21 As 101/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 101/2025- 26 - text  21 As 101/2025 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: JUDr. R. N., zastoupený Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem Západní 449, Chýně, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, č. j. 15 A 111/202452, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 5. 2025, č. j. 15 A 111/202462, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 9. 9. 2024, č. j. P 24/20240017, postupem podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“) žalovaná vyškrtla žalobce ze seznamu advokátů. Důvodem pro tento krok bylo žalobcovo pravomocné odsouzení za trestné činy (zločiny) podílnictví a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, za které byl žalobci uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti let a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci v trvání osmi let. Žalobce se dle rozsudků trestních soudů dopustil svou trestnou činností zkrácení daně z přidané hodnoty v celkové výši 197 910 329 Kč a také způsobil škodu ve výši 32 100 000 Kč. Žalobce byl vyškrtnut ze seznamu advokátů z důvodu podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona advokacii, neboť jeho trestná činnost nesouvisela s výkonem advokacie (trestné činy byly dokonány před vstupem žalobce do advokátního stavu), a nikoli podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii (který upravuje problematiku vyškrtnutí ze seznamu advokátů v případě pravomocného odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem advokacie). [2] Následně se žalobce obrátil na Městský soud v Praze, který jeho žalobu proti výše specifikovanému rozhodnutí žalované zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Městský soud se především neztotožnil s argumentací, podle které bylo rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné. Městský soud rovněž připomněl, že v tomto typu řízení není oprávněn hodnotit vinu žalobce a spáchání uvedených trestných činů. To přísluší trestním soudům, které o žalobcově vině již pravomocně rozhodly. Městský soud rovněž neshledal, že by se žalovaná dopustila chybného právního hodnocení, ani že by zneužila své správní uvážení. V daném řízení žalovaná při aplikaci § 8 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii podle městského soudu žádným správním uvážením nedisponovala (nešlo o případ správního uvážení, ale o výklad neurčitého právního pojmu). V poslední části rozsudku městský soud neshledal ani porušení procesních předpisů. [3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (nyní stěžovatel) kasační stížnost. Městský soud podle stěžovatele věc nesprávně právně posoudil a v této souvislosti neadekvátně naložil s jeho námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované. Stěžovatel tak uplatnil kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel okrajově zmínil také problematiku nedostatečně zjištěného skutkového stavu ze strany žalované a nesprávnou reakci městského soudu na tuto skutečnost [tuto námitku bylo možné prima facie zařadit pod kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. – k tomu níže, mj. v odst. [11]]. [4] Podle stěžovatele městský soud ve svém rozsudku nepřípustně doplnil odůvodnění rozhodnutí žalované ohledně splnění podmínky nutné ke stěžovatelovu vyškrtnutí ze seznamu advokátů spočívající v ohrožení důvěry v řádný výkon advokacie. Dle stěžovatele nadto ani po tomto nepřípustném doplnění provedeném městským soudem není naplnění této podmínky dostatečně odůvodněno. Nepřípustné doplnění odůvodnění rozhodnutí žalované provedl městský soud navíc i ohledně stěžovatelem rozporovaného užití § 17 zákona o advokacii a čl. 4 Pravidel profesionální etiky advokátů. To se týká i výkladu pojmu „bezúhonnost“ a otázky zohlednění trestné činnosti advokáta před jeho zápisem do seznamu advokátů. [5] Stěžovatel navíc v žalobě namítal i to, že se žalovaná nijak nevypořádala s jeho námitkami ohledně toho, že vykonával advokátní praxi po dobu šesti let bez jakéhokoli kárného provinění a v rámci své praxe prováděl řadu úschov. V souvislosti s nimi nikdy neporušil žádnou ze zákonných ani stavovských povinností. Ani s těmito námitkami se městský soud ve svém rozsudku nijak nevypořádal. [6] Konečně stěžovatel nesouhlasí s městským soudem, že by se při aplikaci § 8 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii nejednalo o aplikaci správního uvážení. Podle stěžovatele se v tomto případě jedná o otázku správního uvážení, které žalovaná provedla v rozporu se zásadami ovládajícími tento institut a její rozhodnutí je tedy projevem libovůle. [7] Ke stěžovatelově kasační stížnosti se vyjádřila žalovaná, která navrhuje její zamítnutí pro nedůvodnost. Podle žalované není pravda, že by městský soud nepřípustně doplňoval odůvodnění jejího rozhodnutí. Ve všech stěžovatelem zmíněných případech městský soud pouze jinými slovy vyjadřoval totéž, co žalovaná ve svém rozhodnutí, o čemž svědčí i zamítnutí stěžovatelových žalobních námitek pro nedůvodnost. Podle žalované rovněž není pravda, že by městský soud některé stěžovatelovy námitky vůbec nevypořádal. Konečně žalovaná souhlasí s právním názorem městského soudu, podle kterého v daném případě nešlo o aplikaci správního uvážení, ale o výklad neurčitého právního pojmu. [8] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že kasační stížnost byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s. [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Po skutkové stránce Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel se trestné činnosti, za kterou byl pravomocně odsouzen, dopustil předtím, než se stal advokátem. Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby se stěžovatel podle trestních rozsudků dopouštěl v letech 2012 a 2013, trestného činu podílnictví se stěžovatel dopustil v roce 2015. Do seznamu advokátů byl stěžovatel zapsán v listopadu 2018 a advokátní praxi vykonával do září 2023, kdy mu byl na vlastní žádost výkon advokacie pozastaven. S ohledem na výše uvedené byl stěžovatel vyškrtnut ze seznamu advokátů podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii. Ve světle těchto skutkových okolností se Nejvyšší správní soud dále zabývá jednotlivými kasačními námitkami. [11] Úvodem Nejvyšší správní soud upozorňuje stěžovatele, že povinnosti žalované jako správního orgánu zjistit stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, a řádně odůvodnit své rozhodnutí, jsou dvě odlišné povinnosti. Není tedy správná stěžovatelova úvaha, který tvrzení o nepřípustném doplňování rozhodnutí žalované ze strany městského soudu v rovině kvality odůvodnění spojuje s nedostatečně zjištěným skutkovým stavem. O údajně nedostatečně zjištěném skutkovém stavu se stěžovatel zmínil pouze zcela obecně v odst. 4 na s. 4 své kasační stížnosti, aniž by však ohledně této vady prezentoval jakoukoli konkrétní kasační námitku. Nejvyšší správní soud tuto námitku tedy posuzoval podle jejího skutečného obsahu jako námitku nepřípustného doplnění odůvodnění rozhodnutí žalované ze strany městského soudu – k tomu viz níže (odst. [18] až [20]). [12] Podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii platí, že ze seznamu advokátů vyškrtne Komora toho, kdo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem advokacie. [13] Podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii platí, že ze seznamu advokátů vyškrtne Komora toho, kdo byl pravomocně odsouzen za jiný úmyslný trestný čin, než je uveden v písmenu b), nebo kdo byl za trestný čin uvedený v písmenu b) odsouzen k jinému trestu než nepodmíněnému trestu odnětí svobody, pokud tato trestná činnost ohrožuje důvěru v řádný výkon advokacie. [14] Ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii tedy upravuje situaci, kdy advokát spáchal úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem advokacie a za tento trestný čin byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Naproti tomu § 8 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii se týká buď situace, kdy byl