21 As 96/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 96/2025- 30 - text  21 As 96/2025 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: D. P., zastoupená Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Krátký lán 138/8, Praha 6, proti žalovanému: Městský úřad Roudnice nad Labem, se sídlem Karlovo náměstí 21, Roudnice nad Labem, zastoupený JUDr. Vojtěchem Vávrou, LL.M., advokátem se sídlem Štěpánská 644/35, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2025, č. j. 15 A 50/2023  82, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobkyně se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 25. 11. 2023 domáhala toho, aby krajský soud určil, že byl nezákonný zásah žalovaného spočívající ve zneužití osobních údajů žalobkyně, osobní návštěvě a vyhledávání žalobkyně v místě jejího trvalého pobytu dne 25. 9. 2023 tajemníkem žalovaného, dožadování se kontaktu s žalobkyní a informování jejích rodinných příslušníků o tom, že žalobkyně podala ze své datové schránky žádost o informace, že se tato žádost jeví jako podvodná, že je dáno podezření na zneužití datové schránky a vyšetřování okolností podání žádosti o informace a zneužití datové schránky bude případně předáno Policii České republiky. Rozsudkem ze dne 10. 7. 2024, č. j. 15 A 50/2023  32, krajský soud žalobu žalobkyně zamítl. [2] Rozsudek krajského soudu č. j. 15 A 50/2023  32 na základě kasační stížnosti žalobkyně zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 11. 2024, č. j. 7 As 179/2024  35, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil především pro jeho nepřezkoumatelnost, neboť se krajský soud nezabýval částí žalobní argumentace a ve spojení s tím pominul i některé důkazní návrhy. Nejvyšší správní soud zároveň krajskému soudu uložil, aby v dalším řízení nejprve ve spolupráci s žalobkyní vyjasnil, jaký nezákonný zásah žalobkyně napadá a podle toho vypořádal žalobkyní předložené důkazy a věc řádně posoudil. Podle vyjasnění předmětu řízení se měl krajský soud případně zabývat argumentací žalobkyně, že tajemník žalovaného při své návštěvě rodině žalobkyně sdělil, že situaci s případným zneužitím datové schránky žalobkyně oznámí Policii České republiky, což mělo u rodinných příslušníků žalobkyně vyvolat rozrušení a zasáhnout do soukromí žalobkyně; krajský soud se měl případně zabývat i přiloženými screenshoty komunikace mezi žalobkyní a její matkou. [3] Podáním ze dne 3. 2. 2025 žalobkyně upravila návrh výroku rozsudku soudu tak, že nezákonný zásah podle ní spočíval v tom, že tajemník žalovaného zneužil její osobní údaje uvedené v žádosti o informace (zejména adresu jejího trvalého pobytu a její jméno a příjmení) a na základě zneužití těchto osobních údajů tajemník žalovaného poté navštívil žalobkyni na adrese jejího trvalého pobytu a domáhal se kontaktu s ní. Z takto formulovaného petitu žaloby krajský soud vycházel při hodnocení věci ve svém druhém rozsudku vydaném ve věci žalobkyně (srov. odst. 4 druhého – nyní přezkoumávaného – rozsudku krajského soudu ze dne 22. 4. 2025, č. j. 15 A 50/2023  82). [4] Krajský soud i napodruhé žalobu zamítl. Konstatoval, že v daném sporu neexistuje žádná spisová dokumentace. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení jako důkaz navrhla pouze svůj účastnický výslech a screenshoty komunikace mezí ní a její matkou. Výslech žalobkyně krajský soud neprovedl, neboť z jejích tvrzení vyplývalo, že byla v době zásahu, tj. dne 25. 9. 2023, na dovolené v USA, a tedy nebyla popisovanému zásahu přítomna. Výslech žalobkyně tudíž nemohl prokázat, jak tvrzený zásah proběhl, a navíc ani nebyla splněna podmínka § 131 odst. 1 o. s. ř., neboť dokazovanou skutečnost bylo podle krajského soudu možné prokázat jinak. V posuzované věci si přitom podle krajského soudu lze jako důkaz představit např. svědeckou výpověď rodinného příslušníka žalobkyně, se kterým dne 25. 9. 