4 Ao 1/2024 — Nejvyšší správní soud

4 Ao 1/2024- 230 - text 4 Ao 1/2024-234 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatele: P. K., zast. obecnou zmocněnkyní K. T., proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí odpůrce ze dne 28. 6. 2024, č. j. MZDR 23024/2022-2/PRO, spojené s návrhem na zrušení (prohlášení nicotnosti) opatření obecné povahy odpůrce ze dne 27. 10. 2021, č.j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN, takto: I. Návrh na zrušení (prohlášení nicotnosti) mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 10. 2021, č.j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN, se odmítá. II. Věc žaloby proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 28. 6. 2024, č. j. MZDR 23024/2022-2/PRO, se postupuje rozšířenému senátu. Odůvodnění: I. Rekapitulace dosavadního řízení [1] Krajská hygienická stanice Plzeňského kraje rozhodnutím ze dne 14. 6. 2022, č. j. KHSPL 15357/2022, sp. zn. S-KHSPL 34355/2021, výrokem I. uznala navrhovatele vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 92n odst. 1 písm. b) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „zákon o ochraně veřejného zdraví“), kterého se dopustil tím, že se dne 29. 11. 2021 v čase od 11:50 do 12:00 hodin pohyboval ve vnitřním prostoru prodejny „Moje Trafika“ na adrese S.29 v P., přičemž neměl zakrytá ústa a nos ochranným prostředkem dýchacích cest. Tím porušil zákaz pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), kterými jsou respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu) naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 94 % dle příslušných norem, které brání šíření kapének (respirátor), ve vnitřních prostorech staveb, které slouží jako prodejna, dle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 10. 2021, účinného od 1. 11. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření č. j. MZDR 15757/2020-62/MIN/KAN ze dne 10. 11. 2021, účinného od 15. 11. 2021 (dále též „mimořádné opatření“), neboť nesplnil povinnost uloženou mimořádným opatřením vydaným podle § 80 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně veřejného zdraví. Výrokem II. navrhovateli krajská hygienická stanice uložila podle § 92n odst. 3 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví ve spojení s § 93 a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, správní trest pokuty ve výši 1.000 Kč. [2] Odpůrce v záhlaví uvedeným rozhodnutím výrok II. rozhodnutí Krajské hygienické stanice změnil tak, že se slova „podle ust. § 92n odst. 3 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví“ nahrazují slovy „podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. f) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů“ a vypouští se z něj slova „ust. § 93 a“ a ve zbytku rozhodnutí krajské hygienické stanice potvrdil. [3] Proti tomuto rozhodnutí odpůrce navrhovatel brojil žalobou u Krajského soudu v Plzni. Po obsáhlé argumentaci vyjádřil přesvědčení o nicotnosti mimořádného opatření a všech aktů vydaných správními orgány v toto řízení. Podle navrhovatele bylo mimořádné opatření vydáno v rozporu s právním řádem a ústavním pořádkem České republiky a stejně tak i v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Mimořádné opatření nemůže obstát v testu ústavnosti, neboť jej nelze považovat za přiměřené, účelné ani potřebné. Práva navrhovatele zkracuje bezprecedentním způsobem, který není obhajitelný ani ochranou veřejného zdraví. Nevyhovuje ani testu proporcionality. Navrhl, aby soud rozhodl, že mimořádné opatření a rozhodnutí odpůrce jsou nicotná. Pro případ, že by soud nicotnost neshledal, navrhl, aby soud rozhodnutí odpůrce zrušil a zahájil incidenční řízení, v němž mimořádné opatření odpůrce zruší. [4] Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. 9. 2024, č. j. 57 A 62/2024–166, návrh navrhovatele postoupil podle § 7 odst. 5 s. ř. s k vyřízení Nejvyššímu správnímu soudu. Posoudil jej totiž jako návrh na zahájení incidenčního přezkumu opatření obecné povahy ve smyslu § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. K projednání návrhu na jeho zrušení je podle § 13 odst. 1 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „pandemický zákon“) věcně příslušný Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud navíc již toto mimořádné opatření přezkoumával. Navrhovatel spolu s mimořádným opatřením navrhl zrušení napadeného rozhodnutí, při jehož vydání bylo mimořádné opatření užito. V případně takto spojeného návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí a mimořádného opatření, které bylo podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, je věcně příslušným k jeho projednání soud, který je věcně příslušný k projednání návrhu na zrušení mimořádného opatření, jak vyplývá z bodu 29 a 30 rozsudku NSS ze dne 26. 