21 As 97/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 97/2025- 22 - text  21 As 97/2025 - 24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce J. Č., proti žalovanému Krajskému úřadu Ústeckého kraje, se sídlem Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2025, č. j. 178 A 5/202528, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 1. 2025, č. j. KUUK/184497/2024/DS/Zvo, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Děčín ze dne 1. 8. 2021, č. j. MDC/89517/2024. Posledně uvedeným rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z nedbalostního spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 ve spojení s § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“) za což mu byla podle § 125c odst. 5 písm. a) a odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 32 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 20 měsíců. [2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobou. Jelikož žalobce spolu s podáním žaloby nesplnil svou poplatkovou povinnost, vyzval jej krajský soud usnesením ze dne 4. 4. 2025, č. j. 178 A 5/2015  17 k zaplacení soudního poplatku. Na tuto výzvu žalobce reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatku. V prohlášení o majetkových poměrech požádal také o ustanovení zástupce. Krajský soud návrhy žalobce na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce zamítl usnesením specifikovaným v záhlaví. [3] Z žádosti o osvobození od soudních poplatků a z prohlášení o majetkových poměrech žalobce vyplynulo, že je bezdětný, svobodný a vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání. Žije v domácnosti společně s bratrem a onkologicky nemocnými rodiči – starobními důchodci, na nichž je finančně závislý. Žalobce nepodniká, nemá žádné příjmy a nemůže pracovat pro špatně se hojící bércový vřed na levé noze. Nemá žádné příjmy ani z hmotného a sociálního zabezpečení a je proti němu vedena řada exekučních řízení. [4] Krajský soud shledal tvrzení stěžovatele ohledně jeho majetkových poměrů nevěrohodné. Poukázal na to, že žalobce neuvedl žádné údaje ohledně finanční situace svých rodičů, ačkoliv je na nich (dle vlastního tvrzení) závislý. Vlastní příjmy žalobce nedosahují hranice životního minima (§ 3 odst. 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu). Rovněž neuvedl, zda rodiče či bratr žijící ve společné domácnosti pobírají sociální dávky a ani neuvedl údaje o dalších životních nákladech (potraviny, bydlení). Krajský soud proto považoval za nepravděpodobné, že žalobce nemá žádný příjem a současně je schopen hradit náklady spojené s bydlením a se zajišťováním základních životních potřeb (jak svých, tak i rodičů), to vše z nedeklarovaných příjmů rodičů žalobce. Měl tedy za to, že žalobce musel, v rozporu s poučením v závěru prohlášení, zamlčet podstatné okolnosti ohledně své finanční situace. Jelikož nebyly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nebyly splněny ani podmínky pro ustanovení zástupce [§ 35 odst. 10 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. [5] Usnesení krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, kterou nepodřadil pod žádný z důvodů § 103 s. ř. s. [6] Stěžovatel nejprve uvedl celou genezi předcházejících správních řízení a námitky týkající se věcného posouzení žaloby. K samotnému nepřiznání osvobození od soudních poplatků uvedl, že postupem krajského soudu mu byl odepřen přístup k soudu. Pokud jde o finanční situaci rodičů, stěžovatel uvedl, že v jejich domácnosti žije v podstatě „z milosti“, protože nemá a nikdy neměl vlastní bydlení. Na společnou domácnost nepřispívá, takže veškeré náklady na bydlení a stravování jsou hrazeny ze starobních důchodů jeho rodičů. Rodiče pobírají starobní důchod a příspěvky na péči, na kterou jsou výhradně určeny, a proto je nelze do příjmu započítávat. Stěžovatel dále namítá, že krajský soud posoudil jeho prohlášení jako nevěrohodné a konstatoval, že je nepravděpodobné, aby stěžovatel nedisponoval žádným příjmem, aniž by své závěry čímkoli podložil. Není zřejmé, na základě jakých skutečností krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel musel zamlčet podstatné okolnosti. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatel doložil rozhodnutím Úřadu práce ČR ze dne 14. 2. 2025, č. j. 8064/2025/DEC, a proto pokládal za nadbytečné dokládat další lékařské zprávy, či opětovně předkládat posudkové zhodnocení zdravotního stavu lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu. Krajský soud dále nevzal v úvahu, že stěžovatel podal podnět k přezkumnému řízení (nebylo stěžovatelem blíže specifikováno – pozn. NSS). [7] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 věty první s. ř. s. [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Úvodem je vhodné upozornit, že stěžovatel důvody kasační stížnosti nepodřadil pod § 103 odst. 1 s. ř. s. Ze zásady iura novit curia nicméně plyne, že stěžovatel není povinen podřadit tvrzené důvody kasační stížnosti pod konkrétní ustanovení zákona; soud je posuzuje podle jejich obsahu a je oprávněn sám podřadit kasační námitky pod důvody vymezené v § 103 odst. 1 s. ř. s. (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/200350, č. 161/2004 Sb. NSS; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel napadá usnesení krajského soudu z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [10] Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jeli to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát. [11] Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsouli pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospějeli však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. [12] Předpokladem úspěchu žádosti o osvobození od soudních poplatků je řádné splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/200988, č. 1962/2010 Sb. NSS, účastník řízení, který požádal o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.), respektive o ustanovení zástupce, a který byl soudem řádně poučen (§ 36 odst. 1 s. ř. s.), je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyneli z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popřípadě neúplné, soud žádost zamítne. [13] Stěžovatel namítal, že krajský soud vyhodnotil jeho prohlášení jako nevěrohodné, aniž by měl pro své závěry jakékoli důkazy. Stěžovatel žádné příjmy neuvedl, jelikož žádnými nedisponuje a je živen svými rodiči. [14] Ze spisu krajského soudu vyplývá, že stěžovatel byl poučen o povinnosti náležitě uvést své osobní a majetkové poměry a tvrzené skutečnosti řádně doložit hodnověrnými doklady. Za tímto účelem krajský soud stěžovateli zaslal k vyplnění formulář. Krajský soud rovněž stěžovatele poučil, že nebudouli skutečnosti náležitě uvedeny, nebo vyplyneli z nich, že jsou rozporné, nevěrohodné, popř. neúplné, tak žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce nevyhoví. [15] Krajský soud v napadeném usnesení zcela jasně a přezkoumatelně v podrobnostech uvedl, jaké jsou stěžovatelem tvrzené majetkové poměry, přičemž vyslovil své úvahy, proč nemohl shledat tvrzení a doklady uvedené stěžovatelem za věrohodné. Stěžovatel uvedl, že je zcela finančně závislý na svých rodičích (starobních důchodcích), avšak neuvedl, jaké příjmy on a jeho rodiče pobírají. Tvrzení, že stěžovatel nepobírá žádný příjem, krajský soud vyhodnotil jako nevěrohodné, neboť nebylo z tvrzení stěžovatele nebylo zřejmé, z čeho hradí náklady spojené s bydlením a základní životní potřeby (potraviny, ošacení, hygienické potřeby a podobně). Krajský soud si proto nemohl učinit kompletní úsudek o finanční situaci stěžovatele ani o domácnosti, v níž žije, neboť nebyly jakkoli předestřeny příjmy stěžovatele, či jeho rodičů, na