2023 mluvil tajemník žalovaného, a který by tedy mohl popsat, jak popisovaný zásah, jemuž byl přítomen, probíhal, či výpověď matky žalobkyně, která měla dle tvrzení žalobkyně s tajemníkem žalovaného telefonicky hovořit; takové důkazní návrhy však ve věci nebyly uplatněny. [5] Pro nadbytečnost krajský soud neprovedl ani dokazování screenshoty komunikace mezi žalobkyní a její matkou. Prostřednictvím zmíněné komunikace se svou matkou se žalobkyně snažila prokázat tvrzení obsažené v žalobě před upřesněním žalobního petitu. Dle původního žalobního tvrzení tajemník žalovaného při své návštěvě rodině žalobkyně sdělil, že situaci s případným zneužitím datové schránky žalobkyně oznámí Policii České republiky, což mělo u rodinných příslušníků žalobkyně vyvolat rozrušení a zasáhnout do soukromí žalobkyně. Jak však vyplývá ze žalobkyní upraveného petitu žaloby, jí tvrzený zásah se již vůbec netýkal toho, že by tajemník žalovaného měl oznámit policii možné zneužití datové schránky žalobkyně. Dokazování screenshoty komunikace mezí žalobkyní a její matkou tak bylo podle krajského soudu pro tvrzený zásah a rozhodnutí soudu o žalobě nepotřebné. [6] Krajský soud na základě výše popsaných úvah vzal za použití § 64 s. ř. s. ve spojení s § 120 odst. 3 o. s. ř. za svá skutková zjištění toliko shodná tvrzení účastníků, neboť jiné důkazy kromě výše popsaných důkazních návrhů žádný z účastníků řízení nenavrhl. [7] Byť krajský soud obecně souhlasil se žalobkyní, že tajemník žalovaného neměl ke svému jednání zákonné zmocnění, dospěl krajský soud k závěru, že jednání tajemníka žalovaného nelze označit za „natolik intenzivní zásah“ do veřejných subjektivních práv žalobkyně, jenž by „vyžadoval ochranu prostřednictvím rozhodnutím soudu podle § 82 s. ř. s.“ Podle krajského soudu tak nebyla naplněna podmínka pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem spočívající v přímém zkrácení práv žalobkyně popisovaným zásahem. [8] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále stěžovatelka) kasační stížnost. V té nesouhlasí s právním posouzením věci krajským soudem. Svou kasační stížnost tedy opírá o důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [9] V kasační stížnosti stěžovatelka zopakovala, že nezákonný zásah spatřuje primárně ve zneužití svých osobních údajů ze žádosti o informace a v následném jednání tajemníka žalovaného, který ji vyhledal v místě jejího trvalého pobytu a dožadoval se tam kontaktu s ní. Krajský soud se tedy měl zabývat především zneužitím stěžovatelčiných osobních údajů a otázky jako např. její přítomnost při návštěvě tajemníka žalovaného byly druhotné. [10] Stěžovatelka nesouhlasí s názorem, že by tajemník žalovaného nemohl zasáhnout do jejího soukromí z důvodu, že se v době návštěvy tajemníka v místě svého trvalého pobytu nenacházela, nýbrž byla na dovolené v USA. Tajemník žalovaného hledal stěžovatelku v místě jejího trvalého pobytu a dožadoval se tam kontaktu s ní; již to samo o sobě postačuje pro zásah do stěžovatelčina soukromí a není rozhodné, že se stěžovatelka v místě trvalého pobytu zrovna nenacházela. [11] Dále stěžovatelka nesouhlasí s právním názorem krajského soudu, že sdělení tajemníka žalovaného, že „hledá osobu s iniciálami D.P., která podala datovou schránkou žádost o informace“, neumožňuje samo o sobě stěžovatelčinu identifikaci. Podle svého názoru byla stěžovatelka v daném případě bezesporu identifikovatelná, neboť tajemník žalovaného ji vyhledával na adrese jejího trvalého pobytu; tam sice žijí další tři osoby se shodnými iniciálami, ale žádná z nich nemá zřízenu datovou schránku. [12] Podle stěžovatelky nelze souhlasit se závěrem krajského soudu, že způsob, jakým tajemník žalovaného v jejím případě nakládal s jejími osobními údaji, nelze srovnávat např. s jejich zveřejněním na internetu. Pokud by tajemník žalovaného zveřejnil stěžovatelčinu žádost o informace včetně jejích osobních údajů např. na úřední desce, stěžovatelka by žalobu na ochranu před nezákonným zásahem nepodávala. Naopak to, že tajemník žalovaného vyhledával stěžovatelku v místě jejího trvalého pobytu a dožadoval se kontaktu s ní, stěžovatelka vnímá jako citelný zásah do svého soukromí a je pro ni citelnější než případné zveřejnění jejích údajů na internetu. [13] Stěžovatelka nesouhlasí s přirovnáním žalobou napadeného jednání s návštěvou poštovního doručovatele. Návštěva poštovního doručovatele je běžnou součástí života, nevyvolává žádné zvláštní reakce, a především při ní poštovní doručovatel jedná v souladu se zákonem. K tomu stěžovatelka přidává otázku, jak by bylo nahlíženo na její jednání, při kterém by se naopak ona vydala k tajemníkovi žalovaného domů s nějakým svým podezřením. Stěžovatelka připomíná, že v jejím případě došlo ke zneužití osobních údajů orgánem veřejné správy a tento orgán ji následně navíc nezákonně vyhledával v m