžovatelka odkázala na žalobu, v níž bylo tvrzeno splnění všech podmínek pro uplatnění odpisu dané pohledávky. Stěžovatelka v tomto směru rovněž argumentuje, že pohledávka splňuje podmínky pro odepisování podle § 24 odst. 2 ZDP. Není správný závěr žalovaného, že stěžovatelka neprokázala účel výdajů odepsaných podle § 24 odst. 1 ZDP. Stěžovatelka se rovněž neztotožňuje s bodem 6 odůvodnění rozsudku. [12] Stěžovatelka uvedla, že v projednávané věci není možné aplikovat § 99 daňového řádu, neboť nebyla posuzována předběžná otázka, jak je nesprávně uvedeno v bodě 20 rozsudku městského soudu. [13] Žalovaný odkázal na závěry rozsudku městského soudu, s nimiž se plně ztotožnil, stejně jako na obsah napadeného rozhodnutí. Poukázal na skutečnost, že stěžovatelka v kasační stížnosti nijak nereaguje na argumentaci městského soudu. [14] V navazujících vyjádřeních stěžovatelka i žalovaný odkazovali na svá předchozí tvrzení. III. Posouzení kasační stížnosti [15] Kasační stížnost je přípustná, projednatelná a důvodná. [16] Stěžovatelka namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť městský soud nevymezil, jaké žalobní námitky považoval za opožděně uplatněné. S tím se však NSS neztotožňuje. Městský soud, jak je patrné ze shrnutí jeho argumentace v bodu 6 tohoto rozsudku, výslovně označil námitky stěžovatelky, které vznesla až po uplynutí lhůty pro podání žaloby (viz v podrobnostech bod 74 a násl. rozsudku městského soudu). NSS konstatuje, že napadený rozsudek soudu je i jinak řádně, srozumitelně a logicky odůvodněný a je z něj patrné, jakými úvahami se městský soud řídil a k jakým závěrům dospěl. [17] NSS se neztotožnil ani s námitkou stěžovatelky, že řízení před městským soudem bylo stiženo vadou spočívající v tom, že městský soud věcně nevypořádal dané námitky stěžovatelky, neboť učinil nesprávný závěr o tom, že byly uplatněny po uplynutí lhůty uvedené v § 71 odst. 2 s. ř. s. Za situace, v níž se stěžovatelka v kasační stížnosti omezila na obecné vyjádření nesouhlasu s hodnocením včasnosti žalobních tvrzení, když například nijak nespecifikovala, jaké konkrétní žalobní body jsou rozvíjeny obsahem repliky, NSS nezbývá než formulovat odpověď ve stejné rovině obecnosti – kasační soud totiž není povinen ani oprávněn za stěžovatelku domýšlet další argumenty a vyhledávat možné vady rozsudku, neníli k tomu vázán z úřední povinnosti (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/200878, č. 2162/2011 Sb. NSS). V žalobě stěžovatelka vymezila celkem tři žalobní body [splnění podmínek § 24 odst. 2 písm. y) ZDP; chybné posouzení pro daňové účely nerelevantního právního vztahu třetích stran; chybné posouzení závazkového vztahu mezi třetími osobami], zbylá, dílem obsahově zcela autonomní, argumentace (v podrobnostech viz již odkazovaný bod 74 rozsudku městského soudu) byla uplatněna až v replice doručené městskému soudu po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Z hlediska obsahu kasační stížnosti lze nerespektování koncentrační lhůty stěžovatelkou demonstrovat na kasační námitce „nesprávné aplikace § 99 daňového řádu“. Toto tvrzení nebylo součást