11. 2015, č. j. 9 As 207/2015-46. Krajský soud uzavřel, že jelikož je Nejvyšší správní soud věcně příslušný k řízení o návrhu na zrušení mimořádného opatření, je věcně příslušný rovněž k řízení o incidenčním návrhu na zrušení mimořádného opatření. [5] Odpůrce ve vyjádření k návrhu stěžovatele uvedl, že mimořádné opatření nabylo účinnosti dne 1. 11. 2021. Dnem 1. 11. 2022 tak uplynula lhůta pro podání návrhu na zrušení mimořádného opatření podle § 101b odst. 1 s. ř. s. Návrh navrhovatele tak byl podán opožděně, na čemž nic nemění ani to, že rozhodnutí odpůrce bylo vydáno dne 28. 6. 2024. Důvody nezákonnosti mimořádného opatření odpůrce neshledal. Mimořádné opatření navíc bylo opakovaně předmětem soudního přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu. Své rozhodnutí považuje odpůrce za přezkoumatelné, zákonné a věcně správné. Ani v procesním postupu nespatřuje pochybení. Skutkový stav správní orgány zjistily bez důvodných pochybností. [6] K výzvě Nejvyššího správního soudu odpůrce podáním ze dne 11. 11. 2024, č. j. MZDR 25621/2024-8/PRO, zdejšímu soudu sdělil, že napadené mimořádné opatření odpůrce ze dne 27. 10. 2021, č.j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN, nabylo účinnosti dne 1. 11. 2011 a bylo zrušeno dne 14. 3. 2022 mimořádným opatřením odpůrce ze dne 10. 3. 2022, č. j. MZDR 8789/2022-1/MIN/KAN. II. Podmínky pro řízení o návrhu na zrušení (prohlášení nicotnosti) mimořádného opatření [7] Při posouzení splnění podmínek pro řízení o návrhu na zrušení (prohlášení nicotnosti) mimořádného opatření odpůrce Nejvyšší správní soud vycházel ze závěrů uvedených v usnesení ze dne 27. 9. 2022, č. j. 4 Ao 1/2022–45, v němž se zabýval právně obdobnou věcí. [8] Nejvyšší správní soud nejprve shledal, že návrh byl podán včas, jelikož byl podán společně se žalobou proti rozhodnutí, kterým bylo mimořádné opatření aplikováno vůči navrhovateli, ve lhůtě pro podání žaloby proti tomuto aplikujícímu rozhodnutí (§ 101a odst. 1 věta druhá s. ř. s., srov. též rozsudek rozšířeného senátu ze dne 13. 9. 2016, č. j. 5 As 194/2014-36, č. 3470/2016 Sb. NSS.). [9] Přesto však Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky řízení o návrhu na zrušení (vyslovení nicotnosti) mimořádného opatření nejsou dány. Mimořádné opatření vydává Ministerstvo zdravotnictví nebo krajská hygienická stanice za účelem likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku jako opatření obecné povahy, jak vyplývá z § 3 odst. 6 věty první a § 2 pandemického zákona. V případě zrušení opatření obecné povahy přitom judikatura dovozuje nedostatek podmínek řízení o návrhu na jeho zrušení, jehož důsledkem je odmítnutí návrhu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro odpadnutí předmětu soudního přezkumu (srov. např. usnesení NSS ze dne 26. 9. 2012, č. j. 8 Ao 6/2010-98, a ze dne 19. 5. 2011, č. j. 8 Ao 8/2011-129). [10] Přezkum mimořádných opatření Nejvyšší správní soud uskutečňuje v souladu s § 13 odst. 1 větou první pandemického zákona podle části třetí hlavy II dílu sedmého s. ř. s. Na rozdíl od obecné právní úpravy obsažené v soudním řádu správním obsahuje speciální úprava stanovená v pandemickém zákoně ustanovení týkající se možnosti přezkumu mimořádných opatřeních i po jejich zrušení. Podle § 13 odst. 4 pandemického zákona totiž platí, že pozbylo-li mimořádné opatření platnosti v průběhu řízení o jeho zrušení, nebrání to dalšímu postupu v řízení, a to i bez změny návrhu. Dojde-li soud k závěru, že mimořádné opatření nebo jeho části byly v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že mimořádné opatření nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, v rozsudku vysloví tento závěr. (Zdůraznění doplněno). [11] V nyní posuzované věci však napadené mimořádné opatření odpůrce bylo zrušeno s účinností od 14. 3. 2022 mimořádným opatřením odpůrce ze dne 10. 3. 2022, č. j. MZDR 8789/2022-1/MIN/KAN. Ke zrušení napadeného mimořádného opatření přitom došlo