2 As 64/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 64/2025- 62 - text  2 As 64/2025 - 72 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Terezy Kučerové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: J. Č., zast. JUDr. Tomášem Skoumalem, advokátem, se sídlem Ulrichovo náměstí 737/3, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) České dráhy a. s., se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, a II) J. L., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2024, č. j. MD35131/2023130/19, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. 15 A 53/202467, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. 15 A 53/202467, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2024, č. j. MD35131/2023130/19, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 27 790 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Skoumala, advokáta. V. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce vlastní pozemek nacházející se v ochranném pásmu dráhy a v blízkosti stavebního záměru osoby zúčastněné na řízení I) („České dráhy“)  „Odsávací a zbrojicí pracoviště Týniště nad Orlicí“. Jedná se o stavbu dráhy, ke které bylo Drážním úřadem dne 7. 6. 2023 pod č. j. DUCR22073/23/Fl vydáno společné povolení týkající se technického řešení rozmístění a instalace dvou odsávacích skříní o velikosti cca 1,5 m2, které budou napojeny na přívod pitné vody a připojeny na kanalizační systém („společné povolení“). Zařízení slouží k odsávání fekálních nádrží železničních vozů s uzavřeným WC systémem a k jejich zásobování vodou. Povolení se dále vztahuje k připojení vytápění skříní a odsávacího čerpadla na síť elektrické energie. [2] Proti společnému povolení podal žalobce odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 4. 2024, č. j. MD35131/2023130/19 („napadené rozhodnutí“), změnil společné povolení tak, že do jeho výroku doplnil podmínku č. 32 ve znění: „Stavba bude věcně a časově koordinována se stavbou ČS PHM Týniště nad Orlicí“ (jedná se o stavbu technického řešení pracoviště čerpací stanice pohonných hmot pro drážní vozidla v areálu Českých drah na tomtéž železničním nádraží v Týništi nad Orlicí). Ve zbytku společné povolení zůstalo nezměněno. [3] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou podanou k Městskému soudu v Praze („městský soud“). [4] Městský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 15 A 53/202467 („napadený rozsudek“). Dospěl k závěru, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem a jejich rozhodnutí jsou přezkoumatelná. Drážní úřad byl příslušný k vydání společného povolení, protože odsávací a zbrojicí pracoviště je stavbou dráhy ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách – jde o zařízení, které doplňuje a zabezpečuje provoz dráhy. Námitky žalobce, podle kterých je napadené rozhodnutí nicotné, proto nemohou obstát. [5] Podmínka č. 32 týkající se koordinace se stavbou čerpací stanice pohonných hmot byla podle městského soudu formulována dostatečně a není vágní. Soud nepřisvědčil ani tvrzení, že povolení zvláštního užívání komunikace či prodloužení kanalizačního řadu byly obligatorními podklady pro řízení – jde o samostatná povolení řešená v jiných řízeních. Námitky týkající se absence závazného stanoviska v důsledku neposouzení záměru jako souboru staveb a absence souhlasu vlastníka pozemku, kam má být stavba umístěna, shledal městský soud nepřípustnými. Námitky ohledně vad výroku společného povolení (neurčitost, rozpory, chybějící popis prostorového řešení) městský soud označil za účelové, neboť poloha a řešení stavby jsou zřejmé z dokumentace a podmínky jsou formulovány standardně. [6] Obavy žalobce ze zápachu, hluku, osvětlení či snížení hodnoty nemovitosti nebyly podloženy důkazy. Závazná stanoviska dotčených orgánů (včetně revizních) potvrdila, že stavba je v souladu s územním plánem, nezasahuje do životního prostředí, respektuje okolní zástavbu a nebude mít negativní vliv na vodní poměry ani kvalitu bydlení. Veřejný zájem na zajištění dopravní obslužnosti regionu a snížení emisí převážil nad soukromým zájmem žalobce. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádřeních k ní [7] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce („stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), a tematizoval je do následujících okruhů. Provozní závislost odsávacího a zbrojicího pracoviště na stavbě čerpací stanice pohonných hmot [8] Stěžovatel namítá, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku a přehlédl zásadní vady správního řízení. Podle jeho názoru je odsávací a zbrojicí pracoviště provozně závislé na stavbě čerpací stanice pohonných hmot, neboť využívá její elektrickou přípojku. Rozhodnutí o čerpací stanici je proto podmiňujícím rozhodnutím, bez něhož nelze zajistit funkčnost odsávacího a zbrojicího zařízení. Stěžovatel zdůrazňuje, že podmiňující rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem městského soudu ze dne 17. 7. 2024, a městský soud měl proto posoudit, zda tato skutečnost nevede ke zrušení i napadeného rozhodnutí. [9] Městský soud se však s jeho argumentací neztotožnil a uzavřel, že vzájemné propojení obou staveb nezakládá ani podmínka č. 32, kterou žalovaný doplnil do rozhodnutí. Podle stěžovatele je tento závěr chybný, neboť rozhodující není účel jednotlivých staveb, ale faktická provozní provázanost, která je zde dána právě elektrickou přípojkou. Bez ní by odsávací a zbrojicí zařízení nemohlo fungovat. [10] Stěžovatel dále namítá, že část stavby čerpací stanice byla realizována bez pravomocného povolení, což správní orgány věděly. Přesto povolily stavbu odsávacího a zbrojicího pracoviště, které je na čerpací stanici závislé. Stěžovatel zdůrazňuje, že stavební řízení má vést k povolení staveb způsobilých řádného fungování, nikoli staveb postrádajících základní technické připojení. Postup správních orgánů, který připouští realizaci závadných staveb, nemůže jít k tíži účastníků řízení. [11] V této souvislosti stěžovatel zmiňuje odborný komentář k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), podle něhož musí stavebník prokázat, že stavba bude po dokončení schopna řádného užívání, jinak nelze povolení vydat. Podle něj se městský soud s touto otázkou nevypořádal a spokojil se s konstatováním, že elektrická přípojka je řešena v rámci jiného stavebního záměru, aniž by zohlednil, že tento záměr nedisponuje pravomocným povolením. Tím podle stěžovatele městský soud zatížil své rozhodnutí nesprávným právním posouzením i vadou nepřezkoumatelnosti. Neurčitost a nesrozumitelnost výroku společného povolení [12] Stěžovatel dále zpochybňuje přezkoumatelnost napadeného rozsudku, resp. namítá jiné závažné vady řízení před městským soudem. Městský soud potvrdil rozhodnutí správních orgánů, aniž by bylo prokázáno, že výrok společného povolení splňuje požadavky právních předpisů. Podle stěžovatele není výrok dostatečně určitý, srozumitelný a konkrétní – není z něj jasné, kde přesně mají být odsávací skříně umístěny. Dokumentace, na kterou soud odkázal, je podle něj vnitřně rozporná: textová část uvádí vzdálenost 3 metry od koleje, zatímco grafická příloha ukazuje odlišné umístění (2,5 m a 3 m). Navíc výkresy vůbec nezohledňují okolní rodinné domy. Stěžovatel tvrdí, že takto neurčité umístění nelze doplňovat pouhým odkazem na dokumentaci, která sama není konzistentní. V důsledku toho podle něj není závazné umístění stavebních objektů zřejmé, a proto společné povolení mělo být městským soudem zrušeno. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů [13] Stěžovatel v třetí námitce tvrdí, že rozhodnutí Drážního úřadu je nepřezkoumatelné, protože podle něj neobsahuje řádné a konkrétní odůvodnění souladu stavebního záměru se stavebním zákonem. Namítá, že správní orgány pouze obecně proklamovaly, že stavba je v souladu s právními předpisy, aniž by provedly skutečné správní uvážení, a že žalovaný tento nedostatek neodstranil. Stěžovatel namítá, že městský soud se s jeho výhradou nevypořádal, když za dostatečné odůvodnění považoval samotnou obsáhlost rozhodnutí a obecné reakce na námitky účastníků. Stěžovatel zdůrazňuje, že podmínky uvedené ve výroku nejsou samy o sobě odůvodněním rozhodnutí, a proto rozsudek městského soudu, který tento postup aproboval, trpí nepřezkoumatelností. Nesprávné posouzení stavebního záměru jako souboru staveb [14] Dále stěžovatel namítá, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku, když dospěl k závěru, že odsávací a zbrojicí zařízení spolu s kanalizační a vodovodní příp